Píseční elementálové mi byli nakloněni, a já jsem tak mohl okusit vývojovou verzi připravované české real-time strategie Shrot, která otevřeně a zcela upřímně čerpá z lokální klasiky Paranoia! A všechny, kteří čekají na "Paranoiu 2024", mohu hned zkraje ujistit - je to tam!
Věřte mi, vím o čem mluvím, druhý díl Paranoie jsem odehrál před třemi měsíci, a navíc jsem březen strávil s klony Dune 2, tzn. mám poměrně jasno v tom, jak by taková Paranoia 3 měla vypadat, nebo ještě lépe, jaký bych z ní měl mít pocit. A Shrot skutečně beze zbytku zachovává ducha originálu, ovšem přibližuje ho současnosti. Což ale neznamená, že tak úplně v současnosti je. Podobně, jako v předchozím Spytihněvově projektu, FPS akci HROT, se ve Shrotu moderní prvky snoubí s historickým žánrovým odkazem, a výsledkem je hra, která jako by vypadla z alternativní reality konce devadesátých let. A to je dobré!
Nedoufejte tedy v bombastickou prezentaci na úrovni současných áčkových projektů, Shrot je tím, čím je - malým, de facto jednomužným projektem nadšence, který má slabost pro velmi svéráznou lokální klasiku, a rozhodl se její odkaz dále rozvíjet. Je to oživení RTS v té podobě, s jakou přišla Dune 2. Minimalistický Shrot se řítí ve stejné písečné brázdě, a odbočky, které žánr rozvíjely svébytnými směry, mám na mysli především Warcraft a Command & Conquer, spíše ignoruje.
To ale neznamená, že se zasekl v těch samých tekutých píscích, co Paranoia 2. Naprosto zásadní změnou je ovládání, které se od onoho historického odkazu oprostilo a nabízí zcela moderní a zaběhlý standard. Což znamená jednoduché označování libovolného počtu jednotek a přiřazování skupin pod klávesové zkratky. Výstavba a produkce jednotek jsou přímočařejší, netápete tedy, kde se co vyrábí.
Nebo taková libá drobnůstka - zadáváte-li dalekonosným raketám "Rozáliím" cíl pomocí vzdálenosti a úhlu, je aktuální úhel naznačen přímo na odpalovací rampě, a raketu v letu můžete dokonce automaticky sledovat. Přesně v ten okamžik víte, že autor má Paranoiu tak nějak v krvi, a dobře ví, co už byl prostě "zbytečnej vopich" :)
S povděkem kvituji inteligenci jednotek, které skutečně reagují na nebezpečí, tzn. nenechají do sebe jen tak pálit, a na útok nepřítele jsou schopny zareagovat, a to dokonce ve skupince. Stejně tak je ale můžete přikovat k místu, ze kterého se nehnou, a budou pálit jen na to, co mají na dostřel. Kombajny nestojí a hloupě nelelkují, dojde-li těžená surovina, tedy chmel, v jejich bezprostředním okolí, ale prostě si najdou jiný zdroj. Pravda, někdy jde o zdroj přímo vedle základny nepřítele, ale holt řidiči kombajnů jsou tvrdí chlapíci a nějakého toho ostřelování se nezaleknou, ostatně, všechna ta válečná vřava je vaše starost, ne jejich.
Stejně jako v Paranoie, ani ve Shrotu vám nepřítel, alespoň na aktuální úrovni obtížnosti, nedá moc času na klidný rozvoj, první půtky přicházejí klidně v první minutě a výstavba základny, zejména v pozdějších misích kampaně, je tak místy bojem o holé přežití. Ale žádný strach, pokud není nervák tohoto druhu vaším šálkem čaje, ve finální hře si budete moci navolit nižší obtížnost.
Audiovizuální zpracování se též drží původního pojetí, ovšem "fleky, přes které se nedá jezdit" už tentokrát skutečně vypadají jako hory. Barevně je hra na můj vkus až příliš dietní, základny se utápí v industriální šedi, ale soudě dle HROTu, i tentokrát má Spytihněv jasnou vizi, a kdo jsem já, abych jí rozporoval ;) Pro soundtrack byla v souladu s originálem zvolena hudba elektronická, což jsem původně předpokládal, že nepřekousnu, ale ne, nakonec jsem dunění nechal zapnuté.
Inu, písečné hodiny se nám dosypaly až na konec článku, a já vám s dovolením poradím: bavila-li vás Dune II, a oslovila-li vás i její česká kopírka Paranoia, přidejte si hned teď Shrot na wishlist. Je to nečekaná laskomina, povedená pocta a hra, do jejíhož vývoje se mohl pustit jen a pouze srdcař a nadšenec - už jen za to si Shrot zaslouží vaši pozornost.
Nepřítel útočí!
Na závěr potěším majitele slabších strojů, na líném notebooku s procesorem Pentium N5000 a 4GB RAM běží SHROT stejně sametově, jako na Ryzenu 5700X. Obecně je hra po technické stránce ve skvělém stavu, ani jednou za cca 10 hodin hraní mi nespadla, a také mě nepřekvapila bugem. Od vydání nás dělí cca 3 měsíce, během kterých, pokud vím, dojde na úpravy rozhraní, doplnění další grafiky, herních módů, intra, a nejspíš tisícovky dalších drobností, nicméně zdravé jádro už tam je a šlape náramně.
To zní skvěle :) píšu si na wishlist.
Kdo umí, ten umí ;)
Ja som pred rokmi hral Paranoia! 2, ale ten posledný level s jadrovými zbraňami je pre mňa nehrateľný. Tam som nestihol ani továreň postaviť a už letela atómovka a skončil som. Našiel som video na YT, kde to niekto dohral bez problémov, ale príde mi to tak, že mal len šťastie, lebo ho atómovka viacmenej minula. Mňa ale trafila vždy. Takže vtedy som na túto hru zanevrel. Dovtedy sa mi veľmi páčila.