Diablo II Lord of Destruction: chvála karpálnímu tunelu

I já patřím k těm, kteří tvrdí, že hratelnost starších her bývá daleko rozmanitější. Sice mou herní sbírku tvoří i moderní tituly, ovšem vůně správné retro hry není k zahození. Rozhodl jsem se, že mou první virtuální vzpomínkou bude Diablo II, respektive i s datadiskem (to slovo tehdy existovalo, fakt...) Lord of Destruction. Už vidím kysele obličeje, které by raději sledovaly elaborát o jedničce. Ach ano, i já si nyní znovu přehrávám ikonickou skladbu Tristram od Matta Uelmena. První Diablo (doporučuji koupit a zahrát si v edici Blizzard Anthology) se bezesporu zapsalo do historie akčních RPG zlatým písmem na pergameny a později i na diskuzní fóra. Byl to vlastně jeden velký dungeon, do něhož se ale povedlo kromě hratelnosti nacpat i smysluplný (a na první pohled i jednoduchý) příběh. A kvalitní akční RPG vznikala a vznikají po vzoru dodnes. Namátkou zmíním Revenant, Nox, Sacred, Titan Quest, Path of Exile nebo Blade & Sword. Poslední zmíněna hra nebyla atraktivní pouze z hlediska toho, že jsme se podívali do starobylé Asie, ale také opravdu těžkým finále, které se i na tehdejší staromilské poměry nepokořovalo vůbec snadno. Akční RPG musí dotyčného chytnou a nepustit. Ohrané mechanismy musí chtě nechtě bavit znovu a znovu. Dalo by se říct, že stačí, aby dotyčná hra měla to „něco“, které ostatní rivalové marně hledají. A jelikož jsou mezi vámi ostřílení klikači i klikačky, napíšu sedm důvodů, proč tato pekelná kuchyně chutná navzdory všem novodobým trendům i své temné tématice tak božsky.

Charaktery

Variabilita jednotlivých charakterů je ukázkovým příkladem pro všechny vývojáře. A nemusí se to týkat jen RPG. Těch sedm udatných reků musíme prostě milovat. Motivací byly samozřejmě i buildy, které se mnohdy míchaly dlouze a pečlivě, aby z nich byl co dost možná ten nejsilnější elixír. Těžce vydřené zkušenostní body za to zkrátka stojí, je to jako hledat správný kousek puzzle. Když ho najdete, je vám úplně jedno, kolik mravenčí práce jste odvedli. Charaktery dávají prostor pro plně kontaktní boj i pro nefalšovanou magii. Sice ty mrchy mají později rezistenci proti živelné magii, ale Bone Spear a Bone Spirit nezastaví zhola nic. Necromancer je nesmrtelný! A ten doprovod golema ocení všichni, nejen pražské měšťanstvo. A na své si přijdou i lidé, kteří často sní o tom, že by vyměnili Andulku za havrana nebo psa za vlka.

Akty

Abych předešel feministickým fámám, jedná se o akty v samotné hře. Ženy v nich nejsou zcela odhalené, téměř všechny stojí na té dobré straně - Sukuby jsou výjimka potvrzující pravidlo, nebudeme přece bazírovat na detailech... Travnatá vysočina, písečná poušť, deštný prales, peklo na vlnách lávy a sněžná točna. Můžeme snad chtít víc? Když k tomu připočítám náhodné generování obrovské mapy, máme vítěze.

Předměty

Je fajn najít modrou. Raději zelenou. Ani omylem, jedině zlatou. Unikátní = boss. Samozřejmě záleží na zvolené obtížnosti (Normal, Nightmare, Hell) a pořádné porci toho myšího štěstíčka. Mít celý set vyvolá nefalšovanou radost a cenění zubů. Do předmětů lze vsadit drahé kameny, klenoty a runová slova. Přidáním run hra zase měla jiný rozměr, i když se jednalo o maličkost. Kdyby v realitě fungovala Horadická kostka, Rubikova by již neměla nikdy šanci mít své místo na poličce. A inventář taky funguje bezvadně.

