Dohráno: Sam & Max: Hit the Road

Dvojice nájemných detektivů, hláškující pes Sam a jeho hláškující amorální pomocník králík Max, řeší záhadu seskveče Bruna, který zmizel z cirkusu, ve kterém byl dlouhou dobu vyhledávanou atrakcí. Vydejte se spolu s nimi na humornou jízdu po největších pamětihodnostech USA a nezapomeňte si v síti odpočívadel u Snuckyho koupit suvenýr!

No překvapivé toto! Nečekal bych, že se mi jednoho dne dostane pod myš adventura od LucasArts, u které se budu nudit. Ale právě detektivní adventura Sam & Max: Hit the Road (1993) si toto smutné prvenství vysloužila :( Na té hře asi není nic vyloženě špatně, ale myslím, že našinci citelně chybí kontext.

Sam & Max si zhusta střílí z aspektů americké kultury / folkloru, u kterých jednodušší patriotičtější jedinci cedí slzy dojetí, ale abych takovou satiru adekvátně ocenil, musel bych být s těmito aspekty seznámen řádově víc než jsem. Spousta humoru tak zanikne, odrážejíc se v prázdných prostorách mé neamerické lebky. Podobný pocit jsem ostatně měl i u Day of the Tentacle, i když zdaleka ne tak silný.

Další problém je, že některé stránky hry jsou zpracovány hůře, než u předchozí adventurní produkce od Lucasů. Ovládání je ok, ale příklon k sierráckým ikonkám je podle mě krokem zpět, klasické slovní rozhraní je jasně nadřazené. Příběh je ok, ale od LucasArts čekám MNOHEM více.

Hlavní dějová linka je tak mělká, že i králík Max by se v ní brodil sotva po kotníky. Místy dokonce vyschne děj úplně a vše, co zbývá, jsou kryptické hádanky, u nichž většinu času netušíte, co dělat, a vpřed se posouváte hádáním a zkoušením všeho na všechno.

Hádanky se místy utápí v dokonalém absurdnu, a to i na poměry hry, ve které jsou hlavními hrdiny pes a králík. I přes sporadické nápovědy získané z rozhovorů, popř. od Maxe, který tu a tam napoví, a tu a tam dokonce i ukáže, budete hodně rádi, že návod je jen pár kliknutí daleko.

Od frustrace si naštěstí můžete snadno odpočinout - i přes jistou kulturní bariéru hra obsahuje slušnou porci humoru obecně platného, stačí zkoumat vše kolem, a komu to nestačí, může najít vítané rozptýlení v řadě miniher. Byť některé jsou mimořádně idiotské (dálnice).

Slabší stránky hry jsou aspoň částečně vyváženy prvotřídním technickým zpracováním, kterému skutečně není co vytknout. Ručně kreslená grafika doplněná tu a tam o vkusný render za těch téměř 30 let příliš nezestárla, ve vyšším rozlišení by si obdivné vzdechy vysloužila i dnes. Hudba, hraje-li vám jazz do not (mně ne), je ovládána skrz iMUSE, plynule se tedy mění v závislosti na okolním dění. Dabing je špičkový, na míle vzdálený spíše úsměvnému pokusu z Fate of Atlantis.

Hra následuje lucasovkou "filosofii designu", není tedy možné dospět do konce, ze kterého není návratu, zkoušení všeho na všechno není trestáno. Lokace jsou mnohé a unikátní, tentokrát se nedočkáte stále se opakujících obrazovek či bludišť. Sláva! :)

Ale co je to všechno platné, když se co chvíli ocitnete v situaci, kdy nevíte, co máte dělat, a kdy dokonce na chvíli zapomenete, co je cílem vašeho pachtění. Jak jsem psal, hlavním úkolem pro Sama a Maxe, detektivy na volné noze, je najít bigfoota / sekveče Bruna. Když jsem někde v půlce hry Bruna našel, hru uložil a vrátil se k ní druhý den, neměl jsem v první chvíli tušení, co mám vlastně dělat dál. Já prostě v adventuře aspoň náznak zajímavého příběhu potřebuju a když mi chybí, ztrácím pozornost. Tu si nevysloužily ani lokace - pátrání vás sice vede napříč Spojenými státy do různorodých míst, která jsou navíc často inspirována místy reálnými, ale o těch jste pravděpodobně nikdy neslyšeli, asi jako američan nikdy neslyšel o lomu Velká Amerika. Takže co z toho, kouzlo to pro mě nemá žádné, atmosféra je nulová.

Vše, co ve finále zbývá, je porce hlášek, grotesky a slovního humoru ve špičkovém technickém zpracování. Na dobrou adventuru málo, na špatnou hru příliš mnoho. Spokojme se tedy s nadprůměrným. V každém případe z mnou odehraných adventur od Lucasarts (zbývá The Dig a Zak McKracken) je Sam & Max jednoznačně nejslabší.