Diablo – věřte mi nebo ne, chtěl jsem si dát jen screenshot

V jednom z jejich tradičně báječných songů zpívají Visáči: "Věřte mi nebo ne, věřte mi nebo ne, chtěl jsem si dát jen pívo." Dovolte mi to prosím parafrázovat na: "Věřte mi nebo ne, věřte mi nebo ne, chtěl jsem si jen típnout screenshot." No a takhle to dopadlo!

A stejně je to nuzák, potkal jsem pod Tristramem větší borce.

Skutečně, pustil jsem si Diablo 1, abych si na Twitteru zažertoval o vydání vylepšené verze nejlepšího Diabla. No a trochu jsem rozklikal, pak jsem chvíli klikal ještě víc, a najednou koukám, že rubu do samotného nejvyššího pekelníka.

Když už se stalo, měl bych o akci utrousit pár vět, ale nejprve si dáme technický koutek, ať nedojde k nějakému zmatení.

Tenhle frajer vypadá, jak kdyby na sobě měl kombinézu z Vaultu.

Diablo 1 můžete hrát na několik způsobů:

I) Zcela oficiální verze distribuovaná na GOG, která má k sobě přibalený wrapper. Ten vám dovolí několik pěkných triků, jako je běh v okně, v-sync a celočíselné škálování grafiky.

II) Source port Devilution, který je natolik shodný s původním Diablem, že je možné jej provozovat s GOG Battle.net serverem.

III) Vylepšený port DevilutionX, který přináší několik vítaných drobností, jako je např. běhání ve městě, automatické sbírání zlaťáků, health bar nepřátel, doplnění many u Adrie, XP bar, vypnutí poškozujících oltářů, a skutečně inteligentní škálování, kdy např. na 1920x1200 monitoru můžete hrát v rozlišení 960x600 (tzn. herní plocha je větší než v originále) celočíselně přeškálovaném do rozlišení nativního.

IV) Infernity, což je mod založený na DevilutionX a přinášející spoustu dříve neviděného - obtížnost Inferno, větší inventář, alternativní slot pro zbraň, truhlu ve městě, vyšší sprite limit, podporu true-coloru, vbrzku zvedne level cap na 60, a tak dále.

Já jsem pro hraní zvolil možnost III, tedy drobně vylepšený port DevilutionX. Je to myslím ideální kompromis, těch změn skutečně není mnoho a jsou spíše kosmetické.

(Existují i další projekty, např. Diablo HD a Project Tchernobog, viz mod.diablo.noktis.pl, ale výše jsem chtěl zmapovat ty vycházející ze source portu.)

No a jak se mi hrálo? Báječně! Nebudeme si hrát na nějaký sofistikovaný herní zážitek a pronikání do hloubi ďábelsky komplikovaných herních systémů. Je to prosté jak palička na maso, tady chytni a druhým konce buš. A tak jsem bušil. A klikal. A hodiny ubíhaly. A já se bavil! A bavil jsem se mnohem víc než u dvojky, jejíž první dva akty jsem proběhl před několika měsíci. Jakkoli je Diablo II po všech stránkách propracovanější, jednička má něco, co se do dvojky prostě "nepropsalo".

Až po vás dítě bude chtít ukolébavku...

Je menší, komornější, temnější. Dvojka roztahala děj do několika oddělených a graficky jinak pojatých aktů, což byl krok sice logický, aby hráči neměli dojem, že hrají némlich to samé, ale ta jedna malá opuštěná vesnička s kostelem, pod kterým se rozkládá 16 podzemních pater, propůjčuje jedničce kompaktnost a vybroušenost diamantu.

...tak zkuste tohle, úspěch zaručen.

Opravdu se snadno necháte pohltit atmosférou onoho zoufalého osamoceného boje proti zlu, jen vy a pekelný mrzák zakopaný kdesi pod tímhle hnusným svatostánkem. A Griswold, Pepin, Cain a Adria pomáhají, seč mohou, i když tedy Griswold si při tom přijde na pěknou zlatku. A chudák Farnham, který viděl strašlivé věci, sedí támhle u domku a pije a pije a pije... ale bohužel nezapomíná.

Grafika, hudba, namluvení, příběh, nikde není ani stopa po veselosti či odlehčenosti. Po stránce atmosféry se dvojka jedničce rovnat nemůže. Tečka.

A po stránce herních mechanik? Tam musím coby fanoušek jedničky sklonit hlavu a přiznat dvojce vítězství. Jsou věci, na které jsem měl kdysi čas i nervy, ale dnes už bych si je skutečně opakovat nemusel. Budu konkrétní - jako vždy jsem rozehrál warriora, mám ty tupé mlátičky prostě v oblibě, a velkou porcí pater jsem probublal jak horký nůž máslem, či snad naostřený meč tlejícím masem uleželého ghůla, chcete-li. Jenže pak to přišlo - potvory, které střílí a zároveň zdrhají.

