Dohráno: The Dig

Zase jsem to odkládal, až začalo hrozit nebezpečí, že hru tohoto měsíce nezvládnu, ale to jsem netušil, že jak The Dig (1995, LucasArts) spustím, budu ztracen. A to jsem ke hře přistupoval rezervovaně, jelikož má pověst titulu problematického a rozporuplného. Jenže...

...jenže mě se prostě The Dig přesně trefil do noty, zabrnkal na tu správnou strunu. Nijak se netajím tím, že mám slabost pro science fiction. Od béčkového braku až po klasiky žánru. Však také můj malý antikvariát je na sci-fi vyloženě zatížen. No a The Dig je přesně to vono.

Observatoř na Borneu zachytila ohromný asteroid na kolizním kurzu se Zemí. Jeho dopad na zemský povrch by měl strašlivé následky. Vědci naštěstí brzy přijdou s řešením - je nutné se k Attilovi, jak byl asteroid pojmenován, vydat, a umístit na jeho povrch výbušné nálože. To bude mít s trochou štěstí za následek mírné vychýlení Attily z kurzu a jeho navedené na stabilní oběžnou dráhu kolem Země, která tak získá nový měsíc.

Je sestaven tým špičkových oborníků, který se na palubě raketoplánu Atlantis vydá vstříc riskantní misi. Ta se zprvu daří, ale po odpálení výbušnin vyjde najevo, že v útrobách Attily jsou ukryty struktury vytvořené mimozemskou civilizací. Během následného průzkumu je část týmu přenesena na neznámou planetu... vrátí se velitel Boston Low, lingvistka Maggie Robbins a archeolog Ludger Brink ještě někdy na Zem?

Pronesl to ironicky, proboha, ironicky! :)

Při hraní téhle point'n'click adventury mnou cloumali stejné pocity, jako při čtení Rámy od A.C. Clarka. Fascinace mysteriózním mimozemským světem, úžas nad nepochopitelnými mechanismy nejasných účelů, mrazení v zádech z dokonale cizího prostředí. Atmosféra je pohlcující. Postupem času pocit úžasu nad neuchopitelnými mimozemskými vymyšlenostmi sice trochu opadne, ale nádech tajemna si hra udrží až do finiše. Po celou dobu jsem byl ohromně zvědav na tajemství a hádanky, které vyjeví další lokace.

No nevim...

Grafická stránka hry spoléhá na osvědčený režim VGA s rozlišením 320x200 v 256 barvách. Na rok vydání po technické stránce žádný velký zázrak, nicméně grafici z LucasArts nebyli žádná ořezávátka a věděli naprosto přesně, jak s omezenými možnostmi čarovat. Skoro každá obrazovka má nějaký výchozí barevný tón a v jeho rámci širokou paletu, která umožňuje dát scéně hloubku, čemuž dále pomáhají mnohé drobné animace.

Hudba je podobně pohlcující jako atmosféra, nejde o silné melodie, ale atmosférický ambientní podkres. Dabing je výtečný, hlavní hrdina Boston Low je namluven Robertem Patrickem, kterého znáte coby Terminátora T-1000 (tam toho pravda moc nenakecal) nebo jako agenta Doggeta z X-Files. Snad jen německého archeologa Brinka bych vytknul, jeho přízvuk je příliš umělý, nepohybujeme se sice na úrovni Klause Kernera z Fate of Atlantis, ale nejsme tomu daleko.

Příběh sice není z nejoriginálnějších, vlastně by se hravě ztratil mezi lepšími díly Stargate, nicméně je mistrně vyprávěn, ať už dobře napsanými dialogy, doprovodnými animacemi, nebo prostředím jako takovým.

Tolik ke stránkám objektivním, proti kterým myslím nemůže nikdo moc namítat. Přesuňme se stránkám subjektivním, kde jsou různé pohledy na věc pochopitelné.

Oproti ostatním lucasovkám nepotkáte v Digu žádné další postavy, po celou dobu hry konverzujete jen s vašimi dvěma souputníky ze Země. Výjimkou je až závěr samotný. Což ale neznamená, že si neužijete názorových výměn, postavy jsou ukecané, navíc z rozhovorů velmi často vykřešete jiskřičku nápovědy. Způsob, jakým konverzace plynou, je až filmový, neinteraktivní, rozhovory se nevětví, jednoduše zvolíte pomocí ikonky téma a vstřebáte dialog. Přístup, který fandům adventur od LucasArts nemusí sednout.

