Fallout 2 – postapokalyptická nádhera

Ahoj. Jak se máte, tady Popy. Doufám, že je vše v pohodě, dneska jsem se chtěl podívat asi na jednu z mých vůbec nejoblíbenějších her, které ovlivnili mou lásku k RPG a dobře vyprávěnému příběhu. Jedná se o Fallout 2 (1998), který jsem dohrál mnohokrát, ale stejně se k němu velmi rád vracím. I když jsem byl s hlavním příběhem docela dobře obeznámen, moc jsem se nevěnoval vedlejšímu obsahu, který byl dříve k dispozici, když jsem Fallout 2 hrál před více jak dvaceti lety. Díky tomu jsem cítil potřebu naskočit znova do hry a tu spoustu vedlejšího obsahu prozkoumat, no a následně se podělit o nějaké myšlenky s lidmi, kteří si tohle rádi přečtou.

V první řadě stojí za zmínku, že Fallout 2 hraji na Steamu. Pokud jde o starší hry, Steam obvykle není tím pravým místem, kde starší tituly získat. Nicméně v případě Falloutu 1 a 2 hry, myslím, že to bylo v roce 2013, dostaly aktualizaci, jejíž součástí byl balíček všemožných modů, které hře daly nový kabátek v podobě vysokého rozlišení, společně s dalšími skvělými vychytávkami, které opravují spoustu běžných problémů, jež při vydání Fallout 2 celkem rozbíjely.

Dále si pojďme popovídat něco málo o vývoji této hry, protože mi přijde celá cesta velmi zajímavá. A u těchto starších her se rád takovými věcmi zaobírám, zjišťuji celou historii a cestu k tomu, jak hry vznikaly, jaké měly problémy. Člověk tak zjistí, že velká spousta her vlastně téměř nevyšla a jen náhoda nebo nový přísun peněz pomohly mnoha projektům na světlo světa.

Fallout 2 byl původně vydán v roce 1998, což je pouhý rok po vydání původního titulu v roce 1997. Fallout 2 také vyšel ve stejném roce jako původní Baldur's Gate, což je trochu šílené, když se nad tím zamyslíte, je to vážně strašně dávno. Mimochodem Baldur's Gate je další hra, kterou chci retrorecenzovat. Vývoj Falloutu 2 ve skutečnosti začal ještě před vydáním první hry, což mě zaráží, protože Fallout 1 byl v té době pro Interplay považován za velmi nízkorozpočtový titul a nikdo nemohl čekat, že bude úspěšný. Takže skutečnost, že dali zelenou práci na druhé hře ještě před vydáním té první, mi připadala velmi podivná a chtěl jsem na to upozornit. Ale po zjevném finančním úspěchu Falloutu 1, který si ve skutečnosti vedl velmi dobře prodejně, není překvapením, že projekt dostal ultrazelenou a autoři tak mohli vystavěné základy prvního dílu ještě vylepšit a rozšířit. Fallout 2 sám, obecně řečeno, se snažil rozšířit Fallout 1 všemi možnými způsoby, které zde zkusíme vzpomenout.

Pojďme si promluvit o příběhu. Upřímně řečeno, nechci nikomu zkazit příběh a vyzradit všechny podrobnosti. Na druhou stranu asi není možné prozradit něco nového či nečekaného z 24 let staré hry. I když v tom určitě budou nějaké spoilery, nebudu se do příběhu pouštět do žádné velké hloubky, přeci jen upřímně, na YouTube je velké množství videí, která příběh a jednotlivé detaily hratelnosti probírají šíleně podrobně. Takže jsem vás varoval, zkusím však prozradit jen potřebný základ a maso nechám pro vás, až si hru nainstalujete a zahrajete.

