RPG Deník: Driscollův manuál na přežití aneb zápisky z nečekaně zelené planety (10. část)

Kontosovy hádanky a temné bludiště

Sotva za námi Nodd zabouchne dveře, ovane nás stísněný chlad, který stoupá z hlubin schodiště. Ticho je tak husté, že by se dalo krájet. Kontosovo podzemí. Jestli tenhle samolibý génius něco opravdu skrývá, pak to rozhodně nebude v přízemní recepci pod dohledem znuděného úředníka. Prkna pod botami sténají, jako by si stěžovala na každé moje rozhodnutí, a s ostatními si vyměníme krátký, pochmurný pohled.

Vstupuji do tmy, vzduch je tak studený, až mi naskočí husí kůže. Ve dveřích, hned vpravo nacházím starý sud, zvednu napůl shnilé víko… a pod ním leží pět červených a dvanáct zelených, léčivých lektvarů. Beru je, jako by mi někdo právě podal kyslík. Opatrně mířím dál na východ a k severním dveřím.

Další místnost a před námi první hádanka. Modrá dlaždice. Ustoupit, rozběhnout se a sprint přes tři další, cesta je volná. Připadám si jak laboratorní krysa. Ale funguje to.

***

Výňatek z osobního deníku Dr. Rainera Hofstedta

Předmět: Souhrnná analýza dravé formy života RINRII

Identifikace
Rinrii jsou relativně malí, avšak mimořádně rychlí tvorové, nepříjemně vyhlížejícím kusadlem a kompaktní, zakulacenou tělesnou stavbou pokrytou odolnou pokožkou či tenkou skořápkou. Jejich lokomoce je velmi neobvyklá. Kombinují rychlé pohyby všech čtyř končetin s překvapivou koordinací.​

Morfologie

• Čtyři oči v symetrickém uspořádání; pravděpodobně umožňují širší zorné pole a lepší hloubkovou percepci.​
• Tělo vyztuženo chitinovou nebo keratinovým pancířem, který poskytuje solidní mechanickou ochranu proti útokům zbraní.​
• Kusadlo a drápy ostré, uzpůsobené k trhání měkkých tkání.​
• Kompaktní postava s nízkým těžištěm, umožňuje rychlé změny směru a stabilní postoj i při dynamickém pohybu.

Chování

• Agresivní, ale ne bezhlavě. Dokáží koordinovat taktiku útoku ve skupinách.​
• Vysoce vyvinutý únikový instinkt; jakmile jeden člen skupiny padne, zbývající jedinci často prchají nebo se přeskupují.​
• Útočí primárně z předsunuté pozice, rychlý záběr drápů nebo kusadel, následně ústup mimo dosah protiútoku.​

Útočné vzorce

• Preferují rychlé skoky a blesková bodnutí/skousnutí, poté okamžitý ústup.​
• V týmové koordinaci používají "hon", jeden člen zdržuje, další útočí ze strany nebo zezadu.​
• Nejsou mimořádně silní, ale jejich rychlost a frekvence útoků kompenzuje nižší individuální sílu.​

Taktická doporučení

• Priorita: zaměřit se na jednoho jedince, zbytek často uteče po jeho smrti.​
• Sira; použít Zmrzlou lavinu na celou skupinu, zmrzlé Rinrii se stanou snadnými cíli.​
• Vyhnout se rozptýlení útoků, soustředěný útok je klíčový.​
• Chránit zadní řadu; pokud Rinrii proniknou za frontovou linii, dokáží rychle vyřadit slabší členy týmu.

Hypotéza
Rinrii pravděpodobně evolvovali jako lovci menší kořisti v podzemních komplexech. Jejich rychlost, koordinace a únikové vzorce naznačují adaptaci na prostředí s omezeným prostorem a častými hrozbami.​
Čtyři oči mohou být výsledkem selekčního tlaku v nízkém osvětlení či při pohybu ve složitých, trojrozměrných prostorech (jeskyně, ruiny).​

Závěr
Rinrii jsou ukázkovým příkladem rychlosti a taktického ústupu. Dokazují, že v boji nerozhoduje pouze síla, ale i koordinace, rychlost a schopnost vyhodnotit, kdy je lepší utéct než zemřít.​
Z vědeckého hlediska jsou fascinující jako příklad adaptace na nepřátelské prostředí, kde přežití závisí na rychlosti rozhodování a týmové spolupráci.​

***

O kus dál je mechanismus, který vyžaduje nastavení šesti pozic, o celkovém počtu čtyř barev. Šance na uhodnutí správné kombinace, kde je $4096$ možností, je téměř nulová. Pocítil jsem, jak se mi v hlavě začíná vařit. Někde musí být nápověda a tak pokračuji dál.

Severovýchodní část ukrývá truhlu, kde je amulet výkonu. Jeden už máme, ale stejně ho beru. Při návratu zjišťuji, že nemůžu zpět. Podlaha je plná lávy. Skvělé! Co dál? Při prohledávání přilehlých zdí, narážím na iluzorní zeď a vracím se zpět do chodby. Uf...

Projdu chodbou a scházím po schodech dolů. Na východní zdi nacházím spínač. Zatáhnu za něj a slyším jemné zaklapnutí mechanismu v dálce.

Vcházím do úzké mezery na jihu a vybírám západní dveře. Truhla uvnitř skrývá diamantový přívěšek, který dává jeden bod k obraně. Dále pak barevnou mapu a nějaké zlato. Nic, co bych nechal ležet.