V dobových recenzích byla často hře vytýkána velká obtížnost hádanek. Ale co se mě týče, jakmile se se hrou sladíte, přijde vám řada řešení tak nějak samozřejmá. Ale ano, je tam pár podrazů, za které autory pochválit nelze. Konkrétně: nesedělo mi puzzle, kde je nutné pohybovat sondou v 3D prostoru, a sebrat pomocí ní předmět. Ne, že by bylo nějak nepochopitelné, ale v perspektivě, kterou hra scénu vykresluje, se obtížně hledá nějaká vizuální kotva, tedy souřadnicový systém. Takže sice víte, co máte udělat, ale ta cesta je dlážděná pokusy a omyly. Další omyl je skládání kostry mrtvého zvíře. Opět je jasné, co dělat, ale kosti vypadají velmi podobně, a měl jsem problémy to trefit i poté, co jsem si vygooglil obrázek. A úplně nejhorší - nahánění krysy. Modří už vědí.

Tohle prostě ne.

K hádankám ještě obecně - některé principy se zbytečně opakují, např. otevírání dveří, kdy musíte napoprvé uhodnout, jakým způsobem to celé funguje, ale čtyřikrát už byste si daný nezábavný postup klidně odpustili.

Obtížnost je snížena nízkým počtem předmětů, rozhodně sebou netaháte batoh plný nepotřebného harampádí. Výtka jde za variabilitou předmětů, je to samá záhadná tyč :) Ve scénách by mohlo být víc aktivních prvků, aby ono vyprávění prostředím dále nabralo na síle. A ještě jedna drobnost k předmětům, The Dig vás sice netrápí pixel-huntingem, ale někdy je předmět do scény tak "zdatně" umístěn, že jej velmi snadno přehlédnete.

Další častou výtkou jsou nesympatické postavy. Osobně si myslím, že šlo o záměr, kdy se na začátku dva hlavní hrdinové moc nemuseli, ale postupně se hrany viditelně obrušovaly, a ve výsledku z nich byla sehraná dvojka. S hrdinou třetím je to komplikovanější, ale nebudu nic vyzrazovat ;)

Jak jsem chválil grafiku scén, tak mám problém s animovanými předěly. Ty kreslené mi do hry neseděly tónem. Hra samotná působí vážným, dospělým dojmem, ale filmečky tu a tam vypadaly jak animáky pro děti. Naopak cutscény renderované nemají chybu a dokazují, že spojení ručně kreslené grafiky a renderu je v pořádku, když grafik ví, co dělá.

Přibližně od poloviny hry mě trochu zmáhala navigace. Děj se neposouvá vpřed prokousáváním se malými celky, jako to dělal např. Full Throttle, ale postupem času se vám z výchozího rozcestí otevírají další a další lokace. Jak se to všechno začne rozšiřovat a navzájem propojovat, často jsem tušil, kam potřebuju jít, ale nemohl jsem si vzpomenout, jak se tam doklikat. Vrcholem všeho jsou hádanky, kdy právě ovládaný přístroj ovlivní cosi v lokaci aktuálnímu místu vzdálené. Kromě výše zmíněných podrazů byly právě tohle pro mě osobně nejtěžší chvíle.

Takže co si z toho odnést? The Dig je vážná, filmově pojatá, příběhová adventura s pohlcující atmosférou, odvážně prostá typického humoru většiny ostatních adventur od LucasArts. Hra rozhodně není dokonalá, po stránce adventurních mechanik nepřináší nic nového a občas nefungují ani zajeté postupy, viz problematické hádanky. Nicméně fanda sci-fi hře rád mnohé odpustí a tenhle výlet do cizích, mimozemských světů si mimořádně užije. Hru neváhám doporučit, tohle rozhodně stojí za to vyzkoušet, i s tím rizikem, že vám tón hry nesedne. Protože pokud sedne, tak opravdu sedne ;)