Zase to na mě přišlo. Jako ostatně vždy, když na to vyloženě nemám čas. Chuť probudit bojovníka Sledge z dlouhé hibernace a proběhnout se s ním po mytickém světě Azerothu. Což by znamenalo zaplatit si celý měsíc hraní a v ideálním případě též zakoupit aktuální DLC. Tedy docela drahý špás. Co to tentokrát zkusit jinak?
World of Warcraft už dlouhá léta nabízí bezplatnou startovní edici. Ta má kopu omezení: je limitována dvacátou úrovní postavy, nelze používat některé herní funkce, v měšci může cinkat pouhých deset zlaťáků atd. Nicméně i tak je ve hře spousta obsahu, na který bez utracení jediné koruny dosáhnete. Bude to stačit na uhašení mé žízně?
Bude. A jak! A rovnou prozradím, že svým způsobem je WoW ve startovní edici zajímavější zážitek, než plná hra. Vysvětlím.
Kdo kdy hrál nějakou MMORPG hru, moc dobře ví, jak to funguje. Neustálá honba za lepším. Lepší výbavou, vyšší úrovní, větším majetkem, elitními výkony v PVP. Name your poison. Jako oslík se neúnavně ženete za mrkví na klacku. A ta mrkev je pořád stejně daleko. Navíc je čím dál nahnilejší. Ve snaze udržet si hráče provedl Blizzard s původně relativně příčetným světem podivuhodné kusy a v aktuálním příběhovém amarounu se v tuto chvíli vyzná jen hráč skutečně pozorný a zapálený. Takový, který si nedopřává několikaleté pauzy.
Naproti tomu já naposledy, kdy jsem hrál aktuální obsah, běhal světem, který mi dávno přestal dávat smysl, a plnil čím dál šílenější questy, které jsem neměl velký důvod vnímat. Prostě to byl jen prostředek k zisku zlata a zkušeností. V porovnání s tím je pohyb v počátečních lokacích s postavou zamknutou na dvacáté úrovni dokonale zenovým zážitkem. Protože hra vám sebrala mrkev. Není důvod spěchat. Nečeká vás bohatství, sláva a chrabré skutky, ani místo v legendách.
Velké věci, všechny ty epické konflikty vyšších sfér, se odehrávají kolem vás, zatímco vy si v klidu rybaříte. Hráči na maximálních úrovních se pachtí po lepší výbavě v několikahodinových raidech, ovšem vy v klidu projíždíte krajinou a hledáte úkoly, na které vaše nevelké schopnosti stačí. A celý ten ohromný virtuální svět vám připadá ještě mnohem větší. A nebezpečnější. Protože dostat se s postavou nízké úrovně na druhý konec kontinentu přes lokace pro zkušenější hráče není legrace.
Do jisté míry mi to připomnělo první týden s WOWkem na již zaniklém českém free serveru. Opatrné oťukávání nepřátel, nesmělé krůčky v neznámém světě a fascinace jeho rozlehlostí.
Úkoly, které vám hra do dvacáté úrovně předhodí, jsou sympaticky přízemní. Nikdo po vás nechce záchranu vesmíru či eliminaci všemocného supermága. Ne, místo toho budete ze dna jezera lovit ztracený náhrdelník, shánět jídlo pro vojáky, zabíjet prase, co ničí úrodu, zabíjet krysy, protože to je základní stavební kámen každého RPGčka, hledat byliny pro dokonalý stout, hledat ptačí pera pro bláznivého gnoma, který si chce postavit létající stroj, předávat milostné dopisy atd.
Celé je to skvělá konstelace pro takový "common folk" roleplay. Málokdo si dokáže představit, že bojuje s drakem, ale sbírat v lese dříví na podpal, s tím se ztotožní každý.
A pokud by snad někomu ona pohupující se mrkev chyběla, vždy je tu výbava, na které se dá pracovat, nebo základní PVP zóny, do kterých vás hra pustí. Pro všechny ostatní je tu rozlehlý svět k prozkoumání a stovky úkolů ke splnění. Jen ta konečná zastávka chybí. Jste-li vyléčený závislák se slabší vůlí hledající občasnou lehčí dávku, zkuste to.
