S Doom 3 je to složité. Před jeho vydáním se všechny herní časopisy začaly zaplavovat obřím hypem. Mohli jsme se dočíst, že Doom 3 bude revoluční až za roh. Prostě přinese engine, který jsme ještě nikdy neviděli! Fyzika bude naprosto úžasná, realistická. Pokud třeba střelíme impa brokovnicí a za ním bude okno, proletí sklem a střepy se realisticky vysypou na zem. Mohli jsme se navíc těšit na suprovou grafiku a hororovou atmosféru! Doom 3 prostě bude strašidelný jak prase, až z toho budeme mít trauma… Takové věci jsem se dočetl všude možně.
Jenže… Když Doom 3 vyšel, přišlo enormní zklamání. Engine nebyl zdaleka tak super, imp rozhodně nemohl realisticky proletět sklem a ani ty střepy se nesypou. Vlastně toho o enginu nemáme moc šanci cokoliv zjistit obecně, protože většinu času strávíme blouděním v temných chodbách. Tím ve výsledku nedovedeme ocenit ani tu revoluční grafiku, co nám tolik slibovali.
No, a co se týče hororové stránky, tak se možná lekneme, když na nás imp udělá BAF poprvé, jenže po stopadesáté už tak nějak ne… Doom 3 byl prostě propadák a myslím, že mu ublížil právě všechen ten hype a přehnané sliby. Díky tomu lidé očekávali naprostou bombu, ale to, co dostali, byla prostě jen... obyčejná střílečka.
Každopádně, Doom 3 není tak špatná hra. Stačí prostě dát stranou všechen ten hype a očekávání o revoluci a… výsledek je vlastně docela fajn. Zvláště dnes, když už po více jak patnácti letech je nějaká revoluce v grafice a enginu značně passé.
Přiznám se, že jsem jeden z těch divných lidí, kteří mají Doom 3 rádi. Ano, není to žádná suprová revoluce a rozumím tomu, proč řadu lidí zklamal, ale rád se k němu vracím a vždy se u něj dobře bavím.
Nuže, jaký je tedy Doom 3? Pojďme si ho rozebrat podrobně… Doom 3 začíná jakýmsi úvodem, kde se jen chodí sem a tam a řeší se různé věci. Malinko to připomíná úvod z Half-Life. Doom 3 totiž přišel v době, kdy už vyšlo z módy, že byste snad po výběru New Game v hlavním menu rovnou skočili do akce.
Tak jako v původním Doomu, i tady se vše odehrává v komplexu UAC, tedy Union Aerospace Corporation, což je společnost, která sídlí na Marsu a jeho měsících Phobosu a Demoisu. Tato společnost se zabývá výzkumem a meziplanetárním cestováním.
Na začátku vidíme, že na UAC přiletí voják, za kterého budeme hrát. Ten si musí prvně vyzvednout PDA (kapesní počítač) a nakonec se stavit za seržantem Kellym, aby od něj dostal první misi. Mezitím však jeden šílený vědec otevře bránu do pekla, což způsobí, že celý komplex zaplaví armáda krvežíznivých démonů a zmasakrují většinu lidí.
Hlavní hrdina tedy musí zlého vědce najít a zastavit. V praxi to znamená projít nějakých 27 map, přičemž průběh je značně přímočarý, jelikož obvykle stačí jít za nosem a střílet do každého zombíka a démona, co stojí v cestě. Jdete chodbou a najednou se poblíž vás teleportuje imp, tak ho odprásknete a pokračujete dál. Cestou potkáte dalšího impa, odprásknete… za rohem čeká zombík… RATATA! A za dalším rohem je nějaké další monstrum… A furt dokola. Mě tohle však baví a připadá mi, že je to prostě trochu jak za starých dobrých časů. Paradoxně je Doom 3 podobnější původním dílům Dooma víc, než snad tvůrci zamýšleli.
Počet monster, se kterými se hlavní hrdina bude muset vypořádat, postupně roste. Od zombíků a impů až k dalším obludám. Je tu prakticky skoro vše, co známe z předchozích dílů – Pinky, Revenant, Lost Soul, Cacodemon, Mancubus a mnoho dalších. Nutno podotknout, že tvůrcům se podařilo nadesignovat modernější verze starých rozpixelovaných démonů docela povedeně. Některá monstra jsou velice děsivá – kupříkladu Arch-vile.
