Dohráno – Gabriel Knight: Sins of the Fathers

No konečně! Po dvojici příběhově spíše plytkých adventur Rex Nebular a Sam & Max mi pod ruku konečně přišla hra, která splnila mé vysoké nároky na strhující děj :) Není to bez chyb, ale k adventurnímu ideálu má toto sierrácké dílko velmi blízko. Detektivka Gabriel Knight: Sins of the Fathers je v kostce tak nějak to, co si od adventury představuji.

Jádrem znamenitého příběhu je série brutálních vražd, jejichž nechutné detaily jsou inspirovány tajemným Voodoo. Policie je bezradná a hlavní hrdina Gabriel Knight, který doufá v nalezení inspirace pro svou novou knihu, se postupně stává jediným, komu na vyřešení vražd opravdu záleží. Pátrání vás zavede do mnoha zákoutí města New Orleans a jeho okolí, a odhalí, že pod rouškou klidného života skrývají se věci nečisté.

Jak téma napovídá, tentokrát nepůjde o řachandu, ale o vážně pojaté vyprávění. To ale neznamená, že se humoru nedočkáte, naopak. Jen to není groteska, ale inteligentní, přirozený a v dobrém slova smyslu "obyčejný" humor schovaný ve skvěle napsaných textech.

I samotný Gabriel je na první pohled naprosto obyčejný spisovatel a majitel antikvariátu. Ale nebojte se, nečekají vás výzvy typu "naceňujeme leporelo s krtečkem", velmi záhy se ukáže, že noční můry, kterými Gabriel trpí, mají hlubší kořeny, a že doženou-li vás hříchy vašich předků, je na čase odložit sadu na lepení knih a vydat se do akce!

A navíc, Gabriel je sice knihomol, ale zároveň se po městě prohání na chopperu a odívá se v kožený kabát. Tuším, že hlavní designérce Jane Jensen není nechvalně proslulá červená knihovna tak úplně cizí :) Na druhou stranu Gabriel není žádný romantický ideál, naopak, jde o cynického dobytka, který pro dvojsmyslnou narážku nejde daleko, jak by mohla potvrdit jeho nebohá asistentka Grace.

Protože jde o adventuru detektivní, sází Gabriel Knight: Sins of the Fathers především na propracované dialogy. Téměř všechny postavy, které ve hře potkáte, můžete dopodrobna "vytěžit", a rozhovory si později znovu přehrát. Skutečně doporučuji věnovat veškerému textu mimořádnou pozornost, protože jedině tak máte šanci rozplést nitky propracovaného příběhu. Toto je jednoznačně nejsilnější stránka hry. Příběhové pozadí je propracované, tajemné, z každého poznání vyplývají další otázky, na jejichž odpověď proste chcete znát odpověď stůj co stůj, a propletenec mysticismu, Voodoo kultů a dávného prokletí rodu Knightů se elegantně rozmotává. Sny nejsou tím, čím se zdají být!

Sbírání předmětů a jejich kombinování se samozřejmě nevyhnete, ale v porovnání s klasickými adventurami je toho pomálu. Bohužel na to, jakou hrstkou předmětů se musíte zabývat, vyplývá z jejich přítomnosti ve hře přespřílišná frustrace. Protože pixel hunting. Některé předměty jsou zjevné na první pohled, ale jiné jsou téměř neviditelné.

Jeden z pixelhuntingových záseků.

Podobné je to s hádankami. Většina je tak akorát, abyste po poctivé porci logické detektivní práce zvolali radostné "heuréka", ale některé, naštěstí jich není mnoho, jsou na hranici řešitelnosti. Opravdu jsem se snažil jet bez návodu, protože ten by tu detektivní atmosféru dokonale rozbil, ale na několika místech jsem musel přiznat porážku, a co hůř, kroutil jsem nechápavě hlavou i ve chvíli, kdy jsem daný problém progooglil zleva zprava. Ne snad, že by hra k řešení zákysů nedávala vodítka, ale některé puzzly mají příliš dílků a jejich cíl je příliš nejasný. Ale když tyhle extra-špeky pomineme, není hádankám co vytknout.

Pro audiovizuální zpracování mám slova chvály. Soundtrack je i na FM syntéze poslouchatelný a úvodní melodii v Gabrielově obchodu s knihami (St. George's Books) bych neváhal označit za brilantní. Skvěle evokuje místo klidu a míru, za jehož zdmi se ovšem odehrává chaos :) Grafika je skvělá, detaily obličejů v rozhovorech obzvláště. Vytkl bych jen jednu věc - dění je zobrazeno v nudli uprostřed: horní část patří rozhraní, které se zobrazí po najetí myší, spodní část textům. Po většinu hraní tak máte nahoře i dole černý pruh a reálné rozlišení herní grafiky je pouhých 320x124 bodů.

Samostatnou kapitolou je dabing. Formálně je vše v pořádku a zvučná jména střídají jména ještě zvučnější - Tim Curry, Mark Hamill, Michael Dorn... drobný problém tkví ve vedení herců, kdy konkrétně Tim Curry, tedy Gabriel sám, chvílemi toho "prasáka" myslím zbytečně přehání. Ale někdy ho naopak trefí úplně dokonale, a při vážných scénách je vynikající. Stačilo, aby měl režisér cojones ho trochu usměrnit, a mohli jsme tu mít herně-oscarový výkon :) Vypravěčka má jediné plus - dá se vypnout. Tradiční trabl dabingu adventur z toho období je pak technická stránka, kdy jsou některé segmenty divně zašuměné, není sjednocená hlasitost, a to kolikrát ani v rámci jednoho dialogu apod. Nicméně jako celek a v kontextu doby je dabing rozhodně nadprůměrný.

Technická stránka hry je trochu slabší - občas je uměním dostat se z obrazovky, problémy s naháněním jistého mima jsou legendární, text a dabing se občas tak úplně nesejdou atp. Ale na druhou stranu je hře minimum "mtvých konců", což je šokující, jelikož jde o adventuru od Sierry, která je podobnými "fórky" proslulá. Vyloženě umřít můžete snad jen v poslední fázi hry. Za celou dobu se vám nestane, že byste někde něco špatně použili a nemohli z daného bodu hru dokončit. Na místě je velká poklona designérce Jane Jensen za zvolený přístup.

Závěr? Gabriel Knight: Sins of the Fathers je vynikající detektivní adventura, jejíž hlavní devizou je výtečně napsaný příběh a chytrý design. Ve srovnání s těmito kvalitami dokonale blednou ony drobné minusy, jako jsou vyšší obtížnost, pixelhunting, nedotažené technické zpracování a trocha té červené knihovny. Zahrání nelze než doporučit.

Btw.:
1) Hra má takovou sympaticky staromilskou "fíčuru" - počítá skóre. A při každém navýšení skóre se ozve zvuk sice nepříliš příjemný, ale velmi brzy budete každé jeho zaznění nadšeně slavit :)
2) Malia? Pfff, jedině Grace!

Hra je dostupná na GOG, pokecat si o ní můžeme třeba na fóru.

Michael "Mr. Worf" Dorn by přece nedaboval nějakou houžvičku!