Ano, zase se někdo potopil někam, kam rozhodně neměl.
Takže: ponorka zmizí. Posádka taky. Vy přežijete, zatím. Ocitáte se v temných vodách plných věcí, které by neměly existovat, ale přesto mají akční body a šílené perky. A teď se tu snažte najít ostatní, když se kolem vás motají věci, které vypadají jako mražený sushi z pekla. Příběh není žádný Shakespearovský epos. Je to spíš jako číst deník někoho, kdo se nejdřív potopil, pak zbláznil a nakonec se zamiloval do mořské houby. Je to ta šílená omáčka, která drží celé podvodní tacos pohromadě.
Stirring Abyss (2020) vám servíruje solidní porci lovecraftovského "co to sakra JE?!", prokládaného vnitřními monology, šepotem z hlubin a příběhovými událostmi, kde vám hra nabídne morální volbu a vy skončíte s členem posádky, který místo mluvení bublá a slintá zelený gel.
Na dně oceánu vás nikdo neuslyší křičet. Což je fajn, protože budete mít plnou pusu bublin a strachu.
Stirring Abyss je tahová strategie se vším, co k tomu patří: pohyb na šachovnici, přepady z mlhy války, panické útěky a mrtvoly, co se mění v cosi, co už není úplně... biologicky košer.
Pokud jste někdy hráli Terror from the Deep a říkali si "Hmm, tohle je super, ale chybí mi tu smrad mořských řas a latentní šílenství", tak bingo. Stirring Abyss přináší klasickou tahovou taktiku; krytí, akční body, nervy z oceli, ale místo emzáků tu máte chodící důkaz, že rybí DNA, lidské neštěstí a pekelné halucinace se fakt neměly míchat dohromady.
Tým? Poskládáte si ho z přeživších a postupně je vylepšujete, fyzicky i psychicky. Můžete jim dát mutace. Ano, čtete správně. Můžete vylepšit své námořníky o zmutované schopnosti, protože co by se mohlo pokazit, že?
Tahová strategie tu dostává nový rozměr, a zatímco v jiných hrách se snažíte udržet své jednotky při smyslech, tady... no, tady je otázka, kdy přesně se zblázní a začnou komunikovat s temnými božstvy.
Vítejte v ponorce: technologický pokrok na dně moře
Mezi misemi se uchýlíte do ponorky, což zní bezpečně, dokud si neuvědomíte, že jste v obří kovové konzervě pár kilometrů pod hladinou, obklopení vodou, tlakem a podmořským lunaparkem plným nočních můr. Tahle rezavá plechovka ale slouží jako vaše základna, opravujete ji, vylepšujete moduly, štelujete generátor, vyrábíte vybavení a snažíte se ignorovat to tiché ťukání zvenčí, které určitě není na vaše dveře.
Každé vylepšení vám dává nové možnosti přežít… Je to pomalý, ale uspokojivý proces, takové tiché "dělám pokroky", mezi zoufalým přežíváním v bahnitém mořském pekle.
Vizuál, co vám připomene, jak jste kdysi hráli XCOM na CRT monitoru s vypáleným logem Windows 98.
Stirring Abyss se nehoní za grafikou, co vám spálí kartu. Místo toho sází na styl. A atmosféru. A moře. HODNĚ moře. Grafické pojetí hry je poctivě tmavé, depresivní a každá miska s chaluhou by mohla skrývat smrt. Nic přehnaného, ale naprosto funkčního. Je to ten typ grafiky, kdy vám nevadí, že potvora má jen osm animací, protože má místo úst chapadla a vy momentálně stejně přemýšlíte, jestli ji vaší postavou obětujete, nebo radši utečete.
Zvuk? Pokud jste si někdy přáli slyšet, jak zní úzkost ve formě bublání, vrzání potápěčského obleku a vzdáleného mumlání, doporučuji sluchátka. Hudba pak podtrhuje vaši pomalou sestupnou spirálu do totální paniky než aby vás rozveselila. Což je, uznejme, tematicky přesné.
Celkově to působí jako mix DOSovského XCOMu, béčkového hororu a obalu metalového alba z roku 1988. A přesně to chceme.
Složili jsme partu mořských zoufalců, co by neuspěli ani v kurzu přežití pro batolata.
Složení týmu je výživné, každý člen má své plusy, mínusy a občas i zjevně probublávající duševní poruchu. Přidejte mutace, stres, a fakt, že některé úkoly jsou v podstatě "běž tam, kde něco právě sežralo tvého kolegu" a máte tým snů.
Na rozdíl od běžných RPG tu nehledáte legendární meče, ale třeba plechovku s kyslíkem. Morální dilemata, stres a mořští démoni. To všechno tu je. Výsledkem je, že místo hrdinské čety dostanete bandu vyšinutých námořníků, kteří by si v psychiatrii v Arkhamu připadali jako doma.
To vše vytváří dynamiku, ve které je každý krok dopředu vyvažován strachem z toho, co leze ze stínu. A věřte, že něco leze. Vždycky.
XCOMáci, tohle je vaše volání z hlubin. Ostatní? No… i vy si to můžete zkusit. Na vlastní riziko.
Stirring Abyss je těžká, ale dobrá hra. Je pomalá, atmosférická, a někdy vás pošle zpátky do hlavního menu s takovou grácií, že se budete drbat na čele, co že se to vlastně stalo. Fanoušci Terror from the Deep si tu najdou všechno; tahy, tým, smrt, ale navíc i lovecraftovský šmrnc a podivnou radost z toho, když si vaše postava právě naroubovala nové žábry.
Je to hra, která vás nezachvátí mainstreamovým pozlátkem, ale vtáhne vás pomalu, kluzce a nevratně do podmořského šílenství. A vy to budete (možná) milovat.
Takže pokud vám v žilách koluje láska k tahovým strategiím a v hlavě zůstalo pár volných synapsí na šílenství, Stirring Abyss je pro vás. Pokud ne... no, aspoň zjistíte, jak vypadá digitální klaustrofobie s příchutí mořské řasy.
Doporučuju? Absolutně. Ale vezměte si s sebou ručník, ploutve a stabilní nervy. Protože tady dolů se nechodí pro zábavu, tady se ztrácí rozum.
Dobrovolně.
To vypadá fakt dobře. Nevidím v tom projektu dle popisu žádná negativa. Po dlouhé době něco co mě opravdu zaujalo a budu to muset pořídit. Díky za tip. Doufám že je to i na GOG.
Tak na GOG to je a za 8€, super, už je to v košíku :)
Sonar mlčí, ale víme, že tam jsi. Ať tě proudy chrání a dekomprese nikdy nezradí. Pevnou přilbu a klidné moře! ;)
Miluju první dva Xcomy a tohle jsem vzal hned jak to šlo poté co jsem vyzkoušel demo. Bohužel jsem to ale nedodýchal do konce ;) Byla to depka, ale krásná a snad jí dám ještě někdy šanci ;)
I já do toho šel s nadšením, a skončil s okem tikajícím do rytmu hudby. Není ostuda padnout, ostuda je zapnout Candy Crush. ;)
Díky za tip
Díky za tip! Vypadá to zajímavě, jdu dát do wishlistu.
Ahoj, tahle hra je fakt luxusní. Terror from the Deep a Lovercraft. Dohromady. Je to X-com pod mořem. Bez overwatch! Velmi těžká obtížnost, nevěděl jsem, že se dá z harpuny střílet asi do pátého levelu . Soundtrack, že by člověk zešílel. Grafika je pěkná.
Panáčci se vám zblázní ať chcete nebo ne. Ale za tu chapadlovou ruku to stojí!