RPG Deník: Driscollův manuál na přežití aneb zápisky z nečekaně zelené planety (8. část)

***

Výňatek z osobního deníku Dr. Rainera Hofstedta

Předmět: Souhrnná analýza velkého predátora ANIMAL Démon

Identifikace

• Terestrický, silně osvalený predátor s výraznými rohy, drápy a keratinovými výrůstky na končetinách. "Hříva" hrubé srsti na šíji a zádech zvyšuje siluetu a zřejmě slouží k zastrašení. Lokomoce dvounohá, digitigrádní.

Morfologie

• Lebka robustní, lícní oblouky a čelistní úpony hypertrofované; chrup pilovitý, přizpůsobený k trhání.
• Dvojice zakřivených rohů (laterální směr), čelní pancéřové pláty.
• Předloktí a holeně s přerušovanými keratinovými ostny; sekundární zbraň a pasivní pancíř.
• Ruční úchop hrubý, a pevný; chodidla s masivními drápy pro odraz a stabilitu při nárazu.

Fyziologie a výkon

• Výrazná explozivní síla krátkého trvání: tvor preferuje nárazové údery.
• Při plném zásahu dochází k hlubokým trhlinám měkkých tkání a otřesu; zaznamenány "kritické zásahy" (náhlý kolaps cíle i přes zbroj).

Chování

• Vysoce teritoriální; před útokem rozšiřuje hruď, syčí a provádí úkroky do stran.
• Útočný vzorec: přiblížení v přímce, odklon trupem a náhlý hákový úder (roh/rameno) následovaný drtivým úderem pěstí nebo tahem po boku.
• Na bolest reaguje vzteklým výpadem; při ztrátě výhody couvá do polostínu a znovu "přepočítá" vzdálenost.

Odolnosti a slabiny

• Fyzická odolnost vysoká (řez, tupý náraz), přirozený keratinový pancíř tlumí sečné rány.
• Magická odolnost nízká; výrazná náchylnost k mrazivým kouzlům (chladem tuhne svalová mechanika, ztěžkne krok a snižuje se rychlost odrazu).
• Zvláštní zranitelnost na cílená protidémonická kouzla Mellthase; narušení "vazeb" držících jeho energii pohromadě, dochází k úplné destabilizaci.

Hypotézy (původ a povaha)

• Fenotyp naznačuje umělou či rituálně "zesílenou" entitu: anomální poměr síly k tělesné hmotnosti a citlivost na protidémonická zaklínadla svědčí o energetické vazbě mimo běžnou biologii.
• Hříva a rohové pláty mohou mít i signální funkci; jedinci s mohutnější srstí vykazují agresivnější teritoriální projevy.

Démon typu ANIMAL je neinteligentní v taktice, ale smrtící v kontaktu. Zlomí se chladem a "čistou" protidémonickou magií; zbytek je o geometrii prostoru a disciplíně.

***

Jednosměrná jízdenka do ohnivého pekla

Když jsme se odtrhli od toho okna, od té… věci, zůstala po nás ve vzduchu divná tíseň. Ne ticho, ale něco jako dozvuk. Nechali jsme to monstrum za sklem, ale já měl pocit, že ono nás nenechalo. Že nás má v hlavě. Zapsané. Očíslované. Pokračuji tedy na sever a na rozcestí jdu na východ. Za dveřmi je malá místnost na severozápadě se spínačem, který odblokuje cestu. Ta vede dál úzkou chodbou.

Za tebou plameny, před tebou nejspíš krvelačný mutant. Jasně, tohle bude určitě vtipná příhoda na vyprávění v hospodě.

Jakmile přejdu tři kamenné desky, za mnou vyšlehne stěna plamenů. Není cesty zpět!

"Sakra… tohle fakt nebylo v plánu," zavrčel jsem a sledoval, jak se plameny za námi zvednou jako rudá zeď a spálí nám ústup na prach.

"Tepelný zdroj má mechanický původ," oznámil Rainer tónem člověka, který právě komentuje počasí. "A vypadá to na jednosměrnou past. Musíme vpřed."

"Skvělý postřeh, Rainere. Zapíšu si ho hned za poznámku 'voda je mokrá'. Siro, co ti šeptá magie?"

