Sonic the Hedgehog 2 – Ježek Sonic podruhé

Zlý vynálezce Dr. Robotnik (též zvaný Egg Man) se vrátil. A opět se rozhodl ovládnout svět (nebo alespoň jen West Side Island, na kterém se děj Sonic the Hedgehog 2 odehrává), takže opět unesl hromadu nevinných zvířátek, uvěznil je ve speciálních kapslích a v robotech zvaných „badniks“. A navíc má teď tajnou zbraň! Vybudoval velkou létající pevnost. A aby toho nebylo málo, tak také stvořil podivný přístroj zvaný The Death Egg. A proto musí Ježek Sonic zase Robotnikovy zlé plány překazit, osvobodit zvířátka a The Death Egg zničit.

Sonic na to tentokrát nebude sám. Tvůrci v Sonic The Hedgehog 2 představili novou postavu, a to lišáka a vynálezce jménem Miles Prower, kterému se však říká „Tails“, protože má dva ocasy (s nimiž dovede rychle rotovat a lítat jako helikoptéra). Postava je nejspíše inspirovaná japonskou mytologickou devítiocasou liškou známou jako Kitsune.

Sonic 2 je stejně jako první díl klasická side-scrolling plošinovka, kde je nutno projít několik levelů od začátku až do konce a sem tam porazit nějakého toho bosse ve formě Dr. Robotnika.

Rád bych podotkl, že tato skákačka… to je moje dětství. Já to říkám sice o všem v každé recenzi (a vždy je to pravda), ale tohle jsem opravdu hrával pořád dokola. Kamarád, co bydlel naproti, měl zase jedničku a my jsme si je občas vyměnili. Díky tomu jsem se dostal k jedničce trochu později a ve srovnání s dvojkou mi přišla trochu slabší, a to proto, že druhý díl přinesl řadu novinek a vylepšení. Ať už šlo o Tailse nebo o možnost hrát se dvěma hráči na splitscreenu.

Pojďme si připomenout základní pravidla Sonic the Hedgehog série, která v druhém díle zůstala zachována:

– V Sonic 2 lze sbírat prstýnky. Pořád platí, že postava, za kterou hrajete, musí mít alespoň jeden prstýnek. Když nemá žádný, jakýkoliv damage znamená… smrt! S prstýnky každý damage znamená jejich ztrátu (je možné jich pár pochytat zpátky, protože se rozletí všude kolem a začnou se kutálet po zemi).

– Když jich postava nasbírá nad sto, získává extra life. Nad dvě stě je další extra life, ale tolik už člověk nasbírá vzácně.

– V každé mapě jsou rozházené monitory, které lze rozbít a získat z nich nějaký bonus. Některé z nich přidávají +10 prstýnků. Některé z nich dávají štít, který se při jakémkoliv damage ztrácí, ale prstýnky zůstávají. Některé z nich dávají dočasné zrychlení (zrychlí se i hudba na pozadí), některé z nich extra life (+ jeden život) a některé z nich dočasnou nesmrtelnost (nefunguje ale proti pastem, které způsobují instant kill, jako například pád do propasti nebo rozmáčknutí drtičem).

– Zůstalo, že musíte projít každý level od začátku do konce. V každém levelu je několik checkpointů, na kterých se po smrti objevíte, takže v případě ztráty života nemusíte celý level opakovat od začátku. Funguje to tedy stejně jako ostatní plošinovky.

– Levely jsou roztříděné podle prostředí na tzv. „zóny“, kdy na konci každého levelu je značka a na konci celé zóny pak boss, což je obvykle Robotnik s nějakým novým vynálezem.

– Na každý level je limit 10 minut, ale každý se dá projít tak za 3 minuty, i když člověk nijak nespěchá a fláká se.

---

A nyní bych se rád zaměřil na nejrůznější novinky a změny, které druhý díl nabízí. Tak pojďme na to:

1) Tails

Přibyla nová postava – lišák Tails. Tails je moje nejoblíbenější postava vůbec, protože je roztomilý a hlavně má zajímavost osobnost. V seriálech bývá často vyobrazen jako takový introvertní nerd, s čímž se snadno ztotožním.

