Devadesátá léta, v domácnostech jste osobní počítače či konzole u malých capartů našli poskrovnu, o to víc byl vždy zážitek, když do města přijel kolotoč s oblíbenou maringotkou nabitou arkádovými automaty (v anglickém jazyce jednoduše arcade video games).
Mohlo mi být asi 7 nebo 8, právě na tu dobu si vzpomínám, kdy jsem na kolotoče nechodil kvůli labutím nebo houpačkám, ale právě z důvodu těch zatuchlých, ale kouzelných maringotek. Retro jak má být, jen vy, automat s hrou a čekající otvor na mince, kterým se vhazovalo často nesmyslné množství pětikorun (později to snad byly i desetikoruny?). Jako malý capart jsem většinou hleděl starším, silnějším a o mnoho zkušenějším frajírkům přes rameno a užíval si úplně vše co hráli. Užíval jsem si hratelnost, grafiku, mačkání tlačítek a ohýbání často velmi unavené páčky, která po každém náročném dni potřebovala řádný servis. Bylo to prostě super.
Chtěl bych tu shrnout pár her, které jsem do zmiňovaných maringotek chodil hrát, nebo jsem na některé oblíbené hry narazil v rámci jejich nečekaného umístění v hotelech, restauracích a podobně. Jednoho času se totiž tyhle automaty vyskytovaly skoro všude, dodnes si pamatuji na cukrárnu, kde kromě útraty za skvělé zákusky bylo možné pár drobných naházet do starého dobrého Donkey Konga. Tedy do automatovky, ve které se kromě ikonického opičáka také poprvé objevil Mario, jedna z nejznámějších herních postav minulosti, současnosti a určitě také budoucnosti. Představa je taková, že zde zmíním nejoblíbenější arkádové hry, jež jsem pomocí páček a tlačítek hrál.
Rád bych také slyšel vaše oblíbené hry a popovídal si o této skvělé, i když občas dost drahé době :)
První hru, kterou chci zde zmínit, je právě arkádovka Donkey Kong, kde jste ovšem nehráli za opičáka s nadměrnou muskulaturou a americkým úsměvem, ale instalatéra s italským knírkem, který se později proslavil pod jménem Mario. Jednalo se o vcelku jednoduchou plošinovku, skákačku chceme-li, kde bylo nutné zachránit princeznu (asi Peach) ze spárů Donkey Konga. Vaše postavička vlastně uměla jen chodit, skákat a šplhat po žebříku. A k zábavě to skvěle stačilo. První level hry byl nenáročný, stačilo ve správný moment přeskočit valící se sudy, které na vás posílal samotný Kong. Pozdější levely už byly náročnější, velkým nepřítelem byly přesně načasované skoky, jezdící plošinky, spalující plamínky a podobní zlobivci. Přiznám se, že jsem nikdy hru nedokončil, ale pro malého kluka to byla skvělá zábava. Nikdy jsem předtím nic podobného neviděl, tohle zahájilo mou lásko k hernímu médiu.
Majitel automatu na druhé hře musel pěkně zbohatnout, protože jsem ji hrál opravdu moc a pořád dokola (dokonce jsem určitý čas v maringotce držel rekord). Byla to stařičká Track & Field, která si mě ovšem dokázala zcela omotat kolem prstu a já bušil do tlačítek o sto šest. Jednoduchý koncept, ale o to vlastně šlo. Jste atlet, který musí v celkem 8 disciplínách dosáhnout co nejlepšího výsledku. Začínalo se sprintem na 100 m, následoval skok daleký, hod oštěpem, sprint na 110 m překážek, hod kladivem a nakonec skok vysoký. Stačilo co nejrychleji mačkat tlačítko a ve správný moment zmáčknout druhé tlačítko na automatu, díky kterému atlet na obrazovce vyskočil, vyhodil kladivo nebo v pravý čas odlepil tretry od země a přeskočil laťku. Šlo o frenetické bušení, ale také správné navolení úhlu odrazu či odhodu, jenž rozhodoval o trajektorii hozeného náčiní či samotného těla atleta. Strašně dobrý.
