Dungeon Keeper: You have summoned a Horned Reaper!

Patrně se k vám již dávno od jiných bardů donesla temná bajka Kterak EA slavnou značku zprznila a Dungeon Keepera v mikrostransakční dojnou krávu proměnila. Jde o pochmurný příběh plný chamtivých zloduchů, drzých marketérů a pekelně nečistých praktik.

V kostce: mobilní Dungeon Keeper je humus, kterému by se slušní lidé měli vyhnout. Zvlášť, když za cenu jedné mikrotransakce mohou na GOG pořídit celý skvělý první díl ve verzi Gold, popř. jen o něco méně skvělý díl druhý.

Když jsem v záchvatu spravedlivého hněvu instaloval čerstvě zakoupeného originálního Dungeon Keepera pro DOS, netušil jsem úplně přesně, co můžu čekat. Od posledního zahrání uběhlo pár pátků, navíc jsem mnohem poctivěji smažil dvojku, bál jsem se tedy, že mi jednička bude připadat jaksi zaostalejší.

Ó, jak jsem se mýlil! Hra je to pořád přímo ďábelsky výborná a nebýt několika drobných chybek, o kterých se rozepíšu dále, nebál bych se jí označit za perfektní.

V roli Vládce Podzemí, či Pána Jeskyně, chcete-li, budete bránit svůj poctivě zbudovaný dungeon před nájezdy odporně kladných hrdinů. Vaši impové budou v hloubi prastarých slují kutat zlato a drahé kamení, strašlivé kreatůry a zplozenci pekel rozšíří řady vaší zvrácené armády, a nakonec uvrhnete celý kraj v chaos a temnotu.

Dungeon Keeper je real-time strategie, která se ovšem vymyká všemu, co vás o real-time strategiích učili. V zásadě sice stavíte budovy a trénujete armádu, celé je to ale vymyšlené jinak, než jste zvyklí. Nestavíte na volném prostranství, ale prostor pro budovy kopete v podzemí. Budovy nejsou budovy, ale místnosti, které můžete stavět libovolně velké.

Jednotky samotné nevyrábíte, ale lákáte z portálu, navíc si je zajištěním pravidelného žoldu, potravy a místa k žití musíte udržet. A konečně - potvory neovládáte přímo, pouze je přemisťujete a jednotka sama se pak rozhodne, co se po ní v dané chvíli chce.

Příklad: pomocí impů vyhloubíte a obsadíte prostor 4x4 herní políčka, na kterém, políčko po políčku, postavíte knihovnu. Čapnete za flígr Warlocka, který se před pár momenty objevil v portále, přilákán vaší novou knihovnou, a umístíte ho doprostřed místnosti. Warlock moudře usoudí, že když už je obklopen knihami, měl by se pustit do studia a výzkumu. Zatímco tak činí, impové nelení a zpevňují zdi knihovny, aby případným nájezdníkům znemožnili probourání se skrz.

Co je dobré?

Na začátku hry před vámi stojí 20 více či méně obtížných misí. Mile mě překvapilo, že ač je úkol v každé z misí v podstatě stejný (vybudovat dungeon, vyzkoumat potřebné místnosti a kouzla, nalákat dostatečný počet potvor a zrubat dotírající skupinky kladných hrdinů, popř. konkurenčního keepera), hře se pomocí drobných úprav startovních podmínek skvěle daří vyvarovat stereotypu.

Někdy jsou omezené zdroje nebo nelze vyzkoumat konkrétní budovy, jindy narazíte na nepřítele tak silného, že pro jeho zdolání je nejprve potřeba najít v podzemí skryté "power-upy", v některých úrovních je důležité co nejdříve opevnit zdivo, aby se k vám neprokopaly skupinky nepřátelských hrdinů atd. Podobných triků má hra v rukávu spoustu a především díky nim Dungeon Keeper netrpí syndromem už-to-nudí-ale-dohraju-to, který se obvykle u real-time strategií dostaví někde kolem 70% odehraných misí.

Takový Theme Hospital, taktéž z produkce studia Bullforg, byl v posledních úrovních vyloženě za trest. Stále to samé, jen na větší ploše a tudíž těžší na správu. Dungeon Keeper na to jde mnohem chytřeji a lépe.

Perfektní je ozvučení a vizuální pojetí hry. Ano, grafika už lehce zastarala, ale na Dark Mistress užívající si v mučírně je stále radost se dívat! Impíci svižně běhají sem a tam, Démoni požírají kuřata po kilech, Warloci bez přestání hledí do prastarých svitků, brouci odpočívají ve svých odporných hnízdech...

Atmosféra je bez chyby. Vaši odporní nohsledi vydávají správně zvrhlé a nechutné pazvuky, plameny čadících loučí jen zvýrazňují všeobjímající temnotu hlubokých sklepení a hudební doprovod těžký jak víko od dubové rakve přímo svádí k mučení nebohých zajatých klaďasů.