Tahle mapa mi ukazuje správnou kombinaci v předchozím patře. To je ono, jdeme! Když zadám poslední barvu, všechny skleněné panely se s tichým zasyčením zasunou do podlahy. Prohledávám všechen nepořádek a najdu celkem 60 zlatých. Vracím se spokojený zpět dolů.

***

Výňatek z osobního deníku Dr. Rainera Hofstedta

Předmět: Souhrnná analýza dravé formy života KIZZ

Identifikace
Kizz je vzpřímený, ještěrovitý tvor o výšce zhruba odpovídající dospělému člověku, ale s výrazně robustnější stavbou. Jeho tělo pokrývá tvrdá, zrohovatělá kůže až šupinatý pancíř. Charakteristickým znakem je protáhlá lebka s výrazným kostěným hřebenem směřujícím dozadu a dlouhý, silný ocas, který slouží k rovnováze i jako sekundární zbraň.​

Morfologie a fyziologie

• Hlava: úzká, aerodynamická lebka s ostrými zuby. Hřeben na temeni může sloužit k ochraně krční páteře nebo termoregulaci.
• Končetiny: silné zadní nohy s drápy umožňují rychlý start a skoky. Přední končetiny jsou dlouhé, svalnaté, zakončené masivními drápy schopnými trhat i lehkou zbroj.
• Pancíř: přirozená odolnost vůči fyzickému poškození je vysoká; šupiny na zádech a bocích tvoří efektivní štít.

Chování a bojová taktika

• Kizz je vysoce agresivní a teritoriální. Často útočí ve skupinách, což z nich dělá smrtící hrozbu v uzavřených prostorách dungeonů.​
• V boji využívá svou sílu i rychlost. Není to jen tupý "brawler", ale lovec, který dokáže vyvinout značný tlak na obránce.
• Útoky jsou vedeny primárně drápy, ale v těsném kontaktu kouše.

Odolnosti a zvláštní schopnosti

• Magická rezistence: Kizz vykazuje extrémně vysokou, téměř absolutní odolnost vůči magii. Běžná útočná kouzla na něj mají minimální nebo žádný účinek. To z něj činí noční můru pro čistě magicky zaměřené členy týmu.​
• Fyzická odolnost: vysoká, ale zranitelná silnými, průraznými útoky (obouruční zbraně, kritické zásahy).

Taktická doporučení

• Útočná magie je téměř neúčinná; neplýtvat manou na přímé poškození. Mágové by se měli soustředit na buffování bojovníků nebo léčení a nepřítele co nejrychleji zmrazit.
• Fyzická síla je klíč: Siobhan a Drirr jsou proti Kizzům nejúčinnější zbraní. Těžké zbraně (meče, sekery) a vysoká frekvence útoků jsou nutností.
• Priorita cíle: pokud je ve skupině s jinými monstry (např. Rinrii), Kizz by měl být eliminován fyzickými útoky jako první, zatímco mágové kontrolují zbytek pole.

Bezpečnostní protokol

• Udržovat si odstup, pokud nemáte těžkou zbroj.
• Mágové musí zůstat v zadní linii, v přímém střetu s Kizzem nemají šanci.

Závěr
Kizz je "tank" podzemního ekosystému. Jeho existence je připomínkou, že magie na Albionu není všemocná a že dobrá ocel má stále své nezastupitelné místo.​

***

Ve spodním patře vstoupím východními dveřmi. Jdu na jih, otevírám další jižní dveře a míjím východní chodbu, ta počká. Pokračuji dál, hraji si s dalšími dvěma dveřmi na jihu, jedněmi na západě a nakonec jedněmi na severu.

Pěkné bludiště, na jeho konci skrývá truhla část dokumentu a zlato. Vypadá to nepodstatně, ale může to být něco, kvůli čemu byla Kariah tak nervozní.

Mám pocit, že ten dokument bude ještě důležitý. Zkouším i ostatní dveře, v jedné místnosti jen kupa haraburdí a v něm zlato. V další je pak truhla s antibiotiky, lékem proti šílenství a několik porcí jídla. Beru všechno.

Teď tedy zpět k té východní chodbě, kterou jsem předtím minul. V místnosti mě vítá růžová zeď a řada modrých zdí. Mechanismus jak z nějaké podivné televizní show. Po chvilce zkoušení to vypadá, že mám použít růžovou stěnu jako odrazovou plochu pro ohnivé koule a prorazit modré zdi. Fajn, pustíme se do toho.

Než začnu, projdu ještě dvěma východními dveřmi a nacházím zamčenou truhlu. Uvnitř najdu protijed, amulet rychlosti, šest pochodní, modrý léčivý lektvar a pár zlaťáků. Amulet rychlosti si rovnou nasazuje Sira. S tímhle artefaktem zmrazí každého dřív, než se vůbec stihne nadechnout.

Vracím se o jednu místnost zpět a nacházím spínač na západní zdi, hned vedle růžové stěny. Sepnu ho a objeví se ohnivá koule. Ta udeří do růžové zdi a následně se posune. Opakuji to, dokud zeď není přesně uprostřed místnosti. Mechanické puzzle, ale docela zábavné. Jedna chyba a z naší družiny by zbyly jen opálené boty.

