Centurion: Defender of Rome

Romulus a Remus, vlčice, cecík, mléko... protřepat, nemíchat a voilà, máme tu Řím! A když už ho tu tedy máme, tak by bylo záhodno rozšířit jeho vliv a odvážně se pustit tam,kam se dosud nikdo nevydal :)

Centurion je tahová strategie s “realtime“ souboji armád na bojišti. Za hrou stojí Kellyn Beck, který dříve vytvořil mnohem známější hru a to Defender of the Crown. Hra se na PC objevila v roce 1990 a krátce na to byla portována i pro Amigu. Obě verze jsou prakticky identické, až snad na rozdíl v hudbě, která na PC hraje celou hru v pozadí a při bitvách. (Jestli se zvuky bitvy u PC dají zapnout, tak mě upozorněte v komentáři, upravím to.) U Amigy hudba skoro není, ale zase má při bitvě zvuky bojujících armád.

Hra vás vyplivne na hlavní mapu, kde máte k dispozici pouze jednu legii, jelikož vám vaše hodnost prozatím nedovoluje více. Mapa je rozdělena na cca třicet říší, od barbarů až po mocnou Makedonii a Egypt, pár loděk představujících loďstvo, a sem tam nepřátelská expediční armáda. Víc toho na mapě nenajdete.

Správa armád

Klikneme-li si na prozatím jediné území pod naší kontrolou, dostaneme se do jednoduchého menu správy kolonií. Momentálně tedy pouze Řím. Zde máme několik voleb, které jsou stejné jako ve všech ostatních koloniích, které získáme. Správa legií, určování daní a pořádání her jsou nejdůležitější. Ve správě legií se staráme, aby naše vojsko bylo v plném stavu a mělo dobrou morálku. Což může být v pozdější fázi hry náročné, protože ne každý národ má statečné bojovníky jako Římané a studnice lidí na doplnění armády také není bezedná. Čím větší je vaše hodnost, tím více legií můžete vytvořit. Hodnost si zvyšujete počtem dobitých území vojenskou silou, případně diplomatickou cestou. Na vyšším stupni hodnosti budete moci vylepšit legie o koňskou jízdu a zvýšit počet mužů. Také je možno postavit lodě, ale to je tak finančně náročné, že jsem si většinou nechal zajít chuť a přesouval se po pevnině. Na přepravu jedné legie potřebujete lodí desítky... Británie a Sardinie mají tedy ode mě klid skoro až do konce hry :) S loděmi se dá i bojovat, ale tuhle akční pasáž, kde se honíte s loďkou zastupující vaší flotilu po vodě a střílíte zápalné koule, v podstatě nevyužijete.

Chléb a hry

Bez daní to nejde, a tak budeme muset volit mezi spokojeností obyvatel a výší příjmů do státní pokladnice. Když to přeženeme, lid se vzbouří a se zbraní v ruce povstane. Revoltu jde potlačit, ale stojí to jak cenné životy vašich vojáků, tak životy vzbouřenců, a když je vyhladíte, tak nebudete mít kým doplňovat svoje legie. Když vidíte, že jste na pokraji vzpoury, je dobré uspořádat nějaké ty hry. Nabízí se nám souboje gladiátorů a závody kočárů, které můžeme dokonce sami ovládat v akční složce hry. Zajímavostí je, že si můžete vsadit na výsledek nějaký ten peníz a tím pokrýt výdaje na pořádání her. Dokonce se dají i uplácet protivníci. Mirek Kalousků by měl radost :) Oceňuji, že tato akční složka je pouze u Říma. U ostatních kolonií si vystačíte pouze se zakoupením her v menu, kde se ceny odvíjí podle náročnosti her a dopadu na náladu obyvatelstva. Přeci jen je to hlavně strategie a akční složka je tu jen pro zpestření a nevnucuje se za každou cenu.

Do zbraně!

Jak vlastně vypadá bojová část hry? Poté, co se svojí legií přitáhnete na území protivníka, otevře se komunikační okno, kde s představitelem národa můžete vyjednávat - nabídnout alianci, nebo vynutit vazalství. Vaše vyjednávací pozice se odvíjí od síly vašeho impéria a vhodně volených odpovědí při jednání. Většinou to nakonec stejně skončí bitvou a uzavření nějaké formy spolupráce je spíše výjimečné. Po neúspěšném vyjednávání se otevře pohled na bojiště, kde si zvolíme formaci a poté se nám ukážou armády v plné síle na bojišti. Nyní, když vidíme rozestavení armád, vybereme taktiku postupu jednotek a boj se automaticky započne a jednotky se dají do pohybu.

Na bojišti je přítomný i velitel, který se zapojuje do bitvy. Je důležité udržet ho co nejvíce mimo bitevní vřavu, neboť když padne, tak velmi klesne morálka jednotek a některé se dají rovnou na ústup. Velitel může dávat příkazy jednotkám, ale má omezený dosah vlivu, který je daný sílou jeho hlasu. V armádě můžete krom pěšáků mít i jízdu, která dokáže nadělat pořádnou paseku a protivníci mohou mít dokonce i slony! Další věcí, na které v boji záleží, je morálka jednotek, jenž je v základu ovlivněna tím, v jaké zemi verbujete vojáky. Když si doplníte legii jednotkami například z Dalmácie, kde je obyvatelstvo značně zbabělé, tak se to projeví i v boji. Stačí, aby rudovous Germán zařval, a jednotka rekrutů z Dalmácie se dá na útěk :)

Dá se to ještě dneska hrát?

Ano! Jistě, dnes jsou tu věci jako série Total War, ale jsou to v podstatě jen složitější a nabubřelejší variace na Centuriona. Toho si zapnete, a když to půjde dobře, za dvě hoďky máte dohráno (na normální obtížnost). Hlavně je vše přehledně zobrazeno a ovládání máte za minutku v malíku, netřeba žádné složité návody a tutoriály. Na svou dobu to byla velmi pěkná a zábavná hra a je škoda, že zůstala pozapomenuta. A proč píšu zrovna o této hře? Asi před půl rokem jsem si prolézal ty trubka a narazil na gameplay Centuriona. Koukám na to, a když začala bitva, zůstal jsem v naprostém šoku... ten člověk dával příkazy jednotkám na bojišti!! Já si celých dvacet let myslel, že se dá dát jen hromadný příkaz k ústupu nebo čelnímu útoku a koukal jsem na automatický průběh bitev :) No bavilo mě to tenkrát i tak, ale s touto nově získanou informací jsem hru zase oživil a dvakrát jí dojel do konce na vyšší obtížnost, kterou jsem tenkrát bez ovládání jednotek nikdy nemohl pokořit. Prostě armádu Siřanů s vojskem složeným kompletně z jízdy bez řízení jednotek neporazíte. No po dvaceti letech se mi to konečně podařilo :)

Centurion vs. Total War: Rome II... 22 let a vypadá to skoro stejně  :)

Kdo by si chtěl zahrát, tak PC verzi najde zde a Amiga verzi zde.

PS: Na wiki se zmiňují o tom, že je možné mít románek s Kleopatrou... no to se mi zatím také nepodařilo :)