Diablo čeká… 666 vteřin v pekle

Probůh, to je ale díra! Pár barabizen, rozbořenej klášter, hejno bučících krav a místní vidláci, co zevlujou před vchody svých zasmrádlých vetešnictví. Hospoda vypadá dost zavřeně a navíc mě furt prudí ten pošahanej dědek, co se nehne od kašny. To je furt samý "Stay awhile and listen". No to určitě, celej žhavej... Ovšem pořád lepší, než ten přihřátej léčitel odnaproti, co se nemůže dočkat, až do mě vetře některou ze svejch odpornejch mastí!  A navíc to tu dost divně smrdí. Jako síra nebo co. Co tady sakra dělám?

Možná bych si měl sednout tuhle k Farnhamovi a na všechno se vykašlat. Je to sice opilec, to jeho mumlání mi leze na nervy, ale pálenku někde splašil znamenitou! Ale ne, to by mě asi neprošlo. Zahálku a leháro žel nemám v popisu práce. Furt mě něco svrbí vzadu za krkem a nutí mě to jít dál.

***

Taková nespravedlnost! Prej běž do Tristramu, dějou se tam nějaký nepravosti. No a proč zrovná já? Ne snad, že bych to s mečem neuměl, ale najdou se stovky lepších (a blbějších). Vždyť nemám ani pořádnej vercajk! Košile se rozpadá, o kalhotech darmo mluvit a boty mám vyložený kouskama kartónu. A meč? Tak ten jsem si dělal sám. Z většího meče. Úplně zrezlýho. Čórnul jsem ho těmhletěm potulnejm kejlířům a než jsem se dobrousil na zdravej kov, byl z meče spíš pohrabáč. Nebo ukazovátko.

Taky se mi hned Griswold, místní kovář, pokoušel nacpat něco z vlastních zásob. Dobrej chlap, tenhle Griswold, ale ceny má strašlivý. Kde bych na to ty vole asi vzal? Vůbec tady nějak nejsou z levnýho kraje. Narazil jsem na takovýho beznohýho spratka, chlubil se harampádím, co vyhrabal kdesi hluboko v podzemí, a že se prej za pade můžu mrknout. Nejradši bych ho vzal tou jeho dřevěnou haksnou po hlavě... ale neudělal jsem to, samozřejmě. Jsem lidumil. V zásadě.

***

Radši jsem nechal vesnici vesnicí a jal se šmejdit kolem kláštera. Když už nic, je tam stín a nikdo tam neprudí. Skoro idylka. Až na ten smrad, pochopitelně. A na toho krvácejícího geroje, co ležel v kaluži vlastních tělních tekutin u vchodu. Jó, toho někde slušně zřídil. To mu ovšem nezabránilo v obsáhlém monologu. Další věc, na kterou jsou tady vysazený. Monology.

Please, listen to me... blablabla... Lazarus... blablabla... trap... bla... now everyone is dead... blablabla... demon called Butcher...bla... avenge us! Ale to víš že jo, pomstím, pomstím. Jen, co se mrknu, co to máš v kapsičkách. A ty boty už taky nebudeš potřebovat, viď, kámo? Prej démon. Příště to tolik nepřehánět s mešním vínem!

***

No ty krávo, tady se ale dějou věci! Jen, co jsem seběhl pár shodů, už se po mě sápala banda kostlivců. Jako čekal jsem dost, chlípné kněze, pany na oltářích, možná nějaké to decentní obcování, ale kostlivce? Naštěstí proti mému meči mečíku pohrabáči tak nějak nemají vrozenou imunitu, z kostlivců se brzo stala sada trsátek na loutnu.

Mimochodem, co za hovado cpe výbušniny do sudů? Člověk na to ťukne, jestli by třeba nekápla slza nějakého toho červeného na obveselení a bum, najedou ksicht plnej třísek! Vypadám jak dikobraz.

Ale je fajn, že se tu po zemi povaluje hafo šikovnejch věciček. Když si udržim kostlivce daleko od těla, mohl bych se na tom ještě slušně zahojit. Třeba tuhle ta epesní kroužková košile. Stačí z ní opatrně vyškrabat zbytky předchozího majitele... táák.. a voila, je to doma.

***

Kolik má tahle věc pater? Jen, co jsem se skrz kostlivce prosekal do druhýho, našel jsem schody ještě hloubějš. Teda rozhodně tam nespěchám, nechám si to pěkně na potom, všechno má svůj čas, ale stejně. Na co jsou klášteru tři patra pod zemí? Tady něco nehraje...