Je tu i hromada monster zcela nových. Třeba cosi se dvěma hlavama (Maggot), ošklivák, co se teleportuje (Wraith), napůl hmyz, napůl dítě (Cherub), pavoučci (Trite a Tick) a další.
Proti monstrům je pochopitelně nutné se vybavit hromadou zbraní. Tu nechybí pochopitelně skoro nic z předchozích dílů. Pěsti, motorovka, pistolka, brokovnice (OK, tak trochu tu chybí dvojhlavňovka), kulomet, rotační kulomet, raketomet, plasmovka, BFG… Největší novinkou je však Soul Cube. Je to taková kostka, která se po eliminaci určitého počtu monster nabije a zašeptá: „Use us.“ Vy ji pak můžete vrhnout na libovolného protivníka, přičemž ten okamžitě umře (pokud to však není boss). Kostka navíc doplní zdraví, které z protivníka vysaje.
Díky tomu jsou pozdější fáze hry tak trochu procházka růžovým sadem, jelikož na vše, co potkáte, stačí hodit kostku, ono to ihned umře a vám se doplní zdraví. Ale tak co už?
Prvních 19 map se odehrává na základně UAC, přičemž během loading screen si můžeme přečíst, kterou sekci nyní projdeme a čím se tam výzkumníci zabývají. Průběh jednotlivými mapami však kromě bojů s démony nic moc dalšího nepřináší. Jistě, sem tam se ozve na vysílačku seržant Kelly a zadá nám nějaký úkol. Tamhle musíme zapnout nějaký generátor, tamhle zase musíme sebrat energetický článek, kterým aktivujeme nějaký stroj… Sem tam budeme potřebovat nějakou tu přístupovou kartu. Jindy narazíme na skříňku zamčenou na kód, který je nutné nějakým způsobem zjistit (na monitoru poblíž, v PDA, od nějaké postavy), a uvnitř je většinou schovaná munice a lékárny.
V jedné misi si trochu můžeme zablbnout s teleporty. A sem tam se vyskytne i nějaká hádanka, u které je třeba zapojit mozek. Například kterou bedničku ve skladu si nechat podat robotickou paží tak, abychom mohli přeskákat na římsu poblíž.
Každopádně, mapa č. 20 se odehrává v pekle. Nutno podotknout, že v opravdu zajímavě nadesignovaném pekle. Dobové herní časopisy tuto pekelnou mapu docela dost chválily… Vtip je v tom, že je to však jen jedna jediná mapa. A jakmile ji projdete a užijete si boss fight na konci, zase se vracíte na základnu UAC, kde se musí projít posledních 6 map.
Kdo tedy čekal větší pekelné dobrodružství, ten se může cítit malinko zklamaný. Ovšem já osobně považuji těchto posledních šest map za nejpovedenější ze všech. Zastávám názor, že design jednotlivých map není zdaleka tak lineární a nudný, jak se povídá. A na poslední šestce je to tak nějak nejvíce vidět.
Nyní bych rád ještě rozpitval pár drobných herních prvků, se kterými v Doomu 3 můžeme přijít do styku. Nejvíce kritizovaná věc, která se objevila, byla nemožnost držet zbraň, když svítíme baterkou. Čili možnosti jsou: 1) budeš vidět hovno ve tmě, nebo 2) si dáš baterku, ale pokud na tebe vyskočí nějaký démon, tak ho budeš muset tou baterkou ubít. Tvůrci zřejmě doufali, že tohle omezení zvýrazní strašidelnou atmosféru, jenže spoustu hráčů na to spíše jen nadávalo. A lidově se tenhle herní prvek začal nazývat No Duct Tape on Mars, teda Žádná Lepící Páska na Marsu.
Později však vyšel Doom 3 v rámci tzv. BFG edice, kde už tento problém opadl, a baterka se může používat normálně jako třeba v Half-Life.
Hlavní hrdina má PDA, na který mu chodí emaily, popř. může k sobě stahovat emaily ostatních, když najde jejich PDA povalující se na zemi poblíž jejich mrtvých těl. “Pé-dé-áčka” také nahrazují přístupové karty. Do některých sekcí nemá hlavní hrdina povolený vstup, ale jiné postavy ano. Takže pokud najdu někde mrtvolu s PDA a s přístupem do téhle sekce, můžu se tam pak vydat. V “Pé-dé-áčkách” jsou také obvykle zmíněné kódy ke skříňkám s municí. Obecně je to takový herní prvek, který moc nenadchne, ale ani neurazí. No, ale popojdem.