Opravdu je uvolňující projet si staré zóny v klidu a bez "expící křeče", podívat se na oblíbená místa, poslechnout si famózní soundtrack a všeobecně se chvilku topit v nostalgii. A na druhou stranu jde o dokonalou příležitost uvědomit si, jak strašlivě World of Warcraft umí zaháčkovat a nepustit, a připomenout si, že přesně to je důvod, proč jste tu hru v zájmu vlastního duševního zdraví přestali hrát.
Nyní mě prosím omluvte, komusi v Kharanosu jsem slíbil nalovit pár divokých prasat a v Duskwoodu hvězdář stále čeká na díly pro svůj dalekohled. Vyloženě hrdinské úkoly to sice nejsou, ale nenechám si přeci ujít šanci projet se nočním zasněženým Dun Moroghem.
Mimochodem, po všech těch omlazujících kůrách vypadá WOWko, alespoň pro můj nostalgií zastřený a moderními hrami nepoznamenaný zrak, pořád špičkově.
Dobrý, tohle mi připomnělo moji vlastní malou zkušenost s WoW Starter. To bylo už to Kataklyzma. Dohrál jsem to na 20. úroveň za člověka a pak jsem to ještě nějak zkusil za orka a nemrtvýho a vlkodlaka. Hrozně se mi líbilo toulat se tím rozsáhlým světem a prostě si ho prohlížet a zkoumat (a fakt jsem měl akorát srandu z těch idlujících high-levelů exhibujících se v über výbavě uprostřed měst). Jako nemrtvý jsem se chtěl dostat do Elwyn Forestu, abych tam přepadal nic netušící pocestné (PvP server), jenomže jsem nemohl najít cestu přes Dun Morogh, a tak jsem vyrazil z tý země mokřadů a asi 20 minut jsem na koni plaval podél pobřeží na sever a vynořil se přímo u Stormwindu. Tak jsem to vzal ještě do Westfallu, ale stejně jsem si moc neškrtnul. Je to opravdu hra návyková, ALE…nemám ji v zásadě rád! Nemám rád DnD pravidla, nemám rád ovládání, nemám rád bojový systém, nemám rád pitoreskně pohádkovou grafiku. Prostě NE! Zkusil jsem pak i neoficiální vanilla server, ale ten byl nějak upravený, že se tam strašně rychle leveluje, tak jsem se na to vybodnul. Od té doby jsem se k tomu nevrátil a pochybuju, že se ještě vrátím. Kdyby to byla čerstvá záležitost, tak možná. Zkusil jsem ještě z podobného soudku SWTOR, fakticky jenom klon s genetickou poruchou, ale aspoň se dá hrát na (skoro) max. level, a Guild Wars 2, což jsem smazal ještě předtím, než jsem se vyhrabal z první vesnice. (Uf to bylo dlouhý.)
Mě na WOW trochu vadí snad jen ten soubojovej systém, jinak je to srdcovka. Holt nostalgie, nechal jsem v tom tehdy strašnou spoustu času :)
Ad „idlující high-levely“ – co říct na pitomce, co se motaj v Elwynn Forest a zabíjej quest givery pro low-level hráče. Platí za to 350 / měsíčně kvůli TOMUHLE? Omg! :)
Pekny clanok az ma to takmer nasmerovalo k WOW.
Odolal som….
WoW obdobie jeho first releasu ach jaj to boli veru dobre casi
Mně to nasměrovalo k prvnímu Warcraftu, kterej jsem doteď ještě nikdy nedohrál. Pak prubnu dvojku. Nemam rád hry pro více hráčů a internet ke hraní beru jako zlo. Takže online nikdy nic !