"Je to silné," řekla tiše Sira, oči doširoka. "A zlé. Hodně zlé. Tohle není jen past. Tohle je vzkaz."

"Báječný," odfrkl jsem. "Takže jsme v chodbě, kde nás chce něco roztrhat zaživa. Má někdo návrh, který nezahrnuje bolestivou smrt?"

"Je tu jen hněv," zašeptala Sira. "Čistý, nerušený hněv. Tohle někdo vytvořil s úmyslem. A ne dobrým."

"Nebo chtěl, aby tady kdokoli zůstal… nafurt," dodal jsem a otočil se na Drirra. "Vidíš něco?"

"Plameny… a stíny," otevřel jedno oko víc než druhé. "Ale ty stíny se nehýbou podle ohně. Pohybují se samy."

"Takže shrnutí," zvedl jsem ruce. "Za námi ohnivá zeď, před námi nejspíš něco, co nemá rádo návštěvy, a my uprostřed, krásně propečení. Ideální dovolená."

Mellthas mi položil ruku na rameno a ukázal mi nový vzkaz: "Není cesty zpět. Jen dopředu."

Znáte ten pocit, když chcete projít kolem v klidu, ale dungeon má svůj názor?

A pak, sotva vstupujeme do další místnosti, stojí přímo před námi. Žádná bariéra, žádný odstup. Jen holá chodba, chladný kámen a on, přesně ten samý, který na nás zíral skrz sklo, akorát teď má volný prostor k pohybu. Mříž nad vstupem je zvednutá.

Silueta se napíná, hrudník se zvedá a klesá v těžkých, zvířecích nádeších a celá místnost se stahuje jen kolem jeho postavy. Ten okamžik, kdy nám dochází, že už není pozorovatelem za stěnou, ale překážkou přímo v našem směru. Tady není kam couvnout.

Ten typ strážce, co je rozhodně motivovaný... jen ne moc ke konverzaci.

"Dobře, tak tohle je rozhodně větší než Krondir," pronesl jsem a snažil se, aby můj hlas zněl klidněji, než jak jsem se cítil. "Nějaké nápady, co je to za pekelnou bestii?"

"Bude to démon nižší třídy," odpověděla Sira, aniž by spustila oči z příšery.

"Jinými slovy, bude to bolet," přeložil jsem si to pro sebe. "Dobře, připravte se. Drirre, jdeme na něj zepředu. Siro, Mellthasi, víte co dělat!"

Démon zařval, zvuk, který otřásl samotnými kameny pod našima nohama. Rozběhl se proti mě, drápy připravené k útoku. Zvedl jsem štít a napjal svaly v očekávání nárazu. Ten přišel s brutalitou parního kladiva a odhodil mě na zeď. Než se stihl otočit k druhému úderu, objevil se před ním záblesk oslepujícího světla.

Mellthas, který stál za mnou s napřaženýma rukama, zamumlal něco, co znělo jako starodávné zaříkávadlo. Démon se zastavil uprostřed kroku, jeho tělo se začalo chvět a rozpadat v prach, jako by ho požíralo neviditelné světlo. Během několika vteřin po něm nezbylo nic, jen ticho a ozvěna jeho řevu.

Chvíli jsme všichni jen zírali na prázdné místo, kde ještě před chvílí stála bestie.

"Co… co to bylo?" zeptal se nakonec Drirr a jeho hlas zněl překvapeně, což se u něj stávalo jen zřídka.

"To bylo… kouzlo 'zahnat démona'," odpověděla Sira a podívala se na Mellthase, který se jen lehce usmál.

"Fascinující," zamumlal Rainer a horečně si zapisoval poznámky. "Instantní anihilace démonické entity… Tohle bude na několik vědeckých článků."

"Dobře," řekl jsem a snažil se znít, jako bych mě nic nebolelo. "Takže… příště, až potkáme démona, necháme to na Mellthasovi. Ušetříme si tak spoustu modřin. A teď, když je cesta volná, jdeme dál. A Mellthasi… díky."

Když ti mág ve skupině konečně dokáže, že není jen inventář na svitky a rozumy, ale i na pořádné efekty.

