Planescape: Torment aneb Co může změnit charakter člověka?

Tohle RPG se ke mně dostalo formou CD přiloženého k časopisu Score jakožto hry zdarma. V těch dobách jsem o Planescape vůbec nic nevěděl, neznal ho a nebyl žádný internet, kde bych si našel něco víc. Ani jsem nevěděl, že je to RPG založená na principech stolní hry Dungeon & Dragons, jak bývalo u her od studia Black Isle (například Baldur's Gate) zvykem. A to bylo dobře, protože jsem neměl žádná očekávání, ani jsem nebyl nijak nahajpovanej.

A tak jsem se ponořil do tajů světa Planescape a začal ho pomalu prozkoumávat. Všechno to začalo tím, že se hlavní hrdina probudí v márnici na lůžku. Je zmatený, všechno ho bolí a hlavně - vůbec neví, kdo je, kde je a co se mu stalo, neboť dočista ztratil paměť. Naštěstí brzy zjistí, že má na zádech vytetované vodítko - musí najít jistého Pharoda, který mu pomůže zjistit víc.

Prvním úkolem je dostat se z márnice. Jakmile se dostanete ven, octnete se ve velikém městě jménem Sigil. A tady začíná ta pravá zábava. Když jsem poprvé začal prozkoumávat Sigil, čím dál víc jsem byl do Planescape zažraný. Město je totiž neskutečně živé, jsou tam stovky postav, desítky zajímavých míst a vy máte téměř „GTA“ volnost, kdy si můžete dělat, co chcete.

Planescape: Torment aneb Co může změnit charakter člověka?

V hospodě U doutnajícího nebožtíka (Smoldering Corpse Bar) potkáte spoustu zajímavých postav.

Planescape nijak nevede za ručičku a neříká hráči, co má a nemá dělat. Vy musíte sami vypátrat odpovědi na své otázky tím, že se budete vyptávat na různé věci různých lidí, plnit nejrůznější questy a zkrátka různě experimentovat.

Jen pro perspektivu, abyste pochopili, jak rozsáhlé RPG to je, tak věřte, že Sigil se skládá hned z několika zajímavých míst. Největší část města se jmenuje Úl (The Hive) a ta je rozdělená na čtyři segmenty, následně tu je ještě Dolní čtvrť (Lower Ward), Úřednická čtvrť (Clerk Ward), Hadrníkovo náměstí (Ragpicker Square), a ještě nezapomínejme na celé podzemí pod Sigilem, kde se odehrává také nemalá část příběhu.

A kromě Sigilu cesty hlavního hrdiny zavedou do menšího města Curst, do zlé sféry Baatoru a také do sféry Canceri. Plus je ještě je tu celá řada různých drobných menších míst. A na konci musíme navštívit jednu velikou pevnost. Planescape tedy nabízí dlouhou cestu za sebepoznáním. Nezapomínejme také na mnoho nepovinných míst, jako je Modronské bludiště.


Hluboký filozofický příběh aneb What can change the nature of a man?

Příběh jsem už víceméně popsal, tedy hlavní zápletku. Čím víc však z příběhu odhalíte, tím zajímavější je. Popravdě, příběh Planescape je možná nejlepším herním příběhem všech dob. A nejspíše vezme do kapsy i mnoho filmů a knih. Dobře, uznávám, je to můj osobní názor. Můžu jen dodat, že ho se mnou sdílí spoustu dalších hráčů...

Je však důležité vědět, že příběh je hluboký, filozofický a je založený na premise že člověk může pouhou myšlenou a přesvědčením formovat svět kolem sebe.

Děj obsahuje i několik zcela originálních prvků, které jsem nikde jinde neviděl, spoustu překvapivých zvratů a na konci i několik silných momentů, ze kterých mi přeběhl mráz po zádech, neboť na mě dýchla epičnost a hloubka toho, co mám před očima. Závěr hry je pak naprosto dech-beroucí - vše do sebe zapadne jako puzzle a najednou to celé dává smysl. Vždy zůstávám na závěrečné titulky hledět naprosto dojat.

Planescape: Torment aneb Co může změnit charakter člověka?

Během spánku se vždy zobrazí tahle zajímavá animace plná ozubených koleček. Některé zdroje uvádí, že to celé tvůrci vyrobili z lega.