Wowko je opravdu pořád krásné. Taky jsem to dříve hrával a loni v létě jsem si po 3 minutých (od slova minul) datadiscích nejen zaplatil paušál na měsíc, ale i si to aktuální solidně hodnocené DLC koupil. Přesto, že jsem současně rozehrál hru na wow-like free vanilla serveru, koupě jsem nelitoval (a na free server se vykašlal). Ano, stálo mě to celkem nějakých 57 éček, ale královsky jsem se u toho celý měsíc bavil. Utopil jsem v tom něco okolo 150 – 200 hodin, což už mi za ty peníze přijde velmi solidní. Pro srovnání např. nový Doom (2016), kterého jsem koupil z nostalgie ke staré klasice tuším za 30euro mě bavil přesně 25 hodin. I přesto na něj nedám dopustit. Je dobrý, ale pro mě krátký. Znovuhratelnost, jako u bratříčka z roku 94, kterého jsem hrál furt dokola tam pro mě prostě není. Takže, abych to shrnul – díky za pěkné počtení. Teď už nemám čas se zase do nějaké hry, jako teď v létě do wow ponořit na mnoho hodin, ale zkusím ten tvůj přístup a zapařím to i se starterem :-) Low levelům zdar!
WOWko mám hodně rád ale skončilo to datadiskem lich kinga kde expící item zvítězil nad skillem. Dodnes nechápu blizzard jak mohl vypustit takovej HACK , ten kdo začínal na servru jako novej měl peklo s blbečkama v heirloomech. Random duegon finder je z mého hlediska taky HACK pro lidi co chtěj jen expit, je to věc která hru a příběh jako takový hizdí. Všichi pak chodí v epickejch itemech který už jsou tak běžný , že slovo epic ztrácí význam. Vše bylo přizpůsobeno tak aby i špatný hráč byl dobrý, ale skončilo to tak ošklivě, že už nejde vlastně ani o příběh a skill jako takový ale přijde mi to jako nějakej expící závod.
O katalysmu a výš ani nemluvim, to je bastlina bez nápadu pro děti naposledy jsem hrál Pandarii jen ze zvědavosti, bez oblečení bez ničeho jsem v prví lokaci kritoval za 500 hned jsem to s úsměvem vypnul smazal, takovou blbost hrát nechci. Být tenkrát ve warkraftech dobrej bylo něco, k ničemu nebyl návod a bez party jste neudělali quest.
Ale to není jen wowko celkem dnes jsou hry jednodužší bez nápadu, graficky složitější většinou jen na pár hodin.
Pamatuji když jsem dostal pod stromek časopis Score s hrou Planescape Torment to byl challenge příběhově jedna z nejlepších RPG kterou jste spustily i na pentium 1.
WoW… Kdyz to vsechno zacalo, koupil jsem si tenkrat v Targetu krabicovou verzi installace, stejne jako Guildwars, Warcraft III atd.. bylo to tenkrat jeste bezne dostat k produktu i manual s dobre vyvedenym artworkem. Rad na ty doby vzpominam, clovek mel pocit ze za ty penize dostava neco vic nez jen ..Steam access.
K WoW muzu rict to, ze jsem mel nastesti spolubydliciho ktery mel zvlastni osobni poruchu, v anglictin se tomu rika „addictive personality“ coz se vyznacuje znacnym zapalem pro cokoli a vytesnenim ostatnich aspektu zivota na minimum. Ale treba i malickosti jako pri nachlazeni si date jeden kalisek Robitussinu, Brad si dal jeden a pak chodil a chodil na dalsi az behem par hodin tu lahev vypil. Moje lahev Bourbonu v mrazaku tam byla mesice, jakmile jsem ji nacal a nechal ji tam Brad ji celou vypil za odpoledne… S WoW to bylo obdobne, Brad hral dlouho do nocnich ci ranich hodin, pak vstal rano pred praci na hodku a hned po praci jeste v pracovni uniforme jsem ho nasel sedet s naprostou presnosti na stejnem miste a parit WoW. O vikendu nevytahl nos z baraku, jen narychlo hodil nejaky zvanec no mikrovlnky nebo pytel hranolek do trouby aby nebyl od WoW moc dlouho a mazal zpatky. Usmival se u toho jako ze je to ten spravny zivot, venku slunicko a s kamarady jsme vyrazeli k oceanu nebo na jezero, hrali deskovky po vecerech, sport a vylety.. Brad od te doby vzdycky chybel…. Vydrzelo mu to neco pres rok.. Jako cloveka jsem ho neodepsal, pac mel i svelte chvilky kdy s nami normalne komunikoval ale jinak jsme ho znali uz jen se sluchatky na usich, mluvici se svymi partaky ve WoW… Ale zato jsem odepsal WoW. Grafika me na tom rozcilovala asi nejvic, jak krasne by se to dalo udelat aby to nevypadalo jako neco co vypadlo z cartoon network, a to toulani po svete jsem si pozdeji vynahradil treba ve Skyrimu :). Tak to je moje sdileni pribehu s prichodem WoW do naseho sveta. Od pocatku az do konce.. a vite ze jsem nikdy ani nezatouzil to znovu hrat? Proste mi prislo ze ty tituly co prichazely pozdeji meli i vice co nabidnout, ale pro ty co uz byli omameni to byl konec… na dlouhou dobu a spousty mesicu. Spoctete si kolik milionu hracu platicich mesicne vydelalo Blizzardu super balik… Jim to preju, ne ze ne… jsou jedni z nejlepsich v branzi. Tak asi tak no…
WoW je v současné podobě bohužel dalším MMORPG, kterému podrazila nohy a usekla hlavu vývojářská posedlost udělat hru „Pro každého“ + trend zesílit „singleplayer zážitek“, což je přesný opak toho, čím WoW bylo.
