Tak jsme se konečně po letech přestali upejpat, frkli jsme do sebe panáka vodíku, zazdili to tekutým kyslíkem a vydali se skrz prázdnotu na námluvy s Měsícem. Pravda, zatím to úplně nevyšlo, obkroužili jsme kolem v uctivé vzdálenosti a mrkli se objektu zájmu na zadek, ale příště se, u všech lunárních modulů, zmůžeme na víc! A nebojte se, bude to s ochrannými skafandry, bezpečný styk především.
No a jak je člověk ze všech těch vesmírných dálav patřičně naladěn, a také mírně rozrušen ze čtení analýz Mařen z prasečáku těch nejlepších konspiračních teoretiků, hned dostane chuť zahrát si něco tematického. Nelenil jsem, zapátral jsem a má volba padla na strategii Moonbase.
De facto tu samou hru můžete znát pod třemi různými názvy. Původně vyšla jako Moonbase roku 1990, a tři roky později se dočkala vylepšené verze Lunar Command a roku 1994 vyšla definitivní verze Lunar Commander II. Rozdíly nejsou zásadní, vesměs jde o různé balancování skrytých parametrů a úpravy rozhraní. Pokud tedy nechcete z historických důvodů začínat úplně původní verzí, Lunar Commander II je nejpohodlnější vstupní bod.
Na první pohled hra evokuje klasiku budovatelského žánru, mé oblíbené SimCity, a skutečně se i podobně hraje. Vaším úkolem je vystavět měsíční základnu, která je plně soběstačná. Na samém začátku vám sice nasype peníze NASA, jenže to stačí sotva na pár skromných obytných budov a základní těžební zařízení. Ano, těžební, protože právě dobývání zdrojů z měsíčního prachu je motorem vaší ekonomiky - pod lunárním povrchem se může skrývat kyslík, voda a hélium-3. Jenže abyste mohli těžit, potřebujete pracanty. Nebo ještě lépe - potřebujete spokojené pracanty. Ti si žádají honosné ubytování, hojnost potravin, možnost volnočasových aktivit a také dostatek tepla. Takže potřebujete skleník, sluneční kolektory, rekreační centrum... ale to vše žere energii, stejně jako továrny. Takže je nezbytné vystavět elektrárny. Jejich provoz ale není zdarma...
Asi tušíte, kam tím výčtem mířím. Hlavní herní výzvou je vybalancování tohoto pavouka závislostí tak, aby vaše měsíční základna ekonomicky šlapala. Což by obecně nebyl problém, po pár zkušebních hrách se v základních principech zorientujete, jenže Moonbase vám situaci komplikuje fluktuací cen surovin. Takže si produkci postavíte na těžbě kyslíku, pár let to krásně funguje, základna vzkvétá, jenže pak ceny O2 padnou na desetinu, a než si toho všimnete, řítíte se do průseru, ze kterého není úniku. Zdroje dojdou, není čím platit zásobování, dělníci začnou revoltovat a než se nadějete, je z vaší vzkvétající kolonie doutnající kráter.
Jelikož jsou startovní zdroje ukrutně omezené, je k výstavbě robustní ekonomiky, která přežije popsané cenové pády, potřeba trocha toho "štěstíčka", abych použil odbornou terminologii. A to mi, upřímně řečeno, ňák nejde přes pysky. Protože můžete udělat všechno dobře, a stejně skončíte na huntě. Na druhou stranu ve zvládnutí této počáteční fáze vlastně tkví celá výzva hry, protože jakmile továrny šlapou a konto se utěšeně plní, nemáte kam pokračovat. Můžete sice stavět další továrny a obytné budovy a na ně navázané budovy podpůrné, ale dokonale chybí motivace, kterou známe právě ze SimCity.
V SimCity má totiž hráč radost ze vzkvétajícího městečka, které si před jeho očima spokojeně bublá. Domky se mění, v ulicích jezdí auta, po kolejích peláší vlak, počet obyvatel roste. Prostředí v Moonbase je téměř dokonale statické, nemáte z něj dojem živoucího celku. A to je neodpustitelná chyba. Dokonce ani v onom počtu obyvatel se výzva neskrývá, protože populaci ovlivňujete přímo, jednoduše najímáte dělníky podle toho, jaká je po nich aktuálně poptávka.
Spíše než budovatelskou strategii tak Moonbase evokuje puzzle hru. Jakmile vám základní kombinace zaklapne do sebe, je vlastně konec. Což je strašná škoda. Z něčeho, co mělo potenciál být zábavnou hrou, je tak jen mírně nadprůměrný edukační software. Tomuto dojmu nepomáhá ani audiovizuální zpracování. Grafika je ještě spartánštější než v onom SimCity, a zvuky zazní jen sporadicky.
Na druhou stranu je férové přiznat, že Moonbase se očividně nesnaží být jen "SimCity v kráteru". Má k výukové simulaci záměrně blíž a chce hráči ukázat, že přežití na Měsíci není romantická procházka v nízké gravitaci, ale nemilosrdný boj o zdroje. Jenže už dávný vývojář Jan Amos Komenský věděl, že nejlepší je schola ludus, zatímco tohle je spíš schola nudus, případně dokonce schola prudus... Přesto nejde o hru bez hodnoty - pokud vás baví téma měsíční kolonizace a nevadí vám, že odměnou za dobře odvedenou práci je herní prázdno, může Moonbase na chvíli zabrat.
TIP: Pokud máte chuť na budovatelskou hru s měsíční tematikou, nakonec bych doporučil jiný titul... a je jím SimCity. V některých jeho verzích totiž najdete grafický set "Moon Colony", který vám hru oblékne do futuristického hávu. Jasně, po stránce herních mechanik se oproti SimCity tak, jak ho znáte, nic nemění, ale to vlastně vůbec nevadí :) Viz SimCity 1, srovnání Win3.11 a Win95 grafických setů. Moonbase je sice vědečtější a realističtější, ale po hodince hraní prostě neskonale nudná.
SimCity v kráteru...
Nejnovější komentáře