Rise of the Triad – stovky raketometů, stovky skokánků

Rise of the Triad je skutečně podivná a obskurní střílečka. Jedná se o jakýsi Wolfeinstein 3D klon, který vyšel někdy v devadesátkách, a který dokonce běží na stejném engine. Ale pozor, engine byl výrazně přepracován, aby byl po technologické stránce kapku modernější, což budete vítat, protože prostředí ve výsledku není tak generické a stereotypní jako právě u Wolfa.

Obsahově se jedná o značně šílenou záležitost, která často působí spíše jako nějaká parodie než vážně míněná hra. Navzdory tomu mám pocit, že hráči považuji Rise of the Triad za skvělou klasiku, na kterou se vzpomíná jen v dobrém. Jasně, není to velké jméno jako Doom nebo Duke Nukem 3D, ale stejně...

Koneckonců, za touto hrou stojí i celkem pozoruhodné osobnosti jako Tom Hall, plus se kolem vývoje občas v různých souvislostech mihl i John Romero.

Děj hry se točí kolem zlé sekty jménem Triad. Ta sídlí v klášteře na jakémsi ostrově a plánuje provést teroristický útok na Los Angeles. A tak byla vyslána skupina hrdinů, aby na ostrov doplula a se sektou si to vyřídila. Jednoduchá to zápletka...

Jakmile začnete hrát, můžete si všimnout řady zvláštností, které nemají v jiných hrách obdoby. Například že některé základní zbraně jako pistolky nebo kulomet mají neomezený zásobník. Bohužel jsou tyhle zbraně příliš slabé, čili není důvod k radosti. Kupříkladu kulometem trvá půl dne, než se vám podaří některé protivníky upižlat k smrti.

Dále jsou tu raketomety a bazuky. Opravdu veliká řada různých typů! Spoustu z nich sice jen střílí rakety, což vám bohatě stačí, ale jsou tu i mnohem lepší kousky. Některé třeba jen vypustí celou spršku malých raket, najdete však i takové, co vypustí dvě rakety naráz, anebo dokonce jeden, který vyplivne raketu, která následně spadne na zem, exploduje a vytvoří ohnivou stěnu.

Za zmínku stojí ještě jeden, který v sobě má atomovou hlavici. Ta sice zabije vše kolem, ale mnohdy i včetně vás, takže pozor na to, kde a jak tuhle věc používáte...

Nutno podotknout, že hlavní hrdina může nést vždy jen jeden raketomet. Sebráním jiného zahodíte ten starý. Můžete je pochopitelně zase vyměnit zpátky, když se vám ten nový nebude líbit. Není problém. Někdy můžete vyměnit raketomet i za ten úplně stejný typ, protože ten druhý má v sobě třeba víc raket.

Téměř na konci hry se ještě objeví jedna nová zbraň, a to kouzelná hůlka, se kterou lze metat paprsky.

Během hraní si můžete všimnout řady dalších zvláštností a ujetostí. Jeden voják na vás hodí síť a vy se z ní musíte prořezat nožem. Někteří nepřátelé leží na zemi a předstírají, že jsou mrtví, ale jakmile se přiblížíte, vyskočí na nohy a začnou pálit.

Na každém kroku jsou různé druhy pastí. Kupříkladu trubky, šlehající ohně jak na koncertě Rammsteinů, otvory ve zdi, které na vás střílí firebally, rotující čepele a další.

Dále jsou tu pružinky, od kterých se můžete odrazit a vyskočit, což víc připomíná Sonica či Maria než FPS střílečku. Jednotlivé mapy jsou také plné poletujících plošinek, po kterých se dá chodit. Víceméně suplují to, že engine neumí víc pater nad sebou. Některé plošinky jsou ukotvené na místě, jiné různě poletují nebo se chovají jako výtah. Těch nápadů je obrovská hromada a vyjmenovat je všechny by zabralo spoustu času.

Zmínit musím ještě speciální power-upy, které jsou pochopitelně také praštěné. Dva jsou úplně k ničemu. První vás promění na hopskulku, což znamená, že se odrážíte od stěn. To se pak vaše postava téměř nedá ovládat a je lepší stát na místě a počkat, až power-up vyprší. A ještě je tu houbička, po které budete mít tak akorát halucinace a vše kolem bude vypadat divně. Oba obvykle seberete spíše omylem, než že byste je opravdu chtěli.