Lze tedy hrát buď za Sonica, nebo za Tailse, přičemž rozdíl mezi postavami je čistě kosmetický a pravidla hry se tím nemění. Lze také hrát za obě postavy zároveň (což je výchozí nastavení). To v praxi znamená, že hrajete za Sonica a Tailse řídí umělá inteligence.

Umělá inteligence je ve skutečnosti na svou dobu (1992) dost zajímavá. Nevím, jak je Tails přesně naprogramován, ale často působí celkem přirozeným dojmem. Jasně, ve spoustě případech dělá to, co já, (tj. skočím, taky skočí, skrčím se, taky se skrčí atd.). Přesto někdy hledá vlastní řešení, jak se dostat přes překážky, nebo dokonce sám od sebe útočí na nepřátele či bosse.

Když Tails náhodou umře, což se děje na každém kroku, tak se vlastně nic neděje, protože se za chvíli objeví zas (přiletí jako helikoptéra, protože umí rychle roztočit své dva ocasy). Jakýkoliv damage u něj nezpůsobuje damage Sonicovi, takže se není čeho bát a o vašeho umělou inteligencí řízeného společníka se vůbec nemusíte starat.

Tailse klidně můžete zabít i schválně – třeba ho nalákat k tomu, aby skočil do propasti, nebo ho něčím rozdrtit. No, proč ne! :)

Mimochodem – prstýnky, které Tails sebere, se připočítávají vám, tedy Sonicovi.

Tails má však i pár nevýhod. Někdy vám třeba shodí takové ty plošinky jedno použití, co za chvíli spadnou, když na ně skočíte. Na některých místech něco pokazí a tak dále. Občas také dovede způsobit nějaký ten problém. Párkrát mě Tails prostě nasral.

Obecně je ale velice zajímavý nápad, že lze hrát za dvě postavy zároveň. Mimochodem, pokud vezmete do ruky druhý ovladač (hrajete-li na konzoli Genesis/Mega Drive nebo třeba v emulátoru) a stisknete nějaké tlačítko, tak se umělá inteligence vypne a Tailse můžete ovládat vy. A když přestanete, tak se za chvíli zase probudí AI a převezme to za vás. Lze takto různě podvádět například při boss fightech.

2) Méně je více

Zatímco v prvním díle byla každá zóna (prostředí) rozdělena na tři levely, tady to tvůrci zkrátili na pouhé dva. A to je překvapivě skvělý nápad, protože si myslím, že tři levely na jednu zónu byly příliš, vytvářely stereotyp a takhle je to takové celkem akorát. Plus díky tomu, že jsou zóny kratší, je jich celkově víc, protože počet levelů je zhruba stejný jako u prvního dílu. Nutno podotknout, že levely jsou oproti prvnímu dílu trochu větší, delší a někdy i mnohem komplexnější.

3) Na dva hráče

Sonic 2 přinesl možnost hrát na dva hráče, tedy multiplayer. Tenhle nápad měl být už v prvním díle, ale četl jsem nějaký rozhovor s programátorem, který tvrdil, že tehdy nevěděl, jak hru pro dva hráče implementovat, a u druhého najali nějakého specialistu, který jim to naprogramoval.

V hlavním menu si tedy spustíte mód pro dva hráče, a pak si můžete vybírat ze tří zón: Emerald Hill, Mystic Cave a Casino Night. Ostatní bohužel nelze, ale zřejmě je to proto, že jsou pro dva hráče příliš nevhodné, příliš složité a vyžadovaly by zásadní přepracování. A také tehdy byla dost omezená paměť, takže i to může být jeden z důvodů.

Multiplayer znamená v praxi horizontální splitscreen (díky čemuž je celá hra značně deformovaná a rozplizlá), kde nahoře je Sonic a Tails dole. A úkolem je dát si závod, kdo proběhne celý level jako první. Když se nějaká postava dostane do cíle, tak té druhé se výrazně zkrátí čas z deseti minut na jednu minutu. A pokud do minuty nedorazí do cíle taky, automaticky prohrává.

Po skončení zóny se objeví jméno vítěze, což je obvykle ten, kdo měl vyšší skóre, nebo tak často neumíral.

