Nebojte se, nepřináším vám nic objevného a hlubokomyslného. Jen jsem si v poslední době několikrát v dobrém povzdychl nad snadnou dostupností počítačů a tak nějak mám nutkání pozitivní vibrace šířit dál :)
Když jsem někdy na začátku druhé půlky devadesátých let žadonil o počítač, nebyli drazí rodičové v záviděníhodné pozici. Nové PC stálo pěkných pár desítek tisíc, bazarové 386ky se pohybovaly kolem sedmi tisíc a beznadějně zastaralé osmibity začínaly na tisících dvou. A i to byla částka, která v průměrném rodinném rozpočtu té doby udělala znatelnou díru.
(Ceny si už samozřejmě nepamatuju přesně, proto také časový údaj udávám záměrně mlhavě. Jde o střípky vzpomínek z objíždění karlovarských bazarů a pročítání inzerátů v ABC, Score a podobně.)
Bylo naprosto nemyslitelné, abych někde nějak sehnal počítač zadarmo. I ta největší plečka jednoduše měla pořád hodnotu. Funkční počítače by tehdy rozdával jen naprostý blázen. Prostě sci-fi...
A nyní přetočme o nějakých 15 - 20 let vpřed. Fungl nový počítač rozumné konfigurace se pohodlně vejde do deseti tisíc a bazarové stroje bez problému použitelné pro kancelářskou práci pořídíte za tisícovku. A i kdybyste neměli doslova ani korunu, pořád bez problémů seženete pár starších PC, popř. vraků, ze kterých se dá PC složit, zdarma. Naprosto, zcela, zdarma.
Navíc - zběsilé tempo navyšování výkonu se v posledních letech výrazně zpomalilo a deset lest starý high-endový počítač (Pentium 4 / Athlon 64) dnes sehnatelný za pár šupů je stále v zásadě použitelný (hraní nových her samozřejmě neberu v potaz). Bavili bychom-li se v roce 1999 o deset let starém high-endu, srovnávali bychom Pentium II /III s procesory 386, přinejlepším 486. Což je rozdíl naprosto propastný.
Co tím chci říci - kdokoliv, kdo dnes potřebuje počítač, ho může mít. Student, nezaměstnaný, matka v domácnosti. Kdokoliv se může za pár korun měsíčně připojit k internetu a získat přístup jak k informacím a zábavě, tak potenciálně i k novému zdroji obživy. Skutečně computers for the masses, vypůjčím-li si část výroku Jacka Tramiela.
Nevím, jak vy, ale já mám z tohoto vývoje radost. Je fajn vidět, že tak mocný a univerzální nástroj je dostupný bez rozdílu (téměř) všem. Co se počítačů týče, žijeme v příznivé době a zajímavých časech! ;)
A teď z druhé strany - sám už jsem pár starých mašin vhodně umístil. Vlastně o všechny stroje s aspoň 1GHz procesorem, které jsem nabídl za odvoz, se dříve nebo později někdo postaral. Máte-li doma starý počítač, který ještě není výkonem úplně mimo, zkuste se nejprve porozhlídnout v okolí a najít mu nového majitele. Pokud se zadaří, budete z toho rozhodně mít lepší pocit, než když ho odevzdáte v nějaké debilní hurá akci typu Praha plná počítačů.
Banální, vím. Ale tak nějak jsem vám to chtěl říct ;)
P.S. Přiznávám, trochu mě inspiroval článek bonuswebu. To jsem ale dopad...
P.P.S. Abych zase nebyl přehnaně sluníčkový: vody optimismu mi trochu kalí fakt, že takový starý stroj s CRT monitorem pravděpodobně zamává účtem za elektřinu víc, než nový low-end s Atomem. Na druhou stranu si nemyslím, že současné stroje jsou na tom se spotřebou zase o tolik lépe. Počítač prostě pár korun propálí, hotovo, s tím se nedá hnout.
P.P.P.S. Uznávám, snadná dostupnost PC má i své stinné stránky, jak se můžeme všichni přesvědčit v komentářích na Novinkách...