Z úvodní hardcore komplexnosti bylo ukrajováno a ukrajováno; kdo jste ho nějakou dobu hráli, víte o čem mluvím.
Kdo ne, rád to ilustruju na mountech (jízdních zvířatech): v původním WoW od 40.levelu, jiné než určené pro herní rasu jen za TUNY splněných questů pro zvolenou rasu, z nichž většina se dala plnit za dostatečný počet bodů jen na nižších levelech – vrátit se k nim později už nic nedávalo.
Epický kůň pro Paladina? Odhadem 10 herních hodin sbírání ingrediencí, hledání řemeslníků, zakončený instancí pro 5 lidí – člověk musel mít 4 přátele, kteří nebudou dělat hodinu nic jiného, než mu pomáhat ho získat.
Dneska: Mount od 20.levelu, od jakékoliv frakce. Epický kůň pro Paladina se kupuje normálně v shopu.
Nové hráče trošku lituju – protože nikdy nedostali možnost spojit si WoW s tím nejlepším, co mohlo nabídnout: příběhy, založené na multiplayeru. Quest na koně ve Scholomance, který kvůli pádu serveru se mnou kamarádi šli dvakrát. Soutěže v úplných blbostech během čekání na poslední dva lidi z deseti, se kterýma v pátek v 20:00 máte jít Karazhan. Obrana Stormwindu před pravidelným nájezdem Hordy. Vánoční uklikávačka pod stromkem :)
Já bych byl asi úplně nejradši, kdyby Blizzard spustil server s Burning Crusade. Ty neostřejší hrany byly trochu obroušeny, ale pořád to bylo klasický WOWko. (Ale nejsem zas takovej veterán, abych se nemohl mýlit ;) Ani WotLK mě nijak neurážel (můj prot warr aspoň přestal bejt v PvP takovej jeliman), ale pak už se mi to začalo nějak mlžit.
Já se jim ani nedivim, že se snaží hru předělávat, úplně blbě to asi nedělaj, když to po těch letech pořád hraje tolik lidí. Ale je škoda, že nemají legacy servery pro nás nostalgiky :)
Říkejte si co chcete, ale pro mě je top mmorpg první Ultima online a to na českých free serverech DarkParadise a Kelevar.Na těchto serverech to byly dvě naprosto odlišný hry. Bohužel už to moc lídi nehraje. No jo grafika.
Ultima Online pořád žije, dokonce má graficky vylepšeného klienta a nějaký free to play mód, takže pár desítek tisíc hráčů mít určitě bude :) Nicméně 12 eur za měsíční kupón mi přijde dost přehnané…
Za mně osobně, problém nikdy nebyla grafika, ale interface. Hrál jsem na DarkParadise ještě před WoW a přes titěrné, překrývající se předměty, tlačítečka apod. jsem se prostě nepřenesl.
Rozumím, že pro zkušené hráče, co si psali už i vlastní makra, to musel být zážitek – viděl jsem tam epicky vypadající souboj dvou lidí na koních, šípy lítaly všemi směry :)
Ale UO měla learning curve tak extrémně dlouhou, že jsem u toho nevydržel (a to jsem ustál Master of Orion III).