Underkeep: Demo, které vás povolá do kobky, i když jste nebyli na seznamu

Když Sledge nedávno upozorňoval na hratelné demo "českého" dungeon crawleru Underkeep, znělo to jako nevinné doporučení. Takové to klasické "zkuste si to, vypadá to zajímavě". A tak jsem i já sestoupil do podzemí, abych zjistil, jestli Underkeep jen nostalgicky pomrkává na staré dungeon crawly, nebo jestli skutečně ví, proč jsme u nich kdysi proseděli půl života a občas při tom ztratili poslední nervy.

Staré dobré časy, jen bez config.sys

Underkeep je na první pohled naprosto upřímný návrat ke klasickým gridovým dungeonům. Pohyb po čtvercích, tahové souboje a parta čtyř postav. Demo vás navíc nevodí za ručičku. Což je krásné retro gesto a zároveň jemná připomínka, že hry kdysi počítaly s tím, že hráč občas použije mozek. Nebo alespoň instinkt přežití. Ideálně obojí.

Loirine. Černé vlasy, výraz "vím, že se na mě díváš", a dekolt, který by mohl mít vlastní gravitační pole.

Hned na úvod si nalijme čistého vína (nebo many, záleží na vaší konstituci). Underkeep vypadá zatraceně dobře. Zatímco většina "retro" indie her dnes vypadá, jako by grafik ztratil brýle a půlku palety barev, tohle je jiná liga. Připomíná to zlatou éru Lands of Lore nebo Eye of the Beholder, ale v rozlišení, které neuráží můj 4K monitor. Lesní úvod, který plynule přejde do zatuchlé kobky, má atmosféru, která by se dala krájet.

Vypadá to jako procházka v Krkonoších po dešti, jen místo houbařů tu číhají obří krysy.

První houba v inventáři, takže priorita českého dobrodruha je jasná.

Ručně dělané prostředí, temné jeskyně, lesík na začátku (trochu Ishar vibe), sochy, které musíte tlačit na správná místa, aby se otevřela cesta... a ano, i pasti. Tahový systém je přehledný, ale rozhodně ne shovívavý. Nepřátelé nejsou jen XP na nožičkách a špatně načasované schopnosti vás dokážou potrestat rychleji, než stihnete říct "ještě jedno kolo to vydržíme". Nevydržíte. A právě tady demo ukazuje svoji sílu. Nejde o nostalgii pro nostalgii. Mechaniky dávají smysl a nutí přemýšlet, ne jen mechanicky klikat vpřed.

Automapa v Underkeep; krásný pergamen s kompasem, jedním malým prozkoumaným kouskem uprostřed nicoty a ty víš, že tam strávíš celý víkend.

Dungeon, který chápe atmosféru

Audiovizuálně Underkeep nesází na bombastické efekty, ale na náladu. A funguje to. Podzemí působí správně stísněně, průzkum má tempo a každé otevření dveří v sobě nese lehké napětí. Takové to příjemné dungeonové "tohle určitě dopadne špatně". Je vlastně osvěžující vidět hru, která se nesnaží být obrovská nebo okázalá, ale místo toho staví na dobře navrženém prostoru a postupném objevování.

Sledge: "Zkuste demo." a já o pár hodin později bojuji s prvním hadem o holý život

Statistiky vypadají skvěle… dokud nepřijde něco, co dává damage.

V demu můžete namíchat partu z klasických ingrediencí: člověk, trpaslík a... Elka? Předpokládám, že to má být nějaká vznešená variace na Elfa, ale budiž. Na výběr máte i zajímavější kousky jako Voidcaller (což zní jako někdo, kdo na vás volá z prázdnoty, že máte nezaplacenou složenku). Editor postav je robustní, můžete si házet kostkou tak dlouho, dokud vám nepadnou čísla, se kterými přežijete první setkání s krysou.

Začíná to krysou. Vždycky to začíná krysou. A nějak to nikdy není jednoduché.

Jestli je tahle fialová žížala stejně otravná jako ti prevíti, co kempovali kdysi před Skullkeepem, tak upřímnou soustrast.

V Dungeon Master 2 jsme tyhle přerostlé žížaly krájeli na úhledná kolečka a všichni jsme tušili, že chutnají jako guma. Je uklidňující vědět, že Underkeep ctí staré tradice; "Co tě nezabije, to se dá sežrat."

Hratelnost je přesně taková, jakou od krokovacího dungeonu čekáte, a díky bohu za to. Pohyb po čtvercích, tahové souboje. Žádné zběsilé klikání v reálném čase, kde vyhrává ten, kdo dřív zničí myš. Tady máte čas si rozmyslet, jestli toho kostlivce praštíte mečem, nebo na něj sešlete Fireball (a zjistíte, že vám došla mana).

Takže měl Sledge pravdu?

Bohužel ano.

Demo Underkeepu je krátké. Něco mezi 20 a 40 minutami, podle toho, kolikrát se necháte zabít obřími krysami nebo houbovým bossem. Není to revoluce ani moderní reinterpretace žánru, je to něco možná nebezpečnějšího; poctivý dungeon crawler, který přesně ví, čím chce být.

Do temnoty, kde červi ohlodali všechno kromě našich hub v inventáři.

Je to old-school v tom nejlepším slova smyslu. Jídlo, louče, tajná tlačítka, pasti. Všechno, co máme rádi a co nás v roce 2026 nutí přemýšlet, proč jsme proboha pořád posedlí prohledáváním virtuálních stěn. A když se zadaří, najdete palcát "Lucille", který drtí lebky nepřátel jako Negan z Walking Dead.

Můj závěr po několika výpravách do podzemí je jednoduchý; ano, umřel jsem víckrát, než je společensky přijatelné přiznat.

A ano, půjdu tam znovu.