Castlevania III – Drákulova kletba (a totální overkill)

Už tu dlouho nic nebylo o žádné Castlevanii, takže to hned musím napravit. A tentokrát chci napsat o Castlevania III: Dracula's Curse, což je poměrně zásadní díl série hned z několika důvodů. Tvůrci se tentokrát vrátili zpět ke kořenům a po druhém dílu, který byl značně experimentální, a ve výsledku nepovedený, má třetí díl zase blíž k tomu úplně prvnímu. Ale ne tak úplně, jelikož snaha o originalitu společnost Konami nepustila ani tentokrát.

Příběh se již tradičně točí kolem toho, že se hrabě Dracula snaží zničit lidstvo a opět ho musí zastavit lovec upírů z klanu Belmontů. A tím je tentokrát Trevor C. Belmont. Trevor na své cestě ještě může potkat čarodějku Syphu a piráta Granta, a také se tu vůbec poprvé objeví Alucard, syn samotného Draculy, který odmítá jít ve stopách svého otce a je kladnou postavou.

Mimochodem, pokud vám popis děje malinko připomíná seriál Castlevania od Netflixu, není to náhoda. Seriál je opravdu postavený na Castlevania III: Dracula's Curse. I to je jeden z důvodů, proč je to tak zásadní díl série.

Castlevania III – Drákulova kletba (a totální overkill)

Výjimečná situace v Castlevania III, kdy nejste obklíčeni hromadou mosnter

Podobně jako Haunted Castle je třetí Castlevania extrémně obtížná hra. Nejenom že je dost tuhé projít jednotlivými levely, ale na konci je obvykle ještě nějaký ten tuhý boss. Do toho vám ale ještě běží čas, kterého tentokrát není mnoho, a několikrát se mi stalo, že mi vypršel. V případě, že vám postava umře, ztratíte pochopitelně jeden život a objevíte se na posledním checkpointu. Obvykle je ten checkpoint tak daleko, že jste nuceni třeba opakovat čtvrt celého levelu. Mnoho pasáží je také naprosto neférových. Některým útokům se dokonce nedá skoro vyhnout.

Setkal jsem se s názory, že staré Castlevanie jsou naprosto nehratelné hry, a já rozumím tomu, proč si to někteří myslí. Ale nesouhlasím. I navzdory všemu, co jsem jmenoval, je Castlevania III: Dracula's Curse normálně hratelná. A před napsáním této recenze jsem se ji rozhodl zahrát. Občas jsem u toho fakt chytal nerva a trhal si vlasy. Přesto jsem se několikrát přistihl, že mě to vlastně docela dost baví a něco mě nutí stále hrát dál a dál.

Čekal jsem, že se nejdál dostanu k bossovi Grim Reaperovi aka Smrtce. Jelikož se mi ho celá léta nedařilo porazit, nečekal jsem, že se mi to tentokrát podaří, ale světe div se, podařilo se. Další zásek mě čekal u bosse jménem Doppelganger, což je něco jako dvojník hlavní postavy měnící se dle toho, za jakou postavu hrajete. Nejspíše tvůrci vychází z filozofie člověk je sám sobě největším nepřítelem. Boj byl skutečně nervy drásající, ale nakonec jsem objevil i jeho vzorce chování, tedy slabiny. A pak to přišlo - final boss. U něj jsem se psychicky připravil, že bude extrémně tuhý a nemám šanci ho porazit. Pomalinku jsem už pokukoval po tlačítku exit v emulátoru, ale přesto jsem to zkusil. A překvapivě jsem ho porazil. WOW! Takže jsem tuhle Castlevaniu vůbec poprvé v životě dohrál, a to jen na základě toho, že jsem si ji chtěl pouze zkusit, aby se mi lépe psala tahle recenze! To mě úplně překvapilo. Nevěděl jsem, že tahle věc jde fakt dohrát!

Castlevania III – Drákulova kletba (a totální overkill)

Strašidelná pirátská loď je nepochybně nejlepší level v celé Castlevanii III

No, zkrátka na rozdíl od Haunted Castle beru Castlevania III: Dracula's Curse zcela vážně a obecně má můj respekt.

Castlevania III: Dracula's Curse stejně jako první díl je založený na tom, že se prochází level za levelem. Hlavní hrdina má opět bič Vampire Killer jako primární zbraň a několik sekundárních zbraní (dýka, svěcená voda, sekyrky, hodinky na zastavení času), které spotřebovávají srdíčka a které je potřebné sbírat. Jednoduché.