Co mi připadá celkem nápadité, je to, že každý nový démon, kterého potkáme, je nám představen ve formě krátké cutscény. Tenhle nápad bohužel není z nějakého důvodu využitý u všech monster, nýbrž jen u některých. Proč tomu tak je, netuším.
Inu, to je asi vše, co jsem k Doom 3 chtěl říct. Původně jsem toho měl v plánu napsat ještě daleko více, ale začíná to být malinko dlouhé, takže je nejvyšší čas ještě rozebrat datadisky.
Doom 3: Resurrection of Evil
Vzpomínám si, že dobové recenze tenhle datadisk hodnotily většinou pozitivně, což bylo dané tím, že už opadlo nerealistické očekávání, že Doom 3 bude snad něco doposud nevídaného a neslýchaného. Všichni už věděli, s čím mají tu čest.
Příběh je prostý. Skupina vojáků jménem Bravo Team prohledávají jeden zasypaný chrám v rámci nějaké operace pro UAC. Jeden z členů týmu nalezne zvláštní artefakt vypadající jako srdce, a tak ho sebere z oltáře, čímž probudí k životu peklo. A ano, tento vojín bude tentokrát hlavním hrdinou.
Úkolem je přijít na kloub tomu, k čemu tento artefakt je, což v praxi znamená projít 12 nových map.
Resurrection of Evil přináší několik novinek, jako je kupříkladu dvojhlavňová brokovnice. A také je tu pár nových nepřátel – třeba jistý Vulgar, což je trochu schopnější verze Impa, nebo Forgotten One, což je vlastně Lost Soul, který má rohy, čili vypadá trochu víc jako ten klasický Lost Soul z prvních dvou dílů.
Kromě normálních zbraní budeme mít k dispozici také zmíněný artefakt. Ten umí spoustu věcí. Může zpomalit čas à la bullet time, ale také zapíná Berserk a dočasnou nesmrtelnost. Tyto zlepšováky však nemá k dispozici od začátku. Je nutno nejdříve porazit různé bosse, na které se v průběhu jednotlivých misí dá narazit, a tyto schopnosti z nich následně vysát.
Vyskytuje se tu také zbraň Grabbler, což je vlastně obšlehnutá Gravity Gun z Half-Life 2. Skoro jako by ID Software přiznalo: „Náš konkurent Half-Life 2 to s fyzikou uměl líp, tak si aspoň vypůjčíme nějaké ty nápady.“ Upřímně, s touto zbraní je docela legrace. Můžete odmrštit otravného Lost Soula nebo na Impa hodit jeho vlastní fireball.
Datadisk je to každopádně ve výsledku fajn, ačkoliv trochu působí stylem, že tvůrci sami nepovažovali Doom 3 za příliš povedený, a proto přinesli řadu různých zlepšováků, které byly tehdy populární, jako je zmíněná kopie Gravity Gun nebo bullet time.
The Lost Mission
Pak je tu ještě tento malý krátký datadisk. Ten také přináší 12 nových map. Nijak neurazí a rozhodně je lepší mít spíše více obsahu než méně. Jelikož je součástí balíčku BFG edice, není důvod si ho nezahrát.
Jednotlivé mapy nejsou samy o sobě špatné, ale ani žádný zázrak. Většina z nich neobsahuje nic výrazně zapamatovatelného, ani pozoruhodného.
Za řeč stojí snad jen poslední dvě mapy, které se odehrávají v pekle, neboť jsou docela fajn – hlavně co se týče designu. Působí to trochu, jako kdyby level designer byl nadšenec, co má hlavu plnou různých ztřeštěných nápadů, a konečně je mohl naplno ventilovat. Možná se pletu, ale měl jsem z toho takový dojem.
Tak jo – a to už jsem opravdu na konci! Doom 3 je pohodová FPSka, která může být docela zábavná, když nebudete očekávat hory doly. Jistě, je to trochu stereotypní a chodbovitá akce, ale ne zase tolik, jak se říká. Ano, někteří fanoušci Doomu dodnes předstírají, že tenhle díl neexistuje, čemuž rozumím. Já sám se ale k Doom 3 rád čas od času vracím a vždycky se u něj dobře bavím. Nejdříve mě také zklamal, ano, ale z odstupem času mi přirostl k srdci, a myslím, že opravdu stojí za to!
