XCOM… ale že to trvalo!

Konečně. Konečně je tu po nespočtu nemastných neslaných následovníků hra, která snese srovnání s originálem. Trochu paradoxně především proto, že otrocky nekopíruje, ale naopak v některých ohledech nenechává kámen na kameni. Pokud teprve přemýšlíte o koupi, vězte, že nemá smysl váhat. Recenze napříč herními magazíny nešetří superlativy a po prvním dohrání na normální obtížnost jim dávám za pravdu. Je to nářez.

Nemá smysl se tu pokoušet o nějaké objektivní hodnocení, zkušeně sepsané recenze najdete jinde, přispívám tedy do mlýna spíše hrstkou bystrých postřehů. Vadí, nevadí, líbí, nelíbí atd. V zásadě je hra výborná, nestává se mi často, aby mě single player záležitost přikovala k monitoru na 15 hodin v kuse. Takže těch pár mušek, které v následujícíh bodech pitvám, neberte nijak tragicky.

Tohle bylo těsně!

Jdeme na to!

1) Klasická situace v původní hře: vinou vlastní chyby se váš voják dostal do nebezpečného postavení, nekrytý, vystavený nepřátelské palbě. Situace s klidem řešitelná v případě, že vám ve výsadku zbyl někdo s dostatečným počtem časovým jednotek. Pokud mezi vojákem v trablech a vojákem připraveným ke střelbě nebyla žádná překážka, nebyl problém střílet v podstatě naslepo, klidně přes celou mapu. Na to v novém XCOMu zčásti zapomeňte - obyčejní vojáci kam nevidí, tam nestřílí. Poměrně logicky. Podobnou finesu zvládá pouze sniper, neocenitelná jednotka, jejíž služby budete zvláště v pozdějších tužších misích velebit. Trochu mi vadí, že podobný trik střelby kamkoliv nelze provozovat s raketometem - ten má totiž až bolestivě malý dosah. A to se prosím týká i Blaster Launcheru, mocného plivátka plazmových koulí založeného na mimozemských technologiích. Frajer s báglem plným raket  zakopaný v bezpečí a čistící mapu od vesmírných panchartů se nekoná. Škoda!

2)  Zatímco původní UFO bylo do značné míry sandbox, novodobý remake je mnohem provázanější, jak herními principy, tak příběhově. Což znamená, že na první zahrání jde o intenzivnější zážitek, nad znovuhratelností ovšem trochu visí otazník. Mapy, po kterých se prohání vaše výsadky, navíc nejsou náhodně generované, už v první hře jsem narazil na opakování. Chybí výsadky v cizáckých základných i bránění základny vlastní. Hra vás nenechává příliš tápat, nahlédnutím do seznamu aktuálních objectives vždycky víte, kterým směrem se pro posunutí v ději vydat.  Létajících talířů na sestřelení je pár do měsíce, pokud se cíleně nechcete zaobírat dějovou linkou, není moc, co hrát. Relaxační píseček pro hračičky, kterým se originální UFO: Enemy Unknown lehce mohlo stát, z XCOMu tedy nebude. Škoda.

3) Krytí a míření občas funguje podivně. Když ze dvou stran 100% krytý voják dostane kritický zásah za 8 hit-pointů od ufouna vzáleného celou obrazovku, začnete na celý systém pohlížet trochu podezíravě. Když jsem za zdí, tak bych prostě mezi oči plazmu chytit neměl! Naštěstí se to nestává moc často. Mnohem častěji vás rozzuří vaši vojáci schopní minout olbřímího mutona stojícího dva metry od nich! Shit happens...

4) Připadají vám úhly akční kamery trochu nepřehledné? Nemáte náhodou monitor s poměrem stran 4:3? XCOM: Enemy Unknown je snad první hra, kde mi standardní poměr stran přijde k nekoukání, neustále mám pocit, že kus herního pole jednoduše nevidím. Raději hraju širokoúhle v okně.

5) Management základny a přidružených oblastní, jako je výzkum a výroba, je o řád větší chaos, než v původní hře, nicméně "mraveniště", tedy boční pohled na základnu zakopanou pod zemí, je mimořádně efektní. Jen mě celou dobu bije do očí jedna drobnost - satelitní antény pod zemí?  Jako vážně? Působí to... komicky :)

6) Nemůžu si pomoct, ale hadom TinMan vypadá jako Sheldon Cooper!

