Black Mesa – skvělý remake Half-Life

Skupina, která si říká Crowbar Collective, se rozhodla vytvořit fanouškovský remake prvního dílu Half-Life a postavit ho na Source engine z druhého dílu. Pracovali na tom přes dekádu (první verze dokonce vyšla už v roce 2009, další pak v roce 2012). Za normálních okolností byste mohli očekávat, že Valve pošle na Crowbar Collective tým právníků a udělá jim ze života peklo, protože bez dovolení sahají na jejich duševní vlastnictví. Ale protože Valve není Nintendo, naopak se rozhodli projekt podpořit a oficiálně vydat na Steamu, kde se roku 2015 objevil nejdříve v early access verzi a kompletně hotový projekt přišel až v roce 2020.

Black Mesa je tedy remake prvního dílu. Není to však remake jedna ku jedné, tedy ta stejná hra jen v nějaké lepší grafice a a na novějším enginu. Zároveň to ani nejde zase tak daleko od původní hry, protože se tvůrci snažili co nejvíce držet klasické filozofie Half-Life, takže 90 % starých dobrých lokací a obsahu se zde stále vyskytuje a jsou jednoznačně rozpoznatelné. Dokonce všechny mise jsou stejné - je tu On A Rail a je tu Surface Tension a je tu Lambda Core a tak dále. Když už se vyskytují nějaké větší změny nebo nějaká designová modernizace, dávají tyhle změny téměř vždy smysl a vylepšují celkový zážitek.

Hned na začátku si můžete všimnout, že prostředí Black Mesy je výrazně detailnější, živější a modernější. Vejdete třeba do nějaké kanceláře a uvidíte, že na stěně visí obrazy, nástěnky s různými vzorci, plakáty, diplomy... na stole jsou knihy, papíry, složky, těžítka, telefon, počítač, hrnek s kávou, psací potřeby, lampička a já nevím, co všechno. Stejně tak 3D modely jsou na daleko vyšší úrovni. Vědci už vypadají jako lidi, ne jako krabice od bot. Navíc tu přibyly ženy, vědkyně :) Half-Life v roce 1998 si prostě nemohl dovolit tolik assetů a polygonů, zatímco dnes si to dovolit může.

Když už jsem u těch 3D modelů - tvůrci odvedli dobrou práci, nicméně je tu případ jednoho monstra, kde si práci trochu ušetřili a to je Vortigaunt. 3D Model Vortigaunta prostě chytli ten, který byl v Half-Life 2 a nacpali ho sem. Řekl bych, že i úplně beze změny. Nemám nic proti. Občas mě tohle ale trochu zmátlo, protože ve druhém díle byli Vortigaunti přátelská rasa, která s vámi spolupracuje, zatímco v prvním jste stále nepřátelé. Občas jsem tedy nechápal, proč po mně najednou střílí blesky, než jsem si vzpomněl, že se vlastně ještě nekamarádíme. Vortigaunti každopádně nejsou tak úplně zlí ani v prvním díle a později se ukáže, že jsou to otroci Nihilantha. Sorry, spoiler, ale je to známý příběhový fakt a tady je to v závěru hry ukázáno daleko explicitněji, než to dovedla původní hra.

Pochopitelně se Source enginem tenhle remake zdědil modernější fyziku. Tady bych měl možná první menší kritiku - přišlo mi, že té fyziky tvůrci moc nevyužívali a mohli ji využít malinko lépe. Já jsem mnohdy úplně zapomněl, že v té hře nějaká moderní fyzika je a jednou za čas se vyskytl moment, kdy se mi připomněla - třeba jsem šel, strčil jsem do sudu, on se převrátil a spadl na zem. V takové chvíli jsem si vždycky řekl: "Aha! No jo, Source engine! Proč tu nejsou větší hrátky s fyzikou?" Sem tam se samozřejmě vyskytují nějaké drobné úkoly, jakože musíte támhle vypojit kabel z elektrické zásuvky a zapojit do jiné nebo něco takového. Mimochodem, stejně jako v druhém díle Half-Life i tu můžete libovolně cokoliv sebrat, nosit a dokonce s tím házet. Reálně to ale nikdy moc nevyužijete. Kromě toho tu není Gravity Gun :)

Remake se stále víceméně drží filozofie původní hry - jak jsem psal výše - a je předloze natolik věrný, až jsem měl mnohdy pocit, že hrají prostě normálně Half-Life a ne nic jiného. Nicméně tohle všechno platí jen tehdy, pokud jste stále na Zemi. Jakmile se dostanete na Xen, začnou se dít věci. Božíčku!

Xen obsahuje na rozdíl od zbytku hry výrazné změny oproti originálu. Natolik výrazné, až bych řekl, že tak 80 % se naprosto liší. A možná vás také překvapí, když prohlásím, že je to dobře. Co si budeme nalhávat - Xen nikdy nebyl nejoblíbenější část původní hry a vždy působil trochu odfláknutě.

Tady je však procházka Xenem naprosto neuvěřitelný herní zážitek. Xen je prostě nádherný. Když se na něm octnete, zůstanete stát v němém úžasu. Vše kolem je velice živé - fauna i flóra. Kolem dokola poletují nějaká stvoření, které připomínají rejnoky. V dálce svítí malá červená hvězda. Kolem dokonce jsou podivné rostliny různých barev, přičemž některé i svítí. Působí to hrozně přirozeně a organicky - skoro máte pocit, že by taková planeta mohla skutečně někde existovat.

Vědci z Black Mesa Xen zkoumají, což je na některých místech poznat. Občas najdete nějaké mrtvé vědce v HEV suitu, nebo nějaké vědecké nářadí kolem. Občas narazíte dokonce i na menší laboratoře provizorně zbudované na různých místech.

Taktéž se v téhle části hry vyskytují i nějací nový nepřátelé. První je výbušná verze Houndeye a druhý je reverzní Barnacle. Barnacle je taková ta věc, co visí na zdi a může vás chytit jazykem a sníst. Na Xenu pod vodou žije opačná věc - jazyk plave na hladině a když nebudete dávat pozor, chytne vás a stáhne pod vodu.

Jinak Xen už není malá krátká část hry. Dokonce bych řekl, že když se dostanete na Xen, tak jste teprve tak v půlce celého Black Mesa. Tvůrci se snažili, aby Xen byla prostě významnější, delší a propracovanější část hry, což je rozhodnutí, které chválím. Na stranu druhou se přiznám, že tahle část byla dlouhá možná trochu přespříliš. Téměř na konci hry jsem se přistihnul, že už mi to připadá dlouhé, některé pasáže bych možná vystřihl nebo zkrátil, zvláště proto, že se dostavil stereotyp, kdy už po padesáté řešíte nějaký podobný enviromentální puzzle a tak dále.

Bohužel velkým problémem Black Mesa je také technická stránka. Na Steam Decku hra každé dvě minuty crashne, což je trochu hanba. Čekal bych, že zařízení od Valve rozjede hru vydanou Valve v pohodě, ale světě div se... Na PC mi to sem tam crashlo také.

Co dodat na závěr? Black Mesa je absolutně bomba. Je to zážitek, který jsem už dlouho u žádné hry neměl. Skvěle jsem se bavil od začátku do konce a velký respekt tvůrcům, že dovedli tak dobře modernizovat Half-Life a nic během toho zásadně nepokazit. Osobně bych byl raději, kdyby hra byla lépe technicky optimalizovaná, některé zdlouhavé pasáže na konci mírně kratší a celkově se Black Mesa nebála lépe využívat fyziku. Mimo tyhle tři drobnosti jsem ale nadšen. Doporučuji všem na sto procent.