Zajímavostí je, že na rozdíl od jiných fantasy děl se tu neřeší politika, ani nějaké vyšší mezinárodní konflikty. Řeší se tu malý osobní příběh hlavního hrdiny. Překvapivě to funguje skvěle a dává to smysl.

Jelikož bych o příběhu mohl napsat celou knihu, raději nebudu prozrazovat už nic dalšího a zůstanu jen u tohoto vágního popisu. Nicméně když už jsem zmínil tu knihu, tak...


Planescape je jako kniha

Ačkoliv je PS:T RPG, je velice orientované na rozhovory a příběh. Herní systém k tomu dokonce motivuje, jelikož správně vedený dialog vám dá kupříkladu 100 000 eXPů, zatímco vyčistěním všech příšer v dungeonu vám nepřinese ani desetinu toho.

Planescape tedy není zaměřen na akci, ale spíše na rozhovory. Prakticky se celé PS:T hraje tak, že se musíte prokousat tunami TUNAMI textů. Někteří lidé mi říkali, že je PS:T přestal bavil právě proto, že museli stále něco číst. Rozumím tomu, není to hra pro všechny. Avšak mně osobně dialogy bavily a četl jsem je s naprostým nadšením, jelikož oplývají vysokou kvalitou.

A skutečně. Žádný rozhovor není nudný. I když se každé postavy můžete zeptat na desítky otázek, které se dále větví a větví a ještě větví, je na každém odstavci vidět, že ho psal zkušený spisovatel. Nehledě na to, že dialogy neobsahují doslova jen dialogy - tedy přímou řeč postav - ale mnohdy je tam i detailní popis toho, co postava dělá a jak vypadá. V praxi tedy potkáte nějakou postavu a můžete si přečíst: Vidíš před sebou středně velkého muže, který má zvláštní malby na tváři. Dívá se na tebe s nedůvěrou. „Ano?“ zeptal se a v očích mu zajiskřilo a tak dále.

Planescape: Torment aneb Co může změnit charakter člověka?

Planescape je plný rozhovorů. Zde se bavíme s Fellem v tetovacím salónu.

Jelikož těch postav jsou stovky, člověk by řekl, že tvůrci dají všem nějaké generické copypaste dialogy, ale nikoliv! Drtivá většina postav jsou zcela unikátní osobnosti, co mají svůj příběh, minulost, povahu, specifický způsob vyjadřování, nářečí a tak dále. Spoustu dialogů je také neskutečně vtipných. Postavy mluví přirozeně, ne takovým tím klišé pseudo-vznešeným stylem, jak bývá v některých fantasy hrách zvykem.

Příklad - jedna postava po vás chce, abyste našli zloděje, který mu ukradl jeho kouzelnou vidličku. A když ho najdete, rozhovor probíhá stylem: „Čau, slyšel jsem, že jsi ukradl vidličku. Můžeš mi ji hned navalit?“ a zloděj na to: „Ne, a teď vypadni, nebo si z tvé kůže vyrobím kalhoty!“ a vy můžete v dialogu vybrat hned několik drzých poznámek, například: „Kalhoty? To je náhoda. Tvoje matka si u mě jedny zapomněla.“ a tak dále.

Zpět k tomu, jak je PS:T zaměřen hlavně na dialogy. Hned na začátku celé hry je tvorba hlavní postavy. A vy můžete rozdělit několik bodů mezi různé vlastnosti, jako je síla, obratnost, obrana, ale také inteligence, moudrost, charisma... Pokud si řeknete, že budete bojovník a investujete většinu bodů do síly a obrany, bude pak PS:T prakticky nehratelný, jelikož bez dostatečné inteligence a moudrosti se některé možnosti dialogů vůbec nezobrazí, čímž přijdete o některé důležité informace, questy a jiné možnosti.

Kdokoliv ale hrál PS:T vícekrát, tak ví, že ze začátku musí všechno narvat do inteligence a moudrosti, jelikož tak 90 % hry stejně nebudete zabíjet ostatní postavy, ale přesvědčovat je a dostávat z nich informace.

