Tak jsem se rozhodl si pořídit VR. PCkáři mě budou asi nesnášet, ale koupil jsem si VR headset pro Playstation. Je to proto, že Playstation už mám, zatímco pro VR headset pro PC bych si musel koupit i nový herní PC... A já jsem si to VR chtěl jen tak vyzkoušet a zjistit, jestli mi to vlastně sedí a jestli mě to bude bavit.
První hra, kterou jsem se rozhodl vyzkoušet byl Doom 3 VR. V PS Store stál asi 700 Kč nebo kolik, tak jsem si nebyl jistý, jestli do toho jít, nicméně v den, kdy mi VR headset přišel a já jsem čekl Doom 3 znovu, byl ve slevě a stál asi 100 Kč, takže to bylo jasné. (Akorát mi trochu krvácelo srdce, že dávám prachy Bethesdě.)
Doom 3 je sice z roku 2004, ale aby to bylo složitější, v roce 2012 vyšla lehce vylepšená verze Doom 3 BFG edition. V roce 2019 pak vyšel remaster téhle vylepšené verze jménem Doom 3: BFG Edition Remaster... Uf... V roce 2021 pak vyšla VR verze založená právě na tomhle remasteru z roku 2019.
Ve výsledku je to jedno... Obsah hry se v jednotlivých verzích téměř nemění. Rozdíl je snad jen v tom, že od BFG verze lze svítit baterkou bez toho, aniž byste museli schovávat zbraň. BFG verze také obsahuje oba datadisky (Resurrection of Evil a The Lost Mission). A pak jsou tam samozřejmě nějaká technologická vylepšení, jako vykreslování stínů, lepší grafika a tak dále.
Každopádně jsem si helmu nasadil a dal se do hraní. Moje první reakce byl naprostý úžas, protože jsem se najednou ocitnul přímo na UAC někde na Marsu. VR působí velice reálně. Začal jsem se rozhlížet kolem a zíral. Došel jsem k zábradlí a podíval se dolů, přičemž se mi udělalo trochu nevolno z té výšky.
Ve VR se lze pohybovat rychlými teleporty nebo normálním plynulým pohybem. Teleporty jsou pro lidi, co mají tzv. "motion sickness" a z plynulého pohybu se jim dělá špatně. Já jsem si nastavil normální plynulý pohyb a trochu mi z toho špatně a divně bylo, přiznávám, ale zvykl jsem si na to daleko rychleji, než bych byl býval čekal.
Zpět ale k tomu, že VR je úžasná. Co k tomu dodat? Prostě JE úžasná. Měl jsem chuť si prohlížet každý detail a každou blbost. Prohlídl jsem si záchodky. Došel jsem do kuchyňky a okýnkem se podíval ven na povrch Marsu.
Dokonce jsem si začal všímat různých detailů, které jsem při běžném hraní ignoroval. Dejme tomu, že třeba támhle projdete kolem nějakého stroje, což je mechanické robotické rameno, které podává různé díly z jednoho pásového dopravníku na druhý. Normálně bych si toho ani nevšiml, ale ve VR jsem měl potřebu na to fascinovaně zírat a vnímat každý detail. Místy mi přišlo, že jsem měl tendenci ocenit Doom 3 a jeho kvality daleko více, protože ve VR bylo fakt vidět, jak detailní a propracovaná hra to je.
Též jsem musel ocenit některé animace, protože ve VR vypadají uvěřitelněji. Třeba když odněkud vyskočí imp, přistane na zemi, zařve ÁÁÁ a mrskne po vás fireball... Fireball letí proti vám a vypadá to hrozně uvěřitelně. Budete mít hned potřebu před ním uskočit.
Ve VR jsem si všiml i některých detailů, které mi v původní hře nějak ušly. V jednom levelu se třeba nachází pasáž, kdy šachtou prolezete do jedné místnosti, ve které se poprvé setkáte s pavouky. Teprve teď jsem si nějak všiml, že ta šachta je plná pavučin, aby vám tvůrci pomalu naznačili, co se blíží a dokonce se na chvíli objeví záblesk, který na stěnu poblíž vrhne na krátký moment stín - obrys pavouka.
Ve VR se také dělají některé věci daleko lépe. Třeba v jednom levelu je místnost, která je plná nebezpečných výparů, které unikají ze sudů kolem. Vy je nejdříve musíte odstranit za pomocí jeřábu, než do místnosti vstoupíte. Ramenem jeřábu je nutné každý sud chytit a hodit do malého otvoru poblíž. Tohle je dost nešikovné v původní hře, ale ve VR jsem docela dobře viděl, kde sud přesně je, díky tomu, že jsem 3D prostor vnímal tak nějak "reálně".