Patrim do ty mensiny, ktera ma treti dil rada a uprednostnuje ho pred cimkoliv novejsim ze serie.
taky. trojka byla super. hrozne se mi libila ta nemoznost svitit a strilet zaroven, delalo to skvelou atmosferu
Level design byl ok, tunel, ale holt se doba posunula, možná mi to vyhovuje víc, než systém miniarén z nových dílů. Ale co mě štvalo byla ta průhlednost „triggerů“ – hele, lékárnička, o co, že se po jejím sebrání zhasne a za mnou se otevře tajná místnost s impem :) Baterka byla taky úlet, a ze zbraní jsem tak nějak necítil sílu, a opominout v základu dvouhlavňovku byl zločin.
Ja jsem se v te dobe triggery nezabyval, jelikoz jsem byl unesen atmosferou a revolucni grafikou, stiny, svetly. Ono i to interaktivni klikani na monitory nebo PDA bylo nevidany. To si dneska nikdo nedomysli, proto je dulezita i doba a souvislosti. Samozrejme, ze dneska ta hra uz tolik nefunguje / funguje jinak, takze i pro me ztratila to kouzlo. Ale furt to je unikatni dil, kterej vybocuje. Coz bych od novyho Dooma chtel.
Co se tyce baterky, prisla mi skvela a byl jsem vzdycky jejim zastancem :D ona nebyla o logicnosti nebo buzeraci hrace, ale o volbe a mixu toho, zda si vyberes pred viditelnosti a zranitelnosti, nebo opakem.
Co sa baterky tyka, toto by ta mohlo zaujimat ;)
https://web.archive.org/web/20201029190925/http://ducttape.glenmurphy.com/
Nic takovyho! Baterka byla ucelny prvek designu.
O tom mozu byt nekonecne debaty. Ja len ponukam moznost volby, nic viac.
Za me je Doom 3 plnohodnotny dil serie. Samozrejme uz drive zminovane veci jako baterka ci pistole byly ihned vyreseny patchem ktery se jmenoval ductape. Proste primotat na hlaven, pac ductape resi vse od diry ve skafandru az po trhlinu v ISS. Tohle sviceni dle meho mel dobre vymysleny Quake 4. Slabsi zbrane jako Brokovnice nebo machine gun mely i zapinatelnou baterku, ktera opravdu funguje. Atmosferu to neokradlo.
Doom 3 BFG edice ztratila ten „feel“ zbrani, kdyz nema projektovane zablesky a tudiz se strelba citi oklestene. No holt je to casto neco za neco no…
Porad to ale stoji za to hrat.
Co se noveho Dooma tyce tak za me super, to spise s Eternalem mam problem pac tam to je proste od areny do areny a jakakoli taktika ocihnuti situace a zautocit v pravy cas nebo plizeni se a odstrelovani monster jedno po druhem uz proste moc nelze.
Tak já to snad budu muset dohrát, když je to tak dobrý, jak říkáte :) Aspoň mi to dneska poběží plynule, tehdy jsem se mohl jít s G4MX440 tak možná zahrabat :)
A ak by si si ho chcel na autentickej masine, tak s malou pomocou ide hrat aj na Windows 98:
https://www.doomworld.com/forum/topic/26185-how-to-get-doom-3-to-work-for-9xmetutorial/?tab=comments#comment-455126
Já si pamatuju na pokusy na Athlonu XP 1800+ a radši se do takovýho sebetrýznění pouštět nebudu :) Už jsem koupil BFG edition, instaluju. Původně jsem chtěl hrát originál, jen z domodovanou baterkou, ale v některých okamžicích mi to padá pod 25 fps, doufám, že BFG už má tyhle srandy opravený.