7) Dave v jednom z komentářů k původní hře prohlásil "Mně se děsně líbí, jak na záchranu lidstva bylo vysláno celých 26 lidí proti armádě emzáků. Ach! ;)" Což o to, 26 pidižvíků mě osobně přijde jako naprosto v pořádku, Stargate Command taky měla k dispozici pouhých pár týmů po čtyřech kusech, a jak jsme to těm emzákům vytmavili! Prostě chytrá diverzní činnost, žádný nablblý frontální útok!  :) Ovšem nový XCOM to posouvá ještě dál a, nepočítám-li padlé, mám v aktivní službě všehovšudy deset vojáků. Ano, jsou tu ještě zástupy vědců a inženýrů, ale stejně mi to připadá... nedůvěryhodné. Přitom by úplně stačilo, kdybych občas dostal zprávu o chrabrém boji armád celého světa proti krvelačné přesile technologicky vyspělejšího nepřítele. Jednoduše jen pro ten pocit, že se opravdu bojuje o záchranu planety, a že XCOM v tom není úplně sám, nicméně je kriticky důležitým jazýčkem na vahách.

8) Do projektilových zbraní nemusíte neustále dokupovat zásobníky, totéž se týká granátů, hurá! Škoda, že klasické pozemské palné zbraně, až na rocket launcher,  jsou od začátku k ničemu. Nepřesné a neúčinné. Tady bych uvítal trochu změnu oproti původní hře a příklon k přístupu výše uvedené Hvězdné Brány. Vždyť co je špatného na projektilových zbraních? Proti nepřátelů z masa a kostí prostě účinné být musí!

9) Atmosféra. Líbí! Za nitky opět tahají agenti a muži bez tváře, kteří se na vás sem tam obrátí s důraznou prosbou o pomoc. Jednotlivé státy nepostupují unisono, nemáte-li v boji proti emzákům dostatečný úspěch, zamávají na podzrav a už od nich neuvidíte ani korunu. Perlička: v první hře mě opustil stát jediný, a to Francie.

10) Po herní stránce jsou výsadky zpracovány víceméně perfektně, ale co zlobí, je kamera. Jak se dalo čekat, z celého ovládání je cítit gamepad na sto honů, což v zásadě nijak nevadí, zvyknete si rychle, ale kamera občas dělá psí kusy. Zvlášť ve větších ufech s několika patry je to bolest. A zkuste si zaměřit místo, kam má letět granát / raketa, kamera rotuje jak buben v Tatramatce.

11) Pokud vám někdo bude tvrdit, že emzáci se po mapě nehýbou, ale jen čekají, až je objevíte, nevěřte mu. Na normal obtížnost se skutečně do boje nehrnou, ale na classic jsou čilí až běda. Stačí objevit jednu skupinku a další dvě máte za tři tahy na bojišti. A následuje mlejnek na maso...

12) Vojáci mohou mít jedno ze čtyř povolání - assault, support, sniper a heavy. Oproti originálu přibyly skilly a lá Diablo, panďuláky si navíc můžete vzhledově uzpůsobit dle libosti. Potud dobré. Hloupý je ale fakt, že povolání hra rozděluje automaticky podle první vojákovy mise. Potřebujete do sestavy assault? Tak holt musíte s nováčkem běhat víc dopředu a doufat, že vám nezhebne hned na první misi. Proč?

13) Stalo se mi, že voják zpanikařil poté, co byl zabit mnou ovládnutý emzák! Ale no tak...

14) Na jedno UFO můžu vyslat jen jednu stíhačku. Tak tohle je vyloženě blbost! Když mám v hangáru čtyři základní Interceptory a vzduchem se mi prohání UFO větších rozměrů, musim je posílat po jednom. Tzn. počkat, až bude první stíhačka poškozená, odvolat jí a hned poslat další. Co je tohle za slabomyslnou taktiku? Bohužel jediná, kterou vám hra umožní.

15) Znásilňování save / load se nekoná. Pokud jste se v UFO: Enemy Unkown dostali do zapeklité situace, např. vám emzáci během jednoho kola vystříleli polovinu jednotky, vždycky bylo možné sáhnout po předchozí uložené hře a doufat, že hra při dalším pokusu hodí virtuálními kostkami trochu jinak. V XCOMu na faktrou náhody závisí mnohem méně, nebo je tento předem předpočítaný, každopádně blbě postavený voják to schytá v devíti případech z deseti. Pokud vám tedy nezbyly možnosti dané kolo zahrát jinak, jste nahraní.

16) Hra je docela krátká. Na první zahrání jsem závěrečnou animačku shlédl po nějakých 22 hodinách. Současnou optikou se to může zdát dost, ale na zdolání původníha UFA jsem potřeboval času mnohem více.

Tak, to by na první ochutnání bylo asi tak vše, co jsem vám chtěl říci. Teď mě čeká další pokus o dohrání, tentokráte na obtížnost Classic a navíc v módu Iron Man, který neumožňuje ukládání, jen autosave. Jak je z mých postřehů patrno, vidím na hře chyb spoustu, což nic nemění na faktu, že jde o vynikající návykovou záležitost, za těch osm stovek hra stála rozhodně. Doufám, že je na cestě nějaký patch či datadisk, který pár problémů vyladí a přidá na obsahu. Hrajte, co vám síly stačí a pak si přijďte o hře pokecat do fóra! :)