Dohráno – Command & Conquer: Renegade

I přes hektický měsíc jsem kupodivu na dohrání Command & Conquer: Renegade (2002), hry měsíce října, našel čas. Ona to vlastně byla ideální a relativně nenáročná oddechovka, u které šlo si na pár minut odfrknout. A obávám se, že pokud hru znáte, popř. jste četli dobové recenze, neřeknu vám vlastně nic moc nového či objevného.

Renegade je pokus přenést zavedenou sérii real-time strategií do oblíbeného žánru FPS akcí. Potenciál tu bezesporu byl, žel zůstal z velké části nevyužit. Hráč se ujímá role GDI komanda jménem Nick "Havoc" Parker a vydává se na sérii misí s cílem znepříjemnit členům teroristické organizace Brotherhood of Nod jejich klidné chvíle v tiberiové výřivce. Jeho hlavním úkolem je zachránit unesené vědce a odhalit rozsáhlý komplot týkající se tajemné mimozemské látky tiberium. Renegade kombinuje klasické prvky FPS akcí s vizuálním i herním prostředím známým z původní strategie (C&C: Tiberian Dawn) - hráč může navštívit ikonické budovy jako Tiberium Refinery nebo Obelisk of Light a účastnit se bitev, které dříve znal jen z ptačího pohledu všemocného velitele.

One thing I love about this place: Lots of stuff to blow up!

Na papíře to zní skvěle. A pro fandu C&C první desítky minut ve hře skutečně skvělé jsou! Možnost zkoumat známé budovy zevnitř, zařídit si Mamooth Tank či v klasickém komando stylu odprásknout nepřítele jednou dobře mířenou ranou ze sniperovky, to je čistý "fan service". To se prostě musíte usmívat jak blbeček, i kdybyste FPS hry stokrát neměli v lásce. Příběh je řádně béčkově stupidní, jak to od C&C očekáváme, plný klišé z osmdesátkových akčních filmů, kdy nasvalený hrdina nejde pro vtipnou hlášku daleko, kdy nepřátelé padají po stovkách, a kdy i upuštění igelitového pytlíku na vodní hladinu vyústí v efektní výbuch. Mise jsou decentně příběhově naskriptované, ale zároveň nechávají poměrně velký prostor k vyblbnutí, zkoumání a plnění nepovinných sekundárních úkolů. Za filmečky Renegade také zaslouží pochvalu, byť nejsou hrané, ale renderované. A občas vás z monitoru či holografické projekce pozdraví sám holohlavý arcidobytek Kane!

Jenže jako FPS hra Renegade prostě selhává.

Prvním mokvajícím vředem je dnes už legendárně nablblá AI protivníků. To je skutečně hřích nehodný odpuštění, protože ti panďuláci jsou natvrdlejší, než potvory v prastarém Doomovi! A ty prosím fungovaly dle jednoduchého schématu vidím nepřítele -> jdu po něm, slyším nepřítele -> jsem v akční pohotovosti. V Renegade můžete odbouchnout hnusáka, přičemž jeho parťák stojící jen o metr vedle si dál stoicky dloube bordel zpoza nehtů. Když na mě s touhle inteligenční výbavou bafne visceroid, nemám problém, ovšem od vojáků NODu čekám příčetnější reakce.

Could've done it left-handed.

U Kaneů doma je zjevně veselo.

A jelikož si autoři byli problematické AI vědomi, kompenzují slabinu těmi nejotravnějšími způsoby - náhodný respawn do zad, masivní počty, extrémní tuhost nepřátel, kdy do některých musíte vysypat dva zásobníky, abyste jim aspoň rozcuchali pěšinku, nebo třeba schopnost některých nepřátel vás instantně odpravit i v moment, kdy máte plné zdraví a plné štíty. Občas se do té srandy ještě zamíchá nedostatek munice či nutnost eskortovat jelimana, který je též úplně vygumovaný a sebevražedně nabíhá do největšího mumraje, a to by pak člověk ze zoufalství nejraději naběhl do tiberiového pole a nechal se vznítit. Všechna zmíněná negativa jsou dokonale odbržděna ve finální misi, to jsem chvílemi nahlas nadával, že tu p*čovinu prohlásím za odpad ;)

