Říkal jsem si, že bych měl víc psát o hrách pro konzoli Sega Genesis AKA Mega Drive, protože jsem jich dohrál tuny a je to de facto moje nejoblíbenější konzole. A dnes bych chtěl psát o hře World of Illusion, jejíž oficiální jméno je World of Illusion Starring Mickey Mouse and Donald Duck, ale World of Illusion nám bohatě postačí.
Tehdy pro staré konzole vycházela hromada her, ve kterých se vyskytovala postava myšáka Mickeyho, neboť byl v devadesátkách poměrně dost populární, a zdá se, že Disney byl rád, když si tvůrci různých videoher nechávali licencovat postavy z Disney filmů a dělali podle nich hry. Nicméně Disney měl vždy hodně požadavků a do vývoje těchto her aktivně kecal...
Teď ovšem přejdeme k příběhu. Myšák Mickey s kačerem Donaldem nacvičují kouzelnické triky, protože je čeká velkolepé vystoupení. Během toho ve skladu mezi kouzelnickými rekvizitami najdou podivný portál s démonickou hlavou a se závěsy. Donald nakoukne dovnitř a portál ho spolkne. Mickey skočí za ním, aby ho zachránil, ale spolkne ho to taky. A tak se ocitnou ve světě iluzí, kterému vládne kouzelník Pete. Ten slíbí, že se mohou vrátit do svého světa, jen když se naučí různé kouzelnické triky a porazí ho ve férovém souboji.
Mise na obláčcích jsou ve hrách obvykle frustující a obtížné, ale tady je to docela pohoda :)
A tak je úkolem hráče projít pět nebo šest různých levelů (ono jde těžko určit, kdy nějaký level začíná a kde končí, když to budeme brát podle bossů, tak je to pět, ale já osobně počítám poslední pasáž zvlášť jako šestou), které jsou rozdělené do různých menších sekcí a dostat se přes všechny nástrahy. Každopádně žánrově je to víceméně hopsačka / plošinovka.
Lze hrát za Mickeyho nebo Donalda (případně za oba v režimu dvou hráčů). Postavy se od sebe však principiálně neliší a rozdíl je vlastně jen vzhledový, kosmetický, ale jinak jsou stejně naprogramovaní. Oba skáčou stejně, útočí stejně, běhají stejně a plazí se stejně.
Liší se však některé sekce v jednotlivých levelech. Třeba třetí level se odehrává pod vodou a první sekce je pro obě postavy stejná. Ovšem Mickey se pak dostane do jeskyně a další část levelu pokračuje tam. Oproti tomu Donald na jednom místě vyplave ven z vody a následuje část odehrávající se na pláži. Cesty se pak zase spojí, protože pro obě postavy je poslední část levelu stejná - musí nalézt a projít potopenou loď. Je tedy dobré si to zahrát dvakrát za obě postavy, pokud chcete objevit všechna místa, která se v této skákačce vyskytují.
Pokud hrajete na dva hráče, kdy jeden hraje za Mickeyho a druhý za Donalda, opět se některé pasáže liší. A tyhle pasáže jsou dost zaměřené na kooperaci, kdy oba hráči musí dělat věci společně, aby se dostali do cíle. Kupříkladu hned na začátku se postavy dostanou do dolu, kde narazí na důlní vozík, co má dva pedály, a hráči je musí synchronizovaně sešlapávat, aby se vozík dal do pohybu. Takových věcí ve hře na dva hráče zažijete spoustu.
Nechybí ani level odehrávající se v potopené lodi
Ještě jsem ale úplně detailně nepopsal, jak se vlastně World of Illusion hraje. Jak jsem konstatoval, je to plošinovka, ale malinko více zaměřená na akci. Mickey i Donald útočí tak, že proti nepřátelům mávnou kusem látky a z ní vyletí hvězdičky, co protivníky promění v něco neškodného, třeba v kytičku nebo dárek.