Monitory, které postavy mohou zničit, a které dávají různé bonusy, jsou v multiplayeru ještě rozšířené o jeden druh, který oba hráče prohodí, kdy se jeden teleportuje na pozici toho druhého.

Je však vidět, že engine multiplayer úplně nezvládá. Občas, když se toho na obrazovce děje příliš mnoho (třeba obě postavy dostanou damage a vyletí z nich hromada prstýnků), začne dropovat FPS a valí to velice zpomaleně.

Možnost hrát na dva hráče je prostě zatraceně omezená a technicky hodně nedokonalá. Navzdory tomu všemu je to však neskutečně zábavné a veškeré slabé stránky jsou ve srovnání se zábavou, kterou mulťák nabízí, podružné.

Kromě běžných zón mohou dva hráči také procházet special stages, ale o těch až v následující kapitole.

4) Special Stages

V prvním díle se do special stages dalo dostat jen na konci každého levelu, kde poletoval obří prstýnek fungující jako portál (a to jen v případě, že jste měli u sebe na konci víc jak padesát malých prstýnků). Tady to funguje trošičku jinak. Pokud máte 50 prstýnků a dotknete se checkpointu, objeví se nad ním rotující hvězdičky, které dočasně vytvoří portál. Když do něj skočíte, jste ve Special Stage.

„Bonusový stejdže“ fungují tentokrát tak, že běžíte dráhou a musíte posbírat určitý počet prstýnků (který se vždycky napíše na obrazovce), než doběhnete k checkpointu. Pokud to nestihnete, smůla - končíte. Na dráze se také vyskytují bomby, které počet prstýnků snižují. Pokud zvládnete proběhnout všechny části, dostanete Chaos Emerald.

Tyhle dráhy, které jsme jako malí caparti nazývali „tobogány“, lze hrát i na dva hráče. Ten, kdo má víc prstýnků u checkpointu, vyhrává.

5) Super Sonic

Ke special stages se pojí ještě jedna věc. Zatímco v prvním dílu byly chaos emeralds k ničemu, v druhém – pokud je získáte úplně všechny – se můžete proměnit v Super Sonica. Super Sonic vypadá jako Sonic, akorát je zlatý a má malinko jiný účes. Jinak je Super Sonic rychlejší, silnější a prakticky nesmrtelný.

Ale lze se na něj proměnit až po nasbírání padesáti prstýnků. Jak se navíc zdá, tak být ve formě Super Sonica prstýnky pomalu čerpá (snižuje jejich počet po vteřinách), takže je nutné si je hlídat, pokud se nechcete proměnit zpátky v normálního nudného smrtelného modrého Sonica.

Blbé je, že při proměně hraje na pozadí taková otravná hudba, což člověka dost demotivuje, aby se na něj chtěl proměnit. Nebo se vůbec snažil sbírat ty chaos emeralds.

6) Spin Dash

V Sonic 2 také přibyla nová funkce, která se jmenuje Spin Dash. Ta dost věcí ulehčuje. Škoda, že nebyla už v prvním díle (tedy ona tam přibyla až později u Android verze). Jde o to, že postava se může skrčit a vystřelit kupředu ve formě koule (Sonic se umí kutálet, protože je to koneckonců ježek. Tails se umí kutálet, protože prostě proto. Tečka!) Lze takto lépe zvládat různé prudké cesty do kopce, aniž byste se museli kousek vrátit a rozběhnout se.

Tak jo, to je k novinkám snad všechno.

Nevím, jestli má cenu Sonica 2 nějak chválit. Ano, je to super hra. Ano, rád se k ní vracím a její hraní si vždycky užiju. Ano, hrál jsem ho tolikrát, že ho dovedu hrát poslepu. Musím tedy konstatovat, že je to naprostý TOP titul, který pro konzoli Genesis/Mega Drive kdy vyšel.

Sonic 2 má bohužel jednu takovou slabinu, kterou dodnes vnímám jako překážku v tom, abych si tuto hru naplno užil, a tou je kolísající obtížnost. Většinu času je Sonic 2 jednoduchý tak, že byste ho mohli hrát se zavázanýma očima. Je tady ale pár momentů, kdy obtížnost naopak vystřelí prudce nahoru do naprostých výšin.

