Blood – tak trochu temnější buildovka

Blood patří společně s Duke Nukem 3D, Shadow Warrior (taky trochu i Exhumed) do rodiny devadesátkových her, které frčely na Build enginu. Kromě engine obvykle sdílely i dalších pár věcí. Například byly (a stále jsou) výborné, mají hustého hlavního hrdinu, co vypouští jednu vtipnou hlášku za druhou, a celkově jsou nabité morbidním humorem, kulturními odkazy a tak dále.

Zároveň se však velice liší, protože Duke je zasazen do současnosti a bojuje s UFO, Shadow Warrior se odehrává v Asii, kde se Lo Wang snaží zničit zlou korporaci Zilla Enterprises, a Blood… Ten nás vezme do roku 1928, a později ještě do období druhé světové války.

Hlavním hrdinou je tentokrát Caleb, který vstane z mrtvých, vyskočí z hrobu se slovy: “I live… again!”, popadne vidle a jde najít svou přítelkyni Ophelii. Tu má ve spárech zlá fanatická sekta jménem Cabal, které vládne bůh Tchernobog. Úkolem Caleba je tedy prostřílet se přes hromadu kultistů a boha Tchernoboga zničit.

To v praxi znamená, že musíte projít 4 epizody, které obsahují kolem cca 9-10 map, a klasicky „doomovsky“ hledat klíče, odemykat s nimi dveře, rozstřílet vše, co dýchá (nebo i nedýchá), a dostat se k exitu.

Ratatatata

Blood je na rozdíl od jiných akcí na Build engine velice temná, krvavá, černohumorná, sadistická a značně brutální hříčka. Na každém kroku po vás půjdou fanatičtí mniši a kultisté. Tihle mniši, vyzbrojení brokovnicemi, kulomety, dynamity či jinými zbraněmi, se vás budou snažit za každou cenu zabít. Navíc u toho křičí latinsky „crudux cruo“ a „caecux infirmux“ a jiné hlášky.

Při přestřelkách s mnichy se každopádně ukáže největší potenciál Bloodu. Caleb se slovy “Time to start piling up the bodies!” vytáhne brokovnici a pár jich postřílí. Mniši hrozně křičí a cáká z nich krev… Hodně krve. Až mu dojde munice, hodí na zbytek mnichů dynamit a PRÁSK, mniši se rozprsknou na sračku, krev ocákne všechno kolem a vzduchem lítají kosti. Ještě pár mnichů sice zbude, ale Caleb je zapálí světlicí, oni začnou hořet, křičet bolestí a na závěr se rozprsknou… A co zůstane? Kaluže krve, ohořelé mrtvoly, hromádky patronků a kousky končetin.

To je nejenom velice uspokojivé a zábavné z nějakého - řekněme - sadistického hlediska, ale je to zajímavé hlavně z technologického pohledu. Kdykoliv bazukou vyhodíte do vzduchu hromadu nepřátel a jejich krev a končetiny lítají vzduchem (někdy až přehnaně, groteskně… prostě černý humor), tak se podivíte, že tvůrci dovedli něco takového vůbec vytvořit. A to byl Blood ve své době trochu technologicky zastaralá hra (v jeho době už existoval polygonový Quake, zatímco Blood běží pořád na tom starém dobrém 2.5D Build Engine a všechny objekty jsou sprity nebo voxely).

Kromě toho, že je Blood extrémně násilný, je i hororový.

Chytej!

A jako horor to také funguje na jedničku. Ať už procházíte hřbitovy, jeskyně, chrámy, opuštěný hotel, hrady a já nevím co všechno… všude je pořádná temná atmosféra.

Jdete temnou chodbou, podlaha divně vrže, z dálky slyšíte znepokojující šepot nebo křik, vejdete do koupelny, ve vaně je krev, v knihovně naproti visí děsivé obrazy. Některá místa jsou zvláštně tichá, ponurá, strašidelná…

Navíc jsou tu různé odkazy na známé horory. V jedné mapě procházíte kotelnou a na zdi visí svetr a klobouk Freddyho Kruegera. Overlooked Hotel odkazuje na horor The Shining (“Here's Johny!”). Mapa Crystal Lake je zase odkaz na film Friday the 13th a tak dále.

Dobře - teď už víme, jak si Blood vede jakožto perverzní a hororové dílo - obojí na jedničku. Jak si ale vede jakožto akční hra?