Místnost se pomalu usazuje do ticha, jen prach z rozpadlého démona se ještě líně vznáší ve vzduchu jako dozvuk toho, co se tu děje. Svaly mi ještě cukají bolestí. Je zvláštní stát teď v klidu a uvědomovat si, že bych klidně mohl ležet rozmačkaný o tuhle stěnu, kdyby Mellthas nezasáhl ve správnou chvíli. Záblesk jeho magie ještě pořád zanechává na sítnici šedomodré skvrny. Rainer si zapisuje poznámky s výrazem člověka, který právě vidí něco, co popírá půlku jeho teorií.

Sira sleduje místo, kde démon zmizel, jako by se bála, že se znovu poskládá z popela. Drirr stojí napůl ve střehu, napůl v úžasu. Je to jedno z kouzel, které jsem koupil v knihovně u Rovese. Mellthas se ho naučil během cesty sem dolů. Když si dovolím vydechnout, sálající napětí z celé skupiny pomalu opadá. Konečně můžeme zkontrolovat, co leží před námi. Chodba se svažuje do tmy, po stěnách se táhnou vlhké šmouhy a ze spodních pater proniká chlad, který působí nepřirozeně ostře. Je čas jít dolů.

Pokud máš chuť na meditaci s netopýry, vlhkem a čerstvým strachem, teď je ten správný čas vstoupit.

V místnosti s červenou a zelenou deskou volím nejdříve červenou. Dvě skupinky Warniaků sfoukla Sira kouzlem "zmrzlá lavina". V hromadě smetí ve stejné místnosti leží kulatý štít, boty a nějaké zlato. Zelená deska mě zavede do obrovské místnosti s monstry, která jsou za prosklenými stěnami. Můžu opatrně našlapovat jen na zelené dlaždice, ALE! Za těmi stěnami je spoustu zkušeností, které se mi tady nechce nechávat.

Legenda praví, že pokud přežiješ věci za červenými zdmi, získáš… no, rozhodně originální zážitky.

V partě panuje shoda: Mellthas bude zahánět démony!

Po magickém selhání následuje plán B: Zamrazit, rozsekat na kostky a servírovat jako dungeonové ledové pochoutky.

Drirr a jeho talent šlápnout vedle

Jsou to všechno ANIMAL Démoni na první úrovni a pár skupinek třetí úrovně. Boje to jsou náročné, ale dá se to zvládnout. Když jsou všechny zelené desky sešlápnuté, otevře se průchod na severozápadě. Dostanu se ke dvěma místnostem. Zelená deska odkrývá truhlu se stříbrným a zlatým prstenem. Každý přidá jeden bod do obrany. Za červenou deskou je zamčená truhla s pastí, ve které je kožený štít, malá sekera, prokletá modrá dýka a nějaké zlato. Zářivě modrá dýka sebere padesát bodů magického nadání. Nechávám ležet.

Když se místo progresu vydáš cestou propadu, doslova. Drirrův test hmotnosti družina nevydržela.

Dostanu se do místnosti s modrou deskou. Drirr na ni šlápne a propadneme se.

“Dobrá, bude zajímavé vědět co se stane,….” S touto poznámkou Drirr vstoupil na modrou desku. S prasknutím zmizela velká část místnosti a strop se opět uzavřel potom, co jím všichni propadli do podlaží!

“Drirre!” vykřikl Tom. “Ty jsi nás všechny vehnal do záhuby! Zatraceně, nedotýkej se svými zbrklými prsty žádného spínače, dokud s tím nebudeme všichni souhlasit!”

Mellthas mezitím rychle čmáral na papír a pak ho strčil Tomovi pod nos. Stálo tam: "Měli bychom se držet pohromadě. A najít cestu ven."

“Díky, Mellthasi,” povzdechl si Tom. “A Drirre… příště se prosím zeptej, než skočíš na něco, co vypadá jako teleportační podložka. Jasné?”

Drirr jen provinile sklopil uši. “Jasné.”

Další oheň uhašen! Máme týmový achievement, protože minimálně tři členové už nemají obočí.

Dole uhasím plamen a stisknu tlačítko. Vydám se na západ a sever k zamčené truhle, kde jsou zelené léčivé lektvary a tyrkysový léčivý lektvar. V jižní části je možné doplnit vodu z fontány. Zpátky u místa dopadu jdu na východ. Za dvěma mřížemi jsou v odpadcích tři krumpáče. Stisknu zelenou, pak červenou desku, vyřídím dvě skupinky Warniaků, společně s létajícím démonem a zatáhnu za spínače na severu a jihu.

