Pokračování slavné skákačky s instalatérem Mariem vyšlo pouze v Japonsku. Už se blížilo vydání i v dalších částech světa, ale tvůrci se nakonec rozhodli to stopnout, protože se báli, že je druhý Mario příliš obtížný. Raději vzali úplně jinou hru, konkrétně Doki Doki Panic, předělali ji tak, aby vypadala jako Mario, a následně ji vydali pro západní trh. O téhle západní verzi se dnes budeme bavit. Příběh kolem Doki Doki Panic je obecně velice zajímavý a rozhodně stojí za to zhlédnout aspoň jedno z videí, které se tomu věnují - na YouTube jich jsou mraky.
Každopádně pro hráče to znamená jediné - druhý Mario není vůbec jako první Mario. Žádné želvy, žádná potrubí, žádné ničení zdí hlavou… Nic z toho! Vše je fuč.
O co tedy v druhém díle vlastně jde?
Vše začne tím, že Mario má v noci sen, kdy se mu zdá o dlouhém schodišti, které má na konci dveře. Mario tedy vstoupí a ocitne se v Silentu Hillu... Ne, kecám, objeví se ve světě jménem Subcon. A jak zjistí, tenhle svět si žil šťastně a spokojeně, ale ovládl ho zlý žabák jménem Wart (angl. bradavice). Další den Mario potká Luigiho, princeznu Peach (ve hře uvedená jako princezna Toadstool) a Toada. Řekne jim o snu, který se mu zdál, a k jeho překvapení mu ostatní řeknou, že se jim v noci zdálo to samé. Brzy nato všichni čtyři naleznou jeskyni, kde rozpoznají ono schodiště z jejich snu. Jdou nahoru, vstupují do dveří a hle, ocitnou se v Subconu. A nezbývá jim nic jiného, než ho zachránit od zlého Warta. Uff... to je ale příběh, co?
Na začátku si budete moci vybrat ze čtyř postav. Mario, Luigi, princezna a ten s houbou na hlavě - Toad. Rozdíly jsou mezi nimi celkem minimální. Luigi umí vyskočit trochu výše a umí se udržet ve vzduchu trochu déle. Podobně to má princezna. Zato Mario a Toad skáčou úplně normálně. Hmmm... No, já stejně hrál jen za Maria, takže je to šumák. Zajímavostí je, že vaše volba nemusí být konečná, protože hra se vás nezeptá na volbu postavy jen na začátku, nýbrž po každém kole, čili si je můžete postupně vyzkoušet všechny.
Jakmile začnete hrát a potkáte první obludku, přirozeně uděláte to, že jí skočíte na hlavu, protože tak se v plošinovkách obludky většinou zabíjí, ne? A zvláště v Mariovi! Nicméně, jakmile obludce skočíte na hlavu, tak zjistíte, že... Nic. Stojíte jí na hlavě. Ty jo, jeden by čekal, že když už se takto obludy nezabíjí, tak by mi to aspoň mohlo dát damage, ale ne. Místo toho jí prostě stojím na hlavě. Whoa!
Nicméně, když už stojím obludce na hlavě a stisknu tlačítko B, tak Mario obludku popadne a zvedne nad sebe. A nyní s ní můžu hodit, což ji buď zabije, nebo jí to neudělá nic - záleží jak která. Když však obludku hodím na jinou obludku, umřou obě. Funguje tu tedy princip “I'll beat this mothefucker with another motherfucker!”
Každopádně, zvedání čehokoliv pomocí tlačítka B je hlavní motiv celé hry, takže si o tom pojďme povědět něco víc. A ano, vaše postava může cokoliv vzít a nést to nad hlavou. Něco jako když doma stěhujete nábytek.
Každý level je plný všeho možného, co se dá zvedat. Ze země trčí různé druhy kořenové zeleniny, kterou postava může vytrhnout a vrhat ji po protivnících. Proto se někdy stane, že očekáváte zeleninu, ale místo toho vytáhnete třeba bombu (kterou také můžete vrhnout) a někdy i něco užitečného - třeba extra life. A sem tam je to dokonce raketka, která vás vezme do jiné části úrovně.
Někdy narazíte na zamčené dveře. Vaším úkolem je pochopitelně najít klíč, který můžete rovněž zvednout nad hlavu, a odnést ho k zamčeným dveřím, které následně stačí jen odemknout. Mnohdy klíč hlídá duch, který se po sebrání klíče probudí, pak vás pronásleduje a snaží se vám klíč sebrat.
Občas také potkáte dráčka, co plive vajíčka. Na vajíčko je třeba vyskočit, sebrat za pomocí B a následně ho proti němu vrhnout. Dráček vydrží až tři zásahy, čili občas funguje jako takový miniboss.
Sem tam se dokonce vyskytne obludka na létajícím koberci. Vy na ni musíte skočit, zvednout ji pomocí tlačítka B a odhodit pryč. Následně je koberec váš.
A mohl bych ještě pokračovat dál a dál...
Tenhle princip hra využívá na každém kroku. Osobně musím uznat, že ho někdy využívá docela zajímavým, originálním a kreativním způsobem. Sem tam vás tvůrci donutí zapojit hlavu a vymyslet, jak se dostat přes různé překážky. Občas mi přišlo, že je Super Mario Bros. 2 opravdu velice inteligentní a nápaditou hrou.
Ale protože je tenhle díl série dost jiný než původní Mario, a dokonce se velice liší i od dalších budoucích dílů série, tak není natolik uznávaný a oblíbený. Alespoň mám ten pocit...
Kdybych měl něco zásadně zkritizovat, tak asi šplhání. Šplhání je otrava. Všechny liány, řetězy, provazy, vše, po čem může vaše postavička šplhat… To vše budete nesnášet, protože musíte být při šplhání přesně uprostřed. Stačí jen o pixel mimo a už padáte dolů. A jsou tu pasáže, kdy vás hra nutí, abyste třeba přeskočili z liány na liánu a u toho se vyhnuli nějaké obludce...
Některé pasáže jsou docela dost obtížné a vyžadují dost nervů, což je ironické, když vezmeme v potaz, že tenhle Mario existuje jen proto, že ten původní byl příliš těžký.
Otrava také je, že v celé hře existují jen dva songy. Jeden, co hraje v exteriérech, a jeden, co hraje v interiérech. Za chvíli vám začnou tyhle dvě písníčky lézt na nervy.
Nezbývá mi nic jiného, než nějak shrnout své dojmy. U tohohle Maria je bohužel dost poznat, že to není Mario, ale úplně jiná hra, která byla rychle předělána do mariovského stylu. Nicméně, navzdory tomu si myslím, že se jedná o opravdu zajímavou a velmi originální hru se spoustou jedinečných nápadů. A myslím, že byste jí měli dát šanci, pokud vám z nějakého důvodu ušla.
Nejnovější komentáře