Dark Seed – H. R Giger ve své nejlepší formě

Není tomu tak dávno, co jsme si s přáteli u dobrého pití dávali maraton jedné z nejlepších sci-fi sérií, kde se v hojné míře objevuje sliz, krev, pobíhající Ripleyová a krvelačná monstra, jež mají pouze jediný úkol, zlikvidovat vše živé nebo je jako obětní beránky připravit pro nakladení vajíček. Jasně, jedná se o Vetřelce, jež i dnes po tolika letech působí impozantně, nejen díky tísnivé a značně strašidelné atmosféře (v tom exceloval zejména první díl), ale také díky originálním scenériím, architektuře a právě postavě Vetřelce, který je skloubením síly, strachu a nechutnosti. Proč vlastně vzpomínám kultovní filmy v recenzi na hru Darkseed? Je to jednoduché, jelikož obě věci spojuje tvorba a genialita švýcarského umělce H. R. Gigera, který je otcem (chápej namaloval jej) zmíněného vetřelčího monstra, a na jehož umělecké tvorbě byl založen alternativní svět, jež se objevuje ve hře Darkseed (aka Dark Seed).

Zdroj obrázku: mobygames.com

Ke hře jsem se dostal až po novém tisíciletí, kdy jsem se snažil napravit dluhy minulosti a zahrát si co nejvíce kultovních her, které vyšly v dobách, kdy počítače přežvykovaly diskety a Československo bylo stále ještě aktuální. Dnes je ke spuštění potřeba pouze digitální kopie hry a DOSbox. Pokud máte obě zmíněné věci, je možné se bez potíží vnořit do fantaskního světa, který vás vcucne a vyplivne až na konci celého dobrodružství. Darkseed vyšel v roce 1992 ve studiu Cyberdreams a svým žánrem se řadí mezi klasické point-and-click adventury, při nichž není důležitá rychlost reakce, ale správné řešení situací, prolézání všech přístupných šuplíků, hledání aktivních věcí na obrazovce, kombinování nalezených věcí a občasné přemýšlení u nepříliš složitých hlavolamů. Doposud se jedná o klasickou adventuru. Co ale z této hry dělá, alespoň pro mne, opravdovým mistrovským dílem je přítomnost dvou herních světů, které při svém putování navštívíte. Zatímco první svět je velmi podobný naší realitě, ten druhý je nevšední, nechutný, mimozemský a svým způsobem velmi atraktivní, přináší velké množství otázek a tak málo odpovědí.

Ale pěkně od začátku. Příběh hry nás zavádí do malého městečka Woodland Hills, kam se celkem nešťastně přestěhoval hlavní protagonista hry Mike Dawson, který hledá novou inspiraci pro svou kariéru spisovatele. První noc v novém prostředí není pro nikoho příjemná, Mike ovšem na svou první noc nikdy nezapomene. Místo nové spisovatelské inspirace a múzy nachází pouze neklidné spaní a noční můry, v níž mu je nakladené mimozemské embryo přímo do hlavy skrze velkou díru uprostřed čela. Další den se Mike probírá s obrovskou migrénou a věci začnou nabírat zběsilejší tempo. Po několika chvílích společně s Mikem zjišťujeme okolnosti úmrtí předchozího vlastníka sídla, které si Mike v novém městě pořídil, a dozvídáme se o existenci paralelního světa, spočívající pod nadvládou znetvořené, šílené a řádně zlé mimozemské rasy tzv. Prastarých. Jejich jedinou touhou je zničit celé lidstvo skrz embryo, umístěné v Mikově hlavě (údajná noční můra byla hrůzná skutečnost). Úkolem hráče bude zastavit Prastaré, zničit embryo a zachránit lidstvo.

Příběh není ničím ohromným a neskýtá velká překvapení, přesto žene hráče stále dál až ke svému vyvrcholení, po kterém jsem byl velmi mile překvapen, jak mi herní čas rychle utekl. Celá hra je rozdělen do tří hracích dnů, ve kterých musíte vykonat celou řadu věcí a ve správném pořadí. Splnění úkolů v Darkseed je totiž, oproti jiným adventurám dávající hráči čas na objevování a zkoumání, časově omezené a vy tak musíte splnit zadané úkoly či vyřešit stanovenou hádanku v určitém čase, jinak se hra uzamkne a není možné ji dohrát. Jsem si jistý, že velká řada lidí s hrou skončila právě díky tomuto pravidlu, které je podle mě velmi nešťastné a beru ho jako největší chybu jinak velmi solidní hratelnosti. Je tak nutné velmi často ukládat a spíše se pokoušet o model pokusu a omylu, což přináší nelehké chvíle a častou frustraci.

Na druhé straně, pokud jste ochotni toto pravidlo akceptovat, je pravděpodobné, že si hru užijete stejně jako já. Hru jsem rozehrál od začátku a přestože jsem si nepamatoval jednotlivé dny a povinnosti, jež se ode mě vyžadovaly (musel jsem několikrát nahrávat pozici), u Darkseed jsem se velmi dobře bavil, při každé vyřešeném problému vyrostlo mé ego a já si začal užívat architekturu a grafické zpracování navržené samotným H. R. Gigerem. Při hledání informací ohledně této hry jsem se dozvěděl, že existuje dokonce port na první Playstation, který ovšem vyšel pouze v Japonsku, velmi rád bych se dostal k tomuto portu, což se mi asi nikdy nepovede :)

Darkseed je jednou z těch her, kterou si nebudete pamatovat z důvodu skvělého příběhu, promyšlených hlavolamů nebo neuvěřitelně návykové hratelnosti. Darkseed exceluje v atributech grafika, atmosféra, zvuky, a hudba. Ve své době byl Darkseed považován za jednu z nejstrašidelnějších her vůbec a přestože získávala spíše průměrná hodnocení, byla vyzdvihována právě za své technické zpracování, ozvučení a strašidelnou atmosféru. H. R. Giger holt umí vytvořit velmi nepříjemně působící obrázky, nad kterými je nutné přemýšlet a obdivovat je.

Darkseed je tou pravou hrou pro opravdové retrofily a adventurní nadšence. Zkuste si zahrát hru pozdě večer, ve tmě, se sluchátky na uších. I dnes by mohla navodit skvělé pocity strachu.