O PC sběratelství aneb čím víc proužků, tím víc Adidas?

Článek "Sběratelé písíček" na webu blog.i-logout.cz inspiroval k lehkému zamyšlení nad důvody, které mně před časem vedly k vytvoření PC sbírky, čítající k dnešnímu dni již dvouciferné množství kusů. Zamyšlení je to jak lehce filozofické, tak i v rámci možností technické, a vyjadřuje pouze můj osobní pohled na celou záležitost - tudíž se tímto článkem nesnažím cokoliv níže napsané zobecňovat nebo snad aplikovat na kohokoliv jiného, kdo vidí věci více (či méně) jinak.

 

 Tak jdeme na to

Motto "Méně je někdy více" je v mém případě celkem trefně vystihující situaci a projevuje se poměrně úzkou specializací na PC platformu, ovšem s o to větším počtem následně vlastněných strojů. Otázka, zda se nejedná o zbytečné hromadění mnoha navzájem podobných strojů, na úkor zajímavějšího rozšiřování sbírky o zástupce zcela jiných a hardwarově zcela odlišných non-PC platforem, je tedy zajímavá a celkem na místě.

Nejlépe asi bude pro začátek lehce přiblížit, jak se Sany k písíčkům vůbec dostal. Je to již nějaký čas, kdy jsem si po necelých 20 letech práce v IT oboru uvědomil, že ty šedivé počítačové PC krabice se opravdu na vážno staly plnoprávnou součástí těchto dost let mého života. A že by vlastně bylo celkem fajn mít doma jen tak pro radost několik těch starých historických kousků - pro občasné retro zavzpomínání.

Začalo to celkem skromně - jednou starou 386kou, 486kou a Pentiem za odvoz, následně zastrčenými vzadu pod gauč... a to vše s velmi dobrým pocitem, že počítače byly uchráněny od zbytečného zničení ve sběrném dvoře. Že jde jen o "obyčejná" PC mi ani v nejmenším nevadilo, naopak bylo fajn mít doma tyto ukázky let minulých.

Další roky se pak ale počet mých "sběratelských" PC nijak dále nerozšiřoval, neboť z hlediska "mít doma něco málo retro PC" jsem tehdejší sbírku považoval v počtu tří kusů za celkem dostatečnou. A souhlasím, že dalším logickým krokem by v tomto okamžiku nebylo shánění dalších a sobě dost podobných PC strojů - ale naopak by se jím stalo budoucí rozšíření sbírky o fajnové retro stroje zcela jiných platforem (Amiga, Atari atd).

Proč jsem se tedy nakonec rozhodl jinak ?

 

 1) Učit se, učit se, učit se

S třemi PC, ležícími dlouhodobě pod gaučem a jen sem tam se vyskytujícími na mém pracovním stole, jsem se postupem času začal i více fandovsky zajímat o ty staré a dnes již historické PC technologie, použité právě v těchto sestavách. Tedy nejenom vědět, že to fungovalo - ale vědět jak a proč to takto fungovalo, a rozšířit si tak povědomí a znalosti o mnoho zajímavých historických faktů a poznatků. Na jejichž studium jsem možná poněkud paradoxně kdysi neměl čas a chuť při běžné operativě a servisu právě těch strojů, které mně o dvacet let později začaly v dnešní době znovu zajímat.

A v přibližně stejné době jsem také zjistil jednu fajn věc - že na českém aukru se mnohé tyto staré dochované systémy a komponenty dají získat za docela lidové ceny, a co hlavně - ty věci i dnes velmi často fungují bez jediného problému - byť jsou ve většině případů nabízené jako neotestované a bez jakékoliv záruky. Holt tahle stará IT technika byla prostě "echt" a dobové ceny v řádech i mnoha tisíc dolarů za PC sestavu tento přístup výrobcům umožňovaly podstatně více, než je tomu v dnešní době. Na zlatě ani jiných vzácnějších materiálech se nějak dvakrát nešetřilo a o bezolovnatém cínu tehdy také nikdo ani neslyšel - takže není výjimkou, kdy po několika desítkách let dnes bez problémů nastartuje staré PC řady XT, vydražené právě třeba na aukru nebo nalezené někde u známého ve sklepě.

Díky zjištění, že i v dnešní době se mohu bez větších problémů celkem slušně vybavit a po dlouhých letech se doma znovu setkat s těmi zajímavými a dnes již zapomenutými PC technologiemi, jsem tedy s pozvolně rostoucím zájmem zahájil vlastní aktivitu. A to jak četbou a studováním dobových knih a datasheetů (např. včetně detailních schémat zapojení orig. IBM PC a jednotlivých čipů), tak i poptáváním známých a příbuzných, zda se jim někde něco neválí...neboť čím dál více vyvstávala nutnost mít doma těch PC prostě mnohem víc - ovšem nikoliv z důvodu jejich bezúčelného hromadění, ba právě naopak !

