Ambiciózní RPG z roku 1999, které se nebálo riskovat.
Koudelka, mystička a neohrožená bojovnice s nadpřirozenem
První generace Sony Playstation přinesla řadu her, které se nebály experimentovat s technickými možnostmi 3D grafiky i způsobem vyprávění příběhu. Hiroki Kikuta pracoval v 90. letech pro japonskou firmu Square, která se svými RPG (Final Fantasy, Chrono Trigger) dominovala konzoli Super Nintendo. K dokonalosti tehdy chybělo jediné – dabing, který nebyl možný z důvodu nízké kapacity cartridge. Emocionální náboj tak jednotlivým cutscénám i soubojovým sekvencím dodávala především hudba. Kikuta byl jedním ze skladatelů, který si moc dobře svou roli uvědomoval a po čase zatoužil navrhnout svou vlastní hru. Protože mu to ale nebylo umožněno v rámci domovské firmy, odešel a založil společnost Sacnoth. Pod její hlavičkou vznikla Koudelka, na níž se Kikuta podílel jako hlavní scenárista, režisér cutscén a hudební skladatel.
Edward je dobrodruh na tajné misi.
Příběh se odehrává na sklonku října 1898 ve Walesu. Hlavní hrdinka se díky svým akrobatickým dovednostem dostává do kláštera, ve kterém cítí přítomnost nadpřirozena. Velmi rychle poznává nejen dobrodruha Edwarda, ale také zjišťuje, že místo obývají démoni a jiné stvůry (někdy v lidské podobě). Ke dvojici se přidává biskup James, kterého s klášterem spojuje dávná minulost. Vlivem okolností jsou nuceni spolupracovat a hráč tak dostává trojici postav, které může rozvíjet na základě jejich předností.
Tahové souboje na pomyslné šachovnici.
Brzy zjistíte, že Edwardovi jde nejlépe útok na blízko, James si dobře rozumí s magií a Koudelka umí od každého trochu. Souboje jsou tradičně spouštěny v náhodném čase, ale díky tahovému systému jde dobře plánovat jednotlivé kroky (vždy jako sekvence pohybu a nějaké akce). Problém spočívá v tom, že za akci se počítá i nabití zbraně nebo úplné přezbrojení. Což je obzvláště nepříjemné, když se vám nějaká ta palice zničí a vy dopředu víte, že další kolo je ztraceno. Souboje jsou až překvapivě pomalé, na což jsem si ale zvykl (dá se řešit i zrychlením v emulátoru).
Na tenhle díl pořadu Prostřeno jen tak nezapomenete...
Hra ale nespoléhá jen na souboje a podobně jako Parasite Eve zapojuje i prvky známe ze survival her, tedy řešení hádanek, bloudění v rozlehlém prostoru kláštera a opravdu solidní porci dějových cutscén (předrenderovaných i enginových). Vývojáři si díky štědré podpoře ze strany vydatelů SNK a Infogrames mohli dovolit Koudelku rozdělit na 4 CD, a tak hra obsahuje kromě zmíněného videoobsahu i kompletní dabing. Zajímavé je, že během adventurní části se spoléhá především na ambientní zvuky a teprve v soubojích a animacích se objevuje hudba, byť skladeb je poskrovnu.
Orientaci usnadňuje i mapa, na níž jsou vyznačena už navštívená místa.
Co je hlavní sílou hry? Myslím, že její celková estetika a vyprávění příběhu. Podobně jako v sérii Resident Evil nebo Final Fantasy se pohybujeme místy s předrenderovanými pozadími, které jsou navíc při vstupu vždy označeny titulkem, což spolu s mapou usnadňuje orientaci. Klíčové předměty, náboje i léčiva (v podobě jídla a nápojů) jsou jako klasické 3D modely dobře viditelné. Pokud máte pro tuto vizuální kombinaci slabost jako já, nebudete zklamáni.
Před každým savepointem (v podobě sochy s posvěcenou vodou) je nutné porazit bosse, což významně navyšuje obtížnost hry.
U hádanek budete snadno nacházet nápovědy a používání předmětů je zde automatizované (pokud máte klíč ke dveřím, tak ho není potřeba hledat v inventáři, ale hned se použije). Příběhové cutscény vás navíc jasně navádí, jak postupovat dál, což paradoxně znamená i nutný backtracking, ale ten se naštěstí díky různým zkratkám stane bezproblémový.
Design monster je disciplínou, v níž mají japonští vývojáři navrch už odnepaměti.
Co se týče způsobu vyprávění příběhu, tak Kikuta pozvolně odhaluje více nejen o ústřední trojici, ale rovněž o minulosti kláštera. Podobně jako ve Jménu růže vede odloučení místních obyvatel k hrůzným činům, k nimž se nedostáváme jen skrze rozhovory, ale rovněž prostřednictvím deníkových zápisů a dopisů. Zde popsané události dostávají díky hráčově fantazii ještě děsivější rozměry. Proto je vyvrcholení samotného příběhu emotivní, bez ohledu ke kterému ze tří konců se dopracujete.
Máte sklep? A mohla bych ho vidět?
Komu je Koudelka určena? Určitě pro milovníky her, které se nebály experimentovat s herním designem i vyprávěním a nabízejí dobře známý obsah v trochu jiném balení. Rozhodně doporučuji hrát v emulátoru (za mě je favoritem Duckstation), díky čemuž půjde ukládat dle potřeby. Jen doporučuji mít více pozic v záloze, obzvláště na konci je jeden menší soft-lock s medailonem, který mi dal pak trochu zabrat.
Na Koudelku navázala na druhém Playstationu hra Shadow Hearts, ale o té třeba někdy příště.
Nejnovější komentáře