Příběh nás zavádí do pustiny, 80 let po událostech prvního dílu. Náš hrdina je potomek legendárního Vault Dwellera z první hry. Poté, co byl vyhozen ze svého vlastního Vaultu, založil vesnici Arroyo. Pokud jste se dostali až nakonec prvního dílu, tak víte, že overseer vám sice poděkuje za hrdinské činy, ale jste pro něj moc nebezpeční, nakažení pustinou a nemůžete se vrátit do Vaultu 13. Vy jako potomek bájného zakladatele se snažíte vesnici velebit, ovšem problém je, že Arroyo umírá. Úvodní videjko, s určitým kořením a okecáváním okolo vám sdělí, že je potřeba najít jedinou věc, která dokáže přírodu navrátit k životu. Jedná se o Garden of Eden Creation Kit (G.E.C.K.), který by měl být umístěn někde v bájném Vaultu. Příběh vás zavede do různých míst a lokalit wastelandu. Svět Falloutu dvojky se výrazně proměnil. Žije zde mnohem více lidí, ale také na vás číhá mnohem více nebezpečí. Na své cestě splníte mnohé questy, získáte nové parťáky a také potkáte opravdu zlé lidi, kteří se nazývají Enkláva. Po strastiplné cestě se vám podaří G.E.C.K. získat, ovšem při návratu do své vesnice zjistíte, že je v ruinách, všichni zabiti nebo uneseni, jediný vesnický šaman přežil, aby vám podal svědectví o tom, co se zde stalo.

Teď bych se chtěl zmínit o několika konkrétních věcech k příběhu, když už o něm mluvíme. Pro začátek je Fallout 2 mnohem delší než původní hra. Ta byla na svou dobu poměrně krátká. Dohrát první díl trvá asi 10 až 15 hodin, podle toho, jak si svět užíváte nebo plníte vedlejší úkoly. Největší síla hry byla ve znovuhratelnosti - Fallout 1 jste mohli hrát klidně po páté a vždy byl průchod zcela jiný v závislosti na dovednostech vašeho charakteru a řešení questů, které šly řešit silou či diplomacií. Ve srovnání s tím, je Fallout 2 mnohem rozlehlejší hra, ať už v rámci základního příběhu, tak množstvím vedlejších aktivit, jež je ve světě možné plnit či dělat. Pokud se do toho pustíte úplně naslepo, řekl bych, že vám to pravděpodobně zabere 30 až 40 hodin.

Ve hře je ale spousta vedlejšího obsahu, takže byste mohli snadno strávit 80 a více hodin, ať už prvním či opakovaným průchodem. Záleží na tom, jak konkrétně se do těchto věcí chcete ponořit. A když už jsem to nakousl, kromě toho, že je ve dvojce mnohem delší příběh, hra také přidává spoustu skvělého obsahu. Je tam prostě víc možností pro tvorbu postavy a její dovednosti. Samozřejmě i v prvním díle bylo možné definovat si svou postavu a hrát určité role, ve druhém díle jsou tyto možnosti o dost rozšířené a roleplaying je naprosto geniální. Můžete být hodným klaďasem, který všechny chrání, nebo zlým a podlým jedincem, který je vyhlášen po celém wastelandu. Všechny vaše činnosti a konání mají odraz ve světě a podle toho, jak se chováte a jednáte, chovají se k vám také ostatní.

Problém jedničky byl v její skromné velikosti, vlastně poměrně rychle skončila. Neberte mně špatně, první díl je pro mě jedna z nejgeniálnejších her a když si pomyslím, že vyšla v roce 1997, prostě nechápu, jak Tim Cain mohl vymyslet něco takového. Oproti tomu Fallout 2 je mnohem delší, více interaktivní, nabízí více vedlejšího obsahu, minipříběhů, různých postav, které vlastně ani nemusíte potkat. Mám prostě pocit, že díky tomu se k vašemu avatarovi mnohem lépe připoutáte a sami si během hraní rozhodujete, kdo to je, jaký bude jeho příběh a jaký charakter bude mít. A tímto způsobem, z pohledu hraní rolí, si myslím, že Fallout 2 odvádí mnohem lepší práci, zejména v důsledku toho, jak si můžete postavu vytvořit a dát jí život ve virtuálním světě.