Za cíl jsem si zpočátku dal mít od každé jedné generace PC (XT až Pentium Pro) alespoň jeden exemplář, neboť se to čistě z praktických důvodů ukázalo jako velmi výhodné. Jinak bych totiž při studiu knih typu "Velký průvodce hardwarem" v mnoha ohledech zůstal jen pouhým statistou a teoretikem - ale já měl naopak chuť si ideálně VŠECHNY ty popisované technologie a postupy sám vyzkoušet a otestovat na vlastním stole.

Proč je užitečné vlastnit takovéto "referenční" zástupce , se nám pro příklad ukazuje třeba v okamžiku nastudování materiálů, pojednávajících o způsobech konfigurace u systémů s EISA sběrnicí nebo řady IBM PS/2 s MCA sběrnicí. Což si ovšem bez fyzicky přítomného stroje dané kategorie u sebe doma vyzkoušíte jen velmi obtížně. Dalším příkladem může být i velký a očividný výkonnostní skok po instalaci rychlých VLB karet (grafiky a řadičů) v nějaké své 486ce - místo původních a výkonnostně limitovaných ISA karet. Nebo další příklad v podobě obrovského zrychlení AutoCadu verze 9 na některém svém retro PC (třeba řady 286) po osazení stroje matematickým koprocesorem typu x87 nebo Weitek. Vytištěná tabulka s FPU benchmarky v jakékoliv knížce je sice fajn, ale teprve když to vidíte na vlastní oči, člověk chvíli zírá a teprve v tu chvíli názorně ocení skutečný historický přínos těchto chytrých jednotek.

A takto by se dalo celkem dlouho pokračovat - neboť díky existenci slušného množství různých starých PC technologií a doslova "oceánem" nejrůznějších PC karet, doplňků a periferíí, je variabilita vzájemných hardwarových kombinací vskutku značná.

A právě v této chvíli může nastat onen zlomový okamžik, kdy se ta rádoby tuctová a sobě podobná PC pod rukama jakoby promění. Od této chvíle to již není pouhá řada navzájem podobných krabic s navenek stejnou softwarovou funkcionalitou, člověk začíná vnímat a rozlišovat jednotlivé hardwarové detaily a silné i slabé stránky daných řešení, funkce jednotlivých osazených obvodů na velkých starých deskách začíná dávat smysl spolu s lepším pochopením větších systémových celků, a takto to pokračuje dál a dál pokud to člověka stále baví a něčím obohacuje.

Z těchto důvodů tedy nepovažuji vlastnictví relativně mnoha referenčních a testovacích PC sestav řady XT, 286, 386, 486, Pentia a Pentia Pro za tzv. "hoarding" ( anglický výraz pro nesmyslné a bezcílné hromadění nepotřebného haraburdí a věcí).

* Pokud se o PC hardware více zajímáte, následuje malá technická odbočka. V ideálním případě je totiž pouze u řady PC XT možné vlastnit jenom jeden referenční počítač, abychom na jediné možné sběrnici typu ISA-8 pokryli všechny dostupné a možné hardwarové variace. U řady 286 / 386-SX jsou to ale už dvě potřebná PC (jeden počítač se sběrnicí ISA-16, druhý pak se sběrnicí MCA-16). U řady 386-DX jsme pak s reálně dostupnými základovkami již na třech variantách (první počítač s ISA-16 (nebo případně jen EISA), druhý s ISA-16 a VLB, a třetí pak s MCA-32). U 486 a Pentií jsou to pak až čtyři varianty (první tři jsou shodné s 386 a čtvrtá je PCI sběrnice, s několika výjimkami v libovolné kombinaci s již uvedenými sběrnicemi). A až u Pentia Pro se situace zpátky uklidňuje na zpravidla jediný reálně sehnatelný počítač s ISA-16 a PCI.

** Raději zde hned upřesním, že seznam výše je z hlediska pojetí tohoto článku co nejvíce zjednodušen a jeho účelem je pouze nástin relativně mnoha variací, které lze ve světě PC potkat. Rozhodně tedy není zamýšlen jako úplný a vyčerpávající přehled VŠECH možných kombinací, které se u PC platformy mohou vyskytnout. Stejně tak tímto seznamem není řečeno, že každý "opravdový" PC sběratel nutně musí vlastnit všechny výše uvedené konfigurace.

Je tedy patrné, že v případě hlubšího zájmu o praktické studium hardwarové architektury počítačů PC, může být počet potřebných referenčních a vzájemně hardwarově odlišných PC celkem značný.