Tvůrci však tentokrát přišli s nápadem, že by se jednotlivé levely mohly větvit do více cest. Je to podobné jako u několika pozdějších titulů (jmenovitě Dracula X nebo Rondo of Blood), ovšem tady se cesty nevětví během hraní jednotlivých úrovní. Funguje to tak, že se vás to prostě na konci některých levelů zeptá, jestli chcete, aby následoval level A nebo level B. A jakmile si zvolíte, už i další následující levely navazují jinak. Výsledek má pozitivní stránku - můžete hrát Dracula's Curse vícekrát a vždy to bude jiný zážitek. Nevýhoda - působí to chaoticky a je složité se do některých levelů dostat.

V jedné cestě se vám podaří potkat čarodějnici Syphu a v jedné piráta Granta. Když se k vám přidají, můžete si na tyhle postavy pak libovolně přepínat. Sypha umí kouzlit. Některá kouzla jsou i poměrně zajímavá. Třeba mrazící kouzlo, se kterým můžete třeba zamrazit fireball letící proti vám a rozseknout ho mečem. Lze také zmrazit vodu, aby vás neotravovali vodní ještěři. Je skoro až překvapivé, že něco takového hra umí vzhledem ke stáří. Grant je zase schopný šplhat po zdech a bodat dýkou.

Castlevania III – Drákulova kletba (a totální overkill)

Sovy jsou sice obvykle hodné, ale tahle vás chce zabít

Později lze přibrat do party Alucarda, ale toho se mi nikdy nepodařilo objevit a nevím, jakými cestami se vydat, abych na něj narazil. Viděl jsem ale na Youtube, jak za něj někteří hrají. Umí střílet firebally a proměňovat se na netopýra.

Jediná věc, které bych Castlevania III: Dracula's Curse vyčetl, je ošklivá grafika. Jasně, je to hrozně stará hra a vyšla v roce 1989 (v Japonsku 1989, v USA 1990 a 1991 v Evropě... bůh ví proč), ale mám pocit, že v té době vyšlo i několik lépe vypadající titulů. Na druhou stranu je to nejspíše důsledek toho, že to vyšlo na NES. Podobně jako grafika je také zastaralá i hudba. Ta je technologicky na úrovni pípání a chrčení. Avšak když si odmyslíme technologii a budeme hudbu posuzovat po stránce melodičnosti a propracovanosti, tak říkám WOW, hudba je na opravdu hodně vysoké úrovni. Taková píseň Aquarius je fakt naprostý masterpiece. Na Youtube je i řada lidí, co to hraje na klavír, takže můžete klidně vyhledat "Castlevania Aquarius Piano" a poslechnout si.

Castlevania III: Dracula's Curse je sice velice zastaralý, místy až nesmyslně a neférově obtížný díl Castlevania, ale v herní historii má svoje zásadní a důležité místo a já osobně mám k němu určitý respekt. Tenhle díl také zakončuje úplně první generaci Castlevanií pro NES společně s prvním i druhým dílem. Když to nějak shrnu, ten úplně první zestárl nejlépe. A paradoxně je i nejhratelnější.

Takže asi tak. Každopádně mě čeká ještě spoustu dalších dílů ke zrecenzování, takže zdaleka nekončíme... Stay tuned.

Autor: Pollux

Milovník starých her, hlavně Doomovek a série Castlevania. Dělám mapy pro Doom II, Heretica a Hexena.

Neutíkejte! Líbil se vám článek? Tak jej podpořte sdílením :)
Případně zvažte finanční podporu webu - přestane vás obtěžovat reklama ;)

Komentáře k:
"Castlevania III – Drákulova kletba (a totální overkill)"

  • lasice napsal:

    kdykoliv jsem tu četl něco o castlevanii, jednalo se vždy o zasadní nebo nějak zásadně podobný díl :D

  • Fruth napsal:

    Serii znam okrajove a hlavne z NES konzole, k tomu zvuku mam pripominku Jap verze pro famicom ma tusim specialni sound chip a hudba je pak paradni, je nekolik srovnavacich videi na YT. Jeste takova perlicka, do serie Castlevania patri i verze pro male deti Kid Dracula a vysla pouze v JP na Famicom, docela zajimava hra.

Přidej komentář (přihlášení / registrace)

(Komentáře s více jak 2 odkazy musí počkat na schválení.)