Odpověď zní - rovněž na jedničku. Za prvé level design map vezme do kapsy jak Duke Nukem 3D, tak i Shadow Warrior, neboť mapy jsou daleko nápaditější a originálnější. Jedna se odehrává ve vlaku (a ano, ten vyletí nakonec povětří), následuje jedna v děsivém freakshow cirkusu… Dále tu máme různé chrámy, jeskyně, štoly, doly, lesy… Celá druhá epizoda se odehrává v zimním období a je naprosto úžasná. Jedinou věc, kterou bych designu mohl vyčíst, je to, že některé mapy jsou obrovské a chaotické, ale to už holt patří k devadesátkám.

Jeden z bossů je také pes Cerberus.

Pokud jde o zbraně, základní zbraní jsou vidle. Pak je tu světlice - ta funguje jakožto náhrada za pistolku, která bývá ve hrách běžná jako jedna z prvních zbraní. Jsou chvíle, kdybych více ocenil úplně normální klasickou bouchačku, protože světlice je trochu v některých případech nepoužitelná. Na druhou stranu s ní můžete zapalovat mnichy, a to se počítá. Následuje brokovnice, kulomet, bazuka…

A dynamit… to je hrozně zajímavá věc. Prostě zapálíte, hodíte a BUM! Ze začátku to s ním člověk moc neumí a může se snadno vyhodit do povětří, ale velice brzy pochopí, co a jak, a tak se z toho stává velice šikovná zbraň. Ještě jsou tu kousky jako Tesla Canon, co střílí blesky, Voodoo panenka, a také různé sci-fi a fantasy nadpřirozené věci (třeba lebka na tyči, co střílí firebally). Navíc některé zbraně mají sekundární mód střelby, což znamená ještě víc zábavy.

Nepřátelé… Mniši, zombie, pavouci, krysy, "ruka", podivné rybí monstrum, ohnivý pes, smrtka… No, mám z nich trochu takový smíšený pocit. Obecně jsou monstra originální a zajímavá, ale od druhé epizody se vyskytuje hodně monster, které do hatelnosti přináší trochu víc frustrace, než byste ocenili.

Třeba zmíněná smrtka. Smrtka je normálně nesmrtelná, což se pozná tak, že je průhledná. Když na vás útočí, musí tu nesmrtelnost na chvíli deaktivovat, čili taktika je nalákat ji, aby na vás zaútočila, což je zároveň dost riskantní. Navíc je smrtka imunní vůči různým zbraním.

Pekelní psi, co plivou oheň, jsou nejhorší druh nepřátel, které můžete v celém Bloodu potkat

Ruka připomíná ruku z Adamsonovy rodiny (nebo taky z filmu Ruka zabiják (Iddle Hand)). Ta dovede skočit na krk a začít škrtit. Lze ji rychle odhodit mezerníkem. Krysy a pavouci se hrozně motají pod nohama… Prostě, někteří enemies vyžadují trochu nějakou tu taktiku, jak je zničit. Umírat se bude často, protože skoro všichni dávají hrozně velký damage.

Takže abych to shrnul - Blood je podle mě jedna z nejlepších her na Build engine - možná i jedna z těch nejlepších stříleček z devadesátek. První dvě epizody jsou absolutně TOP, pokud jde o atmosféru a level design. Slabší stránkou jsou jen některá značně frustrující monstra a podivnosti Build engine (např. to, jak zvláštně funguje splash damage). A nyní nastal čas se podívat na datadisky.

Plasma Pak

Blood později vyšel ve verzi Plasma Pak, která přinesla pár novinek, jako je vylepšení některých power-upů, pár nových nepřátel, a hlavně… novou epizodu Post Mortem.

Post Mortem osobně moc rád nemám. Sice je tam pár nových monster, jako jsou velké kytky, plivající buď zelený sliz nebo ohnivé koule, noví mniši (zelení a modří) a další obludy, ale co se týče map, ty jsou podle mě spíše slabší. Jsou totiž příliš velké, chaotické, divné a bez nápadu. Neříkám, že jsou nějak vyloženě špatné, ale v porovnání s původními jsou trochu… meh.

Na konci je pak nový boss - vlkodlak.

Plasma Pak

Cryptic Passage

Tento datadisk je naopak můj oblíbený. Neobsahuje sice žádné nové věci - žádná nová monstra, ani zbraně, prostě nic, jen jednu novou epizodu - ale mapy, kterých je celkově devět, jsou naprosto boží!