Pokud máte rádi vánoční třpytky, tohle je extrém. Září, bliká a bolestně resetuje optimismus celé družiny.

"To vypadá jako nějaký druh silového pole," řekl Tom a přimhouřil oči.

"Začínám pochybovat o své příčetnosti," pronesl Rainer a jeho pohled těkal po mihotavých světlech. "Tohle pole nevypadá jako elektrického či jakéhokoliv jiného známého původu. Co to u všech čertů drží při životě? Tahle planeta vypadá, jako by byla vytvořena jen kvůli tomu, aby absolutně znepokojovala všechny fyziky."

"Přátelé, je to moje chyba, že jsme sem spadli," řekl provinile Drirr a udělal krok vpřed. "Já projdu těmito světelnými poli, abychom mohli pokračovat v cestě."

"Drirre, stůj!" křikl jsem, ale bylo pozdě.

Drirr vkročil do pole a okamžitě se zhroutil na zem, jeho tělo se zmítalo v křečích.

"Ou, Bože!!!! Ubohý přítel! Rychle pojďme mu pomoct!" vykřikla Sira a vrhla se k němu, její ruce zářily hojivým světlem.

"Sakra, Drirre! Proč vždycky musíš dělat hrdinu?" zavrčel jsem a přiskočil k němu, abych ho odtáhl z dosahu toho zatraceného pole.

Proběhnu silovým polem a zmáčknu spínač. V severní chodbě je další silové pole, kterým Drirr proběhne a omráčí se. Tím otevře novou chodbu.

Vždycky je někdo, kdo začne s omluvami; "Přátelé, to je moje chyba." A pak si vezme na sebe všechny damage fieldy jako pravý hrdina.

Vydávám se na západ, dokud nenarazím na schody vedoucí zpět nahoru. Za druhým plamenem objevím spínač, designér tohoto místa měl zjevně rád schovávanou. Po jeho aktivaci vstupuji do místnosti s modrou deskou a hned pokračuji po schodech na jihu zase o patro níž.

Kdo potřebuje teplé ponožky, když má dungeon vlastní centrální vytápění?

Skvělý den na procházku. Stěny hází koule, podlaha žhaví, morálka klesá.

Ocitám se v chodbě, kde si vesele poletují ohnivé koule. Zdraví a bezpečnost při práci tu zjevně moc neřeší. Za prvními dveřmi na severu se prohrabávám odpadky a nacházím čtyři červené a jeden fialový lektvar. Na konci chodby mě čeká fontána, kde je možné doplnit vodu do věder. Východní zeď vypadá podezřele, tak do ní trochu víc praštím krumpáčem a ejhle, tajná skrýš s házecí dýkou a mečem.

Začínám si říkat, že v tomto světě je krumpáč důležitější než kouzlo otvírající dveře.

Když červená znamená "jdi pro zkušenosti"

V demoličních pracích pokračuji i na severní zdi.. Následuje série mačkání všeho, co se mačkat dá. Přepnu spínač, což způsobí zmizení zdi. Ve východní místnosti jsou jen prázdné sudy, škoda. Spínač přepnu znovu, protože s tím druhým se nedá hnout. Uhasím plamen a prorážím prasklou zeď za ním. Nic tu není a tak pro jistotu prorážím i východní zeď. Tlačítko na jižní zdi mi galantně otevírá mříž v sousední místnosti.

Stiskni tlačítko a dostaneš čerstvé démony na rozcvičku.

Tři spínače na zdi uvolní každé jednoho ANIMAL Démona na třetí úrovni. Tam stisknu nášlapnou desku, která odemkne truhlu se šesti modrými holemi. Můj úspěch samozřejmě přivolá další partu monster, takže je čas na trochu neplánovaného boje. Samozřejmě je možné utéct a zavřít za sebou mříže, ale přece tu nenechám tolik XPéček. Lektvarů máme dost, jde se na ně!

Démoni za sklem, tedy jen dokud někdo neudělá ten osudný krok na červenou dlaždici. Pak už je to demonstrace darwinismu v reálném čase. No co, jdeme na to!

Po pravé straně další nadílka. Tohle bude aktivace hromadné tomboly, kde si Warniaci i démoni užijí své grandiózní vystoupení.