K mému překvapení je i akční stránka hry dost super. Díky tomu, že VR kamera reaguje na pohyb gamepadu, můžete mířit velice rychle a přesně. Dokonce i rychleji, než s myší. Když třeba vyběhl imp z leva a druhý zprava, velice rychle jsem byl schopný udělat bum bum do obou impů přímo do hlavy. Zbraně navíc - s výjimkou brokovnice - vrhají paprsek světla, abyste věděli, kam míříte.
K dispozici jsou také hodinky, které má Doomguy na ruce, na kterých můžete vidět stav vašeho zdraví, zbroje a jak moc je vybitá vaše svítilna. Prostě náhrada za HUD. Kolik máte munice je vidět na displayi přímo na zbraních.
Ok, vypadá to, že už jsem asi moc pozitivní, takže si pojďme popsat i nějaké horší stránky hry.
Když jsem zmínil, že ve VR skvěle funguje akce a můžete mířit velice přesně a rychle, nese to sebou i velkou nevýhodu. A to je fakt, že díky tomu je hra velice snadná. Celou dobu budete mít neustále plné zdraví a nepřátelé nebudou mít moc šanci vám cokoliv udělat. V některých případech je vaše zbraň až absurdně přesná, kdy impa zastřelíte i škvírou ve stěně. Samozřejmě nepopírám, že ke konci hry začne obtížnost trochu růst.
Ve VR je také všechno hodně vidět, takže si všimnete některých nepřátel ještě dříve, než je script aktivuje. Takže Imp stojí támhle v rohu a vyčkává, aby na vás udělal baf, ale vy už ho vidíte a můžete ho odprásknout dřív, než se stane aktivní. Stává se to vzácně, ale je prostě fér zmínit, že se to občas stává.
V původní hře hlavní hrdina sebou často házel ze strany na stranu v reakci na různé události. Když vás sekl imp drápy nebo vás kousl pinky demon, obrazovka sebou hodila. To se ve VR pochopitelně neděje, protože by se z toho každý hráč poblil. Tím pádem se trochu vytrácí nějaký feedback pro hráče, čili nemá tolik pocit, že "je ve vážné situaci, kdy mu hrozí nebezpečí" a celkově to nepůsobí, že to na vás má tak silný dopad, když vás něco zraní.
Zvláštní je, že všechno je v Doom 3 podivně malé. Například lidé vypadají jako by všichni měřili metr a půl. Jelikož Doom 3 původně nebyl vytvořen pro VR, tak škálování prostě úplně nesedí. V nastavení si můžete změnit výšku vaší postavy, což je uváděno v nějakých podivných amerických jednotkách, takže nečekejte centimetry. Když srovnáte vaší postavu s výškou nějaké jiné postavy, bude to trochu lepší, ale stále všichni vypadají jako trpaslíci. :)
Bohužel je Doom 3 také stará hra, takže je hodně vidět nízký počet polygonů, kdy každá plechovka na stole není kulatá, ale hranatá a tak dále. To je ironické vzhledem k tomu, že v době vydání měl Doom 3 nadprůměrný počet polygonů, než jiné tehdejší hry a byl tím dokonce proslulý. Je také hodně vidět plochost prostředí, kdy třeba dveře před vámi jsou jen textura a chybí jim nějaké komplexnější záhyby. Vypadá to skoro jako by někdo vytiskl fotku dveří a nalepil je na něco... všechno vypadá, jako by to bylo potažené tapetami a obrázky. Dokonce některé věci jsou vyloženě 2D. Například támhle ze stěny vyčuhuje nějaký drát a je to prostě 2D textura, což v původním Doom 3 nebylo tak zřejmé jako je ve VR. Na stranu druhou, my přece máme rádi staré hry, takže pro nás by to mělo být plus, no ne? :) Tak jako tak je tohle všechno ve VR strašně vidět na rozdíl od běžného hraní na monitoru.