Naštěstí je tu pár i užitečných. Jeden vás promění v boha, tedy aktivuje God Mode, kdy vaše postava bude nesmrtelná a bude mít schopnost střílet z ruky firebally, které samy poletí vymýtit všechny nepřátelé kolem. A ještě je tu power-up, co vás promění na psa. Na jednu stranu jste nesmrtelní a můžete vaše nepřátele okamžitě roztrhat na kusy, na druhou stranu neumíte moc dobře otevírat dveře. Nejdříve musíte vyskočit, a pak do nich strčit packou. Skoro jako to dělají někteří psi doopravdy. :) Nicméně, hlavní výhodou psíka je, že se dostane do míst, kam se vaše hlavní postava normálně nevleze, což zahrnuje především různé úzké průchody.

DOG mód!

Kromě všech těchto různých prkotin je to prostě obyčejná střílečka, kde procházíte z bodu A do bodu B, sbíráte klíče, odemykáte dveře, hledáte secrety a střílíte do všeho, co se hne.

Jednotlivé levely jsou každopádně naprosto zmatečné. Hromada chodeb, totální bludiště, nepřehlednost na entou. Často se i v rámci jedné úrovně vystřídá celá řada různých prostředí. Sem tam se v jednotlivých úrovních vyskytuje výtah, který sice reálně funguje jako teleport, tj. vyplivne vás na jiném místě na mapě, ale vytváří to dojem, že jste opravdu vyjeli do jiného patra. Díky tomu je to ještě větší chaos.

Na rozdíl od Wolfensteina 3D si však můžete zobrazit mapu. Ano, tak jako to šlo v Doomovi. Často jsem do mapy vlezl jen ze zvědavosti. Prostě abych věděl, jak ten level vypadá ze shora. Začal jsem odzoomovávat a odzoomovávat, až jsem to viděl celé naráz. A následně jsem vytřeštil oči, jaký chaos to byl. Děs!

Dohrát jakýkoliv level je docela dřina a na konci vždy máte podivně uspokojivý pocit, jako kdybyste vyřešili nějaký složitější rébus nebo složili skládačku z hromady malinkých dílů.

Sem tam je to mírně frustrující a to, že některá tlačítka něco někde otevřou na druhé straně celého levelu, aniž by vám to hra nějak ukázala či řekla, nebo to, že jsou některé klíče schované v secretech, také na pocitu frustrace příliš neubere.

Ve výsledku je to ale překvapivě docela zábavné a něco mě stále nutilo pokračovat dál a dál a objevovat různá zákoutí a taje každého levelu. Dokonce jsem se i vždy těšil na večer, že si Rise of the Triad zase zahraju.

Kdybych měl hře něco vyčíst, tak jsou to místy fatální designové chyby. Například jsem našel secret, kdy jsem se odrazil od pružinky a přeskočil přes plot, načež jsem zjistil, že se odtud nemůžu nijak dostat. Jsem uvězněn! Jak jsem později zjistil (díky, strýčku Google), do secretu se správně leze otevřením stěny z opačné strany. Tvůrci evidentně nepředpokládali, že se tam dostanu přes skokánek poblíž. To by se dalo ještě odpustit, kdyby většina secretů nebyla založená právě na principu, že se do nich budu dostávat za pomoci odrazu od pružinky poblíž.

Takových přešlapů je tu povícero.

Několikrát se mi také stalo, že jsem bojoval s jedním bossem a boss najednou záhadně zmizel. Nebyl nikde k nalezení a level díky tomu nešel dohrát. Dal jsem si dokonce cheat na absolutní zobrazení mapy, ale opravdu tam nikde nebyl. Musel jsem celý level několikrát restartovat.

Je také hezké, že engine umí pohyb různých objektů do stran. To neumí ani Doom. Jenže mnoho z nich hlavním hrdinou projdou, jako by to byl duch, což působí značně nedokončeným dojmem. Prostě jako by už programátor neměl čas to dotáhnout do konce a definovat přesně, jak se tyhle objekty budou chovat.

Oki, tady mi recenze začíná už trochu bobtnat, takže nezbývá než dodat, že tahle wolfensteinovka je sice bláznivá, obskurní a šíleně bludišťová, ale překvapivě je docela dost zábavná a člověka furt něco nutí hrát dál a dál. Na konci jsem si uvědomil, že se to hrálo vlastně příjemněji, než bych byl býval čekal. A to je možná důvod, proč má dodnes Rise of the Triad spoustu hráčů stále rádo.