Dohráno: Simon the Sorcerer

Na konci to-do seznamu tak dlouhého, že zasahuje do několika časových pásem, jsem si odškrtl další položku, adventuru Simon the Sorcerer.

Se Šimonem jsme se dlouhá léta míjeli z jednoho prostého důvodu - rád hraji adventury nadabované, bohužel vývojáři v Adventuresoftu se dopustili jednoho z nejtrestuhodnějších hříchů namluvených her, vypustili podporu anglických titulků. Kombinaci anglické znění / anglické titulky podporuje až aktuální nepodařený remaster.

Naštěstí dlouhá léta broušení angličtiny na seriálech nevalné kvality nesou ovoce, a já tak nabyl schopnosti rozumět mluvené angličtině, včetně nejrůznějších přízvuků, snad kromě toho australského.

Tedy do akce!

Simon the Sorcerer je klasická kreslená point'n'click adventura lucasovského střihu: antihrdina v hlavní roli, absence smrti a slepých konců, důraz na humor, interakce s prostředím prostřednictvím tuctu příkazů, těch spojnic je skutečně dost. Zcela zjevným zdrojem inspirace je Monkey Island, v těsném závěsu se drží Zeměplocha, dále jsou parodována mnohá fantasy a pohádková klišé, dojde i na Pána Prstenů.

Hlavním hrdinou adventury je přidrzlý pubescent Simon, který byl hodným kouzelníkem Calypsem povolán do magického světa, aby čelil zlému černokněžníkovi jménem Sordid. K tomu je nejprve třeba vyučit se ve věcech magických. Neoriginální, prosté, ale o příběh v téhle hře nejde, k čemuž se ostatně ještě dostaneme.

Zatočme magickou hůlkou a pojďme si na hru posvítit. Začněme tak nějak popořadě a zvesela, tedy grafikou. Ta je obecně přijímána jako znamenitá, často je uváděna jako jeden z vrcholů VGA. Musím se ovšem přiznat, že osobně jsem s ní měl trochu problém. První obrazovka hry slibovala velké věci, nicméně navazující lokace na mě přes všechno to barevné pozlátko působily poněkud chudě. Grafika je příliš doslovná, 100% splněné zadání nakresli to co nejpohádkověji, ovšem bez výrazného stylu. Chybělo mi nějaké blbnutí s perspektivou, hrátky se světlem a stínem, svébytnost, originální nápady atd. Pro příklad nemusím chodit daleko, mrkněte na Discworld.

Nicméně jakmile jsem zabrousil do lesa a přilehlých hor, začaly kvality více probublávat na povrch. V první řadě ve formě drobných, leč skutečně početných animací, které statické obrázky proměňují v živoucí lokace. Dále v podobě zvláštních a dosti svérázných detailů, které ovšem z některých obrazovek dělají místa skutečně nehostinná. Jde mi o různé ornamenty a obličeje zakleté v okolní scenérii, v kamenech, stromech atd. Samostatnou kapitolou je perfektní a bezchybné rozanimování samotného Simona.

Po hudební stránce naprosto nemám výhrad. Soundtrack ke hře padne, až do konce hry nezačal rušit, pohádkově laděné skladby je radost poslouchat. Mluvím samozřejmě o Adlib/OPL hudbě. Někteří možná budou preferovat Roland MT-32, popř. soundtrack z Amiga verze hry. V pořádku, mohu-li soudit z youtube videí, tak kvalita se i přes specifika jednotlivých zvukových systémů v překladu neztratila.

Výraznou pochvalu si zaslouží i dabing. Simona namluvil sám Chris "A.J. Rimmer" Barrie, a i když jsou ostatní dabéři o úroveň níže, sekundují zdatně. Vyložených průserů je skutečně minimum, napadá mě kovář, který má naštěstí jen dvě repliky. Občas trochu ruší zvuky, někdy přehluší hudbu i dialogy, např. bušení kladiva o kovadlinu u kováře, kachny u jezírka, či vrták v trpasličím dolu. Ale dá se to přežít.

A jak si Simon the Sorcerer vede jako hra královského žánru adventure? Inu, tady nám ten magický superlomcovák trochu propaluje kotel.

Osobně preferuji adventury s příběhem, a nemusí být bůhvíjak propracovaný, přičemž hádanky jsou nástrojem k jeho vyprávění. Tvůrci Simona ovšem na příběh téměř dokonale rezignovali. S jedním z hybatelů dění, kouzelníkem Calypsem, se nepotkáte vůbec, na arcizáporáka Sordida natrefíte až v samotném závěru. Co hůř, během celé hry na ně ani v rozhovorech nenarazíte příliš často, jsou tu jednoduše jen jako záchytné body, začátek a konec.

Hra je tak vlastně jen hromádkou puzzlů, naštěstí poměrně příčetných, které spojuje dějová linka tenčí, než Simonův pubescentní knír. Další problém tkví v rozlehlosti. Hned od začátku máte přístup do většiny lokací ve hře, a snadno se tak ztratíte nejen ve spleti hádanek, ale také ve spleti obrazovek. Hra není úplně přátelská k mapování, lokace na sebe navazují nepořádným způsobem, jsou zamotány v bludiště, častý to adventurní hřích. Pro rychlé přesuny máte sice k dispozici mapu, ale ta by potřebovala přibližně trojnásobek záchytných bodů, aby byla skutečně užitečná.

Naštěstí mapa se nakonec nakreslit dá a příběh není to, na čem Simon the Sorcerer stojí. Hlavní ingrediencí, která hojí výše uvedené bolístky a posouvá hru do vysokého nadprůměru, je humor. Vkusný, suchý anglický humor blízký Monty Pythonům, Černé Zmiji a Červenému Trpaslíkovi, který je umocněn skvělým Rimmerovým Barrieovým výkonem. Vtipné repliky, citace a parodie známých fantasy děl, boření čtvrté stěny - kompletní arsenál drzého a sarkastického hrdiny. Co na tom, že na volbách v rozhovorech příliš nezáleží (skutečně je to trochu jako Fallout 4), důležité je, že hláška ve šťavnatém podání byla někomu vmetena do tváře! :)

Mimochodem - s hádankami pomůže moudrá sova, vtipný herní rádce dostupný přímo ve hře. Sova je sice mírně retardovaná a její rady jsou nejasné a mnohoznačné, nicméně i kryptická rada je lepší, než rada žádná, a není od věci si vše, co vám sova poradí, pečlivě zaznamenat.

Vyzdvihnout musím také konec, kdy hra zamává rozlehlosti a třikrát po sobě vás zavře na několika málo obrazovkách. Hádanky v těchto lokacích jsou sice trochu mlhavější a možná i odfláknuté, nicméně tento koncentrovanější přístup mi vyhovuje, hra se jakoby zaostří a nechá vás v klidu louskat a přemýšlet. Navíc rozhovory s dvojicí démonů patří k tomu nejlepšímu, co jsem ve hře potkal.

Tedy doporučit či nedoporučit? Jestli hledáte adventuru blízkou knize, tedy příběhovou, spíše ne. Pokud teskníte po skečích od skupiny Monty Python a na příběhu vám nesejde, pak rozhodně ano. Simon the Sorcerer není dokonalá adventura, občas dosti skřípe, ale vybrala si specifický styl a to, co dělá, dělá dobře.