Film: Světová invaze (Battle: Los Angeles)

Emzáci, výbuchy, muskulaturní hrdinové s větrem ošlehanými tvářemi a doutníky v hubě, spoře oděné hrdinky třímající v pažích střelné zbraně větších rozměrů, trocha patosu, špetka vtipu, vysoký rozpočet. Mám tenhle druh filmů prostě rád. Letošní vlnu filmů s mimozemským šmejdem v hlavní roli tedy pochopitelně nadšeně vítám. První vlaštovkou je právě Battle: Los Angeles, brzy budou následovat další: např. Cowboys & Aliens nebo Super 8 (a Paul ;).

Příběh Battle: Los Angeles je prostinký. Přiletí šediváci, mají velké lodě, velké zbraně a tuhý kořínek. Vojsko dělá, co se dá, ale vypadá to bledě. Někde uprostřed mumraje pobíhá hrstka neohrožených mariňáků a taky dělá, co se dá. Ale pořád to vypadá bledě.

Při sledování Battle: Los Angeles se neubráníte neustálému srovnávání s emzáckou klasikou Independence Day (Den nezávislosti). V obou filmech to slušně bouchá, v obou jsou emzáci v pozici zdrcující útočné síly bez zájmu o diplomacii, v obou dostáváme strašně na prdel a pak doufáme, že s tím hrstka důvtipných hrdinů něco udělá. Z Nezávislosti i z Invaze se každou minout sype jalovost a přímočarost, kteréžto jsou doprovázené hektolitry lepkavého patosu na americký způsob.

Je tu ovšem jeden podstatný rozdíl. Na každou patetickou hlášku ve Dni nezávislosti připadal jeden odlehčující fór, povětšinou přednesený Willem Smithem coby komickou figurkou. Ve Světové invazi každou patetickou hlášku následuje buď ještě mocnější patetická hláška, nebo záběr na ubrečené dítě, popř. mrtvého vojáka. To vše prokládané letmými střihy na americkou vlajku. Film tak sem tam nechtěně padá až k parodii, osobně jsem si chvílemi připadal jak u Žhavých výstřelů.

Dalším průserem je kamera. Světová invaze chce zjevně působit téměř dokumentárním dojmem, čemuž jí má pomoct roztřesená ruční kamera a lá Black Hawk Down. Jenže je to vyloženě přehnané - sedě ve čtvrté řadě před poměrně velkým plátnem, bolely mě oči už po první půlhodině. A většinu akčních scén jsem netušil, co ve filmu děje. Podle mě si tímhle způsobem jen někdo ulehčuje práci - proč se trápit promýšlením scény, když stačí rozvibrovat kameru tak, aby nebylo nic vidět, že...

Pochválit lze design a provedení emzácké techniky. I když jsou zjevně mnohem vyspělejší, používají vesmířani nástroje v zásadě nepopírající fyzikální zákony. Jejich zbraně jsou projektilové, motory ve stíhačkách proudové, brnění jsou prostě kusy železa, žádná silová pole nebo něco podobného. Od shlédnutí Battlestar Galactica má u mě každý film, kde se nestřílí lasery, drobný bodík k dobru. Další bodík je za nápad zpracovat film tohoto žánru jako řežbu z pohledu hrstky vojáků. Kromě několika stíhaček a vrtulníků téměř neuvidíme pozemskou těžkou techniku.

I přes všechny výtky  Battle: Los Angeles jako popcornová záležitost na kocovinové odpoledne relativně funguje, ale rozhodně nemá šanci stát se svého druhu klasikou, jako se to dle mého názoru Dnu nezávislosti povedlo. Doufejme, že další letošní ufouní filmy na tom budou o něco lépe.

Hodnocení: 6/10