V tomto kontextu pak nemám žádný problém s názorem, že hromadění naprosto identických PC se stejným hardwarovým základem v jakémkoliv množstvích větším než dva kusy (jeden pracovní a druhý dejme tomu náhradní stroj), je logický nesmysl a projev hoardingu. S jednou možnou výjimkou - pokud to někdo zadarmo necpe do své prázdné stodoly za účelem, aby pak počítače za 30 let následně vytáhl zpět na světlo světa a vydělal na tom balík.

 

 2) Kdo si hraje, nezlobí

Pro všechny PC pařany, mezi které se na tomto místě rád započítám, se v rámci retro PC computingu otevírá veliký a fajnový svět všech možných DOS her a hříček, které (alespoň jak to vidím já) pouze na tom "svém" dobovém retro hardwaru poskytnou a navodí to pravé kouzlo.

I toto tedy může být dobrý důvod, proč si domů pořídit více pěkných retro PC sestav z různých historických období.

 

 3) A teď si vás koupím všechny!

Samostatnou kapitolou PC sběratelství je (mnou zatím nerealizovaná) snaha o založení soukromé sbírky, v ideálním případě obsahující pokud možno veškerá vyrobená PC určité firemní značky nebo technologické série. Jako příklad lze třeba uvést na webu dohledatelné fandovské sbírky, zaměřené na řadu proprietárních počítačů typu PS/2 od firmy IBM a dalších.

Osobně každý takovýto počin hodnotím jako přínosný, min. z hlediska budoucího zachování té dané a zpravidla vždy něčím zajímavé retro PC techniky - vždyť jinak by to ten majitel přece nesbíral, že ?

A už to nahlas slyším - "Ale sbíral, a jak ! Vždyť to je přece hoarding jak vymalovaný !"

Skutečně se dá souhlasit, že pokud majitel PC sbírky své jednotlivé počítače shromažďuje jen za účelem "aby je měl" a nijak se přitom nezajímá o jejich technologickou podstatu, pak podobné sběratelství již známky hoardingu může vykazovat. Spíš než pojmem retro-computing bych si ale dovolil takovýto přístup přirovnat řekněme spíše k muzejnímu sběratelství, ne nepodobnému např. sběratelství angličáků, pivních tácků a podobně (myšleno ovšem bez jakéhokoliv útoku či snad odsuzování takovýchto sbírek nebo jejich majitelů).

Podobný přístup k PC sběratelství ale není "mým šálkem kávy" a za výrazně lepší situaci vždy považuji, když majitel retro PC sbírky o jednotlivé exponáty projevuje fandovský zájem a nezřídka se tak v průběhu doby v tomto oboru stává vynikajícím odborníkem i historikem zároveň.

Čímž se dostáváme k tomu, že ocitnout se někdy v budoucnu v pozici tzv. "nezaměstnaného milionáře", asi bych se nad založením podobné studijní "sbírky - galerie" některých PC sérií velmi vážně zamýšlel :)

 

 4) Já se ti ukážu a ty mi řekni, co jsem zač

A jsme u posledního bodu s dalším možným důvodem, proč sbírat stará PC - a tím je designový vývoj PC skříní.

Ačkoliv se zde nijak nezkouším pasovat do role uměleckého arbitra, postupný estetický vývoj AT a ATX skříní považuji za velmi zajímavou součást PC historie a zároveň je mému oku příjemně lahodící. Obvzláště některé starší generace PC skříní jsou z dnešního pohledu designově prostě kouzelné - takové ty správně hranaté retro tvary a design, v dnešní době působící jak z doby "krále Klacka" nebo snad éry ještě starší.

Mnohé staré skříně jsou pak designově vskutku dost originální a pohledově bývají hodně nebo případně i zcela nezaměnitelné s jakýmikoliv jinými skříněmi, klidně i od stejného výrobce. Třeba skřín Colani SkyTower výrobce Highscreen, nebo některé tower modely od firmy Gateway jsou svým způsobem opravdu malá umělecká díla, byť technického zaměření... a vůbec nevadí, že je kdysi bouchala nějaká obyčejná sériová linka někde na Taiwanu nebo v Číně.

A tak už se několikrát stalo, že jsem na aukru pořídil několik prázdných AT a ATX krabic - pouze z důvodu jejich estetického ztvárnění. Samozřejmě ale s budoucím výhledem, že je jednoho dne naplním i nějakým zajímavým vnitřkem.