Zato na nervy mi hrajou tyhlety červený ještěrky. Obklíčej, začnou ťafat a jeden pak neví, kam sekat dřív. Nebo takový pidižvíci. Na první pohled parta a velký kamarádi, ale jak jednoho zlikvidujete, frrr, jsou fuč, schovaný někde za sloupama. Hrdinové. Ale já se jim nedivim, taky bych se sám sebe bál. Zvlášť v těch hadrech, co jsem na sebe navlík. Hnijící kabát, na hlavě něco, co kdysi nejspíš bývalo hrncem, štít, co vypadá jak dveře od oné místnosti a voní taky tak... hrdina jak z pohádky!

Jdu mrknout na tu poslední mísnost, co jsem neprošmejdil. Něco se mi na ní nelíbí a smrad kolem je ještě horší, než všude jinde... Ale třeba tam jen místní duchovní chodili na záchod, co já vim.

***

Tak to ne tohle! Ty kožešinový trenýrky mi někdo zaplatí! Ta poslední místnost, to bylo něco, čemu já říkám hnědé nadělení, a to prosím pyramidálních rozměrů... resp. objemů! Jen, co jsem sáhl na kliku, byl průser evidentní. Omlouvám se tomu chudákovi, kterýmu jsem ztopil boty. S tim démonem moc nepřeháněl. Spíš vůbec.

Představte si 3 metry vysoký prase stojící na zadních nohách a třímající v ruce sekeru větší velikosti. Máte? Výborně. Tak to je Butcher, seznamte se. Tuhle Butcher je veselá kopa, a jen, co vás slovy "Ahh, Fresh Meat!" pozdraví, začne vám tou sekyrou mávat před očima. Nebo spíš za očima. Já teda nemám nic proti moderní chirurgii, ale na lobotomii jsem se úplně necejtil. Někde jsem slyšel, že jednomu dokáže zkazit den. Naštěstí nohy reagovaly o dost dřív, než hlava (bohužel o chvilku později, než svěrač). Ani nevim jak, ale podařilo se mi tomu sviňákovi zdrhnout z dosahu. Mám trochu okno, ale nějak jsem se zašil za zamčenejma dveřma a po chvilce plnění helmy obsahem vlastního žaludku začal řešit, co dál.

Mezi mnou a schodama do prvního patra byla bohužel Butcherova místnost, jako nejlepší plán se mi tedy jevilo zůstat a čekat na smrt žížní / vyhladověním / stářím. Osobně jsem preferoval variantu třetí, vody je tu dost a krysy jsou tento rok výjimečně vypasené. Ale co čert nechtěl, pan Mocné Laxativum mě za pár minut našel.

A víte, že on je to sice dobytek, ale v jádru naprostej vůl? Zíral na mě skr mříž jak husa do lahve, krvavý sliny mu kapaly na odporně se dmoucí pupek a... nic. Prostě nic. Že má vedle dveře mu ne a ne dojít. Zkusil jsem na něj soutěž v zírání, ale nemělo to cenu, ani remízu bych neuhrál. Tyhlety démoni budou ze zvláštního těsta...

Pološílenej strachem jsem zašmátral ve vaku, vytáhl na světlo boží otřískanou kuši a začal do toho hnusáka sázet skrze mřížoví jednu za druhou. A víte co? V první chvíli to vypadalo, že mu to ani trochu nevadí! Naopak, skoro se tvářil, že mu ta bolest dělá radost, nebo co. Stovky šipek to trvalo, než se konečně ve smrtelnym zakřepčení odebral na onen svět!  I když nevim, jakej "onen svět" zrovna démony čeká. Hádám, že místo klidu a míru, kde může duše psychoušova tiše spočinout, to nebude. Každopádně, jehelníček hadr.

***

Ani jsem ten kopec hnusu, co Butcherovi zbyl, nechtěl prohledávat. Ale co, loot je loot. A ta jeho sekyra, to je solidní materiál. Vděčně jsem mu jí vylámal z prstů, zahodil vlastní pohrabáč a na zkoušku rozkrájel pár hnusáků z dalšího patra. Šlo to jako po másle! Takže nádech, utřít koutky, vyklepat nohavice a vzhůru dolů! Co tam tak může čekat horšího, než Butcher?

Dodatek: Snad vás to literární cvičení v disciplíně "slovní průjem" moc nenudilo :) Btw. Butcher díky špinavému triku s mřížovím vykuchán v čase 8 minut 19 vteřin od spuštění hry. Do těch 666 vteřin tedy ještě zbylo krásných 167, dost času na poctivé testování The Butcher's Cleaver! ;)

Dotaz: Už hrajete trojku? :)