Horké léto – výlet do Pacifiku

Další z řady českých humorných adventur, která tu samozřejmě nesmí chybět, takže je nejvyšší čas si o ní něco málo říct. Sice už je tu jeden článek od Thomeless a možná vystihl hru lépe, než se to podaří mně, ale zkrátka si také neodpustím nějaký ten komentář.

Příběh hry nám představí hlavního hrdinu Honzu Majera a zavede nás na jeden ostrov kdesi uprostřed Pacifiku. (Mimochodem, víte, co je to Pacifik? To je, když dítěti ufiknete ruce. Ba dum tss!) Honzův táta je totiž botanik a potřeboval navštívit jeden místní ostrov, aby mohl studovat tamní flóru. Překvapivě sebou vzal i celou svou rodinu, včetně Honzy. Rodina Majerových si tedy užívá na exotickém místě, flákají se a vše je fajn. Bohužel, na ostrov připlují lidojedi z ostrova vedlejšího, rodinu Majerových přepadnou a unesou. A protože je Honza líný a vyhýbá se práci, někam se mezitím zašil a lidojedi na něj zapomněli. Zůstal tam tedy úplně sám a bez rodiny... Jeho úkolem je všechny najít a zachránit.

Je docela zajímavé, že se hra odehrává na exotickém ostrově někde uprostřed Tichého oceánu, protože české adventury jsou obvykle hodně lokální, orientované na Česko... Aspoň mám ten pocit.

Jak už to tak u českých adventur bývá, je tu dabing a tentokrát si to vzal na paškál Zdeněk Izer, který se mimo jiné netají tím, že má rád videohry. Údajně daboval všechny postavy, čemuž osobně příliš nevěřím (jednu postavu nedaboval určitě, ale to nevadí - stejně odvedl zatraceně dobrou práci). Hlavním tahounem hry je tedy humor. Humor je samozřejmě typický český a devadesátkový, což je něco, co prostě buď máte rádi nebo ne a nic mezi tím.

Někdy se humor nese v tom duchu, že Honza přirovnává různé věci k jiným, ve stylu: „Tahle opice vypadá jako moje sousedka Blažena.“ nebo: „Tohle lano vypadá jako to lano, na kterým se oběsil děda.“ a tak dále.

Jindy je tu značně absurdní humor. Některé rozhovory jsou naprosto ujeté a to takovým tím správným způsobem, přičemž největší legenda je samozřejmě Ionizační chemomorfní galvanizátor. Nebo jsou tu situace, kdy třeba zásahovka jde někoho zatknout a jeden opozdilec běží za nimi se slovy: „Kluci, počkejte, rozvázala se mi tkanička!“ Tyhle věci prostě pobaví, ne že ne.

Taktéž je super, že je tu hodně nadčasových vtipů, protože nereagují na žádné dobové události, díky čemuž se pobavíte i dnes. A když už tu jsou nějaké ty dobové vtipy, třeba narážky na hru Doom, tak vlastně také fungují, protože i dnes je zcela zřejmé na co vlastně narážejí.

Kdybych to měl srovnat třeba s Poldou, řekl bych, že mi Horké léto sedělo mnohem víc. Humor v Horkém létu je takový konzistentnější a díky Izerovi správně přiblblý a osobitější. Na druhou stranu je tu i spousta vtipů, které mají k Poldovi docela blízko.

Jedna věc, která mě trochu štvala je fakt, že si můžete zablokovat některé dialogy s různými postavami tím, že vyberete jiné možnosti dialogů, než po vás hra chce. Třeba legendární Ionizační chemomorfní galvanizátor jde zablokovat tím tím, že se zeptáte na cokoliv jiného než na „Co to tam kutíte?“, a pak už to nejde nijak vrátit, což je trochu škoda.

A pak je tu věc ryze technická - někdy se mi samy od sebe přeskakovaly rozhovory. Nejdříve jsem si myslel, že jsem se třeba uklepl myší nebo něco, ale postupně mi došlo, že se to děje samo. Nevím, možná za to mohla má verze Dosboxu...

Horké léto je hrozně fajn adventura a jedna z těch, které tvoří českou adventurní scénu devadesátých let. Myslím, že tahle adventura zestárla docela dobře, protože grafika, humor a vlastně skoro všechno funguje dobře i dnes. Co říct na závěr? Snad jen: bernardýn.