 

 Možný závěr

Ačkoliv bych v oblasti retro computingu velmi rád sbíral skutečně "všechno" a nejenom počítače PC, nynější zdroje (čas, prostory, finance) mám příliš omezeny na to, abych se každé další non-PC platformě mohl věnovat do stejné hloubky, jak by si to jistě zasloužila a jako je tomu u stávající PC sbírky. To je v současné době ten hlavní důvod, proč ostatní (byť technicky velmi zajímavé) počítače typu Amiga, Atari, různé 8bity atd. ponechávám stranou a do sbírky je zatím nezařazuji.

Neboť právě toto by byl dle mého názoru hoarding, kterému se chci vyhnout - pouhé hromadění věcí jenom za účelem "abych je měl".

 

 ...nebo že by přece ?

Ano, na úplný konec zde dobrovolně a bez mučení přiznávám, že i Sany již začal pomalu opouštět dostatečně zabydlený a prozkoumaný svět počítačů PC, a experimentálně jsem se do budoucna zaměřil jednak na platformu proprietárních systémů dnes již neexistující firmy DEC, a dále na historicky první zakoupený počítač Apple PowerMacintosh.

Jak se ovšem dalo čekat a jak jsem také velmi rychle zjistil, bude teď zase na velmi dlouhou dobu mnoho co dělat a zkoušet... než se jednoho krásného dne znovu posunu dál za hranice tohoto nově objeveného, k dalším báječným a neprozkoumaným počítačovým platformám.

Tož PC sběratelství zdar !

  • Kategorie: PC

Komentáře k:
"O PC sběratelství aneb čím víc proužků, tím víc Adidas?"

  • Neny napsal:

    Téda Sledge, Ty jsi se rozepsal za poslední dny… :-)

  • Neny napsal:

    A safra :-) já tam viděl S… a už jsem si myslel, že Ty. Nevadí, i tak je článek pěkný, člověk prostě něco musí sbírat, něčemu se věnovat, něco co pro něj dává smysl, nebo ho naplňuje blahem, nostalgií, nebo jinou radostí ze života :)

  • Neny napsal:

    Tímto se omlouvám Sanymu, promiň :-)

  • Luděk Sladký napsal:

    Ahoj, chci Ti prodat ze neskutečně velký prachy nějakej brutálně pomalej stroj vhodný akorát do šrotu. Je to NEC ML5. Kolik dáš?

    • Sany napsal:

      Ahoj, dle informací na netu je NEC PowerMate ML5 vybaven procesorem Pentium 4 – takže jej čeká ještě pěkných pár let, než se probojuje do kategorie retro-computingu, alespoň u mne doma :) Takovýto stroj tedy bohužel musím s díky odmítnout – byť jeho osud v kontejneru vůbec není z těch, které bych mu přál…

  • LubikCZ napsal:

    Líp bych to nenapsal Sany a nějak jsem mojí situaci nedokázal vysvětlit, ale teď to PC-sběratelství snad široká veřejnost, díky tobě, pochopila :)

    Každý jsme se ke sbírání nějak dostali. Můj první počítač byl Didaktik M. Pak jsem viděl, co se všechno dá dělat na 286ce, tak se později i pořídila a Didaktik M mi zůstal. Pak přišel Wolfenstein 3D a podobné hry, tak se pořídila 386ka a 286ka mi opět zůstala. Mám pokračovat? Nebo je jasné, co následovalo? Tak jsem se úplně nenápadné a netuše stal sběratelem.

    Vždy to bylo kvůli tomu, co bylo nejen v herním světě na trhu a že prostě ty nynější počítače na to výkonově nestačí.

    Pak jsem se náhodou dostal k IBM PS/2 model 55SX, který nebyl kompletní a tak jsem hledal až jsem našel tyhle Sledgeho stránky, kde jsem s prosíkem sháněl SIMMky a tak jsem se později dostal k Aukru a teprve poté začala má sbírka dostávat jiný rozměr. Ale to už je o něčem jiném. Původní myšlenka byla zprovoznit to IBMko a i stalo se tak a to díky Sledgemu, který založil tyhle stránky, díky Sanymu, který pořídil za moje peníze druhé 55SXko, protože já jsem ještě neměl Aukro registraci a díky dalším lidem tady, kteří mi pomohli s nějakou tou otázkou na kterou mi ochotně a trpělivě odpověděli. Tímto tedy děkuji ;)

    Možná by z toho byl i pěkný článek, ale nějak jsem lenivý a též střevo bez trpělivosti. Párkrát jsem se už rozepsal, pokaždé to ale skončilo fiaskem a nervama víte kde, tak jsem zase toho radši nechal :)

    • Sany napsal:

      “Tak jsem se úplně nenápadné a netuše stal sběratelem” – ano, přesně takhle to začíná ! :D

Přidej komentář (přihlášení / registrace)

(Komentáře s více jak 2 odkazy musí počkat na schválení.)