Gabriel Knight: Sins of the Fathers – Vúdú bez panenek

Jednou za čas, ať je sníh nebo vedro, dostanu neodkladnou chuť zabalit se do huňaté deky a odehrát nějakou dobrou adventuru. Rád bych tvrdil, že se snažím hledat nové chutě v katalozích platforem jako itch.io, ale no… nedaří se. Těch klasik, které chci do své expirace dohnat, je stále moc a o téhle se v kuloárech tvrdí, že se dost možná jedná o tu nejlepší adventuru vůbec. Ano, není to žádná jiná nežli Gabriel Knight: Sins of the Fathers.

Gabriel Knight je spisovatel vlastnící malé knihkupectví v New Orleans, v jednom z těch malebnějších koutů Spojených států (nekoukejte se ale na statistiky zločinnosti). Jako každý spisovatel hledá inspiraci pro své knihy - naštěstí pro něj a smůla pro oběti, začnou New Orleans sužovat tajemné vraždy, které, jak to tak vypadá, jsou páchány rituálně ve stylu vúdú. Dnes v noci se jedna taková vražda udála, Gabriel si takovou možnost nechce nechat ujít a rozhodne se místo činu hledat. To se mu po chvilce adventurního umu podaří a ku prospěchu věci je vyšetřujícím detektivem na místě činu jeho přítel detektiv Mosely. Ten je poměrně sdílný, tudíž může Gabriel začít vyšetřovat na vlastní pěst. Je moc vúdú opravdu skutečná a mají s tím Gabrielovy noční můry něco společného? To se tu rozhodně nedozvíte.

Vyšetřování, potažmo celá hra, je rozdělené do deseti po sobě jdoucích dnů. V prvních čtyřech dnech si nejvíce užijete samotné vyšetřování a zjišťování, o co tu vlastně jde. Chodíte po městě, většinou řešíte menší hádanky, ale především se prokecáváním postav dozvídáte o náboženství vúdú a jeho kořenech v New Orleans. Tyhle vědomosti na vás nejsou hozeny jen tak plným vědrem, obraz vúdú skládáte od spousty dobře napsaných postav - jedna zná historii, jiná symbolismus a druhá je spíše ezo. Za mě je to příjemný úvod do něčeho, o čem jsem vlastně neměl moc ponětí.

A kdybych měl vzít dialogy jako celek, tak jim se opravdu nedá vůbec nic vytknout, je to absolutní špička mezi adventurami. Žánrově bych Gabriel Knight řadil někam do mysteriózního thrilleru, ale to nebrání Gabrielovi občas suše utrousit nějaký vtip. Svět mystiky a lidé kolem ní jsou většinou vážnějšího charakteru než Gabriel, on bývá často nad věcí, což nejenže ostatní postavy může iritovat, ale je i často díky tomu nezodpovědný. Což postavy kolem něj vnímají s nelibostí. Pro mě osobně není Gabriel stoprocentní dobrák a hrdina, občas se chová trochu jako hajzlík, ale to k tomu zkrátka patří. K živelnosti postav navíc dodává, že se o dabing zasloužilí herci jako Tim Curry (Gabriel), Mark Hamill (Mosely) nebo Michael Dorn (Dr. John). Na Marka Hamilla jsem zvyklý z batmanovských her, ale tady bych ho tedy nepoznal. Je to skutečně působivý ansámbl - speciálně Dr. John, to je charakter.

Oněch deset dní, do kterých je hra rozdělena, dává smysl nejen z příběhového hlediska, kdy cítíte, jak se kolem vás utahuje smyčka, postavy a lokace mizí, ale dny jsou i rychlejší. První tři dny jsou nejdelší na dohrání, a ne že byste při nich nezapojili mozek, ale většinu strávíte dialogy a hádanky s nimi spojenými. Čtvrtý den jsem narazil na puzzle, na který jsem tak trochu pozapomněl a donutil mě kouknout do návodu. Je to jeden z puzzlů spolu s ještě jedním, které bych pravděpodobně nevyřešil ani za tři lidské životy, a takové mi trochu kazí herní zážitek. Ale alespoň nemusíte vyřešit každou hádanku hned a ani nemusíte najít / použít každý předmět v ten den co ho najdete, to je minimálně pro nervy příjemné.

Jen je škoda, že všechny dny nejsou tak dlouhé jako první půlka. Ve druhé se dny scvrknou na tři až čtyři složitější hádanky a tím den většinou končí. Tím bych nechtěl říct, že se cítím o něco ochuzen, nebo že je hra krátká, ale minimálně jedna příběhová zákruta působí trochu zbytečně. Jmenovitě - výlet do Afriky tu vůbec nemusel být. Ano je tu jedna důležitá postava, ale tu jsme mohli potkat kdekoliv jinde. Jsou tu asi jen tři obrazovky, které se neustále opakují, jinak to nic nepřidá.

Obecně tu není moc obrazovek a ruku na srdce, nejsou ani nijak krásné. Hry od Sierry mi vždy připadaly trochu ošklivější než jejich konkurence od LucasArts. Onen mystický nádech New Orleans tím naštěstí vůbec neutrpěl, na smysly vám i tak bude brnkat velmi specifická atmosféra tohoto místa a postupná tísnivost věcí, které se právě odehrávají na obrazovce. Příběh si ale přeci jen mohl odpustit tu zastávku v Africe a raději se soustředit na zbytek, ale je to jen nepatrný povzdych.

Určitě nedokážu říct, jestli Gabriel Knight: Sins of the Fathers je nejlepší adventurou všech dob, na to nemám mandát, ale rozhodně se jedná o jednu z minimálně top tří. Tahle hra není žádný skrytý poklad, ale přeci jen, jestli jste ji stále nehráli, tak už jen pro stále docela neokoukané prostředí a téma, byste si ji měli doplnit.