Krátce bych se také zmínil o přesvědčení. Každá postava, za kterou hrajete může mít přesvědčení. A to dobré, špatné nebo neutrální. A ty se pak ještě rozdělují za zákonné, chaotické nebo rovněž neutrální. Neutrální neutrál je pak true neutral. Momenty, kdy si můžete přesvědčení změnit je sice málo, ale je dobré si hlídat, abyste neměli zlé přesvědčení, protože vám to může zavřít některé cesty.


Neskutečně komplexní hra

PS:T je velice komplexní hra. Ano, vím, že už jsem to naznačil několikrát. Každopádně ještě před napsáním této recenze jsem PS:T celé od začátku do konce dohrál - asi tak po dvacáté v životě. A přestože znám celou hru jako své boty víc jak patnáct let, stále se mi dařilo odhalovat nové věci. Nové questy, které jsem před tím přehlédl. Nové dialogy, které mi nějak unikly. A nové důležité detaily z příběhu, které jsem rovněž nějak zazdil.

Co všechno lze v PS:T dělat? Inu, kromě hlavní postavy můžete mít až pět dalších společníků, kteří s vámi půjdou po vaší cestě. Kdykoliv jim také můžete říct, že už nechcete, aby vás nadále následovali a šli si vlastní cestou. Společníci však nejsou jen tak na ozdobu. Ve skutečnosti každý společník je z hlediska příběhu velice důležitý a hraje v ději zásadní roli. Je téměř neuvěřitelné, že PS:T vás nenutí tyto společníky mít v partě a na Youtube jsou i videa, kde to někteří dohráli jen s hlavní postavou.

Nicméně bez nich byste přišli o hodně. Bylo by to skoro jako kdybyste koukali na Games of Thrones pouze na scény, kde je John Snow a ostatní vystříhali.

Planescape: Torment aneb Co může změnit charakter člověka?

Na konci se musíte postavit sami sobě, aneb Člověk je sám sobě největším nepřítelem.

A právě proto, že společníci nejsou jen náhodné NPC, ale důležité osobnosti, tak mají určité specifické vlastnosti. Létající lebka Morte se k vám přidá na začátku, a protože je to lebka, nemůže používat jinou zbraň, než různé druhy zubů. Bojovník Dak'kon má zase speciální meč jménem Karach a nic kromě něj do ruky nevezme. Každá postava má také nějakou schopnost. Annah je zlodějka, takže umí odhalovat pasti a odemykat zámky. Hlavní hrdina v průběhu hry získá schopnost oživovat ostatní společníky, když umřou, a také s mluvit mrtvými, což bude na několika místech důležitá věc. Morte umí skvěle urážet a provokovat drzými řečmi, což se během soubojů někdy hodí - věřte mi.

Společníků je však víc, než kolik jich můžete mít, takže pár jich budete muset odmítnout. Nicméně i ty jsou příběhově důležité a stojí za to je alespoň potkat a promluvit si s nimi.

Spoustu těchto společníků je tzv. „multiclass“, což znamená, že jsou napůl bojovníci a napůl něco dalšího (kouzelníci, zloději, kněží) a v obou těchto rolích se mohou zlepšovat a zvyšovat si úroveň.

Hlavní hrdina však může být pouze bojovník, zloděj nebo kouzelník. Úplně na začátku je hlavní hrdina bojovník, avšak během putování můžete potkat mnoho postav, které vaši roli na požádání změní. Já obvykle hned po tom, co se dostanu z márnice, utíkám na Hadrníkovo náměstí za porodní bábou, která ze mě udělá kouzelníka, když pro ni splním pár questů.

Při změně role vám zůstává úroveň a zkušenosti z předchozí role, čili není problém je měnit celkem libovolně, kdykoliv narazíte na někoho, kdo je ochoten vás přeučit.

Když už jsem zmínil v této sekci kouzelníka, hraji za něj vždycky. Sice je tato role nejsložitější, ale zato nejzábavnější. Vlastně bych kouzelníkovi mohl věnovat celou další kapitolu.


Čáry máry fuk!

Kouzla tu fungují trochu zvláštním způsobem. Není to tak prosté jako v jiných RPG typu Diablo, kdy můžete po protivnících házet firebally a smažit je elektrickými blesky. Dokonce v PS:T nenajdete ani žádnou manu.

