I v dnešní době, kdy existují obrovské herní projekty jako GTA V nebo Witcher 3: Wild Hunt, se občas vynoří i nějaké to pixelovaté oldschool dílko. Inu, zdá se, že je o tenhle typ her stále velký zájem a spoustu z nich se přesunuly do indie byznysu.
Co je to indie? To vzniklo se slova independent, tedy nezávislý. Obvykle se to užívá v hudbě. Když nějaká kapela vydává album, většinou mají nějakého agenta, co vyjednává smlouvy s nahrávacími společnostmi, jež si někdy diktují, jak má konečný produkt vypadat. Řeknou kapele: „Hele, tuhle písničku musíte vyhodit, protože se tam nehodí. A tuhle budete muset zásadně předělat. Hoši, takhle to vaše umění neprodáte!“
A na základě toho vznikly indie kapely, co si řekly, že si o všem rozhodnou samy. Sice neprodají miliony desek, třeba jen sto tisíc, ale to nevadí, protože jsou důležitější věci než peníze.
Za nalezení tohoto koníka dostanete achievement
Inu, ve světě digitální zábavy vzniklo něco podobného. Platformy jako Unreal engine nebo Unity jsou skvělé nástroje, které si můžou dovolit i různé garážové firmy. A tak vznikají 2D pixelovaté skákačky nebo různé oldschool akce - např. Amid Evil nebo Project Warlock. Osobně tuhle vlnu her velice vítám a mám radost, že vznikají.
Každopádně se mi do ruk dostala Ion Fury, která se původně jmenovala Ion Maiden, ale na základě úplně absurdní žaloby byli tvůrci nuceni hru přejmenovat. Ale aspoň měli reklamu zadarmo...
Ion Fury však není zajímavý jen svým oldschool stylem. Zajímavostí totiž je, že se tento projekt rozhodl být novým členem malé rodiny akcí, které pohání starý dobrý Build Egine. Build Engine vyvinul Ken Silverman a běží na něm například Duke Nukem 3D, Shadow Warrior, Blood, Exhumed, Redneck Rampage a pár dalších zásadních titulů. Kromě toho, že sdílely engine, často měly i velice podobné prvky (například nějakého zajímavého hlavního hrdinu, co vypouštěl jednu hlášku za druhou). Ve studiu Voidpoint si řekli, že tenhle engine stále ještě není mrtvý a rozhodli se ho využít (ne však úplně původní verzi, nýbrž novější EDuke 2.0).
Hlavním hrdinou je tentokrát žena - Shelly Harrison. Ta se musí postavit jedné velké megakorporaci, která se zaměřuje na vylepšování lidí pomocí moderních technologii (tzv. transhumanismus). Korporaci vede jistý zlý génius Dr. Jadus Heskel. Ten využil svých supervojáků k ovládnutí celého města. Shelly, jakožto policistka se specializací na výbušniny, vyráží do akce - rozhodne se korporaci i Heskela zničit.
Jednotlivé mapy pak přináší futuristické a kyberpunkové prostředí, což je rozhodně plus, pokud máte tento žánr rádi. Navíc jsou jednotlivé levely skutečně propracované, detailní a nápadité. Je tu celých 7 kapitol rozdělených do několika menších (někdy i větších) map, čili ve výsledku je Ion Fury docela dlouhá záležitost.
Final boss se schovává ve skleněné báni... Vy si však poradíte!
Když jsem začal hrát první level, věděl jsem, že hraji Ion Fury poprvé v životě, ale přesto jsem měl pocit, že tohle dílko už dávno znám. Na každém kroku jsem cítil něco mezi Duke Nukem 3D a Shadow Warrior. Ten feeling byl silný. Na druhou stranu se nebojte, že je to jen nějaká kopie a vykrádačka. Ion Fury je pochopitelně velice osobitá hra, která má na to být sama sebou, a její místo v rodině buildovek jí náleží zcela právem.
Nejvíce se ovšem povedla akční složka (ona tam teda jiná ani moc není). Akce je fakt nářez. Tamhle běží skupinka vojáků. Tasím brokovnici PRÁSK, PRÁSK, PRÁSK. Po další skupince letí granát a KABOOM, kusy masa prší vzduchem. Zapaluji granát a eliminuji další nával. Najednou jde po mně voják a já zjistím, že mi došla munice i zdraví. A sakra, tohle je napínavé! Na poslední chvíli vytahuji kolt, roztáčím bubínek a střelím vojáka mezi oči. Uf, to bylo o fous.
Je však škoda, že je tam tak málo zbraní. Když jsem na konci první kapitoly sebral rotační kulomet a získal achievement „Collect all weapons“ ve Steamu, tak jsem se jen překvapeně zeptal: „Cože? To už mám všechny zbraně?“. A skutečně mi přišlo, že by to chtělo něco víc než jen taser, kolt, brokovnici, plivátko granátů, kuši, uziny, granáty a zmíněný rotační kulomet. Navíc, jak už bývá u buildovek zvykem, má hlavní hrdin(k)a tendence vytahovat jakoukoliv zbraň kdekoliv. Čili když vám v úzké chodbě dojde munice v uzinách, Shelly klidně vytáhne plivátko granátů a vy automaticky střílíte, když tu najednou BUM. Sice vyhodíte do vzduchu všechny nepřátelé, ale bohužel i sebe. O to hůř, že brokovnice a plivátko granátů vypadají úplně stejně (také je to jedna a ta samá zbraň s trochu jiným nástavcem).
Build engine je stále k světu
Za slabší stránku také považuji obtížnost, která je značně nevyvážená. Třeba první boss fight mi přišel tak tuhý, až jsem se u toho orosil potem. Munice a zdraví skoro nejsou. Ostatní boss fighty jsou naprostá pohoda a dáte je s prstem v nose. Obvykle procházíte level s 90 % zdraví, ale pak za rohem odněkud něco přiletí, ani nevíte co, a jste mrtví.
A poslední stížnost je na pavoučky. Tvůrci zakomponovali do hry takového menšího robo-pavoučka a jeho smyslem je vás otravovat, kousat a tak. Kdyby to level designer nacpal do šachet a různých zákoutí, tak fajn, ale místo toho je nasázel skoro všude. A při přestřelkách často tak akorát překáží, pletou se pod nohy a serou vás.
Ty jo, ještě bych toho chtěl napsat hodně. Během hraní se mi hlavou honilo tolik myšlenek a poznatků, ale nechci vás unudit k smrti rozpitváváním každého detailu. Podotýkám, že prvně jsem to hrál na nejsnazší obtížnost, a přišlo mi to takový dost o ničem. Co se týče nepřátel, tak se střídaly jen tři druhy (dva druhy vojáků + pavoučci), přišlo mi, že se ani nijak zásadně nemění prostředí, a je to takový furt stejný. Teprve podruhé jsem to rozehrál na vyšší obtížnost a nepřátel tentokrát bylo dost, a také jsem napodruhé víc ocenil jednotlivá prostředí - město, mrakodrap, metro a tak dále.
Nezbývá mi nic jiného, než dodat, že Ion Fury je po všech stránkách fakt skvělá buildovka a můžu ji s klidným svědomím doporučit každému milovníkovi retro hříček, jako jsem já.
Nejnovější komentáře