Možná si říkáte "Co? Jaký kus látky?" a ono to skutečně vypadá trochu divně, ale když se zamyslíte, tak to bude jasné. Jde totiž o to, že když kouzelník dělá nějaký trik, třeba nechává něco zmizet, tak to obvykle přikryje kouskem látky a udělá nad tím ABRAKADABRA. Látku pak nadzvedne a hle, předmět je skutečně pryč. Jelikož je celá hra zaměřená na téma kouzlení, tak oba používají tuhle látku jako zbraň. A ty hvězdičky? Inu, ty jen symbolicky naznačují kouzlo pomocí animace.
V horní části obrazovky je ukazatel zdraví ve formě karet. Máte osm karet a když vás něco zraní, tak jedna zmizí. Během hraní můžete sbírat karty a možná byste si mohli myslet, že právě tyhle karty... doplňují karty. Ale není tomu tak. Karty, které sbíráte, jsou jen bonus a zdraví ve skutečnosti doplňují bonbónky a dorty.
Ukazatel životů se jmenuje Tries, tedy pokusy. Ano, v Disney trvali na tom, že ve hře nechtějí žádné násilí a Lives prý vnucuje představu, že Mickey a Donald umírají. A tak to tvůrci změnili na Tries. Obávám se, že kdybyste chtěli vytvořit hru, kde Mickey běhá s AK-47 a střílí do zombií, tak by vám to nejspíše neprošlo.
Do levelu na pláži se dostanete jen když budete hrát za kačera Donalda
Ještě bych se rád vrátil ke hře na dva hráče. Funguje to tak, že level procházíte za obě postavy, kdy jeden hráč ovládá jednoho a druhý hráč (chvíle napětí) toho druhého. Není to však split screen, nýbrž oba mají společnou obrazovku. To je trochu krkolomné, protože když jedna postava dojde k jednomu okraji a druhá k druhému okraji obrazovky, zaseknete se a nemůžete pokračovat. A to je otrava, když chcete jít dál, ale váš spoluhráč se u něčeho zastaví a vás to nepustí dál. Anebo když se chystáte skočit z jedné plošinky na druhou, ale spoluhráč udělá pohyb zpět, tak při skoku narazíte do okraje obrazovky a sletíte dolů. A tak ztrácíte život (teda sorry, pokus).
Občas se také stane, že jedna postava sletí z plošinky dolů, zatímco druhá je stále nahoře. V takovém případě může jedna postava druhé hodit lano, aby se ta druhá na něm oběsila. Né, kecám, aby vyšplhala. Každopádně když se oba hráči sladí a naučí se principy hry, tak tahle kooperace je vlastně i docela fajn. V dětství jsem World of Illusion dohrál s různými kamarády mockrát. A ač jsme se na začátku do toho museli trochu dostávat, postupně se to rozjede.
Jinak na závěr se ještě vrátím k tomu, jak Disney kecal do vývoje. Ono to bylo vlastně dobře, protože Disney obvykle dohlížel na to, aby daná hra byla fakt kvalitní (tj. měla hezké a propracované animace, skvělý soundtrack a tak dále).
Dokonce je tu i svět, kde je všechno ze sladkostí
A Disney tyhle věci bral fakticky vážně. V roce 1991 vyšla hra Fantasia, ve které se také vyskytl myšák Mickey, začala sbírat špatné recenze, protože měla krkolomné ovládání, místy působila nedokončeně a obecně byla nic moc. A když to Disney zjistil, ihned stáhl hru z prodeje a firmě Sega doplatil ušlý zisk. Disney prostě nechtěl, aby jejich jméno bylo spojeno se špatnými tituly.
A to je možná důvod, proč je World of Illusion na svou dobu dost propracovaný, vypadá skvěle i téměř po třiceti letech a hraje se stále velice příjemně. Navíc je to docela snadná hra, až na pár otravnějších míst, takže je vhodná pro všechny typy hráčů.
Nejnovější komentáře