V rámci příběhu a jeho kvalit je nutné zmínit také asi největší přednost. Je to skupina a zejména jednotlivec, který představuje neustálou hrozbu po celou hru, a vlastně až do konce pro vás představuje něco, čeho se bojíte a co pro vás vytváří tu největší výzvu. Jasně, deathclaw je pořádný nepřítel, který může rozcupovat i velmi silnou postavu, ale opravdu nemá na Franka Horrigana (kolují dokonce legendy, že Frank dokázal roztrhnout dospělého deathclawa v půli těla), a sakra, je to prostě úžasný hlavní archnepřítel! Má 999 HP, tedy absolutní maximum, co hra dovoluje. Také způsobuje neuvěřitelné množství poškození, a i když je možné ho zabít v boji, není to snadné. Naštěstí autoři vytvořili několik možností, jak se s hlavním bossem vypořádat, stejně jako tomu bylo v případě Mastera z prvního dílu.

Pokud máte například vysokou řeč a slušné množství vědy, je docela snadné ho zabít, aniž byste se ho dotkli. Na rozdíl od původní hry však neexistuje žádná možnost kompletního překecání Franka, která by umožnila souboj zcela obejít, jako tomu bylo u Mastera, kterému jste prostě vysvětlili, že jeho rasa supermutantů nemá šanci na přežití, jelikož se nemůžou rozmnožovat. Master to prostě nedal, zhroutil se mu sen a spáchal sebevraždu.

Ještě bych se chtěl vrátit k samotnému Masterovi a jeho charakteru, protože se jedná o záporáka, který byl sakra dobře napsaný, a i když byly jeho metody zlé a špatné, jeho myšlenka jednoty nebyla úplně blbá. Chtěl vytvořit novou rasu nadlidí, kteří by byli schopni přežít v novém světě a netrpěli by slabostmi, jako obyčejní lidé. No ale prostě nepočítal s tím, že jsou supermutanti sterilní a v momentě, kdy mu dojdou „slabí“ lidé z pustiny k přeměně, jeho rasa vlastně začne stagnovat, až na konec vymře. To je prostě dobře napsané a v určitém smyslu můžete s Masterem sympatizovat. Každý z nás by chtěl být co nejsilnější, aby mohl přežít vše.

Každopádně zpátky k Falloutu 2, nechal jsem se malinko unést myšlenkami (i z toho je patrné, jak je Fallout 1 parádní hra). Frank Horrigan je strašlivý nepřítel, obrovský, silný, s velkým poškozením, a je tak strašně uspokojivé, když si to s ním nakonec vyřídíte a zničíte největší hrozbu pro wasteland. Moje nejoblíbenější věc na souboji s Frankem Horriganem je animace jeho smrti, protože je neuvěřitelná. Několik postav, zejména těch důležitých, má speciální animaci smrti, v prvním díle určitě vzpomínáte na Gizma nebo samotného Mastera, ale Frank má tuto animaci jednoduše nejlepší.

Ještě jednu věc k příběhu chci zmínit, než budeme pokračovat - moje jediná skutečná výtka k hlavnímu příběhu je jeho velká nepřehlednost. Postupem hry totiž sledujete velké množství vedlejších příběhů, plníte úkoly a je snadné se v tom prostě ztratit. Pip-boy, do kterého se vám vše zaznamenává, chaosu příliš nepomáhá, protože je sám dost chaotický, i když o poznání méně než v prvním díle. Cestou nabíráte questy, které se sice zapisují, ale občas je popis toho, co máte dělat, matoucí. Jasně, stará hratelnost, ale přeci jenom se to dá dělat lépe. Doporučuji tak velmi dobrou paměť, nebo si zapisovat vedle na papír různá místa a lokace, kde najdete konkrétní NPC, kam máte jít a co vlastně je podstatou celého questu. Jasně, pro nás starší je to asi v pohodě, jsme zvyklí, že nám hra neříkala úplně všechno, ale pro mladší nebo méně pozorné by to mohlo být až frustrující. Což je na hrách největší zlo - když vás frustrují.