Co je horší?

Hra nabízí možnost kdykoliv se přepnout do libovolné potvory a podívat se na tak na podzemí z pohledu první osoby. To je samo o sobě skvělé, byť je engine poměrně jednoduchý, ale zároveň je to... vlastně zbytečné a dobré leda k ukrácení dlouhé chvíle, popř. škádlení soupeře. V případě většího souboje totiž budete mít plné ruce práce s koordinací až desítek potvor, v takovou chvíli si na pohled z první osoby ani nevzpomenete.

Funkce se hodí jen ve chvíli, kdy si z předchozí úrovně díky power-upu nesete třeba vytrénovaného Horned Reapera. To se pak do něj stačí přepnout a štrádovat si to rovnou do srdce nepřátelského dungeonu. Dost možná nepotkáte nic, co by se vám mohlo postavit.

Citelně mi chyběla možnost nastavit impům, vaší pracovní síle, priority. V jedné chvíli totiž mohou impové např. těžit, obsazovat, zpevňovat zdivo, zkoumat nové území, tahat omráčené nepřátele do vězení a mrtvoly na hřbitov... a je frustrující pozorovat impy, jak umírají na bojišti, protože se snaží odtáhnout nějakou mrtvolu na hřbitov, popř. dokola nabíhají do nepřátelských pastí, které jste ještě nestihli zlikvidovat, když na druhé straně mapy brutálně vázne těžba. Když máte 30 impů, ručně to všechno neuhlídáte. Stačí chvilka nepozornosti a z armády impů zbudou dva zoufalci, kteří měli tu kliku, že do náručí jisté smrti nestačili doběhnout včas..

Podobně nepružná je i práce s ostatními jednotkami. Jak už jsem psal, vy je můžete jen a pouze vyklopit na daném (vámi obsazeném) místě mapy, o zbytek se postará umělá inteligence. Ta ovšem někdy předvádí příkladnou mozkovou mrtvici. Není nic zábavnějšího, než klíčová jednotka opouštějící bojiště, protože zrovna teď dostala chuť na kuře.

Obranu všeho dungeonu občas komplikuje fakt, že jednou vybourané políčko už nelze zastavět. Vážně, impové, kteří zvládnou vyrubat tunu kamení, neumí na jedno místo naházet trochu zdiva a malty? Kolikrát jsem si posteskl, že přesně TADY by se báječně hodila zeď (popř. dveře), které by buď zkomplikovaly nepřátelům vstup do mé dominie, nebo zabránily impům vrhat se do smrtelných pastí.

Poslední výtku mám ke kouzlům, pomocí kterých můžete ovlivňovat dění na bojišti. Možná je to jen můj pocit, ale na to, jak jsou kouzla drahá, jsou mimořádně neefektivní a vyplatí se je používat jen v případě, že máte skutečně velké přebytky zlata v pokladnicích. Čas od času se hodilo snad jen léčení a v pozdějších fázích hry také ničení zdí.

Mám si to zahrát?

Ono to sice vypadá, že dost brblám, viz předchozí odstavce, ale to jsou jen takové sympatické nedokonalosti na jinak téměř perfektním díle. Dungeon Keeper je výtečná hra a za těch 17 let ztratil z hratelnosti jen málo, pokud vůbec něco. Vizuální stránka je samozřejmě trochu ošuntělá, ale nejde o žádnou velkou tragédii, moderní port KeeperFX to navíc do jisté míry řeší.

Atmosféra zůstala, nápad hrát pro změnu za toho zlého je pořád stejně geniální, hra neupadá do stereotypu, co víc si přát?

Za pár dolarů máte poctivou porci hry na několik večerů - dřív, jak za dva týdny, DK nedohrajete určitě. Počáteční mise sice pěkně odsýpají, ale od desáté dál budete často opakovat a učit se z vlastních nezdarů.

Šest dolarů za desítky hodin hraní v léty prověřené klasice VS desítky dolarů za pár minut hraní v zprasené mobilní hře. Je to na vás ;)

TIPy ke hraní

1. Klávesová zkratka Atl+R zjemní rozlišení (DOS verze z GOG).
2. Tlačítka Home a End zoomují.
3. Pohled shora značně zlepšuje přehlednost.
4. Zkuste hrát se zapnutou asistencí, mě se osvědčila volba move only.
5. Spíš než DOS verzi zkuste zahrát moderní port KeeperFX.

P.S. Víte, jak poznáte skutečně dobrou hru? Napíšete o ní čtyři normostrany a stejně máte pocit, že jste to nebetyčně odflákli a vlastně nic pořádného neřekli. Ach jo :) Čas zašmátrat v archivu a najít nějaký legendárně odfláknutý kousek, tam člověk podobné výčitky nemá...