Dalším automatem, u kterého jsem strávil nechutně velké množství času, byla hra ze světa oblíbeného seriálu pro děti i dospělé, a to Simpsonů. Hra The Simpsons byla rubačka (beat'em up), kterých bylo tehdy všude celkem dost, také se jednalo o jeden z nejoblíbenějších žánrů. Vtip byl v tom, že bylo možné hrát až ve čtyřech lidech najednou. Mohli jste si zvolit jednotlivé členy rodiny, tedy Homera, Marge, Barta či Lisu. Nejmenší Maggie byla nehratelná postava (přeci jenom ani tak by za batole hrát úplně nešlo), kterou na začátku hry unesl zlotřilý Smithers. Vaším úkolem bylo v celkem 5 poměrně rozlehlých úrovních ubouchat všechny nepřátele, reprezentované známými postavami ze světa Simpsonů, a nebohou Maggie zachránit. Každá hratelná postava nabízela svou škálu úderů a bonusů, navíc bylo možné v určitém momentu síly jednotlivých postav kombinovat a vytvořit efektní a efektivní superkombo, jež bylo zcela zničující. Skvělá zábava. Bylo to dost těžké a mince padaly do automatu neuvěřitelnou rychlostí. Krásný.
Dalším skvostem, a z podobného ranku, byla hra Teenage Mutant Ninja Turtles (první a druhý díl). Jedny z těch nejlepších zástupců svého žánru. Bylo to barevné, bylo to rychlé a bylo to sakra dobré. Vybrali jste si ze čtyř známých želváků a jak jinak, vaším úkolem bylo to nandat Trhačovi a jeho pohůnkům. Nejednalo se o nic, co bych již neviděl jinde, ale prostě se to dobře hrálo. Každý želvák měl své zbraně, své pohyby a údery, existovaly navíc super chvaty, doplňování zdraví. Hra obsahovala ikonické Bossáky (ne Jardy) na konci každé úrovně. Pěkné vzpomínky.
Dalším pro mě prostě dobrým automatem byla hra s názvem King of Boxer (někde také Ring King), stvořená v roce 1985. Ve hře bylo cílem stát se absolutním králem boxu. Pamatuji si, že mi to nešlo, nebyl jsem tak dobrý a po zdolání prvních jednoduchých soupeřů jsem vždy dostal strašně nasekáno. Ale do herny chodil jeden kluk, který v té hře opravdu vládnul. Vlastně se dostal až na konec, získal zlaté rukavice a mohl s radostí odejít. Vtip byl v tom, že hra nekončila, prostě stále dokola posílala soupeře, které bylo možné porážet vlastně do nekonečna. Nebo do doby, než pan z maringotky nezavřel a nevyhnal nadržené pařánky domů za rodiči dělat domácí úkoly. Moc dobře se na to dívalo a já mám tuhle hru pořád v hlavě.
Další hrou byl fotbal. Vím, celkem netradiční, ale tahle sportovní hra byla úžasná, vypadala fakt skvěle, dobře se hrála a padaly v ní parádní branky. Její jméno je Football Champ, vaším úkolem bylo vybrat jednu z předních fotbalových velmocí a v turnajovém pavouku ji dovést až na samotný fotbalový Olymp. Stačila tři tlačítka pro střelu, přihrávku po zemi a přihrávku vzduchem, plus další tři varianty v momentě, kdy měl míč soupeř. Pak bylo možné tlačítka využívat pro odebírání míče, skluz a neférové pěsti či kopy. Jednalo se o čistou arkádu, realismus stranou, bylo možné faulovat, přestože byl přítomný rozhodčí, který ovšem většinu neférových soubojů nechával být. Po prvním jednoduchém utkání přišly opravdové výzvy a dostat se do finále znamenalo opravdu vysoký skill, nebo velké množství peněz či žetónků, které se do speciálního automatu v té době vhazoval.
A teď jdeme na ty velké kalibry, což jsou pro mě bojovky, turnajovky, jeden na jednoho, prostě všechny ty Street Fightery, Mortal Kombaty a King Of Fightery.
Pokud bych měl vybrat opravdu nejoblíbenější hru z tohoto žánru, byl by to určitě Street Fighter. Hra mi prostě sedla, měl jsem tam oblíbené postavy a bylo radost vytvářet komba a speciální chvaty, které vyvolávaly různé HADOOKENY, salta, ohnivé koule a mnohé další. Každá další reinkarnace Street Fightera přinášela nové hratelné postavy, nové bosse a prostředí, ve kterých bylo možné se rubat. Nebyl jsem v tom úplně nejlepší, ale sakra mě to bavilo. Ovšem ani první či druhý Mortal Kombat nebyl vůbec špatný, King of Fighters 97 nebo Tekken 3 jsou též skvělým zástupcem tohoto žánru.