Velmi dobře pamatuji mé první PC, dotažené vlastníma rukama z 200km vzdálené Prahy vlakem (byli jsme na to dva, sám bych to i s monitorem neodtáhl), bylo v té době (rok 1993/94) za vynikající cenu 10 tisíc Kč, s parametry 386SX-33, 4MB RAM, 105MB HDD Alps, FDD a Hercules monochrom karta + monitor. Jenže v tý době těch deset klacků bylo jako dneska x-krát tolik, a za ty prachy toho pcčko vzhledem k celkem bídnému zobr. adapteru nakonec příliš mnoho neumělo.
I tak jsem si ho ale náležitě považoval, a následně zlákán barvami 14″ VGA monitor Yakumo byl mrzce střelen Didaktik M s D40kou a celou sbírkou orig. sw z Proximy a Perpetum, a za získané peníze se tento monitor zakrátko nato slavnostně rozsvítil v mém pokoji, spolu s 1MB ISA kartou Tseng Labs.
A pak už to šlo dál a dál, ráz na ráz, upgrade na upgrade, 386 na 486… no a dneska jsme tak kde jsme :)
To je přesně ono – stařešina z bazaru a přesto s cenou ve výši celého měsíčního platu (ne-li víc!). Hnus :)
Co si dobře vzpomínám, tak po nástupu do práce jsem měl výplatu kolem 7k čistého – přičemž jen ten SVGA monitor Yakumo byl za 9k, 850MB WD Caviar do 486ky za 7k, SB AWE 32 s 2SIMM sloty za 4,5k, CDROM Sony 2x kolem 3k a 8MB paměti za 8k. K tomu podobně drahé základovky, procesory a koneckonců i obyčejné casy a klávesky !
To vše spolu s již zmíněnou nutností každoročních průběžných upgradů, pokud chtěl člověk zůstat „in“, bylo zjištění že po 2 letech pracovního nasazení počítač požral naprostou většinu všech vydělaných peněz :)
Jo, a to jsem ještě zapomněl na naprosto nechutné ceny Telecomu ! Když si totiž člověk za dalších 5-8k (dle značkovosti) k PC koupil 33.6 interní modem a pak za těch pár hodin strávených na dobových BBS platil s poplatkem za telefon kolem 7-9 stovek měsíčně … brrr, hardware samotný nechutně drahý a spolu s tímhle to už byl fakt horor a vysavač celých výplat :)
Ano, taky rád vzpomínám, i když ty ceny byly totálně šílený z dnešního pohledu. Pamatuju ještě dobu kdy i za ten pouzitej osmibit chteli 10 tisíc a to byl uz tenkrát celkem out. Naši tenkrát počkali a rozhodli, když počítač tak novej. Vyhodili neskutečnej balík za počítač. Dneska když řeknete mladejm co vysedávaj půlku dne u „fejsu“, že internet v ČR žádnej nebyl-koukaj jak kdyby člověk spadl z Marsu, natož když jim ukážete co „umí“ taková 486-tka. Čím jsem starší tím víc se vracím do historie a hraju o to víc starý hry, většinou ty co mne minuly nebo jsem je nemohl dovolit, ať kvuli financím nebo hardwaru. Mimochodem marně sháním za rozumnou cenu funkční grafickou kartu Geforce 256 (byla to první „geforska“ s 32MB). Je to sice už takový postretro, ale pamatuju si jak jsem o ní později četl.
