Z: General Zod needs you

Tak jsem si na chvíli odskočil od tanků, psaní firemních emailů a domácích prací, abych se s Vámi podělil o herní zážitek ze hry Z.

Moje první seznámení se Zetkem (Z… pokud mě paměť slouží, tak nikdo nikdy nevydal hru s podobně krátkým názvem) bylo někdy v létě 1996, kdy taky hra vyšla, skrze demo z CD přílohy časopisu Score. Musím říct, že z počátku jsem byl ohledně Z skeptický, jelikož i to demo bylo vcelku obtížné (v létě 1996 mě bylo čerstvě 11 let) a CPU mě dával pravidelně na zadek. Nicméně po grafické stránce se mě hra natolik líbila, že jsem ten jeden level, co obsahovala demoverze hrál pořád dokola, až se mě ho podařilo pokořit.

Postupem času se začali blížit Vánoce a já napsal dopis Ježíškovi se seznamem dárků, které jsem si samozřejmě zasloužil, jelikož jsem byl celý rok hodný. Na seznamu byla tenkrát čerstvá novinka v podobě C&C: Red Alert, Terminator: Future Shock (jelikož dostal v dobové recenzi ve Score tuším 10/10, takže jsem byl přesvědčený, že ta hra mě prostě musí bavit) a také Z. Byl jsem asi opravdu hodný, jelikož Ježíšek mě pod stromeček nadělil vedle ponožek, kapesníků a jiných měkkých dárků i tři pěkné krabice s mými vytouženými hrami.

Ke všem výše zmiňovaným hrám mám na svém to-do listu v plánu se vrátit, ale k Zetku se vracím minimálně jednou za rok (právě v období Vánoc) pravidelně.

Zetko je real-time strategie z dílny britského studia Bitmap Brothers, která byla ve vývoji něco okolo čtyř let. Bitmapové byli do té doby známí úspěšnými tituly pro Amigu jako Xenon, SpeedBall, Chaos Engine či Gods, spousta těchto her se dočkala i portu na jiné platformy včetně PC. Pokud mě paměť nešálí, tak právě Zetko byla jejich premiéra na osobní počítače.

Jak už bylo řečeno Z je real-time strategie, nutno ale podotknout, že Z není real-time strategie podobná třeba Dune II a jejím častým klonům. Když si vezmeme klasický model real-time strategie, kde musíte natěžit suroviny->postavit základnu->vyrobit dostatečný počet jednotek->všechno to označit a poslat na nepřítele, tak v Zetku první dva kroky z tohoto modelu škrtněte, třetí krok několikrát zrychlete a čtvrtý krok víceméně ponechte a máte Zetko. Ano čtete dobře v Zetku se nestaví žádné rafinerie, sila ani ubikace. Všechny potřebné budovy jsou umístěné na mapě, která je rozdělená do sektorů, které musíte obsadit tak, že se s vaší jednotkou dopravíte k vlajce. Těch budov není moc (základna, továrna na roboty, továrna na vozidla, radar a zhruba tak od poloviny hry ještě opravna na vozidla), ale v tomto konceptu hry to stačí. Na začátku každé mise máte k dispozici základnu (Fort) a pár jednotek robotů a nějaké to vozidlo a obranné věže. Vaším úkolem v každém z 20 levelů, které jsou rozděleny do celkem 5 planet, je buď zničit všechny nepřátelské jednotky nebo zničit nepřátelský fort buď pomocí toho, že ho rozstřílíte na štěrk a nebo do něj vjedete vozidlem či vstoupíte roboty.

Po mapě se krom továren nacházejí třeba granáty, které můžete buďto sebrat a nebo zničit (při druhé možnosti se granáty rozletí a na obrazovce vytvoří působivý ohňostroj), či vozidla nebo obranné věže, které můžete roboty osadit a tím si je přivlastnit. Jenže nemusí to být napořád. Roboti v tancích či jiných vozidlech se snaží palbu z vozidel podpořit ještě palbou ze svých ručních zraní a neustále vykukují, no a pakliže proti vám jde jednotka sniperů nebo psychoušů s automatickými samopaly, tak se dost často stane, že Vám vašeho nebohého robota vystřelí a Vaše vozidlo zaberou. Samozřejmě se tak děje i naopak. Není nic potěšujícího, když na vás CPU jede s velmi silným strojem a vám se povede vystřelit z něj nepřátelského robota a stroj si zabrat. Prostředí se vcelku rychle mění. Začínáte na pouštní planetě, kde se pak přesunete na sopečnou, pak na ledovou a poté následuje džungle a finální city. Všechny planety až na sopečnou obsahují i vodní toky či jezera s ostrůvky na kterých může být vlajka k teritoriu a na tyto ostrůvky se dostanete pouze s roboty. Ale pozor, místní vodní fauna si ráda pochutnává na železu, takže když jste s roboty dlouho ve vodě, tak se může stát že budou brzy sežráni.