Pak se přesunu do vedlejší místnosti s modrými zdmi. Na té západní vidím další spínač. Přepínám ho. Ohnivá koule vyletí, trefí růžovou zeď a ta se posune. Tentokrát se ale koule nerozplyne, ale odrazí se a s ohlušujícím prasknutím prorazí modrou zeď. Vzniká průchod na jih.

Vcházím do chodby, otevírám jižní dveře a v místnosti nacházím dvě truhly. V první je Danusův kroužek, dva drahokamy, dva modré a tři tyrkysové léčivé lektvary. Tenhle kroužek na krk přidá pětadvacet bodů do štěstí, čtyřicet do života a třicet bodů do magie. V další truhle, kousek vedle, je amulet ochrany. V pořadí již třetí. Skvělý úlovek.

Vracím se ke schodům. Když už jsem tady, zamířím ještě na východ, je to ta místnost plná haraburdí. Prohrabuji všechny hromádky, každá skrývá směšných 0,4 zlatých. Ale co, i drobné se počítají. Konečně se vracím do poslední místnosti, kde jsem ještě nebyl. Do Kontosovy komnaty. Zeptám se ho na nalezený kousek dokumentu.

Kontos se na potrhaný kus pergamenu sotva letmo podíval. Pak ho odsunul dvěma prsty, jako by to byla nějaká nechutná mrtvola. "Nechci se chlubit, ale jsem tu ten nejvíce uznávaný a kvalifikovaný kouzelník," řekl povýšeně a s náznakem opovržení si přeměřil naši skupinu. "Po mnoho let jsem se zabýval náboženskými teoriemi… Proč vám to povídám? Vy zřejmě nemáte vědomosti vědeckého rázu, abyste to dokázali pochopit."

Rainer tiše zamumlal: "Vědecké vědomosti máme, jen je zjevně neuplatňujeme v oblasti megalomanie."

Siobhan se opřela o svůj meč. "Takže nám tvrdíte, že ten dokument neznáte? Ani to písmo?"

Kontos se ušklíbl. "Znám spoustu písem, děvče. Co to má co dělat se mnou? Co s tím chcete dělat? Bez zbývající části je k ničemu. Pokud nemáte nic lepšího, odejděte."

Kontos nás vyprovodil pohledem plným opovržení a lehce zakryté nervozity. Bylo jasné, že z něj už nic dalšího nedostaneme. Nezbývá než pokračovat dál, do Srimalinaru. Je to směrem k severozápadní chýši.

"Hmm... Myslím, že tu máme problém," ozvala se najednou Sira a její hlas, obvykle klidný a vyrovnaný, byl plný obav. "Navrhuji, abychom proto vyzpovídali důležité lidi v každé vesnici a městě. Možná bychom o tom měli popřemýšlet. Pokud se nám podaří najít něco konkrétního, určitě se najdou lidé, kteří nám pomohou."

"To je sice krásná teorie, Siro," zavrčel Drirr a kopl do malého kamínku na cestě, "ale Kontos se nám vysmál do obličeje. S půlkou listiny jsme jen za hlupáky."

"Nebo si prostě musíme promluvit s někým, kdo nemá Kontose v lásce," navrhla Siobhan a významně se podívala směrem k Srimalinaru. "Nepřítel mého nepřítele..."

Liánový expres a konspirace v hospodě

Na zadní straně pořád visí ta stejná liána. Chytnu se jí a opatrně slézám dolů, krok za krokem, dokud pod podrážkami znovu neucítím měkkou hlínu. Vydám se na sever a pak to stočím k západu. Za rohem už na mě čeká další liána, jako by mě tudy džungle sama naváděla.

Sjedu po ní dolů jako po starém provaze ve stodole. Pokračuji na jih a spouštím se ještě po dvou dalších liánách. Celé je to tu prolezlé nějakou obří zelenou sítí, která prorůstá celý ostrov a jen občas nechá člověka nadechnout. Nakonec to vezmu zase na sever a napojím se na pěšinu. Cestou sbírám semena Triifalai pro Siru a rozdupávám hejna Warniaků, probíjím se skrz skupinky Krondirů a občas narazím i na Skrinny, co se snaží tvářit, že je nevidím.

Pěšina se vine skrz stromy a kameny, až narazím na jednoduchou dřevěnou ceduli; "Do Srimalinaru - na sever přes most." Přecházím tedy most a hned za ním směr západ. Vítr tady zní jinak. Jako by v něm byl skrytý šepot míst, kam cizinci často nezavítají.

V Srimalinaru zamířím rovnou do místní hospody. Byla to dlouhá cesta a tohle je přesně ten typ podniku, kde se pach kouře a levného piva drží ve vzduchu jako stará přikrývka. Za pultem stojí Edjirr, krčmář s tváří někoho, kdo už slyšel všechno a většinu z toho dvakrát. Tentokrát mi ale nabídne něco jiného než jídlo a pití. Za osmdesát zlatých prodává informace. Sakra, tak jo. Položím mu mince na stůl a poslouchám.

Zatímco jsme si lámali hlavu nad tím, co dál, ozvalo se od pultu tiché odkašlání. Hospodský Edjirr, Iskai se zlatýma očima, nás pozoroval s výrazem, který naznačoval, že ví víc, než kolik dává najevo.

Sira k němu přistoupila, její přirozená vnímavost vycítila příležitost. "Vypadáte, že máte na jazyku něco, co by nás mohlo zajímat," řekla tiše.