Ale pojďme dál, pojďme si trochu povídat o tvorbě postavy. Vrací se starý známý S.P.E.C.I.A.L, jenž sestaven během několika dní vývoje prvního dílu. Na první pohled je vše při starém, ale při pohledu druhém zjistíte, že se některé věci změnily. V jádru stále máme totéž. Základní statistiky postavy si vybíráme z klasických atributů určující vaši sílu, obratnost nebo inteligenci. Tyto atributy definují naše základní množství dovedností, které si lze upravovat po každé, když získáme vyšší úroveň. V tabulce je také množství traitů, jež mohou vylepšit postavu, výměnou za nějaké negativum. Například si vyberete trait gifted. Získáte tak +1 do všech atributů, ale všechny dovednosti se sníží o 10 procent. Stejně se to vyplatí a já si tento trait beru téměř pokaždé. A teď k několika vylepšením, jak to vše vlastně funguje.

Například dovednost „outdoorsman“ byla v první hře téměř k ničemu. Ne úplně, ale většinou. Zatímco ve druhé hře je mnohem důležitější, hlavně proto, že vám umožní přeskočit bojová střetnutí v otevřeném světě, což se sakra hodí. Náhodná setkání totiž mohou být tím posledním, co uvidíte a pokud jste si déle neuložili hru, no tak to potěš víte co. Budete mít možnost náhodná setkání prostě obejít. Ve Falloutu 2 uvidíte mnohem více náhodných střetnutí, než byste měli, v závislosti na tom, jak daleko cestujete a jak moc jste investovali právě do outdoorsman dovednosti. Takže mít vysokou dovednost „outdoorsman“, zvláště v této hře, je téměř nezbytné, protože jinak budete bombardováni náhodnými střety a co si budeme, když už vás to nebude stát život, stane se to velmi rychle otravným evergreenem.

K dalším změnám - například spousta dovedností je klíčová pro úspěšné jednání ve hře, mnohem více než v prvním díle. Velký posun je také v maximální úrovni postavy. V prvním díle byl tento limit zastřešen na 21. úrovni, v druhém díle se navýšil na úroveň 99. Máte tak mnohem větší prostor pro vývoj postavy podle svého, nehledě na tom, že můžete lehce grindovat, což ale příliš nedoporučuji, jelikož potom se hra stane příliš snadnou. Co se mi na vývoji postavy ve Falloutu 2 líbí, je možnost zaměřit se na boj zblízka, jelikož nyní existuje mnohem více vybavení, které se soustředí na boj pěstmi či chladnými zbraněmi. Dost doporučuji investovat pár bodíků do boje na blízko, nejen, že vám to usnadní průchod prvním dungeon na začátku hry, ale také se díky tomu můžete dostat k docela slušnému obnosu peněz v jedné z částí hry. Pokud tak neučiníte, budete mít začátek o dost, ale o dost těžší, dokonce tak těžký, že můžete v prvních minutách hry snadno zemřít. Nicméně se zdá, že vývojáři tohle tušili, protože v rané fázi hry je několik trenérů, kteří vás můžou naučit, jak používat pěsti či kopy mnohem efektivněji. Co určitě hodně oceníte je možnost nastavení hry, kam se určitě podívejte. Je zcela nepostradatelné urychlit pohyb nepřátel, nastavit neustálý běh svého hrdiny a mnoho dalších věcí, jako je například míru brutality. Samozřejmě tenhle ukazatel je na nejvyšší.