Hned první je zajímavě nadesignovaná. Následuje Opera House, což je vskutku děsivá mapa, kde celou dobu z dálky můžeme slyšet zpívat operní hlasy, a to podtrhuje strašidelnou atmosféru. Následuje gotická knihovna či klášter. Obě jsou výborné. Jedna pozdější mapa se také odehrává na lodi, která využívá Build engine podobným stylem, jako jedna mapa z původního Blooda, co se odehrává ve vlaku.

Vrcholem je pak poslední velká propracovaná mapa, která se z velké části odehrává v obrovském strašideném hradu. Myslím, že je to totální vrchol celého datadisku.

Cryptic Passage

Death Wish

K Blood také existuje jeden free mód jménem Death Wish. Ten mi byl opakovaně doporučován, avšak já jsem ho opakovaně ignoroval, a to hlavně proto, že mi dřív hned po startu crashnul a nefungoval. Tak šel čas a já se ho rozhodl vyzkoušet zase v nové verzi. A světe div se! Tentokrát to frčí.

Death Wish příběhově navazuje na původní Blood. Porazili jste Tchernoboga, ale jeho duše přežila a je stále velice mocná a silná. Vaším úkolem je Tchernoboga zničit… zase.

Death Wish přináší tři nové epizody a osobně jsem čekal, že to budou jen nové mapy. A skutečně! Opravdu je to jen hromada nových map. Ovšem pokud jde o jejich kvalitu, tak WOW, prostě WOW, tvůrce Dustin "Bloatoid" Twilley vytáhl z Bloodu a jeho enginu totální maximum až na kost.

Death Wish

Nejenom že se jedná o nové mapy, které musíte projít z bodu A do bodu B a sem tam najít klič od zamčených dveří, ale také jsou neskutečně hororové a strašidelné. Dokonce jdou mnohem dál než původní Blood. Hororovost není jen ponurá atmosféra a krev na stěnách. Ne! Je to spíše level psychologického teroru ve stylu Silent Hill (ostatně pár map je vyloženě inspirovaných Silent Hillem).

Jdete třeba po chodbě hotelu a najednou tma. Začnete se divit, co se děje. A hle, světlo zase naskočilo, ale stěny i podlaha jsou celé od krve a objeví se kolem hromada nepřátel, kterými se musíte prostřílet. Seberete klíč a vracíte se stejnou cestou zpátky, ale najednou… cesta zpátky vypadá úplně jinak. To je zvláštní! Autor využívá různých scriptů, aby nás občas polekal, postrašil, zamotal nám hlavu, totálně nám rozdrásal nervy… Přidal hromady děsivých zvuků, výkřiků, dětského pláče, šepotu, ale kromě toho také řadu různých efektů a já nevím čeho všeho.

Mapy jsou designově na velice vysoké úrovni. Jsou neskutečně propracované, detailní, živé, ponuré, kreativní, bizarní, vizuálně hravé a mindfucking zároveň. Navíc mód zvládá neustále přinášet něco nového, čii žádný stereotyp nebo tak. Několikrát jsem se i bál pokračovat, protože jsem si říkal, co na mě zase za rohem čeká. Některá místa obsahují i různé napínavé pasáže, třeba v jednom sklepení vybouchne kotel a vybuchuje a vybuchuje, takže váš úkol je co nejrychleji utéct před explozí.

Spousta map se také zdá být inspirovaná různými známými horory či hororovými hrami. Namátkou třeba What Lies Beneath, Saw, zmíněný Silent Hill, The Thing… A, ehem, Star Trek (druhá epizoda se částečně odehrává ve vesmíru).

Tenhle mód mě opravdu mile překvapil. A nezbývá, než ho vřele doporučit. Dá se normálně stáhnout na moddb.com.

A tím už se opravdu dostávám na konec. Takže - tohle byl Blood. Blood se dá koupit na GOGu, a to docela levně ve verzi Blood: One Unit Whole Blood, která obsahuje původní hru, CD soundtrack (celkem mindfuck-y soundtrack mimochodem), datadisky Plasma Pak i Cryptic Passage, takže není problém si Blood obstarat. A já bych vám to radil... Je to prostě klasika, které po letech nic neztratila ze svých kvalit.