V době covidové je dezinfekce žehem jen vítána.

Však pamatujete, takoví ti kozlolidé s luky a sukuby, co vrhají magii. A warrior prostě není na podobná setkání designován, nemáte v tu chvíli nic, co by z Diabla opět udělalo zábavnou hru. Buď nepřátele naháníte po celém patře jako idiot, což nakonec vede k tomu, že naběhnete do chumlu nepřátel dalších, nebo se pokusíte svými hrubými válečnickými prackami využít zbraně kolegů, zcela konkrétně luk od rogue a firewall od mága. Obojí funguje, ale obojí vám jde blbě. Nakonec to nějak upatláte, ale z toho věčného běhání do města pro lahvičky vám bude šplouchat na maják. Diablo 1 je hrou pro hrdiny, co to umí s projektily.

A měl jsem si na to vzpomenout, hergot, protože jedničku jsem kdysi hrával i na Battle.netu a různě po síti, a warrior to měl vždycky těžké. V PvP dostal na zadek vždycky, a to i od hráčů o několik levelů pod ním. Ta magořina s firewally nakonec docela pěkně fungovala, ale to jste se museli prokousat někam na 40 lvl a i za válečníka nasbírat dost bodů do magie, jinak vám mana docházela rychleji než vůle hrát. Vždycky jsem tam pak stál jak solný sloup, nechal sukuby střílet, tím je zafixoval na místě, a čekal, až chudák holky uhoří.

Krvavá lázeň v pekelném stylu. Hele, já si nezačal!

No ale co naplat, ta patra, kdy na ty otravné střílející zdrhače nedošlo, byla nadpozemsky zábavná, a už kvůli nim se to vyplatilo. A hrozně rád jsem si opět poslechl Lazaruse a jeho "Abandon your foolish quest! All that awaits you is the wrath of my master! You are too late to save the child. Now you'll join him - in Hell!" Ale příště, příště už opravdu odvrhnu válečnické choutky a pustím se do toho inteligentněji, za mága či za rogue.

Jsem tu dobře u švédského stolu?

Ve srovnání s dvojkou je jednička zajímavá ještě v jedné věci - je mnohem skoupější na předměty. V D2 se to na vás valí jak kamení, z každé krysy vypadne brnění i s halapartnou, deset lahviček a 20 zlaťáků k tomu, protože krysa byla spořivá. V jedničce rozšmelcujete deset potvor a kolikrát jediné, co v té výsledné krvavé kaši najdete, je pár zlatých a s trochou štěstí svitek na neužitečné kouzlo.

Tady asi nejsem dobře u švédského stolu.

Ve výsledku vás hra, minimálně na nižších levelech, nutí k poctivému sběru předmětů, jejich prodeji, a snaze nakoupit u Griswolda něco aspoň trochu užitečného. Na tomhle místě bych ale opět dal body k dobru dvojce - nabídka obchodníků v D1 je tragická a snadno se vám stane, že máte-li zrovna štěstí na drop cenných předmětů, nosíte po kapsách desítky tisíc zlatých bez možnosti je smysluplně utratit. Pokud je tedy nechcete nasypat Wirtovi do dřevěné nohy.

Dohráno na normal, končím s 25 levelem.

Ještě k těm hromadám předmětů ve dvojce - je vidět, že autoři moc dobře pochopili, kde tkví tajemství závislosti hráčů na Diablu, a akcentovali to. Plus hru zrychlili, aby ten virtuální gambling byl zběsilý, bez ustání, a hráč tak zůstal pod tlakem. Tohle automaticky dělá v mých očích dvojku jaksi... chladnější, vykalkulovanější. Jednička je jiná, to byla vlastně náhodná trefa do černého, však mělo jít původně o RPG s tahovými souboji...

Jednička je též skvěle přímočará. Ano, jsou tu questy, ale dějí se tak nějak automaticky, mimoděk, doprovázejí vás, zatímco vy prostě jdete dolu. Žádné běhání po rozlehlých lokacích a hledání cesty. Dolu! A není tu zbytečný balast, jako jsou např. skilly. Stejně nakonec všichni skončí u stejných buildů, tedy se stejnými postavami, tak co s tím.

No, jak to ukončit? Co třeba: Glory and approbation to Diablo, Lord of Terror and Leader of the Three. All praises to Diablo - Lord of Terror and Survivor of the Dark Exile. Hail and sacrifice to Diablo, Lord of Terror and Destroyer of Souls!