Nakonec bych rád krátce zmínil několik zasloužilých her, které jsem hrál a miloval. Mezi ně patří například Sunset Riders, beat'em up (shoot'em up) z divokého západu. I zde bylo možné vybrat si z několika hrdinů, vzít pistoli, pušku či brokovnici a jít nakopat westernové zádele zloduchům, na které je vypsaná pěkná odměna. Mělo to úžasnou grafiku, originální akci, zvučelo to a hrálo se to na pohodu, jen to bylo zatraceně těžké. Jestli někdo dohrál, dejte mi vědět.
Z beat'em up žánru musím vyzdvihnout super gamesu jménem Final Fight. I zde bylo možné vybrat si mezi třemi hratelnými postavami. Capcom v roce 1989 zvolil, například oproti hře Double Dragon (mimochodem také jsem se něco nahrál, ale spíše na emulátorech), vykreslení velkých postav, což prostě vypadalo dobře. Jednotlivé údery, komba a speciální údery měly svou váhu, bylo prostě cítit, že své nepřátele opravdu řežete. Final Fight se později stal etalonem beat'em up mlátiček na automatech, vznikaly napodobeniny a další díly.
To je ode mne asi vše. Snažil jsem se rozpomenout na další hry, které jsem v arkádách odehrál, vím, že jsem se dostal například ke hře ze světa Vetřelců a Predátorů, ze světa Terminátora, kde nebyla k dispozici páčka a tlačítka, ale rovnou maketa zbraně, kde se mířilo do obrazovky, což vytvářelo dojem skutečné střelby, parádní zážitek. Stejně tak si pamatuji na legendu v zombie žánru The House of the Dead, která měla tuším další 2 nebo 3 pokračování, kde také byla k dispozici zbraň a bylo možné ji hrát ve dvou. Určitě jsem na celou řadu her zapomenul (Ghost and Goblins například), ale co si budeme povídat, je to už celkem dávno.
Byl bych rád, kdybyste se podělili a o své zážitky a zmínili další hry, které jste hráli a na automatech milovali :)
Pozn. Sledge - v článku bylo k ilustraci použito pár fotek z Arcade Her v Červeném újezdě, kdo ještě nenavštívil, měl by. Fotkami se nenechte zmást, jsou několik let staré, z prvního dne provozu pro veřejnost, viz galerie, dnes už to tam vypadá jinak, ještě lépe, automatů je k zahrání násobně víc :)
Sice jsem vyrostl ve strašné díře po granátu, nicméně provozovatel místního malého kina dobře věděl, kudy mince tečou, takže měl ve vestibulu většinu času umístěnou trojici automatů s tím, že je čas od času obměňoval.
Mohl jsem tak zahrát několik klasik jako Kung-Fu Master, Gauntlet, Choplifter či Sly Spy: Secret Agent. Ta poslední je vlastně docela slabá, ale vzhledem k atraktivnímu tématu a působivému audiovizuálnímu zpracování kolem ní byl vždy největší hlouček hráčů i čumilů :)
Určitě tam bylo ještě pár dalších „beden“, ale už si nevzpomenu…
Fun fact: dvoukoruny (nebo už to byly pětikoruny?) šly nahradit italskými lirami, které zbyly po dovolené! :))
Choplifter jsem hrával na svém domácím commodore 64, pořádně jsem nevede co dělat, ale i tak jsem u toho seděl, byl jsem ještě malý špunt. Kung Fu Master byla také na domácím přístroji, tuším, že to byl NES, SNES nebo jeho vietnamská napodobenina. Strašně dobré časy jednoduchých, ale skvělých her. Je vlastně s podivem, že dnes nadáváme na nové hry s krásnou grafikou a otevřeným světě, přitom dříve nám stačila páčka, dvě tlačítka a opakující se hratelnost, prostě naprosto jiná doba.
U nás v Bystřici jsme měli automaty taky v kině, asi to byl dobrý nápad. Tam jsem si zamiloval Truxton a Final Fight. Byl tam ještě Shinobi jeden pinball s nějakými hasiči.
Jsem tvůj člověk. Pro mě byl top zmíněný kung fu master. O tom se mi i kdysi zdálo.
Ty jsi rychlík kámo. Respekt. Supr recenze.
