Chasm: The Rift – Quake klon z konce devadesátek

Na konci devadesátých let - konkrétně září roku 97 - vyšel jeden Quake/Unreal-klon, který však příliš pozornosti nezískal. Kluci na základních školách si o něm nepovídali, nezabíral první čtyři strany v herních časopisech a dnes, téměř po dvaceti letech, nikdo ani neví, že existuje. Ten klon byl Chasm: The Rift.

Dalo by se říct, že se tedy jednalo o vcelku neúspěšnou hru (a já se domnívám, že i komerčně), a těžko říct proč. Možná špatný marketing, možná špatná propagace... No, a možná špatná hra sama o sobě koneckonců. Nebo ne? Na tuto otázku jsem se vydal najít odpověď, ale ještě před tím jsem si našel jednu dobovou recenzi ve Score, kterou psal Varoščak.

Varošcak Chasm překvapivě vychválil a dal mu dokonce 7/10, přičemž nezapomněl zmínit, že se v této hře dají ustřelovat končetiny nepřátelům. :)

Hezké. Neváhal jsem tedy a pustil se do hraní, jelikož mám rád Quake (i jeho klony).

A opravdu! Už od začátku je poznat takový Quakovský feeling. Levely se zdají být temné, šedé, rezavé a celkově z nich není do smíchu. V hlavním menu běží na pozadí demo z náhodné mapy, jak bývalo u tehdejších her zvykem, kde je vidět jak to celé vypadá a působí (temně, quakovsky...)

Chasm: The Rift – Quake klon z konce devadesátek

Po startu nové hry začne intro, kde je nám vysvětleno, co je naše mise (stačí přeskočit - u FPSek a porna není děj důležitý) a pak následuje první mapa.

Map je celkem 16 a klasicky doomovsky je stačí projít od začátku do konce, sem tam najít nějaký ten klíč, odemknout nějaké ty dveře, stisknout nějaké to tlačítko a vystřílet vše, co se hýbe. Vším, co je k dispozici.

Jednotlivé mapy nejsou rozhodně špatné, prostředí se tu střídá daleko odvážněji, než u některých áčkových titulů (vesmírná loď, Egypt, středověký hrad...), přičemž nepřátelé jsou také celkem nápadití (zmutovaný viking, zmutovaný divočák, zombie s cirkulárkovým kotoučem, ječící kostlivec, který se dá zničit jen raketometem a celá řada dalších potvor). Zbraně také stojí za zmínku - pistolka a la Quake, kotouče, s kterými se dá házet, mina, podivný rohatý artefakt, který střílí firebally a kulomet, který připomíná jednu zbraň z Unrealu.

Chasm: The Rift – Quake klon z konce devadesátekVe všech ohledech se zdá, že Chasm celkem funguje, jenže přesto selhává v jedné věci a to je level design. Ten je vlastně sám o sobě docela funkční, ale při hraní velice často docházelo k tomu, že jsem prostě nevěděl kudy dál. Částečně za to může fakt, že jsem to hrál poprvé a v jiných hrách jsem poprvé možná také bloudil, což už si nemusím ani pamatovat, když jsem je hrál jako malý kluk. Quake mohl být srovnatelně bloudivý a nepřehledný.

Přesto je tu několik detailů, které zkrátka mapy znepřehledňují. Např. každé druhé dveře nejdou otevřít, přičemž některé se aktivují tlačítkem. Najdu tlačítko a hle, vůbec po jeho stisku vlastně nevím, co se kde stalo. Žádná zpráva, žádný náhled ve stylu Hexen II, nic. A ono způsobí, že nějaké dveře začnou fungovat, což ale hráč nezjistí, dokud je všechny nevyzkouší. Už i v Doomu, když se dveře aktivovaly tlačítkem, zůstávaly otevřené, aby to bylo vidět, že jsou to právě tyhle dveře. Tady však ne - tady akorát začnou fungovat. Vzhledem k jejich velkému počtu je to docela nefér. Mnohdy cesta také vede přes nějakou prasklinu ve zdi, kterou je nutné nejprve rozstřelit a mnoho dalších zapeklitých designových prvků.

Později jsou mapy poměrně rozsáhlé a vrcholem je pak jedna z předposledních, kde jsou čtyři teleporty, které je nutné postupně otevřít. Ovšem díky tomu, že vypadají stejně a místnost je symetrická, je celý proces naprosté utrpení. Nejde totiž poznat, kterým teleportem jsem už prošel, a kterým ne, přičemž jediný způsob jak to zjistit, je vstoupit dovnitř. Při teleportaci na špatné místo jsem se musel zdlouhavě vracet zpět k teleportům, abych vyzkoušel zase nějaký další. A opět jsem nevěděl, který je který. Mohly být alespoň očíslované.

Chasm: The Rift – Quake klon z konce devadesátekChasm není špatná hra, ale dnes bych ji spíše doporučil retro-hipsterům jako jsem já, než běžným hráčům. V některých ohledech je povedená, v jiných je však poměrně slabší. Jsem rád, že jsem si ji zahrál, ale nemám moc velkou touhu se k ní vracet. Ale když už nic, dostal jsem po Chasm chuť si zahrát zase Quake.

Autor: Pollux

Milovník starých her, hlavně Doomovek a série Castlevania. Dělám mapy pro Doom II, Heretica a Hexena.

Komentáře k:
"Chasm: The Rift – Quake klon z konce devadesátek"

  • Sledge napsal:

    Za zmínku stojí i engine – hra se tváří jako plně 3D (á la Quake), koneckonců má 3D modely, nicméně jde o 2.5D engine, který má blíže k Doomovi – tzn. neumí sektory nad sebou.

  • Jiří Vitner napsal:

    Za mě to byla svého času velice dobrá hra. Bavila mě, především kvůli těm končetinám, že.

Přidej komentář (přihlášení / registrace)

(Komentáře s více jak 2 odkazy musí počkat na schválení.)