"Pojďte blíž, Skeima Din! Mám pro vás nějaké informace. Zajímá vás to?" zašeptal Edjirr a rozhlédl se, jestli ho někdo neposlouchá.

Sira se pousmála a cinkla váčkem u opasku. "Samozřejmě,… co takhle nějaké zlaťáky."

Edjirr se usmál a přikývl. Když cinknutí zlata stvrdilo obchod, naklonil se k nám ještě blíž. "Slyšel jsem ze spolehlivého zdroje, že se v Radě Spravedlnosti v Belovenu chystá spiknutí. Chtějí zavraždit prezidenta. Je tam někdo, kdo má v radě velký vliv. Nevím kdo to je, ale jeho vliv bude bez Herrase větší. Přirozeně se nemohu zaručit, že je to pravda."

"To už víme," poznamenal jsem suše. "Ale víte něco konkrétnějšího? Něco o Kontosovi?"

Edjirr zavrtěl hlavou. "O Kontosovi ne. Ale promluvte si s Arrimem, jenž žije v domě nájemných dělníků. Můžete se od něho dozvědět důležité věci."

"Arrim?" zopakoval Rainer a vytáhl svůj zápisník. "Zajímavé jméno. Dům nájemných dělníků bude dobrým místem pro sběr drbů."

"A také pro hledání někoho, kdo by mohl nenávidět mocné," dodala Siobhan a v očích jí zajiskřilo. "Díky, Edjirre. Ty zlaťáky za to stály."

S těmi čerstvě získanými fakty mířím do domu na severu města. Arrim tam žije s výrazem člověka, který je nervózní, protože ví víc, než by měl. Ptám se ho na drby a on začne mluvit, ale neochotně, jako by každé slovo bylo kus masa, který z něj někdo trhá.

Arrim, vysoký a šlachovitý Iskai s tváří poznamenanou mnoha vráskami, nás přijal ve svém skromném příbytku. Vzduch tu voněl sušenými bylinami a něčím, co připomínalo starý papír.

"Slyšeli jste o tom?" zeptal se nás Arrim tiše, když jsme se usadili. "Nikdo z nás neví, co si o tom máme myslet. Kontos svým vesničanům říká, že jsme odpovědní za výskyt těch příšer kolem svatyně. Dále se tomuto problému vyhýbat nemůžeme. Ale je pobuřující říkat, že je to naše práce! Zeptejte se hospodského Edjirra. Myslí si to samé co já."

Drirr zavrčel. "Kontosovy lži se šíří jako mor. Ale nás zajímá něco jiného, Arrime. Svatyně. Co se tam děje?"

Arrim se zatvářil vážně. "Tabu uvnitř existuje velmi dlouho, co si vzpomínám. Vzniklo z historických důvodů, což bych vám raději ani nevysvětloval."

"Historie se často opakuje, pokud ji ignorujeme," poznamenal Rainer. "Ale statisticky vzato, porušení tabu často vede k objevení pravdy. Nebo k smrti. Někdy k obojímu."

"Ano, raději tam nevstupujte," varoval nás Arrim a v jeho hlase byla slyšet upřímná starost. "Právě tam probíhají naše náboženské obřady. Je to pro nás posvátné místo."

"Obřady?" zeptala se Sira a její uši se zvědavě nastražily. "Jaké obřady? A proč jsou spojeny s výskytem příšer?"

Arrim pokrčil rameny. "To nevíme. Ale víme, že Kontos to využívá proti nám. A pokud tam půjdete... buďte opatrní. Nejen kvůli příšerám, ale i kvůli tomu, co byste tam mohli najít."

Když rozhovor skončí, Mellthas chce, abych promluvil s jeho přítelem. Ten chlapík v červeném, z Kounosu. Než ale odejdu, prohledám truhlu v Arrimově domě. Trochu zlata, nic světoborného, ale hádat se s truhlou nemá smysl. Beru to.

Jak zachránit politika a legálně vykrást trezor

V hlavě mi pořád rezonuje Edjirrovo varování, skládám to střípek po střípku a začíná se mi tu rýsovat pěkně temná mozaika. Kontos, svatyně, příšery, a nakonec i snaha odstranit Herrase. Rozhodnu se jít teď hned za Herrasem. Jakmile ho najdu, vypálím na něj všechno, co jsem posbíral.

Když jsme vešli, Herras vzhlédl, jeho tvář byla maskou ustaranosti.

"Dobrá, co se děje?" vyzval nás tiše, jako by se bál, že i stěny mají uši.

Drirr, který obvykle nechává mluvit druhé, se tentokrát ujal slova. Jeho hlas byl pevný a vážný. "Máme pro vás velmi důležitou informaci!"

"Jakou informaci?!" zeptal se, a v očích mu blýskla směs naděje a strachu.

Drirr se naklonil blíž, jeho ocas nervózně kroužil. "Ve městě jsme mluvili s velkou spoustou lidí. Samozřejmě se nemůžeme zaručit za pravdivost té informace, ale přesto musíte vědět, že se vás chystá někdo zabít. I když nakonec vyjde najevo, že to byl špatný vtip, je stále lepší být varován vícekrát než vůbec."

Mellthas, ačkoliv nemohl mluvit, přikývl a jeho výraz potvrzoval Drirrova slova. Rainer mezitím nenápadně zkontroloval okna, jestli nás někdo nesleduje.