Máte knihu kouzel, kam si můžete zapisovat kouzla, které se dají na různých místech prostě najít, nebo koupit na tržišti. Kniha rozděluje kouzla do jednotlivých úrovní od jedna až po deset. V knize jsou dvě strany - jedna zobrazuje kouzla, které máte v knize zapsané a druhá, kde jsou připravená k užití. A právě tolik kouzel, která na téhle druhé straně máte připravených, tolik jich můžete použít za jeden den. Pokud vám dojdou, je nutné najít nějaké útočiště a prospat se.

Planescape: Torment aneb Co může změnit charakter člověka?

Během putování navštívíte řadu zajímavých míst.

Kouzla jsou naprosto šílená a u poloviny z nich do dnes ani nevím, k čemu jsou a co přesně dělají. Sice ke každému kouzlu je dlouhý popis, ale ten je mnohdy tak složitý, že se vám to ani nechce číst a spíše zkoušíte metodou pokus-omyl.

Jsou tu nápady jako možnost protivníkovi vykouzlit nad hlavou sekyru, seslat několik kouzlených střel nebo roj včel, a tak dále. Později se vyskytují i poměrně silné bizarnosti. Cloudkill (jedovatý mrak) zamoří celou místnost jedovatými výpary a drtivou většinu protivníků to ihned otráví (vašim postavám to však nic neudělá). Za pomocí téhle věci jsem vyčistil mnoho dungeonů...

Kouzla nejvyšší úrovně už jsou hodně bláznivé nápady. Elysium's Fires vystřelí laser směrem k obloze a spustí se animace, jak laser letí vesmírem a trefí meteorit. Ten se roztříští a jednotlivé kousky začnou padat k zemi. Následně spadnou na protivníka, na kterého jste kouzlo seslali. Kouzlo Chain Lightning Storm vytvoří bouři, kdy do protivníka chvíli šlehají blesky. Mechanus' Cannon vytvoří u protivníka portál do jiné dimenze a v té jiné dimenzi je připravený kanón, která vystřelí mohutnou ohnivou střelu, ta se teleportuje portálem a sejme protivníka.

Jak vidíte, kouzla jsou epická a mohutná. Paradoxně ale i navzdory tomu, že kouzlo spouští animaci plnou superefektů, tak v pozdějších fázích hry už spoustu protivníků bude mít různé druhy magic resistance a je daleko snazší je zdolat konvenční cestou. Cestou pěstí a meče.

Planescape: Torment aneb Co může změnit charakter člověka?

Jeden z posledních bojů je velmi tuhý.

Je to takové paradoxní, když na někoho použijete nějaké silné kouzlo, co na něj sešle déšť ohnivých meteoritů a vrhne na něj obří ledovou kru a teleportuje ho do sopky, kde se vykoupe v lávě, ale nakonec dostane jen -2 damage a nad hlavou mu vyskočí „magic resistance“, ale bohužel to tak později skutečně je.

I tak je s kouzly kopec legrace. Aspoň já osobně je mám rád natolik, že hraji téměř vždy za kouzelníka.


Pár slov na závěr

Tahle recenze už pěkně nabobtnala a je obrovská. S tím se počítalo, neboť Planescape je velice rozsáhlé a košaté dílo, tudíž není možné o něm napsat nějaký ucelený text, aniž by zabral tuny stran.

Na závěr tedy ještě shrnu pár dalších věcí. Za zmínku stojí jistě hudba. Soudtrack je možná jeden z nejlepších, jaké jsem kdy ve hrách zažil. Z některých epických tracků mi běhá mráz po zádech do dnes. V některých na vás dýchne obrovitost celého příběhu. To se nedá popsat, to musíte zažít.

Přemýšlel jsem, jestli se krátce nevěnovat i slabším stránkám Planescape. V čem selhává? Co tak úplně nefunguje? Popravdě jsou to maličkosti. Nikdy jsem třeba neměl moc rád pasáž, která se odehrává v Curstu, protože tvůrcům už nějak došly nápady. Questy a dialogy působí trochu slabším dojmem. Nicméně jak se dostanete do podzemí Curstu, tam se to zase rozjede.

Planescape: Torment aneb Co může změnit charakter člověka?

Pilíř lebek v Baatoru je nekonečná studnice informací. Nedává je však zadarmo. Abyste zjistili, co potřebujete, musíte obětovat něco velmi cenného.