Šílený ceny, nízký příjem, strašlivá kombinace a buďme rádi, že už je to pryč :)
P.S. a co teprve taková T602 :-)
Jo je to tak :-) Moje první PC stálo cca 38.000 a to byla 386DX koupená počátkem roku 94. Nevím kolik tehdy vydělávali mí rodiče, ale odhaduji, že tenkrát byl 8-10 tisíc měsíčně slušný plat, takže si člověk dovede spočítat, jaký to byl tenkrát ranec peněz. Nehledě na to, že za rok byl tento stroj pro hraní nových her na hranici použitelnosti a za dva roky byl už těžce za zenitem. Když si vezmeme, že dnes je 6-7 roků staré Core 2 Duo v podstatě bez problémů použitelný stroj a s lepší grafikou si s ním i obstojně zahrajete, tak je to sakra rozdíl :-)
A nejde jen o starší hw, ten vývoj je ostatně vidět i u lowendu – ten byl kdysi skutečně tak maximálně do kanclu, hrát se na tom prostě nedalo. Dneska si splácám laciný stroj s Pentiem G2020 a nějakým pasivně chlazeným Radeonem za 2ku (já už ani nevím, co tam mám :) a světe div se, zahraju si i spoustu nových věcí (že to moc nedělám je jiná věc ;)
Moje první PC-kompatibilní mašina byla nějaká maďarská 286ka koupená v bazaru na vánoce 1997, stála tenkrát 2 tisíce, měla mega RAM, 40MB disk, hercules kartu, oranžový Amstrad monitor a pouze velkou floppy. Vydržela do upgradu rok. Myslím, že kdo začínal na nějakém NetBurstovém P4, už nemůže mít nikdy k počítači takový vztah :)
Tehdy se to u vrstevníků docela jasně lámalo na dvě poloviny – první neměla problém vydyndat na rodičích nové Pentium, druhá poslepovala nějaký zastaralý hrob z dílů nakoupených po bazarech. A zatímco první půlka se téměř výhradně oddávala nejnovějším hrám, druhá půlka šla často mnohem víc do hloubky – kromě hraní klasik tím myslím hlavně pokusy s programováním (Pascal, Qbasic), zájem o hardware (pravda, trochu vynucený nutností dílčích upgradů), později první kroky s HTML apod. A ta druhá půlka k tomu často i dnes má trochu těsnější vztah…
Takže ano – pokud ten vztah plynul z vlastnictví počítače, který je výkonem hluboko pod mainstreamem, tak ten, kdo dneska začne s P4/A64, už ho jen tak nezíská. Ta bezedná výkonová propast už tam prostě není.
A ta druhá půlka k tomu často i dnes má trochu těsnější vztah – jj, také mám pocit, že v dřevních dobách (286 – P2) právě to časté střídání a upgradování procesorů, desek, sběrnic a karet, spolu se značnou nevstřícností DOSu a padavostí Win95 z jakéhokoliv jen trochu nadšeného amatéra časem udělalo celkem slušně znalého ajťáka.
Ono jen správně nakonfigurovat DOSové prostředí spolu s rozchozenou IPX sítí na pařby, funkčním zvukem a přitom dostatkem konvenční paměti byla už velmi slušná výzva… a v dobách bez internetu, kdy si to člověk buď zařídil a naučil, nebo to zkrátka neměl, to byla opravdu jedinečná motivace !
Musím konstatovat, že si velmi rád čtu staré Excalibury, Score apod, a tam čtu staré inzeráty, je to takové příjemné, jak každý snil v roce 1993 o nadupané 486/DX40Mhz aby mohl pařit plynule DOOM :-)
Fuuu. A to si pamatam ako som tomb raider 1 rozchodil na mojej 486ke len vdaka tomu ze mala neuveritelnych 16mb ram. Kamosi s pentiamy mi tu ramku zavideli :)
já bohužel patřím k těm co neměli ani na herku z bazaru a tak jsem byl donucen chodit na nějaký kroužek, už nevím jak se to jmenovalo(myslím že zálesák) :D, ale vím že tam měli 8bit atari, proto jsem tam chodil, hodinu jsem poslouchal nějaký blábol a pak jsem měl dovoleno se k tomu vrhnout.Svůj počítač jsem si mohl dovolit až z peněz z brigády bude to k smíchu, ale byl rok 1999 a já měl svou první 386, 12mb ram, hdd už si nepamatuji, kámoši měli PII 333Mhz a já se plácal s 386, stejně jsem byl ale docela rád. Pak jsem upgradoval na 486 DX2 no a pak v roce 2003 už athlon xp. Začátky byli hodně krušné a to je naq tom to nejlepší, je na co vzpomínat a jak bylo už napsáno, člověk se něco přiučil, protože musel.