Herras zbledl. "Nemohu tomu uvěřit. Přirozeně bych vám rád poděkoval, že jste mi donesli tuto informaci. Už jsem o tom slyšel od Perrona, ale od té doby co ho znám, jsem ho nikdy nebral příliš vážně, což byla asi chyba. V každém případě budu opatrný a asi bych měl teď být raději někde jinde. Jsem vám vděčný za vaši zprávu a jestli vyjde najevo, že existovali konkrétní plány na mou vraždu, tak vás odměním!"

"Odměna není nutná," vložila se do toho Siobhan, její ruka spočívala na jílci meče. "Stačí, když zůstanete naživu."

"Ale pokud trváte na odměně," ozval jsem se s lehkým úsměvem, "nepohrdneme informacemi. Nebo dobrou večeří, až tohle všechno skončí."

Herras se poprvé za celou dobu slabě usmál. "Slibuji obojí. Ale teď… musím zmizet."

Herras přikývne a potvrdí nám, že se opravdu něco chystá. Teď zřejmě nastal čas jít do Kounosu a promluvit s Mellthasovým přítelem v červeném. Jeho slova spouští lavinu událostí a věci se dají do pohybu. A já jsem přesně uprostřed.

Další ráno se vracím do Belovena pro zásoby a znenadání narážím na Herrase. Ten na mě hledí s výrazem člověka, kterému právě někdo prodloužil život.

"Tady jste!" vykřikl Herras a jeho hlas byl plný úlevy. "Pořád tomu nerozumím, ale vaše teorie byla správná. Někdo mě opravdu chtěl zavraždit. Nevím jak vám poděkovat. Zachránili jste mi život. Stalo se to uprostřed noci," začal a jeho hlas se trochu chvěl. "Kdybych si nedal pod polštář těžkou šavli, nebyl bych se schopen sám bránit. Útočníci byli natolik překvapeni z mé urputné obrany, že utekli."

"Byli maskovaní?" zeptal se Drirr a mimoděk si pohladil jílec svého kopí.

Herras přikývl. "A já je nemohl poznat, ale řekl bych, že to mohli být Gard s Rikem. Kromě toho právě zmizeli. Ještě nemám žádnou ochranu, ale myslím, že už mám jisté kontakty. Kdybych nebyl tak dobře připraven, už bych tu asi nebyl. Doufám, že přijmete odměnu jako vyjádření mých díků."

Siobhan se zasmála, ale bylo to suché, cynické zasmání. "Víte, Herrasi, kdybychom nevarovali my vás, možná byste tu už nebyl. Ale rádi jsme pomohli. To je, koneckonců, naše práce. Zachraňovat důležité lidi před jejich vlastními problémy."

Herras se pousmál. "Opravdu si to zasloužíte! Vemte si tenhle klíč a jděte do pokladnice, tady v radnici. Vemte si všechno co chcete."

S úsměvem jsem si klíč schoval do kapsy. "Díky, Herrasi. A dejte na sebe pozor. Příště už u toho nemusíme být."

Žádné drama, žádné velké řeči. Prosté díky. Skromné, ale upřímné. A pak samozřejmě přijde to, co jsem čekal, odměna. Když se na ni zeptám přímo, podá mi klíč. Herrasův klíč. Najednou držím v ruce vstupenku do pokladnice rady. Ta je hned v místnosti, vedle. Odemknu dveře, pak truhlu… a mám pocit, jako bych právě rozbil něčí dobře vykrmené prasátko. Čtyři drahokamy a přes pět set zlatých. Příjemné zadostiučinění. Každý zlaťák se teď hodí, protože výuka kritických zásahů bude něco stát.

Odhalení u svatyně a pád jednoho ega

Zabalím to a vracím se zpět do Srimalinaru. V hospodě najdu Edjirra a bez okolků na něj vybalím otázku na "důkazy". Jen pokývne, sáhne pod pult a podá mi další část dokumentu. Konečně. Jakmile spojím dokument dohromady, v hlavě mi téměř slyšitelně cvakne. Všechno do sebe zapadne s dokonalou přesností. A celý obraz je najednou jasný. Kontos v tom jede až po uši a je čas ho zastavit. (Pokud si správně pamatuji, přesně tady se objevila chyba v první české verzi, která vyšla ve SCORE č. 66 a hra tak nešla dohrát. – pozn. autora)

Vydám se na cestu směrem k mostu do Srimalinaru, ale tentokrát nejdu na severovýchod. Místo toho sleduji cestu, která se stáčí jihozápadně. Stromy houstnou, na zemi je víc stínů než světla… a pak je uvidím. Démony. Vznášejí se kolem svatyně jako strážci z nočních můr.

Všechny démony však během několika kol posílám na onen svět. Sira, společně s Mellthasem odvádějí díky svým mocným kouzlům skvělou práci. Kouzla "zahnat démona" a "zahnat démony", zakoupená ve škole druidů v Arjano, se teď hodí! Pak se přiblížím a sleduji scénu, která se přede mnou odehrává. Kontos stojí před davem Mahinů, obklopený svými příšerami, a jeho hlas se nese vzduchem jako hřmění.

"Nevěřte jim! Nevěřte jim ani slovo! Je to jen laciný trik. Snaží se vás zmást. Ten dokument je prachsprostý podvrh. Padělek, falzifikát!" křičel, ale v jeho očích jsem viděl strach.