Tak, tvorbu postavy máme za sebou. Pěkně dlouhý začátek. Nezbývá nic jiného, než se zaměřit na největší plus samotné hry, a tou je herní svět a jeho podoba. Autoři se zaměřili na rozšíření v podstatě všeho, co první hra nabídla. Velikostí je svět dvakrát, možná třikrát větší než v prvním díle, s mnoha a mnoha dalšími lokacemi a vedlejšími oblastmi. Většina míst, které můžete prozkoumat, je obecně větší než v první hře. Je tu spousta věcí k nalezení, spousta věcí k prozkoumání. Je až neuvěřitelné, kolik toho lze dělat, kolik si toho můžete přečíst, s jakým množstvím postav si lze promluvit. Některé NPC vám zadají quest, jiné jen nastíní pozadí světa, ve kterém se nacházíte.

Hratelnost se od prvního dílu příliš nezměnila. Budete cestovat po mapě světa, která vás bude přenášet z místa na místo, do měst, dungeonů, vaultů, včetně starých známých oblastí z prvního dílu, jelikož se druhý díl odehrává na větším prostoru, ale v podobném místě. Během cestování po mapě světa můžete narazit na náhodná setkání, to už jsme sice probrali, ale i v tomto místě je nutné zmínit vylepšení. Zatímco v prvním díle jste auta viděli pouze poházená na zemi nebo jako součást městského opevnění, v pokračování je možné si takové auto pořídit. Není to však tak snadné. Chybí mu důležité součástky, po jejich nalezení auto musíte opravit, a navíc si ho ještě koupit. Vůz lze dále vylepšovat, takže nebude tolik hladový, jezdí totiž na fúzní články, kterých v průběhu hraní nemusíte mít dostatečné množství.

Cesta vašeho avatara je jasná, musíte najít G.E.C.K., dostanete se zpátky do vesnice a ejhle, další kroky vedou na cestu pomsty a záchrany lidí z vaší vesnice. Máte jasný směr, Enkláva. Více říkat nebudu a na to, jak zničíte Enklávu, si musíte přijít sami. Nejlépe tím, že si hru zahrajete. Věřte mi, je fakt dobrá.

Fallout 2 se také zaměřuje na rozšíření legendy celého Fallout universa. V prvním díle jsme nedostali odpovědi na spoustu palčivých otázek. Zejména pak o viru F.E.V a o osudu většiny supermutantů (jasně, rozprchli s a podobně). Na to se druhý díl zaměřujete, budete poznávat nové NPC, kteří vám toho spoustu prozradí, ale také staré známé - jasně, je tu Harold. Skoro stejný, jen tedy trošku více rozložený, a jeho stromeček na hlavě je o poznání větší. Je to ale milé setkání, a hezky to spojuje obě hry dohromady.

Navíc na své cestě potkáte soustu zajímavých lokací, včetně starého dobrého Vaultu 13, spoustu starých známých, např. doslova starou dobrou Tandi, jež jste v prvním díle hry potkali na začátku ve vesničce Shady Sands, také inteligentního Deathclawa nebo supermutanty, kteří vás nechtějí zabít, a dokonce se k vám mohou ve vašem dobrodružství přidat. Není nad to mít v týmu supermutanta, který vás "omylem" rozstřílí svým rotačním kulometem.

Vidíme rozšíření kmenového systému, který v postapokalyptickém světě dává smysl. To ostatně vidíme i později ve Fallout New Vegas, protože New Vegas převzalo velkou část svého světa z Falloutu 1 a 2. Míra nových věcí je obrovská a dobře koresponduje s vytvořeným světem. Slavný systém karmy je v této hře ještě důležitější. V první hře byl systém karmy z velké části irelevantní a vlastně jen určoval, v jakém městě vás budou mít lidé rádi nebo vás nenávidět. Ve druhé hře je však mnohem důležitější. Negativní činy, jako například zabití dítěte ve hře, vám dají vlastnost zabijáka dětí, a pokud budete takové jednání opakovat, bude na vás vypsána odměna a půjdou po vás lovci hlav. Pokud budete opravdu zlý, některé NPC postavy s vámi prostě nebudou jednat. Na druhou stranu vám to otevře dveře například k některým gangům, jako jsou otrokáři. Dokonce si můžete nechat vytetovat na čelo znak otrokářů, to pak budeme ve městech opravdu velmi oblíbení. Je tu prostě mnohem více interakce, virtuální svět na vás reaguje, cítíte se být jeho součástí, což je naprosto parádní věc na hru, která vyšla v době, kdy byl Václav Havel podruhé zvolen prezidentem.

