Po delší době se mi podařilo úspěšně se popasovat s hrou měsíce, kterou byla FPS akce Witchaven. A ač jsem od hry nečekal mnoho, nakonec to nebylo vůbec špatné. Witchaven je v několika ohledech tuze zajímavý. V první řadě jde o první komerčně vydanou hru postavenou na BUILDu, který je jinak v povědomí hráčů především díky notoricky známému triu Duke Nukem 3D, Shadow Warrior a Blood. V řadě druhé je to asi první FPS, která se vyloženě soustředila na boj zblízka, a navíc do obvyklého akčního mixu zamíchala ještě RPG prvky.
Člověk se tu pachtí a goblini se zatím užívají lehárko ve výřivce.
Nejprve k enginu, potažmo designu levelů. Na rozdíl od mladších BUILDovek je Witchaven ještě ukotven v oné abstrakci, kterou známe z Dooma, Heretica a myriád klonů. Map, které by připomínaly reálné lokace, je naprosté minimum, většinou jde jen o více či méně podařenou spleť místností a chodeb v texturách a spritech z žánru "temná fantasy". Někdy se z map vyloupne hřbitov, někdy chrám, ale jde skutečně jen o výjimky. Není to chyba, tak se to tehdy prostě dělalo. Bohužel design úrovní není nikterak zajímavý, málokdy narazíte na zapamatování hodná místa, chybí tomu nápad, vtip, propracovanost, detaily... Engine určitě umožňuje zajímavější kousky, v mapách samotných není nic, co by nezvládl o generaci starší Doom engine.
Co se naopak průměru dokonale vymyká je pojetí boje. Projektilových zbraní je naprosté minimum, ve většině situací si budete muset vystačit s dýkami, meči, palcáty a halapartnami. K dispozici je též luk, ale ten je slaboučký, navíc šípů rozhodně není přehršel. Zbraním sekunduje magie, kouzel ale též není mnoho, navíc jsou založena na svitcích, tzn. co svitek, to jedno zakouzlení. Zaklínadla je tedy lepší nechávat si v zásobě na řešení zapeklitějších situací. No a do celého mixu patří ještě lektvary, které umí např. dočasně zvýšit sílu, zaručit odolnost proti magii, vyléčit otravu po kousnutí pavoukem apod., a různé předměty, např. brnění, která samozřejmě zvyšují obranu.
Poslední specialitou, kterou se Witchaven vzpouzí pravidlům FPS žánru, jsou RPG prvky. Za smrt každé potvory získáváte zkušenosti a postupně levelujete. S každou úrovní zkušenosti se vám zvedne útočná síla a maximální zdraví, prodlouženo je i trvání některých kouzel. Dokonce i samo použití některých kouzel je podmíněno odpovídající úrovní.
Zní to všechno docela zajímavě, ale funguje to bohužel jen napůl.
Kvůli levelování má Witchaven velmi divokou křivku obtížnosti. Nejtěžší je vlastně sám začátek hry, kdy nemáte ani výbavu, ani zkušenosti, a pižlání potvor v boji nablízko je vyloženě opruz. Naštěstí se velmi brzy, tak ve třetině hry, dostanete na maximální level, na kterém jste podstatně silnější, jenže potvory zůstávají tak nějak pořád stejné, resp. nově nastoupivší monstra nejsou nijak zvlášť nebezpečná. I mapy samotné se ke konci stávají jednodušší, takže finální porce Witchavena je paradoxně jednodušší, než porce úvodní.
O rozkošná zákoutí není nouze.
Boj zblízka se sice dá snést a naučit, ale tak, jak ho prezentuje Witchaven, rozhodně není zábavnější, než klasická projektilová smršť. Celé to funguje tak, že každá ze zbraní má několikavteřinovou animaci, a "zásah" je v jednom konkrétním okamžiku této animace, tzn. v tento okamžik musíte stát před nepřítelem. Takže jen popobíháte dopředu a dozadu, a snažíte se trefit načasování, víc umu v tom není. Zbraně mají omezenou výdrž, opotřebovávají se, jde v podstatě o obdobu nábojů.
Dobrý večer slečno, nemohli bychom si o tem celém zběsilém vraždění raději promluvit?
Některé mapy vás nepříjemně překvapí možnými slepými konci, kdy si např. na špatném místě vyplácáte kouzlo na létání, které se ukáže jako kritické někde jinde. Nestává se to často, ale ve hře by to nemuselo být vůbec. Na druhou stranu někdy není nutné hledat všechny klíče, a to díky přítomnosti kouzla open doors. Vtipné je, že někde si můžete pomoci schody, které si sami postavíte ze šípů - vystřelený šíp totiž zůstává zabodnut ve zdi a je "schůdný". Dokonale otravné jsou pasti s bodáky, většinou umně schované, tudíž snadno přehlédnutelné. Bodák v zadku rovná se instantní smrt. A ještě jednu věc si autoři mohli odpustit - odpornou bestii Willow Wisp, která z vás dokáže fofrem vysát dosažené zkušenosti. Hnus.
I am the god of hellfire!
Čím ale Witchaven (často špatně uváděno jako Witchhaven, mimochodem) některé své slabůstky napravuje, je atmosféra. Grafika je správně temná, nepřátele řádně suroví a groteskní, zvuky excelují, celé je to správně brutální. Snad jen hudba nestojí za moc, těch několik nenápaditých a stále se opakujících motivů začne brzy spíše otravovat.
Takže co s tím? Witchaven není FPS, kterou byste museli nezbytně nutně hrát, ale zároveň to není zdaleka takové tragédie, jak některé zkazky a legendy tvrdí. Jde o mírně nadprůměrnou řežbu ve fantasy hávu, se kterou bez problémů strávíte zábavné odpoledne, ovšem pokud to někde v polovině vzdáte, nikdo vám nemůže mít nic za zlé, protože v té půlce už jste viděli víceméně vše, co Witchaven může nabídnout. Příběh vás dopředu tlačit nebude, je ještě méně komplikovaný, než příběh Dooma :) Některé mapy jsou zbytečně rozsáhlé, ale v zásadě nezáludné, až na příležitostné záseky hra odsýpá svižně. A díky BuildGDX není nutné crcat se s původní verzí hry prolezlou bugy. Takže jo, proč ne, zahrajte :)
Nejnovější komentáře