Kromě původního Planescape také vyšlo Enhanced Edition, které optimalizuje hru tak, aby fungovala i na moderních strojích. Tato verze má i lehce vylepšenou grafiku, efekty, možnost nastavení vyššího rozlišení, bylo opraveno mnoho bugů z původní hry a lze také zoomovat. Mohl bych Enhanced Edition doporučit. Jenže musím jí vyčíst i jeden bug, díky kterému nelze Planescape dohrát. Musel jsem použil jeden starý save a zabugované situaci se vyhnout. Co jsem tak googlil, tak si na to hráči stěžovali už v roce 2012 a tvůrci stále nehnuli prstem. Škoda! Navíc mi Enhanced Edition v některých situacích crashoval.

To je ale ke slabším stránkám víceméně všechno.

Planescape: Torment bude mít brzy narozeniny - dvacet let od vydání. Nezapomeňte to oslavit tím, že si tohle dílko nainstalujete a dáte si další repete. Ani po těch dvaceti letech Planescape nezestárl a stále vypadá dobře. Též můžete pozvat kamarády, co Planescape neznají, protože přichází skutečně o hodně. Případně pokud jste líní to celé hrát, tak nezapomeňte, že na GOGu je k Planescape také přiložená kniha podle Planescape, čili cestu za sebepoznáním může prožít i ten, kdo nehraje RPGčka.

Autor: Pollux

Milovník starých her, hlavně Doomovek a série Castlevania. Dělám mapy pro Doom II, Heretica a Hexena.

Komentáře k:
"Planescape: Torment aneb Co může změnit charakter člověka?"

  • Popy napsal:

    Skvělé RPG, jedna z těch her, ke kterým se opakovaně vracím (společně s Fallout 2 a Arcanum)

  • Nox napsal:

    Jsem jediny, komu se nezobrazuje ten prvni obrazek V hospodě U doutnajícího nebožtíka?

  • Doomtrooper napsal:

    Sakrys, slysel jsem na tohle chvalu uz davno a mel jsem vzdycky pocit ze je to presne atmosferou salek me kavy. No mam hledat vymluvu proc jsem to nikdy nehral??!
    Davam to oficialne na svuj bucket list … :)

    • Sledge napsal:

      Co se RPG týče, mám to v “to-do” hned někde za Falloutem, kterýho už jsem dohrál. Jen se prostě bojim těch dialogů, nic proti horám dobře napsaného textu, ale to opravdu chce zavřít se někam a nenechat se pár hodin ničím rušit. A kde mám ten čas asi tak najít?! :)

      • Jiří Vitner napsal:

        Absolutne ti rozumim, casu je zatracene malo. Nicmene tohle je obrovska Perla mezi RPG perlami. Uz minimalne svym pojetim.
        Povazuj to ode me za vytku ve vzdelani.
        Sam si na to musim udelat cas ihned po pillars of eternity ;)

  • Storm napsal:

    Tato hra mě lákala už od ranného dětství, kdy jsem ji dostal společně s časopisem Score jako plnou hru. Od té doby jsem hodněkrát zkoušel, ale nikdy nebyla ta trpělivost. Až teď kdy hra vyšla v parádním remastru a ještě byla na Steamu ve slevě… No neber to.. :-D
    A tak jsem si hru pěkně koupil znova a tentokrát jsem ji i celou dohrál skoro se všema achievementama :-)
    Každopádně je to parádní záležitost, spoustu možnosti i pro více projití zůstane pečlivě ukryto :-D
    Určitě dopodučuju :-)

  • Jan Olšan napsal:

    Taky to mám ze Score a je to jedna z nejlepších her vůbec, atmosféra úplně mimořádná, NPC skvělé.

    Já se o tom dozvěděl díky tomu, že jak jsem si Score kupoval tak jednou dvakrát ročně, tak jsem se štěstím natrefil na Preview článek a ten mě tak nadchl spolu s rendery hlavně vedlejších postav, že jsem si to jméno zapamatoval a vždycky jsem to chtěl hrát. Když to pak vyšlo v tom časáku, tak už jsem měl dobrou angličtinu z Albionu a BG1/2, takže jsem si to fakt užil.
    Morte, Annah a Fall fRom Grace, jojo…

Přidej komentář (přihlášení / registrace)

(Komentáře s více jak 2 odkazy musí počkat na schválení.)