Předal jsem listinu skupince tvořené iskaiskou rasou. Několik dalších se shromáždilo kolem, když začali studovat listinu. Náhle se z řad Mahinů vynořil Darios a požádal Iskai, jestli by si tu listinu mohl také prohlédnout. Začali se utvářet mumlající debatující skupinky a i přes všechny Kontosovy snahy začínali být Mahinové, co se jeho proklamované neviny týkalo, čím dál tím více skeptičtí.

"Poslouchejte! Mluvím pravdu! Dokážu vám, že tohle místo je plné hrůz a bezpráví! Vstoupím do svatyně a vrátím se s důkazem své neviny," pokračoval Kontos, snaže se získat zpět kontrolu.

Kontos, pronásledován několika Iskai, vstoupil do posvátné budovy, zatímco Darios, vůdce Mahinů, se vrátil ke svým klanovým bratřím. Mahinové se tvářili zmateně a rozčileně. Iskaiská rasa jakbysmet.

"Jsme si naprosto jisti, že je listina pravá a že jsme plně porozuměli jejímu obsahu," prohlásil jsem a podal listinu Dariosovi. Ten si ji rychle přečetl a jeho tvář potemněla.

"Listina je smlouvou mezi Kontosem, Rikem a Gardem. Kdysi dávno tito tři objevili něco, o čem jsme neměli ani potuchy. Pod naší posvátnou svatyní se nachází velké naleziště vzácných kovů a nerostů. To také vysvětluje proč Kontos vstoupil do svatyně a vyhloubil v ní několik jam, s největší pravděpodobností kvůli vzorkům. Kontos je inteligentní a má značné geografické znalosti. Odvažujeme se tvrdit, že věděl moc dobře, že je tohle velmi cenné naleziště. Teď už je jednoduché pochopit Kontosovy plány. Svými smyšlenými řečmi se snažil každého přesvědčit, že je svatyně nebezpečná pro nás všechny. Naštěstí se mu to podařilo jen částečně. Plán předpokládal zničení svatyně, takže by už nic nebránilo poklidné těžbě. Gardova a Rikova účast na tomto plánu spočívala v tom, že dohlíželi na situaci v Belovenu, šířili tam stejné pověsti o nebezpečnosti naší svatyně. Jako odměnu požadovali, přirozeně, podíl na zisku. Listina dokonce obsahuje výši tohoto podílu. Také využili svého vlivu u koncilu, kde promluvili Kontosovým jménem. "

"Ale co všechna ta strašná stvoření. Byli zde, že? Ještě teď tu na ně můžeme narazit. Nevyšli snad ze svatyně?" zeptal se jeden z Mahinů, ukazujíc na příšery, které teď stály nehybně.

Sira přistoupila blíž. "Ne, ty taky vytvořil Kontos. Je jediným, takhle mocným mágem na celém ostrově, který dokáže vyvolat a povolat taková stvoření. Všichni jeho blízcí známí to mohou potvrdit. Podařilo se mu s těmito stvořeními však dosáhnout dvou věcí; mohl si vyzkoušet své schopnosti a jejich stvořením si poskytnout falešné důkazy, které by potvrdily jeho tvrzení. Naštěstí, naše magie se takovýmto směrem nezaměřuje."

Tento dlouhý proslov zviklal i posledního z Mahinů, který stále ještě stál za Kontosem. Davem proběhl nový neklid a mezi Mahiny se rozpoutala bouřlivá diskuse. Vypadalo to, jako by ještě pořád nemohli uvěřit, že se stali jen pouhými nástroji Kontosova chamtivého plánu. A i když zůstává nezodpovězených ještě pár otázek, je jasné, že lid Kounoský byl podveden.

A teď jim to konečně všechno dochází. Kontos pod svatyní Iskai objevil obrovské zásoby kovů a nerostů. Nebyl v tom sám, Riko a Gard u toho stáli taky. Rozhodl se z lidí v Kounosu udělat prostředek k vlastnímu zisku. Vyvolával kolem svatyně démony, jen aby vyděsil obyvatele natolik, že ji sami zničí. Pak by měl volné pole kopat a těžit, jak by se mu zlíbilo. Riko s Gardem dostali další úkoly; šířit řeči o příšerách i v Belovenu a zbavit se Herrase, protože ten by jako první zvedl poplach a jeho plánům podrazil nohy. Kontos mizí uvnitř svatyně a já vyrážím za ním.

V podzemí je klid, až podezřelý. Prohledám truhlu na severovýchodě 23 zlatých. V severní místnosti další truhla 56 zlatých. A ještě jedna truhla ve východní místnosti u vstupu, hned za jižními dveřmi 22,5 zlatých. Už to skoro ani nepočítám, jen házím mince do vaku jako smetí. Když se vrátím nahoru, čeká tam. Kontos.

"Takže," vydechl jsem a pevněji sevřel jílec meče, zatímco se mi pot stékal po zádech. "Tady končí veškerá diplomacie. Kontosi, jsi obklíčen. Vzdej se."

Kontos se jen ušklíbl, ten úsměv v sobě neměl ani špetku příčetnosti. "Vzdát se? Já? Jsem pánem tohoto ostrova! Jsem pánem života a smrti! Vy jste jen hmyz, který je třeba zašlápnout!"

Zvedl ruce a místnost potemněla. Z jeho prstů nevystřelil blesk, ale odporná, zelenavá mlha, která se k nám plazila jako hladoví hadi. "Kradení života!" zařval.