Na Levelu tenkrát vyšla k recenzi obálka s plastickým potahem, který mi teda připadal spíš jako lví hlava nebo co (je to průhledné a jde vidět jen pod úhlem) a hra samotná slibovala všechny fíčury DX9, takže jsem ji taky hrál až o dost později, když jsem na ni měl odpovídající železo – v době vydání jsem fungoval na ATI 9550XT, což nebylo zrovna to pravé ořechové. Vytouženou GF 6800, na které to tenkrát doporučovali hrát, jsem si ironií osudu dokupoval až nedávno do retrostroje:)
Mmch, nemůžu si pomoct, ale pokaždé, když jsem v chodbách narazil na ty obézní nafouklé zombíky, připomněl se mi https://www.themoviedb.org/person/592769-norbert-lich :D
jj to číslo Levelu jsem tehdy měl a hrozně se mi ta obálka líbila :D
A myslím, že kvůli Doom 3 jsem si tehdy musel instalovat DX9 verzi s označením „c“ jinak se to nespustilo :D
Od doom tri som až po vesmírny prey nehral hru v žánri ktorá by sa mi tak páčila. A to som presiel cely dead space, killzone a resistance. Dokonca aj metroid príme trilógiu. Mne na doom 3 vyhovoval ten pohodový, pomalý gameplay. Jediný pruser ta baterka ale neskôr fungovala aj pri streľbe.
Doom 3 byl určitě zklamání. Doteď jsem mu nepřišel na chuť. Ten jejich revoluční engine se leskne jako psí kulky (podobně jako dnes RTX Cyberpunk 2077). Hratelnost šla proti Doom 1/2 rapidně dolů. Jako horror asi slušná hra. V té doby Doom 3 bezkonkurenčně převálcoval Far Cry 1 a Half Life 2, po Doom 3 neštěkl ani pes. :) Zatímco Doom 1/2 si dám kdykoliv s chutí, tak k hraní Doom 3 se stále nemohu odhodlat.
Doom 3 som ešte poriadne nehral, uz je to v zóne hier ktoré sú moc nové. Chcel by som to niekedy prejsť, pokochať sa super revolučnou grafikou, ale nejak to stále odkladám. Pred 4 rokmi som sa dostal ku Half-life 2 a za mňa skôr sklamanie, tunel. Z moderných hier som hral ešte mass effect, celkom ok, ale tunel, nevyužitý potenciál.
Doom1 (jasne lepší než 2)si občas stále pustím a pripadá mi super.
Počul som že nové domy už nemajú monster infighting, tak to asi prichádzajú o dosť
Half2 mě strašně nebavil, po půlhodině motání se kdesi ve stokách jsem se na to vykašlal. V době vydání byla reálná fyzika určitě omračující, ale teď mi to přijde jen jako taková blbůstka, co mě většinu času od hry spíš zdržuje :)
Mě HL2 také nebavil a myslím si, že to vydali hlavně aby protlačili steam. Vysoká hodnocení dostával hlavně kvůli obrovskému očekávání, reklamě a protože recenzenti se nechtějí ve svých hodnoceních od ostatních lišit, ale tak to je bohužel nejen ve hrách, ale úplně všude. Takovy Stalker je mnohem lepší ve všech ohledech.
HL 2 byl vypravenim, koncepci a celkovym zpracovanim revolucni hrou ve svem zanru. Kdybych chtel neco vytknout jen po scenaristicky strance, tak bych taky hledal dlouho. O grafice a fyzice (rozdil oproti Doomovi) ani nemluve. Jedname o roku 2004. Bylo to neco neskutecneho. Dle meho nazoru je ta hra po vizualni strance velice obstojna i v dnesni dobe.
Takhle to vnimam z historickyho hlediska, fakticky, s kontextem doby. On uz jen zacatek prvniho dilu byl s nadsazkou prevratnej. Je to jako jezdit na kocaru za konem a pak dostat moznost nasednout do prvniho auta. Velky posun a zasadni vyvoj, ktery je na spickove urovni. Nehlede na to, ze ani nejde o moznost nasednout do toho auta, ale o skutecnost, ze to nekdo vyvinul.
Jit si to poprve zahrat po 17 letech a mit nejaka ocekavani takhle vetsinou nefunguje a je to opakujici se jev, pokud k tomu clovek nepristupuje odborne, nezkouma a nehlta ty hry kazdym douskem.
Tohle myslím mluví samo za sebe :D https://twitter.com/shitpostbotmin/status/1381963685996847107?fbclid=IwAR0TX3hjTCyU6fOFSX1U8zcczaAuQUVBkYo2-5MXd9VyMnRcAqrzcPUpjO4