Nepřátelé

Láska a péče se projevila i zde. Pekelníci a jiná drobotina mají omezené množství variant, avšak další obtížnosti jim dodají potřebnou energii. Někteří vyvinou zajímavé taktiky, občas vám řádně zatopí. Frozen Horror zatopí a zmrazí zároveň. A nezapomeňte na společníka, protože ve dvou se to rube lépe.

Grafika

Je jako Irský vlkodav. Víte, že trh nabízí spoustu krásných plemen, jenže on je jedinečný. A vlastně je rovněž krásný, svým jedinečným způsobem. Dodnes si více vážím her, které nepředvedou očím pouze ty nejvyšší rozlišení a nejostřejší hrany a barvy, ale především vlastní grafický styl a prezentaci. A Diablo II tohle nabízí. Ta titěrná rozlišení nejsou pouze technologickým důkazem tehdejší doby, Ostatně, často koukáme na množství detailů, které tvůrci vtěsnali do pár mega paměti. Obstarožní engine spolu s ikonickou hudbou šlape, to je bez debat. Moderská komunita je pořád velmi aktivní, takže o nápady a vylepšení není nouze. Mimochodem, velmi se mi líbil prototyp grafiky do Diabla III v rané fázi.

Questy

Notoricky známé úkoly, jenž se opakují jako úděl Sisyfa, a jsou natolik heroické, že by možná i samotný Heraklés smekl přilbici. Kromě toho Diablo II výborně navazuje na první díl, číst mezi řádky se vážně vyplatí. Deckard Caine má kromě znalostí a jímavého hlasu charisma na rozdávání.

Multiplayer

Hrát takto bezvadnou hru v singlu je potěšení, ale v multiplayeru je to zážitek. Stejné místo, stejné questy, stejné předměty, hratelnost mohutně posilněná skrze lidský faktor. Na to by nestačilo ani dvacet potionů rudého odstínů. A kdo se nechtěl kamarádit, mohl soka (já jednou vyzval celou partu) vyzvat na souboj. Odměnou bylo kromě většího sebevědomí také ucho, které nechutnalo jako ty Štramberské, pocit z vyhraného duelu byl ale taky dost opojný a sladký. Chvála Battle.netu - ten název mi bude chybět...

Tyto argumenty obhajují tento etalon akčních RPG už dlouhá léta. Pak že rok 2000 nosí smůlu. Určitě jsem nezmínil vše. Důležité je, že Diablo II funguje jako celek, který má spoustu opěrných bodů i menších detailů. Já jsem si docela užil i trojku, která měla pár dobrých prvků. A pokud přeci jen pokračování není pro vás to pravé ořechové, zkuste výše zmíněný Path of Exile, ten kombinuje moderní hratelnost s nádechem klasiky. Diablo II a jeho svět je fenomén, který se i díky spisovateli Richardu Knaakovi dostal na papír - jedná se o příjemnou jednohubku. Tento článek asi nemá takovou informační hodnotu, spíše bych byl rád, kdyby alespoň u jednoho z vás vzbudil zájem o to bájné „něco“ - možná bude stačit ke znovuobjevení vašich vlastních vzpomínek špetka ryzí nostalgie. Dost možná díky naší karmě skončíme za hraní Diabla II v nefalšovaném infernu. Osobně tipuji pouze ztrátu citu v posledním článku v pravém ukazováčku - my leváci máme alespoň tady nějakou výhodu :). Ale pokud přeci jen ano, nemuseli jsme a nemusíme litovat ani minuty, Diablo II je napříč času stále ďábelsky dechberoucí a čertovsky zábavný.

Pozn: obrázky jsou z webu www.diablofans.cz/diablo2lod/, kde najdete o sérii dostatek informací, neboť tato česká internetová stránka je stále aktuální.