A vlastně ve hře neexistuje jediná lokace, která by neodkazovala na určité popkulturní téma. To, zda je to dobře nebo ne si musíte přebrat, já si to náramně užívám.

Dokonalou věcí je to, že v momentě, kdy hru dokončíte, máte možnost pokračovat v hraní. A ano, svět reaguje na to, že jste byli schopni Enklávu porazit. Jste vlastně takovým polobohem Fallout universa, ať už tím, jak je vaše postava silná, tak tím, jaké příběhy o vás kolují.

Schválně, jestli jste schopni mi napsat do komentářů některý easter egg, na který jste narazili během hraní.

Kromě toho, že budete cestovat, objevovat, konverzovat a plnit úkoly, budete také bojovat a sakra, budete bojovat hodně. Myslím, že právě boj rozděluje hráče v názoru, jestli je Fallout 2 skvělá hra. Pokud se vám boj líbí, musíte Fallout 2 milovat, pokud je pro vás pomalý a nudný, no potom si můžete stručný příběh přečíst na wikipedii a hru si nejspíš nikdy nezahrajete. Boj je v podstatě stejný jako v první hře. Jde o systém založený na akčních bodech a tahovém systému. Hra na začátku boje rozlosuje, v jakém pořadí budete táhnout. Ideální je samozřejmě, když jste první na tahu, to lze ovlivnit také tím, že souboj odstartuje vy sami, stisknutím tlačítka. V momentě, kdy se dostanete na řadu, máte určitý počet akčních bodů, jež je určen vaším atributem hbitosti. I proto doporučuji mít hbitost od začátku hry co nejvyšší. V každém kole můžete provádět akce, které stojí akční body, dokud nespotřebujete všechny své akční body. To platí jak pro vaše nepřátele, tak pro vaše společníky, o kterých si povíme za minutu. Akční body je možné využít k pohybu, střelbě, nabití nebo přístupu k inventáři. Na základě vámi preferované a zvolené zbraně se po útoku odečte patřičný počet akčních bodů. Chladné zbraně mají sice menší poškození, ale za kolo můžete útočit klidně třikrát. Velké zbraně mají velké poškození, je však možné střílet jen jednou. Vyžaduje to taktiku a trošku zamyšlení. Máte možnost, za bonusový bodík, zaměřit svůj útok na určitou část těla protivníka. Největší poškození je rána do očí, ale také je zde největší možnost minout. Asi si každý udělá obrázek o tom, že čím vyšší dovednost v určité kategorií zbraní, tím větší je šance na zásah. Je tak jen na vás, zda budete preferovat chladné zbraně, konvenční či energetické zbraně. Specializovat je však možné také na pěsti, házení granátů, no je toho spousta a každá možnost má své opodstatnění. I když, pokud chcete hrát na jistotu, dáte si pár bodů do boje zblízka a postupem hrou přes konvenční zbraně přejdete na ty energetické. Ale je to vážně jen na vás, jaký směr zvolíte.

A teď k těm parťákům, kteří mi například v první hře zemřeli v průběhu hry, což se může stát i zde, ale není to nic, o co byste stáli. Dogmeat je zpátky, získáte ho do party prostřednictvím speciálního střetnutí. Vzhledem k tomu, že se hra odehrává 80 let po konci prvního dílu, všichni společníci jsou nové tváře. A opět, mají trochu příběhu a interakce se světem. Kvůli poměrně omezenému počtu členů skupiny je ale těžké je všechny vidět nebo použít v jednom průchodu. To, kolik jich můžete mít neustále za zadkem, totiž závisí na vašem charisma. Každé dva bodíky znamenají možnost naverbovat jednoho parťáka.

