Ani letos jsem nevynechal karlovarský "svátek filmu", jak se trochu kýčovitě zdejšímu kinematografickému mecheche přezdívá, a pokud dobře počítám staré Festival Passy a akreditace, usedl jsem do sálů již po čtyřiadvacáté. Takže není divu, že akce pro mě měla naprosto standardní průběh. Během devíti dnů jsem zvládl 17 filmů kolísavé kvality, dalších 8 filmů zkoukla žena. Do plného počtu 27 nám tedy dva zbývaly, padly za oběť únavě či žízni. Ano, žízni, nebudu hrát Mirka Dušína, stejně jako je důležitý film, je důležitý i splávek, a bez těch dvojpiv mezi projekcemi by to byla o poznání větší nuda.
Jako obvykle jsem se elegantní piruetkou vyhnul všem filmům, které v divácké ceně obsadily prvních 10 příček. Nedělám to záměrně, ale prostě se tak děje. Zpravidla se mi podaří minout i snímek vítězný, žel letos jsem štěstí neměl. Snímek Padlé ovoce o textilních dělnicích v Myanmaru jsem doslova protrpěl, 90 minut "odstínů ticha, drobných gest a nevyřčených přání" bylo k nevydržení. Naštěstí jsem si hned druhý den spravil chuť klasikou A Matter of Life and Death z roku 1946 a tedy poklona: je to sice ubulená limonáda, ale vtipná a svižná, navíc zázrak Technicoloru má sílu i po dlouhých 80 letech.
Pro pobavení přikládám několik snímků tristního stavu blízkého okolí hotelu Thermal. Šest metrů od koberce, po kterém se slavnostně promenádují filmové hvězdy zvučných jmen, se rozpadá beton.
Z pohledu diváka asi nemůžu letošnímu ročníku nic zásadního vytknout, ono už to tak nějak šlape ve funkčních kolejích. Kinosálů je stále málo, ale přesto se mi 3 filmy denně vždy podařilo ulovit, i když jsem ne vždy šel na to, co jsem chtěl. Chválím využití vestibulu před Malým sálem / kongresákem, koutků k posezení a odpočinku bylo citelně více. Příjemně překvapila i terasa, letos veřejnosti otevřená. Stále by to chtělo zapracovat na zvládání davů ve Velkém sále - procpat skrz vstup 1200 diváků chvíli trvá, a když to začne kolidovat s delegací, tvoří se u horního vstupu strašný mumraj. A když jsme u davů - když víte, že se vám ve čtvrtek začne kolem čtvrté ranní sbíhat první fronta na lístky, možná byste těm chudákům mohli již nainstalované ToiToiky i odemknout.
A ne, ani letos se nám nepodařilo najít odpověď na otázku: "Jak může být hergot ten samý chmelový výluh na F baru o tolik hnusnější než v jakémkoli stánku okolo?!"
Kompletní seznam viděného
Milovaný 4/5 – S letošním otvírákem jsem měl šťastnou ruku, 135 minut konverzačky o tom, jak otec zamlada chlastal a nebyl doma, a teď se snaží vlísat do přízně opomíjené dcery. Nenudící dialogy, jedna dokonale smrtící scéna v poslední třetině, a Javier Bardem, co by uhrančivě zvládl odrecitovat i manuál k automatické pračce.
Dvojník 4/5 – Film, který napsalo a režírovalo zlé dvojče Terryho Gilliama.
Šťastná rodina 7/10 – Chápu nekonečnou nosnost tématu, ale možná už bych chtěl potkat film, kde samoživitelka neni "matka psychopatka".
Napořád 5/10 – Pár solidních scén, ale tohle prostě nemůže být utopené ve dvouhodinovém moři vaty, pak to ztrácí sílu. A taky jí to ztratilo.
Lissy 4/5 – Základní přehled o tom, co se v Německu před válkou dělo, samozřejmě mám, ale přeci jen to film, byť 70 let starý, dokáže zprostředkovat silněji, než pár řádků textu někde v učebnici dějepisu. Dobrý!
Sexy bestie 4/5 – „Tak trochu jiná“ gangsterka, kde netradičně nejde o samotný „heist“. Ben „Gándhí“ Kingsley famózní v roli naprostého psychopata.
Bílé noci, černý prachy 5/10 – Dobře rozjetý, ale přišlo mi, že od půlky už film nevěděl co sám se sebou a začal na původní premisu věšet zbytečný linky.
Krvavá země 5/10 – No, byla to sice budovatelská agitka a olympiáda v přehrávání, ale vzhledem k roku vzniku a pokusu napasovat to na žánr westernu, budiž...
Everybody Digs Bill Evans 6/10 – Stejně jako jazz samotný, i film o jazzovém muzikantovi je k posrání uondaný. Ale díky velkému plátnu ve Velkém sále jsem se přeci jen naladil, takže k přežití. A Bill Pullman si svou vedlejší úlohu královsky obtočil kolem prstu!
Kes 4/5 – Hnusnější, než průmyslový sever Anglie v šedesátých letech, už jsou snad jen Sudety!
Potrubí 1/5 – Druhá půlka filmu byl pokus převést zadumanou severskou kriminálku do prostředí Libanonu? Nepovedlo se. A první půlka jde tak pomalu, že film nakonec nedojde nikam.
Za deštěm 5/10 – Původně jsem chtěl jít ještě o kousek níž, ale následující film mi připomněl, že mohlo být hůř! Závěr trochu z kategorie „udělal to pes“.
Padlé ovoce 3/10 – Prostřihat na půlku a udělat z toho dokument o mizérii pracovního trhu v Myanmaru. Ale 90 minut „odstínů ticha, drobných gest a nevyřčených přání“ bylo k nevydržení.
Otázka života a smrti 8/10 – Tak jasně, tohle nemohlo zklamat
Tři barvy: Modrá 7/10
Basquiat 7/10 – Kvalitní snímek s jednou zásadní vadou týkající se obsazení – kdo příčetný by podvedl Claire Forlani s Courtney Love?
Zavraždění čínského bookmakera 6/10 – Tak jako každý rok jsem se pokusil pochopit, co Och na těch Cassavetesových filmech vidí, a tak jako každý rok mě to spíš minulo.
Nejnovější komentáře