Klidně se podělte co jste hráli, dejte odkaz na YouTube, ať se inspirujeme, v dnešní době emulátoru je takové doporučení zlato a návod pro pěkně strávený večer:)
Moja naj automatovka čo som hrával v polovici 90.r. bola Ninja Combat na SNK Neo Geo.
Bol treba dlhý tréning, ale celé som to vtedy prešiel na jednu 5korunu.
Teraz to občas zahrám na Miyoo, keď treba precvičiť prsty :)
https://www.youtube.com/watch?v=hV9bgRRHvNo
To vypadá moc dobře, vždy se mi na arkádách líbil ten smysl pro detail, vážně to vypadalo dobře, kór ta kreslená (nejsem odborník, ale předpokládám, že je to kreslené) grafika. I dnes to prostě vypadá dobře, zestárlo to lépe, než kdejaké novější hry
U nás v menším městě když přijížděly dvakrát do roka kolotoče tak jsem hrával Klasiku Golden Axe, když jsem pak měl ZXko tak jsem ho urputně sháněl a nakonec byl silně zklamaný že to nevypadá stejně. Ale hratelnost nakonec zvítězila a grafika už nebyla to nejdůležitější. Na Amize jsem si pak chuť spravil.
Také jsem tam hrával kropenici Blazing Star, ale na tenhle žánr, ač mě baví dodnes, nemám schopnosti a reflexy ;)
Zdravím. Tak za mě byla a je pecka Moon Raider,hra ve které byl poprvé představen paralaxní scroling. Jeden skákal a druhý střílel a za 2kčs bylo zábavy :-). Parádní arkáda z Neo Geo je taky Shock Troopers.
Pardon, myslel jsem Moon Patrol samozřejmě.
NEO-GEO tenkrát v půlce devadesátek královalo mlátičkám, zmlátičkám a vertikálním střílečkám. Mít tři hry v jednom kabinetu bylo občas velké terno.
ALE. Když už se bavíme o Donkey Kongu, bylo by dobré zmínit i videoherní maringotky z osumdesátek. Ty jsem pro změnu objevil já potom, co mě a bráchu vyvezli rodiče přes Budapešťský Vidam Park do Bulharska. Největší videoherna co jsem do té doby viděl, oči mohly jen vypadnout z důlků a každá gamesa byla za 2 forinty. No a pak se objevily v mém městě. V maringotkách. Někdy dokonce i maringotek nastálo zaparkovaných. Z těch si pamatuju jiný a ještě lepší fotbálek, který se hrál na výšku na vertikálním displeji: Exciting Soccer od Alpha Denshi.
https://youtu.be/mXeZI9LkxmQ
Track& Field či HyperOlymipcs (dle bootlegu ROMky) byla taky dobrá výklepovka, my jsme měli týmy, kde jeden dobrovolník klepal běhavé tlačítko jak o život a druhý co platil hru časoval aktivitu. Dokonce se to i obsluha maringotek snažila zakazovat, ale co dokáže ze své kukaně směnárny oproti shluku těl mezi hráčem a kukaní.
SF2 a hry po 1995 hry to byly spíše domény bohatších měst. Jistá bývalá obuvnická díra v zemi na východě státu se na ně nikdy nezmohla.
Ale i tak, nejlepší arkády na začátku devadesátek jsem vyhmátl v Praze: Galaxy Force II. v kongresovém centru naproti hotelu Forum, Prehistoric World a Altered Beast v patře OD Kotva, a na Výstavišti (alias Parku Juldy Fuldy) tři různé videoherny, každá s něčím, ale jen jedna měla skutečnou arcade RPG jménem CADASH.
Co bylo v Brně se ani neptejte. Samé sovětské magnetomechanické hry typu tank v bojovém poli, které měřilo 5×5 metrů a krycí sklo odráželo stropní světla tak dokonale, že se to nedalo hrát i se sebezapřením. Anebo mechanické vrtulky se třemi letadly z dob II. sv. v., které se sestřelovaly snad optickomechanicky. Hrozný herní pravěk oproti RGB displej a páčka s cuplíky.