Cítil jsem, jak mi těžknou končetiny. Jako by ze mě někdo vysával energii brčkem. Svaly ochably, dech se zkrátil. Koutkem oka jsem viděl, jak se Siobhan zapotácela a Drirr klesl na jedno koleno.

"Siro! Dělej něco!" křikl Rainer, který jediný stál pevně, ačkoliv i jeho ruka s pistolí se třásla.

Sira zareagovala okamžitě. Její dlaně, žhavící semeno Triifalai se rozzáří oslepujícím bílým světlem. "Assah!" vykřikla staré iskaiské slovo a vlna léčivé energie se přehnala přes nás. Bylo to jako skočit do ledové vody po dni na poušti. Šokující, ale oživující. Zelená mlha zasyčela a stáhla se.

"Díky!" zakřičel jsem a vyrazil vpřed. "Na něj!"

Rainer stiskl spoušť. Výstřel v uzavřené chodbě zněl jako kanón. Kulka zasáhla Kontose do ramene. Mág zavrčel vzteky a změnil taktiku.

"Shořte!" V jeho dlaních se zformovala obrovská ohnivá koule, pulzující žárem, který by roztavil i plášť raketoplánu. Vymrštil ji přímo na Rainera.

V tu chvíli se před Rainera vrhl Mellthas. Nebylo to hrdinské gesto tělem, ale myslí. Jeho ruka opsala ve vzduchu složitý obrazec. Ohnivá koule narazila do neviditelné bariéry metr od Rainerova nosu, odrazila se a s třeskem explodovala o strop.

Mellthas se soustředěně mračil a gestem ruky poslal na Kontose vlastní salvu menších ohnivých střel. Mág je musel odrážet, což mu bralo drahocenný čas.

To byla naše šance. Drirr se prosmýkl kolem Kontose a jeho kopí tančilo jako hadí jazyk. Bodl, uskočil, bodl znovu a znovu. Kontos křičel bolestí, když mu hrot kopí trhal maso.

Siobhan se do toho opřela silou parního bucharu. Její meč svištěl vzduchem. Kontos musel uskakovat, jeho důstojnost byla ta tam.

"Už toho mám dost!" zaječel Kontos nepříčetně. Zvedl obě ruce ke stropu. "Ohnivý déšť! Ať vás pohltí peklo!"

Vzduch v místnosti se začal vařit. Strop jako by se rozplynul a nahradila ho vířící magma. Kapky tekutého ohně začaly pršet dolů.

"Kryjte se!" zařval jsem a zvedl štít nad hlavu.

Byl to chaos. Ohnivé kapky propalovaly podlahu, syčely na brněních. Sira běhala od jednoho k druhému, její magie hojila popáleniny dřív, než stačily zčernat. Ale klíčový byl opět Mellthas. Stál uprostřed té infernální sprchy, nehybný jako socha, a kolem sebe a Siry udržoval bublinu čistého vzduchu. Každou kapku ohně, která mířila na nás, se snažil odklonit nebo rozptýlit. Jeho tvář byla zlitá potem, žíly na spáncích mu tepaly.

"Dlouho to nevydrží!" křikl Rainer, přebil zbraň a znovu vypálil.

Siobhan se vrhla vpřed, ignorujíc oheň, který jí ožehl vlasy. Její meč dopadl na Kontosovu hruď a Drirr mu podrazil nohy.

Kontos padl na záda, lapajíc po dechu. Chtěl seslat další kouzlo, ale já jsem byl rychlejší. Přiskočil jsem k němu a zarazil hrot meče do jeho hrdla.

Mág se na mě vytřeštěně podíval, v očích směs nenávisti a děsu. Pak jeho tělo povolilo. Magie v místnosti vyhasla. Ohnivý déšť ustal, zůstal jen dým.

Sira se svezla na zem, vyčerpaná. Mellthas se opřel o stěnu a zhluboka dýchal.

Kontos padá a se sebou zanechává hromádku věcí, které se mi budou hodit. Sbírám oblečení, boty, amulet ochrany, tři drahokamy, řetízek štěstí, který přidá třicet bodů do štěstěny. Porce jídla a 250 zlatých. Po všech těch intrikách a boji je to vítězná kořist a zlato pro další cestu.

Je to zvláštní po všech těch slovech o moudrosti a vznešenosti z něj nakonec zbyl jen další zmetek, který si myslel, že může tahat za nitky celého ostrova.

Návrat do Belovena, pivo a loučení

Kontos leží na zemi, mrtvý, a jeho krev pomalu schne na kamenné podlaze svatyně. Vzduch tu páchne kouřem, potem a trochou té typické "politické" atmosféry, co zůstává po každém převratu. Seberu z jeho těla poslední užitečné věci, poctivě si je rozpočítám mezi nás a vnitřně si odškrtnu další položku v seznamu; "Zmařený atentát na lokálního vůdce." Herras je zachráněný, Kariah bude spokojená, a já… já bych si nejradši lehl na nějakou rovnou podlahu, která se nehýbe, a několik dní jen zíral do stropu.

Maini je sice zachráněné, ale ještě jsme neskončili. Sira mě tahá za rukáv a připomíná, že na ostrově je mnoho keřů, se semeny Triifalai. Bez nich je její magie asi tak užitečná jako čajová lžička v souboji s drakem.

