Sonic Advance – Ježek na Game Boyi

Ačkoliv SEGA vydávala různé hry se Sonicem spíše pro své vlastní konzole, po roce 2000 už to začala vzdávat. Možná hlavně proto, že souboj konzolí v podstatě prohrála. V roce 2001 vyšel tedy Sonic pro handheld Game Boy Advance, který navíc marketingově přímo pojmenovali Sonic Advance, aby všem bylo jasné, pro jakou konzoli to je. Tím tedy Sega přiznala, že Nintendo je na trhu s konzolemi zřejmě úspěšnější. Sega však byla zase docela úspěšná na poli her, protože Sonic Advance se prodalo až 1.21 milionů kopií.

Sonic Advance je klasická 2D plošinovka, tak jako první Sonic The Hedgehog, který vyšel o deset let dříve. Hráči tedy dostali starou dobrou hratelnost jako za starých dobrých časů. A stejně jako v předchozích 2D dílech je nutné projít několika oblastmi, tzv. "zónami" (zones), které obsahují dva levely označené jako "akty" (acts). Zón je celkem devět, ale osobně bych počítal pouze prvních sedm, protože ty dvě další jsou jen finální souboje. Dodávám, že Sonic Advance je obecně hodně krátká hra a za hodinku budete mít hotovo.

Jednotlivé levely se pak hrají velice klasicky. Sbírají se kroužky, ztrácí se kroužky, hodně se běhá, hodně se skáče a hodně se vyhýbá pastem a nepřátelům. Na rozdíl od předchozích dílů jsou jednotlivé levely trochu živější a obsahují řadu novinek. Ať už jsou to různá lana, na kterých se můžete zhoupnout jako Indiana Jones, nebo zábradlí, které Sonic může sjet po botách skoro jako by byl Tony Hawk na skateboardu. Kromě klasických pružinek, od kterých se lze odrazit, jsou tu také různé akcelerátory, které vás zrychlí a tak dále. Je toho hrozně moc.

K dispozici jsou tentokrát čtyři různé postavy. Můžete hrát za ježka Sonica, lišáka Tailse, ježuru Knucklese nebo ježčí slečnu Amy. Sonic je paradoxně asi nejhorší postava, protože toho moc neumí. Tails má schopnost létat, která je sice omezená (pravidelně si musíte odpočinout), ale díky tomu je celá hra výrazně snazší. Knuckles umí klasicky plachtit, chytat se zdí a šplhat po nich. Nově navíc umí dávat pěstí. Amy jako jediná se neumí skulit do klubíčka, díky čemuž je zranitelná při výskoku. Na druhou stranu má u sebe palici, kterou se může ohánět a eliminovat různé protivníky.

Tails a Knuckles jako jediní umí plavat, což dost ulehčuje jeden pozdější docela tuhý boss fight pod vodou. :)

V jednotlivých levelech jsou také schované portály ve formě obřích prstenů, které vedou do bonusových special stages, kde můžete posbírat smaragdy chaosu. Prostě klasika. Rád bych vám pověděl o tom, jak moc jsem byl úspěšný při jejich hledání... ehm... nenašel jsem ani jeden. Popravdě jsem ani nevěděl, že v té hře něco takového je, než jsem si to před napsáním téhle recenze našel na Wiki. Ooops. Každopádně posbíráním všech smaragdů se pak odemkne trochu jiný finální boss a také jiný konec hry. Na Super Sonica se tentokrát proměnit nelze.

Po dohrání celé hry se odemkne Time Attack mód. Díky němu se můžete do jednotlivých levelů vrátit, snažit se je dohrát co nejrychleji a překonat tak časový rekord. Také jsou tu módy VS a Race, které se mi nějak nedařilo rozchodit, ale předpokládám, že jsou to nějaké multiplayer módy, které fungovaly jen když se propojili dva Gameboye. Zajímavý je také mód Tiny Chaos Garden, ve kterém se můžete starat o postavičku jménem Chao. Je to skoro jako takový Tamagotchi. Rozkošné!

Přiznám se, že se mi moc nelíbí grafika. Připadá mi, že se snažila být taková rádoby kreslená, ale ve výsledku je to celé takové nic moc. Možná to vypadalo dobře na dobovém Gameboyi... nevím? Navíc já jsem jako malý kluk občas hrával fanouškovské freeware hry se Sonicem a ty obvykle vykrádaly assety právě ze Sonic Advance, takže na mě ve výsledku malinko působí Sonic Advance jako nějaká online hra ve flashi... Ano, vím, že je to nefér, že zaměňuji příčinu a důsledek, ale prostě to tak je.

Též mi připadá, že trochu hapruje level design. Zatímco první levely jsou fajn, pozdější už jsou trochu zvláštní. Někdy třeba někam skočíte naslepo a dopadnete někam na nějakou podlahu, ale jindy je tam propast a zabijete se. Jestli je pod vámi propast nebo podlaha nejde nijak vizuálně moc poznat předem. Někdy jsou tu podrazy, jako třeba, že váš šipka dovede na pružinku, od které se odrazíte a přistanete na bodcích, které vám dají damage. Takový předposlední level mi přišel skoro až anti-sonicovský. Samozřejmě je možné, že to vnímám zkresleně a levely v Sonic Advance mě štvou jen proto, že je neznám tak dobře a zpaměti jako ty v předchozích dílech Sonica...

Když to shrnu, je Sonic Advance hodně fajn věc. Na to, že se jedná o tak krátkou hru, je docela zahuštěná zajímavými nápady. Jinými slovy, na malém prostoru toho tvůrci předvedli hodně. Trochu mi nesedla grafika a pozdější level design, ale mimoto jsem celkem spokojen. Milovníkům Sonica bych rád doporučil, aby tenhle díl série neopomíjeli, protože stojí za to.