Poměrně nefunkční je i dostupný arsenál, jinými slovy - polovina zbraní je většinou k ničemu. Plamenomet či "tiberiomet" použijete jen ve chvílích, kdy vám dojde munice do všeho ostatního, grenade launcher dokonce ani tak, to už je lepší se spolehnout na základní pistoli s nekonečnem nábojů. Sniperovka své místo má, ale je úděsně pomalá při přebíjení, rocket launcher je fajn na vozidla a budovy, ale proti pěchotě je takový mdlý a bez efektu... a nejhorší je, že vůbec nemáte k ruce brokovnici! Ta sice ve hře existuje, ale je dostupná jen v multiplayeru.

Mise jsou obvykle docela stravitelně navržené, ale pak přijde např. bloudění po lodi (Stowaway). Mapa je zbytečně rozlehlá, zašmodrchaná, motal jsem se v ní snad hodinu, navíc jsem se kvůli špatnému skriptování málem soft-locknul. Coby grande finále jsem měl chránit osvobozené vězně v přestřelce u ponorky, jenže jsem se kvůli nějakému nestandardnímu průchodu hrou dostal do situace dřív, než k hlavnímu úkolu - zneškodnění torpéd. Takže kolem ponorky, kde se naskriptovaná událost s vězni spustí, jsem musel proběhnout zpět k torpédům. Jenže přestřelka je naskriptovaná nekonečně, nelze to vyčistit a pak v klidu pokračovat dále, a než jsem to k torpédům stihl, některý z vězňů to schytal. Game over. Naštěstí zaúřadovala mrtvolná AI, a asi napotřetí se mi podařilo opustit místnost s ponorkou tak, že vězni a vojáci NODu na sebe přestali střílet. Stihl jsem tak k torpédům a zpět přeběhnout, aniž by kamarádi pochcípali. Au.

Obecně jsou venkovní i vnitřní prostory zbytečně rozsáhlé, ve spojení s jejich strohostí je okolí většinou nudné a vizuálně mdlé. Navíc Havoc je slabý na nohy a než se někam dobelhá, stihnete si přečíst Shakespeara v klingonském originále. Kdyby kluk chvátal tempem Doomguye, hnedle by se hrálo líp.

Aspoň obrázek jste si tam pověsit mohli, ta lampa to nevytrhne.

Evolve me? No thanks. I like being a caveman.

Jak jsem psal v úvodu, nevyužitý potenciál. Funkční svět, dobrý nápad, ale kulhající realizace. Asi nejlíp C&C Renegade funguje v úvodních venkovních misích, kdy je obtížnost nevelká, vy poprvé zevnitř zkoumáte budovy, potkáváte a řídíte známou techniku, tu jdete pěšky, tu jedete v tanku, tu C4kou ničíte kanón, a připadáte si přesně jako na bojišti v původní hře, jen viděném vlastníma očima.

Hoši z NODu používají CRT monitory, píšu si bodík k dobru.

Jenže pak se obtížnost utrhne ze řetězu, počty nepřátel neúměrně narostou, přijdou mise odehrávající se více v interiérech, sice propracovanější, ale o to úmornější, mise které vás nutí do backtrackingu v rozsáhlých lokacích... no prostě se to rychle ochodí a nastupuje průměr, nuda a frustrace. Ani hře nebudu vyčítat, že je poměrně krátká, protože víc té nálože bych asi nesnesl.

Takže závěrem? Zahrát si to asi můžete, začátek je sympatický, ale pokud vás hra začne po hodině štvát, klidně jí bez výčitek vypněte, není se za co stydět. Chcete hodnocení? 6/10, a to bodík přidávám za multiplayer, který se dodnes hraje, tzn. něco na něm být musí ;)