Jak bylo zmíněno na začátku v Zetku netěžíte žádné suroviny, tak za co sakra vyrábím jednotky? Inu v Zetku jde především o čas. Tuto větu bych ještě asi tak 3x podtrhl, jelikož jednotky se vždycky vyrobí až za nějaký čas od zabrání příslušného teritoria. Samozřejmě u silnějších jednotek trvá déle než se vyrobí. Čím víc ovládáte teritorií, tak tím kratší dobu se jednotky produkují. No a když už jsme u toho času, tak se rozhodně nevyplatí na začátku mise jen tak lelkovat a prohlížet si krajinu (i když je grafika parádní, ale o tom později), jelikož CPU nezahálí a okamžitě po startu začne posílat svoje jednotky obsazovat vozidla či děla a teritoria. Správný začátek a okamžité vyslání počátečních jednotek je naprosto klíčové pro úspěch. Opravdu se tu hraje o každou vteřinu a byť jen malé zahálení se rovná nutnosti restartu mise. Jelikož mapy s teritorii nejsou nikdy symetrické a CPU má vždy na začátku mise výhodu. Ať už lepšími počátečními jednotkami či lepšími továrnami v okolí jeho báze. S tím se spojuje i podle mě vyšší obtížnost hry než je třeba v té době u konkurenčních C&C či Warcraftech, kde vám tyto hry počáteční rozkoukávání se odpouští, tak Zetko toto krutě trestá.

Naštěstí interface (alespoň původní dosové verze) je parádně zpracován, takže o každé nové vyrobené jednotce či útoku ihned víte a můžete si na danou událost jedním klikem přepnout. I scrollování po mapě je velmi rychlé a plynulé.

Byla tu řeč o robotech? No jistě. V Zetku necvičíte lidské vojáky, ale roboty. Co si tak matně vzpomínám z dobového rozhovoru s Bitmap Brothers, tak odpověď na otázku proč zrovna roboti byla něco ve stylu: “Továrny co vyrábějí vojáky? Přijde Ti to logické? A co třeba továrny co vyrábějí roboty? To už zní logicky, že?”. A musím říct, že roboti hře sedí jako zadnice na hrnec. Nejen, že jsou roboti hodně polidštění, jelikož hlásí jednu hlášku za druhou, mají rádi rockovou muziku a pijí plechovky raketového paliva na místo piva, jak je vidět v animacích mezi misemi, které jsou vskutku vtipné... Inu anglický humor. Tak je povedený i jejich komiksový look. Je radost koukat jak v herních situacích roboti reagují, jelikož je vidíte v okénku ve zmíněném interfacu hry. Samozřejmě herní události komentují. Roboti mají svoje vlastnosti jako je síla útoku, rychlost, počet, ale i inteligenci. Což je důležitá vlastnost. Nejenže inteligentní roboti (nejlíp na tom jsou s inteligencí snipeři, co si tak pamatuji z manuálu) mají lepší pathfinding, ale když řídí vozidlo, tak se dokáží lépe vyhýbat nepřátelským střelám. Ano platí zde pravidlo kámen, nůžky, papír, ale lze ovlivnit například, když máte snipera v lehkém tanku, tak s ním ustřílet střední tank. Dokážete to i se základním gruntem, ale to už se musí rozjet klikfest a pokusit se střelám vyhýbat manuálně, kdežto sniper to dělá automaticky.

Byla tu řeč o grafice, která je jedním slovem parádní. Asi díky grafice jsem si Zetko tolik oblíbil. Původní dosová verze nabízela dva grafické módy, a to VGA a SVGA (neuvěřitelných 640x480), kde při zvolení SVGA byla radost Zetko sledovat. Všechny ty výbuchy, odletující věže tanků (které při nešťastném dopadu na jednotku danou jednotku poškodily) nebo roboti při zničení hází salta do vzduchu. Různé objekty ve hře ať už překážky typu skály šlo zničit.

Nechyběl ani multiplayer. Jelikož jsem se dočetl, že Zetko mělo primárně obsahovat pouze multiplayer, tak hra ve více lidech byla velmi zábavná. V multiplayeru už mapy byly symetrické a odpadlo i koketování s rozdílnými jednotkami jako to bylo v konkurenčních strategiích pro každou stranu. V Zetku disponujete stejnými jednotkami, co nepřítel (takže odpadne to věčné stěžování typu :”ty už zase hraješ za protossy” nebo ”ty rusové mají strašně silné jednotky” atp.)

Zetko si nyní můžete pořídit na Steamu či GOGu, není to tedy původní verze, ale předělávka od firmy Kavcom, či si jí pořídit na nějaký váš chytrý telefon či tablet. Dostupná je verze jak pro iOS, tak pro Android. Stojí to pár kaček. Nicméně jako hrdý majitel původní dosové placky zůstanu u ní, i když jsem koupil Steam verzi v akci za necelé euro, tak mě přijde, že je horší (roboti se mě zasekávali o skálu, kurzor je z windows a má to také jiné menu a interface).

Nutno ještě dodat, že Bitmap Brothers vydali ještě druhý díl s názvem Z: Steel Soldiers, který koketoval s rannou 3D grafikou, ale také pozměnil herní mechaniky, které dělalo Zetko Zetkem. Suma sumárum druhý díl byl průměrný a já půjdu oprášit svoji placku a přes DosBox si odehraji pár misí mezi modrými a červenými a opět se zaposlouchám do vtipných hlášek generála Zoda a palivokoholiky Brada s Allanem.