Jsou tu všichni! Démon "Strach" dodá atmosféru a napětí. Sira rozjíždí "zmrzlou lavinu" a démon se tváří, že ledovka je jeho druhé jméno. Uvidíme!

Jakmile je po nich, odemykám zamčenou truhlu a konečně se dostaví pořádná odměna; Lughova dýka, šest drahokamů a hezkých 450 zlatých. Tenhle nenápadný nožík přidá deset bodů do síly a patnáct do boje na blízko. Cestou vyberu truhlu s pěti paklíči a v místnosti s dírami slaním dolů. V truhle a odpadcích najdu lana, tyrkysové léčivé lektvary a 41 zlatých.

V hromadě odpadků se skrývá všechno od zlata po brnění, nebo jen nové důvody k očkování…

Parta vytahuje lano. Jediná cesta je skrz strop a pouze s pořádným uzlem.

Vylezu zpět nahoru nejbližší dírou u severu a v severní chodbě použiji tři modré hole na silová pole. Za nimi je skryté tlačítko odhalující tajnou místnost. A v ní… amulet výkonu. Přidá padesát bodů do síly a pětadvacet životních bodů. Pěkný artefakt. Sira je z něj nadšená.

Fitness trenér by záviděl. Stačí nasadit a hned máš +50 do síly, +25 k životu a chuť přetlačit i dungeonového bosse o svačinu.

Tharnos drží slovo, my zvedáme kotvy

S nově nabytou silou se probíjím dál. Na konci chodby, za dveřmi sedí Bero. Konečně! Vypadá pohuble, ale je naživu. Jako poděkování za záchranu mi předá amulet síly, který tak zoufale hledal král Tharnos.

Berova radost je sice upřímná, ale při pohledu na zaneřáděnou místnost parta zvažuje, že by místo záchrany měla dostat hazardní příplatek.

Zpátky mezi svými. Všichni gratulují, někteří tajně doufají, že další quest se obejde bez šplhání po lanech a těžby odpadků.

Po návratu na povrch se musím vrátit pro své věci, které jsem si nechal v truhle na začátku. Jsou tam! Všechno zlato a věci si beru a utíkám za Winion. Prodám všechno co je schopna pojmout a zbytek prodám u kováře. Magické věci si beru s sebou. Prodám je na dalším ostrově.

Inventář pročištěn, kapsa nabušená. Kráčíme teď s takovým balíkem, že i bankéři začínají žárlit.

S téměř pěti tisíci zlaťáky, utíkám ještě do Aballonu za Ferinou, kde si dotrénuji v boji na blízko Driira, i Toma na maximum a pak rovnou za Tharnosem.

Tharnos obdrží amulet výkonu pro své soukromé radosti a my dostáváme povolení k vyplutí.

Tharnos drží slovo a jakmile mu předám amulet, okamžitě získávám povolení k odplutí. Loď už čeká. Garris si s tichým úsměvem schová váček s 200 zlaťáky do kapsy a já mám konečně pocit, že se věci zase hýbou správným směrem. Všechny zbytečné krámy jsou prodané, zlata máme dost a svaly pálí tím zdravým, vycvičeným způsobem. Jo, jsem připravený.

Nalodění by mělo být epické, ale parta hledí nervózně na plachtu a modlí se, ať tahle loď není plovoucí past.

Když se loď odlepuje od břehu, vítr nám cuchá vlasy a slaná mlha studí na tváři. Úleva mě skoro fyzicky zasáhne. Mellthas stojí opodál a jako vždy působí, že ví něco, co my ostatní netušíme. Ta jeho tichá, přirozená jistota tomu odpovídá. A krom toho, očividně si dost sblížil se Sirou. Sira se směje víc než dřív a Mellthas ji sleduje s tím jemným, skoro neviditelným úsměvem, který by normálně někdo u tak vážného chlápka ani nehádal. Jenže stejně mi v hlavě visí ta otravná otázka: Kolik takových ostrovů nás ještě čeká? A kolik děr, kobek a zapáchajících chodeb budeme muset proplazit, než najdeme TORONTO?

A tak stojím na palubě a sleduji moře, které se před námi otevírá jako obří modrá kniha. Každá vlna je nový řádek. Každý ostrov nová kapitola. A my právě otáčíme stránku.