Cestou zpět do Belovena se měníme na kombajny. Pročesáváme každou mýtinu, každý kousek zeleně. Drirr to bere s vážností sobě vlastní a Siobhan si u toho aspoň procvičuje výpady mečem na Skrinny. Nakonec máme plný vak. Sira září štěstím, Mellthas uznale pokyvuje a já mám hlínu i za ušima. Jižně od Kounosu, pod útesem a pak ještě kousek dál na východ, je vchod do jeskyně. Mám ji v plánu prozkoumat, ale pěkně popořadě. (Najednou se mi vybavuje rok 1999. Tehdy jsem touhle jeskyní procházel poprvé a byl jsem z toho úplně paf. Pokladů tam bylo tolik, že jsem sotva stíhal zvedat čelisti ze země. Takže ano, určitě se tam ještě vydám. A uvidíme, jestli čas moje vzpomínky jen nepřikrášlil.– pozn. autora)

Míříme rovnou do hospody a kdo se neobjeví? Frill. Ten dějepravec, co jsem ho neviděl od vraždy v Jirinaaru. Spokojený výraz, korbel před sebou a v očích zase ta jeho dobrodružná jiskra.

"Vypadá to, že se lidé baví," prohlásil Rainer. "Je to ideální prostředí pro výměnu informací… a pro získání žaludečních vředů z místní kuchyně."

"Nestěžuj si," rýpnul jsem do něj a objednal jídlo. "Po tom, co jsme vylezli z Kontosova sklepa, bych snědl i podrážku od boty, kdyby byla dobře propečená."

Sira a Mellthas seděli vedle sebe, tiší a zádumčiví. Věděl jsem, že pro ně to není jen další zastávka. Byli doma, ale zároveň ne. A pak se objevil on. Frill.

Vynořil se z davu jako duch z minulosti, s tím svým typickým iskaistickým úsměvem, který vypadá spíš jako grimasa, ale myslí to dobře.

"Dsarii-ma! Jsem tak rád, že jsem vás konečně našel," řekl a jeho hlas zněl upřímně.

"Frille!" vykřikl jsem a málem jsem převrhl stůl, jak jsem se zvedl. "Kde ses tu vzal? Myslel jsem, že sepisuješ dějiny na druhé straně světa."

"Ou, to vám mohu zaručit!" zasmál se Frill a pokynul nám, ať si zase sedneme. "Ale dějiny se píšou tam, kde se dějí věci. A vy jste, přátelé, chodící katastrofa, která přitahuje dějiny jako magnet."

"To beru jako kompliment," ušklíbl se Drirr.

"Chci, abyste se mnou navštívili jedno místo, kde by si s vámi někteří lidé rádi popovídali," zvážněl Frill a jeho tón klesl o oktávu níž. "Nemůžu vám sdělit víc do doby, než budeme na místě."

Vyměnili jsme si pohledy. Tajemství. Zase. Jako by nestačilo, že jsme právě zachránili ostrov před šíleným mágem.

"To zní navýsost tajemně, ctěný Frille," řekl jsem a snažil se znít diplomaticky, i když jsem měl chuť říct něco o tom, kam si ta tajemství můžou strčit. "Ale rádi tak učiníme, pomůže-li nám to dostat se blíž k našemu cíli."

Frill přikývl, spokojený. Ale pak se stalo něco, co jsem nečekal. Sira se zvedla a položila ruku na Mellthasovo rameno.

"Tome, než půjdete, tak bych vám ráda něco řekla," začala Sira a její hlas byl nezvykle měkký. "Po všem tom vzrušení s Kontosem bychom měli rádi s Melltahsem nějaký čas pro sebe. Chtěla bych, abyste pokračovali na chvíli bez nás."

Zatuhnul jsem. "Cože? Teď? Když to začíná být zajímavé?"

"Až si odpočineme, rádi se k vám opět připojíme. Nebojte se! Budeme v krčmě v Srimalinaru, kdybyste nás hledali."

Sira se na mě podívala těma svýma velkýma očima a já věděl, že nemá smysl protestovat. Potřebovali to.

"Chápu," řekl jsem a snažil se znít chápavě, i když mi to trochu vadilo. "Přeji tobě a Mellthasovi krásné chvilky ve Srimalinaru. Brzo se zase uvidíme."

"Nashledanou Tome!" zavolala ještě Sira, když odcházeli.

"No," řekl Rainer a dopil svou vodu. "Naše šance na přežití se právě snížily o 40%. Ale aspoň máme víc místa v lodi."

"Vždycky optimista, co?" šťouchl jsem do něj. "Tak pojďme, Frille. Ukaž nám to tvé tajemné místo. Doufám, že tam mají lepší pivo než tady."

S těžkým srdcem se loučíme. Sira mi poděkuje za všechno, hlavně za ta semínka a Mellthas mi popřeje, ať mě provází síla přírody. Frill nás vede do přístavu. Tam už čeká malá loď. Siobhan se nalodí s elegancí ostřílené bojovnice, Drirr skočí na palubu jako stín a já s Rainerem tam vylezeme jako dva unavení pozemšťané, kteří vědí, že dovolená právě skončila.​

Posádku tvoří hrstka Iskai, kteří jsou nezvykle tiší. Normálně Iskai brebentí, ale tihle jen tahají za lana a vrhají po nás pohledy, které si neumím zařadit. Lana se odvazují, Beloveno mizí v dálce.

Před námi je zase jen oceán a Frillův slib, že nás vezme na tajemné místo.