Kupříkladu téměř na konci hry musíte přeskákat po plošinkách, které se rychle objevují a rychle mizí. To je jedna z nejotravnějších pasáží hry. Pak tu je kupříkladu boss fight na konci jednoho levelu, kdy jste uzavřeni na malém prostoru a musíte se trefovat do oční bulvy na stropě, která na vás metá paprsky. Jediná možnost, jak se k oku dostat, jsou plošinky, které lítají různě náhodně a nepředvídatelně. A mají zespodu na sobě bodce.

A to nemluvím o final bossovi, kde musíte porazit nejdříve robota, co vypadá jako Sonic (pro fajnšmekry - doslova se jmenuje Mecha Sonic), a na závěr Robotnika ve stroji, co vypadá jako obří Robotnik. Podotýkám, že tyhle boss fighty jsou docela lehké, jenže na ně nemáte ani 1 prstýnek, a i sebemenší chybička znamená, že musíte oba souboje celé opakovat.

Jo, a zůstaly také takové ty podivné věci v enginu hry, jako je třeba špatné vyhodnocování kolizí, takže sem tam vás třeba zabije něco jen proto, že jste se skřípli mezi dvě plošinky, a podobně. To bohužel provází všechny díly 2D Sonica a nedá se s tím moc dělat. Stále to počítám ke slabším stránkám tohoto titulu.

Každopádně je tu ještě dalších pár zajímavostí, které jsem chtěl zmínit.

---

Sonic 2 Alpha

Na netu se dá velice snadno dohledat i Sonic 2 Alpha, což je vlastně první prototyp Sonic the Hedgehog 2. Alpha verze je plná chyb a bugů, spoustu zón není vůbec dokončených a končí „nikde“. Tails navíc ještě nemá tak dobrou umělou inteligenci.

Tento prototyp je však plný i spousty zajímavých věcí, třeba Wood Zone, Dust Hill, Genocide City a pár dalších zón, které tvůrci nakonec vůbec nepoužili ve finální verzi, popřípadě je předělali na něco úplně jiného.

Hidden Palace Zone

Nejvýraznější je Hidden Palace, což je nedokončená zóna, kterou tvůrci nakonec v plné hře nepoužili. O této zóně však kolovalo spoustu mýtů – například ten, že se tahle zóna v Sonic 2 ve skutečnosti nachází, ale je skrytá a dá se do ní dostat jen cheatem.

V roce 2013 vyšel Sonic 2 na Android. A světe div se, tvůrci se rozhodli starou legendu oživit a skutečně Hidden Palace dokončili, čili verze pro Android tuhle „legendární“ zónu obsahuje, avšak musíte nejdříve objevit, jak se do ní dostat.

Sonic 2 HD

Je to už nějaká doba, co jeden tým fanoušků Sonica začali pracovat na hře Sonic 2 HD, což, jak název napovídá, je doslova Sonic 2 v HD. Podle videí na Youtube vypadá Sonic 2 HD velice dobře. Lze také stáhnout alpha verzi, která obsahuje jen Emerald Hill Zone a Hill Top Zone.

Bohužel se zdá, že projekt trochu stojí. Nejdříve ztratili pár lidí z vývoje, pak prý sehnali jiné, takže cajk, ale pak se to zase zastavilo. Pak ty samé lidi najala samotná Sega, aby pro ně vytvořili nějakou hru, takže vznikla Sonic Mania.

Ale Sonic 2 HD je stále tak nějak odložen k ledu. Za pozornost ovšem projekt určitě stojí. Každopádně jen doufám, že se to zase někdy rozjede!

---

Tak jo, to by bylo asi všechno. Je fascinující, kolik se toho dá napsat o tak staré hře, jejíž herní doba je tak 1 hodina celkem. Co dodat na závěr? Sonic The Hedgehog 2 je dalším dílem slavné herní série. Byl to rozhodně krok kupředu, který prohloubil tehdejší Sonicovu slávu a definoval, jakým směrem se budou následující 2D hry ze světa Sonica ubírat. A to nejlepší teprve přijde až ve třetím díle…