Z nějakého důvodu se mi také neustále nějak pootáčela zbraň a mířila někam mimo. Zatímco ji Doomguy normálně drží rovně, po chvíli hraní se nějak stočí do strany a nedá se vyrovnat. V jiných hrách se její pozice resetuje držením tlačítka Select, ale v Doom 3 tohle nefunguje. Hodně lidí na Redditu tvrdí, že to řeší tak, že hru vypnou a zase zapnou. Já jsem zjistil, že to jde trochu snadněji... pozice zbraně se vyresetuje prostě tím, že zvednu gamepad nad hlavu - mimo kameru - a zase zpátky. Takže problém vyřešen... I tak by se to nemuselo dít, že jo :) Samozřejmě někdy to nebyla chyba hry. Někdy jsem měl zbraň otočenou do strany a bylo to proto, že já sám jsem se mezitím otočil do strany, aniž bych si to uvědomil. V tomhle ohledu je dobré občas nazvednout VR headset a zkontrolovat, kde vlastně stojíte. Vzácně došlo i k tomu, že se zbraň otočila úplně a nešla vůbec vyrovnat. V takových případech už byl reset hry nutný.
Kritizovat bych mohl i podivně dlouhé Loading obrazovky. Každý level se načítá až dvě minuty.
Jo, a poslední věc. Cutscény ve hře nejsou VR. Jsou to prostě normální 2D cutscény, které vám hra přehraje ve formě obrazovky poletující před vámi v prostoru. To je trochu odfláklé, ale co už.
Za zmínku stojí, že Doom 3 VR nebyl přijat moc kladně. Mezi VR hráči dostával spíše nízká hodnocení a rozporuplné reakce. Je to proto, že za A) na PC existuje nějaký fanouškovský VR mód pro Doom 3, který je údajně daleko lepší a já věřím, že to tak může být, a za B) já jsem nováček, co se týče VR a je možné, že ti, co už hrají delší dobu jsou rozmlsaní a možná jim Doom 3 může připadat trochu nudný.
Já jsem však byl nadšen a byl jsem rád, že si můžu svou oblíbenou hru užít naprosto novým způsobem jako nikdy před tím. Jestli vlastníte nějaký VR headset, určitě doporučuji si VR verzi alespoň zkusit, pokud máte rádi původní hru.
Na závěr bych také rád vyvrátil pár argumentů proti VR, které jsou velice oblíbené a já sám jsem je často opakoval, než jsem si VR přímo důkladněji vyzkoušel. První je, že je potřeba hodně prostoru... Ani ne. Já jsem si dal na zem malý metr krát metr koberec a díky němu vím, kde stojím a také hned poznám, že jsem odešel někam příliš daleko, když cítím hranu koberce. Tím pádem mi nehrozí, že třeba nabagruju do stolu nebo vyskočím z okna. Dále se říká, že je VR helma těžká a já jsem tomu také věřil, ale musím říct, že po pár hodinách hraní... nepřipadá mi. Takže za mě pohoda.















Tomu nadšení naprosto rozumím, moje výrazně větší zkušenost s VR byla s Half-Life Alyx. Minimálně z počátku jsem v každé místnosti, chodbě či prostranství strávil několik minut detailním prohlížením předmětů, různých zákoutí, shazováním věcí a dalšími blbostmi. Chybělo mi jen hrát někde v tělocvičně, abych se mohl reálně pohybovat podle postavy. Nakonec se mi alespoň osvědčilo opřít paty o překážku (v mém případě postel) a pohybovat se jakoby na místě ve směru chůze ve hře a občasně se zorientovat vůči posteli. Nicméně po cca hodině jsem stejně musel nakonec hru vždy přerušit – připadal jsem si jak kosmonaut v centrifuze :)
Já osobně už hraji jen retro LAN hry s přáteli nebo hry ve VR.
Zrovna minulý týden jsem u piva ve Varech povídal Sledgovi jaká je zkušenost z VR, kdy ve QUAKE III jste schopni střílet kamkoli mimo zorné pole. To znamená že proběhnu kolem nepřítele jednu raketu mu pošlu pod nohy a druhou střelím do boku kam chudák dopadne, aniž bych se jeho směrem podíval, to už totiž sleduji další cíl. otočení hlavy je naprosto nezávislé na směru míření zbraně. Je to úplně jiná hra. Chce si to zvyknout ale je to zábavné. Určitě v tom vidím budoucnost. S týmem trénujeme 2x týdně Population One a to je na hru zdarma super počin.
Moje jediná zkušenost s VR byla kdysi v 90-tých letech na Invexu s hrou Heretic. Od té doby jsem neměl příležitost vyzkoušet.
VR pro Playstation jsem koupil taky (VR1) a musím říct, že prvotní nadšení rychle opadlo. Ze začátku to bavilo hlavně děti, kterým se nejvíc líbilo procházet se v minecraftu, ale to vydrželo asi jen měsíc. Teď už se na to jen práší.