Obrovský quality of life bonus je zahrnutí bojové umělé inteligence pro společníky. V první hře byli společníci přidáni trochu dodatečně, což se promítlo v tom, že fungovali na základě skriptu, a chovali se zvláštně, no, pokud bych to měl říct naplno, chovali se jako idioti. Tady máte možnost každému jednotlivě určit, jak se má v boji chovat, jakou zbraň a zbroj má používat a jak reagovat například v momentě, kdy je jeho zdraví kriticky malé. Společníci se také snaží mířit mimo vás, aby vás nezastřelili, což se v první hře dělo až příliš často. To ale neznamená, že se to neděje i teď.

A teď si odtud pojďme probrat pár pozitiv a negativ a shrnout to. Myslím, že příběh je dost zábavný a nabízí spoustu zajímavých lokací, rozhovorů a míst k zamyšlení. Hlavní příběh je tím, co vás popohání kupředu a vytváří určitou motivaci, ale to, jak k němu přistupujete a kým chcete být, je upřímně řečeno tím, co z Fallout 2 dělá opravdovou hru, jenž stojí za každou vteřinu vašeho života.

Kromě příběhu mě ohromně baví průzkum mapy, lokací a pátrání po tajemství, jichž je hra plná. K tomu zábavný souboj, což je ale čistě subjektivní věc, jelikož jsem vysazený na turn based strategie a RPG - prostě mě hry na tahy hrozně baví. Kdo to takto nemá, může mít se soubojovým systémem problém, což chápu a může si to klidně přidat do negativ. Žádná hra se neobejde ostatně bez negativ, takže si o nich povíme.

Pro začátek, systém inventáře je hrozný, byl už v prvním díle, a tady je to podobné, přestože orientace je snazší, stále je opruz používat věci a vybírat, zda chcete danou věc prozkoumat či zahodit, může být opravdové peklo. Také se vám může stát, že se prostě zaseknete hned na začátku hry, začátek totiž klade důraz na boj zblízka. Úplně nechápu, proč autoři zvolili tento směr. V rámci příběhu to dává smysl, protože musíte projít určitým kmenovým rituálem bez střelné zbraně, v rámci vývoje postavy už to ale je nesmysl. Velké množství lidí chce střílet, a začátek hry na to vůbec nereaguje.

Ačkoliv je pro mě Fallout 2 lepší než první díl, v čem prostě není lepší je konfrontace s hlavním nepřítelem a jeho úmysly, a celková logika jeho jednání. Master byl silný nepřítel, měl to vše promyšlené, šel cestou zla, ale chtěl z lidí v pustině udělat silnější a adaptivnější rasu. Enkláva má také svou sílu a své důvody, proč dělá to, co dělá, ale zatímco Masterovi můžete lehce fandit, Enkláva je prostě zlá a dělá vše pro svůj prospěch, zkrátka chce vyhladit vše živé. Samozřejmě nic není tak jednoduché. Takže než mě zavrhnete - Fallout 2 má naprosto skvělý příběh a vše do sebe zapadá, jen není tak silný v tom, jak vystavěl hlavního antagonistu. Snad mi rozumíte.

Abych to shrnul, myslím, že Fallout 2 není dokonalá hra, ale je sakra zábavná a těch několik negativ naprosto převálcuje to, jaký herní zážitek tahle hra vlastně nabízí. Je velmi snadné hrát Fallout 1 a 2 a pochopit, proč se Fallout stal tak gigantickou sérií, jakou dnes je. O tom, co se značkou udělala Bethesda, se prostě bavit nehodlám, zajímal by mě názor Tima Caina...

Tak a jsme u konce, tohle je pravděpodobně moje nejdelší retrorecenze vůbec. Doufám, že jste si ji užili a už se nemůžete dočkat, až se vám Fallout 2 nainstaluje a vy se budete moci ponořit do krásného postapo světa. Přeji vám klidný a úžasný den. A pamatujte, včerejšek je historie, zítřek je záhadou, dnešek je darem. Užívejte.