Matne si spomínam na maringotku čo k nám jazdila. Hrával som tam nejakého potápača, okolo ktorého bolo treba odstrelovať rôznu háveď za pomoci harpúny, ktorou sa mierilo. Tiež tam boli už náznaky výherných automatov a to oceľová gulička, ktorá nepredvídateľne padala pomedzi prepážky a úplne dole ju bolo treba zachytiť do hráčom ovládanej (vľavo/vpravo) blbosti. Keď sa podarilo, tak sa Kčs sypali :D
Jeeeje, maroingotky, tak za mě Golden Axe, Mortal Kombat, SF2 a samozřejmě Gauntlet :)
Z dnešního pohledu je to absurdní kvůli jedné hře sestavit počítač a mega krabici a produkovat to po tisících, ale byly to krásné časy
Červený Újezd mě teprv čeká, ale občas zajdu do OC Šestka v Ruzyni, kde mají velmi pěknou hernu, včetně ultimátních japonských simulátorů. Tam to musí frčet ještě doteď.
Nedávno jsem přiletěl zpět z Thajska a v Bangkoku jsem narazil na pár heren v horních patrech obchodních domů. Jak je tam kino, tak jsou tam automaticky i automaty. Dance Revolutions jsou už nějaký pátek mrtvé, ale co jede je grafický styl KLAXu a mačkání všemožných tlačítek. Taky elektronický bubeník byl docela nářez. Z toho kluka doslova tekl pot. Ale jel poctivě!!! Jinak samé autíčka a on-rails střelby v tmavé kukani pro dva.
Tedy v Japonsku.
Výrobci věděli určitě co dělají, třeba zvuk při vhození mince, už to v člověka pěkně navnadilo. Na místě je srovnání s forbesem. Gambling pro děcka.
Moc krásnej článek. Neuvažuješ o druhém, třetím díle co by byl zaměřený na použitý hardware? A následně pak na emulaci ať už na pc nebo na dobovém hardware?
https://youtu.be/ID-iJOw9rLo
Těch videoher je prostě strašně moc. Já vím, že videoherní maringotky na východě státu měly o to to jednodušší hry, čím více se člověk blížil ke Košicím Například v Žilině byly videohry předpotopního stavu.
U nás byl top Yie Ar Kung-Fu a v těsném závěsu již zmiňovaný Kung-Fu Master a poté jakýsi vrtulník. Snad Silkworm, ale jistej si nejsem. Když došly peníze a vášeň byla stále neukojena, fingovalo se propadnutí mince :o)
Velmi zákeřná technika podvádění, vlastně jsem ji nikdy nepoužil, bohužel :D ano Yie Ar Kung-Fu jsem také zahlédl v kabinetech, ale dohrál jsem ji na svém věrném Commodore 64, krásné časy, kdy se na obří disketu vešlo klidně 10 her, disketa měla paměť snad 1,44 Mb?
Taktéž zde. Ale 1581 3.5″ disketové jednotky byly vzácné. Tenkrát spíše vládly 1541 5.25″ disketové jednotky. Taky jsem získal jednu a posléze celý antistaticky nabitý disketový pořadník, který se velmi rychle zaplnil gameskami.
Vzpomínek je spousta, za mě hlavně už zmiňované:
V Praze:
OD Kotva: Teenage Mutant Ninja Turtles v přízemí u vchodu, ale hlavně Altered Beast ve čtvrtém patře – oddělení nábytku :)
Dětský dům (dnes Zara): The Simpsons, později i prodejna her na Sega Mega drive
Na dovolené v Itálii: Toki (1991)
Ano, The Simpsons a TMNT, na to prostě vzpomínám dodnes, i když to může být vlastně jednoduchá hra na dnešní poměry, tehdy to bylo parádní, hlavně ten multiplayer:)
Jinak pokud chce někdo opravdu zavzpomínat, na youtube je jeden parádní dokument, pro jedince vládnoucí angličtinou naprostý 10ti hodinový klenot
https://www.youtube.com/watch?v=v8rhq5YKJPg&t=14160s
Hezké vzpomínky.
Já v dětství (socíci a těsně po nich) mám do paměti vypálené pecky jako Missile Command, Robocop (na ten byla vždycky fronta), zmíněné Ghosts’n’Goblins, KUNG-FU MASTER, Gauntlet, Galaxian, Terra Cresta a samozřejmě Space Invanders.
Automatáři tenkrát ty mašinky docela často porůznu hackovali, často byla hra v kysně od hry jiné. Hezké doby.
Vzpomínáte, jak děcka vždycky postávala okolo, okukovala a říkala „můžu ti střílet?“ :-D
Jo a tenkrát byly hry za dvoukorunu. Ještě tu pěknou, velikou…