Jedenáctý listopad je v kalendáři označen jako Den válečných veteránů. Každý dobrý učitel dějepisu, stejně jako wikipedie, vám potvrdí, že v tento den roku 1918 bylo podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, čímž se de facto ukončily boje 1. světové války na západní frontě. Pojďme si tedy připomenout tento památný den společně s hrou Historyline 1914-1918 od vývojářů Blue Byte z roku 1992. Letopočty v názvu nám napovídají, že hra je zasazena do celého období válečného konfliktu. Postup hrou je proložen historickými daty popisující významné události této éry. Ale nebojte se, tím celá “vzdělávací” část hry končí. Navíc se pro někoho nudné texty dají vždycky odpálit (tím myslím odkliknout) a vesele se dál věnovat té zábavnější části, čili hraní.
"Gentlemen, our long wait is nearly at an end. Tomorrow morning, General Insanity Melchett invites you to a mass slaughter. We're going over the top." - Captain Blackadder
Říkáte si o co jde? První odstavec popisuje konec války a pak se píše dokonce něco o dějepisu. Tak fajn, pojďme se podívat na hru trochu podrobněji. A hezky od začátku. Intro je naprosto parádní. Silueta vojáka zapalujícího si cigaretu přímo na bitevním poli vypadá perfektně. Přijde ostřelování a následný výbuch nás přesune k hlavnímu logu hry. Mimochodem, v USA se hra vydala pod názvem Great War, ale nikde se mi nepodařilo dohledat, zda byla změněna i obrazovka hry s původním názvem. A jen pro zajímavost, dle mého soudu se Historyline opravdu píše dohromady, i když i sám velký Google si myslí opak.
Voják s cigaretou se účastní zákopové války
Vypadá to, jako bych neudržel souvislou myšlenku a skáču z tématu na téma, ale co si mám počít, když sama hra mě po intru z bojiště vrhne ke slavnému atentátu na Ferdinanda v Sarajevu, který vlastně válku oficiálně zapříčinil. Opět nádherná animace, tentokrát v barvách dobového filmu. Zajímavý je pán s cylindrem v levém spodním rohu obrazovky pokuřující doutník. Tolik kuřáků hned v úvodu by v dnešní době zřejmě neprošlo, případně by to vyšvihlo PEGI rating hry do neúměrných výšin za zobrazování závislosti na návykových látkách. Dobrá, ponechme dnešní lovce čarodějnic svým osudům a raději přeskočíme i povídání o dějinných událostí doprovázené animací mapy a skočíme rovnou do hlavního menu.
Blíží se automobil s Ferdinandem a v záběru nám zas někdo hulí
Hra nám umožňuje hrát buď proti počítači nebo proti dalšímu hráči u stejného počítače. Pokud budete hrát ve dvou, nemusíte se u počítače střídat, ale zadáváte příkazy svým jednotkám oba dva současně. Hra nabízí úctyhodných 24 misí pro každou stranu ve variantě proti počítači (celkem tedy 48) a dalších 24 misí pro dva hráče. Do jednotlivých misí se dostanete ihned po zadání speciálního kódu. Po dohrání každé mise se vám zpřístupní kód pro misi další, obvykle obtížnější. Seznam těchto kódů se dnes dá jednoduše dohledat, takže můžete hrát mise v libovolném pořadí.
Popis historie je opravdu vyčerpávající
Po odehrání několika prvních misí si nejspíš uvědomíte, že hra není žádná jednohubka na pár minut, ale že s jednou misí můžete strávit klidně podstatnou část dne (a pořád je to zábava). Nebojte, hra se dá také ukládat. Z dnešního pohledu sice trochu nestandardně, ale dá se to. Při kurzoru signalizujícím konec tahu se stiskne klávesa ‘D’ a pak se zadá číslo pozice od 0 do 9. Musíte si ale pamatovat to číslo. Tak fajn, hra je uložená, číslo mám napsaný, ale jak to loadnu, když v hlavním menu chybí patřičná volba? Položka Load se mrcha jedna schovává v podmenu Misc. Je to sice vše srozumitelně popsané v manuálu, ale kdo by to čet, že jo.
Základní pohled na hru
Bože můj, to vůbec nezní jako článek o hře, ale spíš jako terapie pro masochistické historiky. Tak dobrá, od teď začíná parádní jízda. Hra se hraje naprosto úžasně. Obrazovka je rozdělena na dvě části. V levé se ovládají vojska německá a v pravé zas francouzská. Změnit se to nedá, takže pokud hrajete v barvách Francie, ovládáte vždy pravou část. U Němců je to naopak. Hraje se na tahy ve dvou módech. V jednom módu zadává jeden hráč svým jednotkám rozkazy k přesunu a druhý zároveň dává rozkazy k útoku. V dalším kole se módy prohodí. Vždy je vidět to, co protihráč dělá, čehož se dá vhodně využít při plánování strategie. Dochází tak na první pohled sice k trochu nesmyslným situacím, kdy přesouváte jednotku, která je vlastně už mrtvá, ale když s tím počítáte, dá se to někdy proměnit ve výhodu.
Zobrazení parametrů jednotky
Vůbec strategie je alfa a omega této hry. Neřeší se zásobování, doplňování munice nebo paliva a podobný prkotiny, ale jen obrana a útok. Tudíž vás nemá co rozptylovat a vy se můžete soustředit jen na to nejdůležitější. A to je samozřejmě vyhrát. Každá mapa se dá vyhrát pouze dvěma způsoby. Obsazením protivníkova základny nebo poražením všech jeho jednotek včetně bunkrů. Každá jednotka může disponovat několika druhy útoků. Pozemní, vodní a vzdušný. Jednotka, která má uvedeno u některého útoku 0 nemůže útočit na daný cíl. Typicky vzdušný má většina jednotek na nule, takže je letadla mohou beztrestně kosit. Jenže v záloze je vždy nějaká protivzdušná obrana, která může útočit i na větší vzdálenost, takže s letadly si kolikrát moc nepomůžete. Co se týče vodních, tak tam jsou nejzákeřnější ponorky, které na své mapě nevidíte (a protivníkovou mapou scrollovat nejde, i kdybyste si to sebevíc přáli). Ale když zvolíte útok lodí, objeví se občas na vodní hladině “prázdný” cíl, na který můžete pálit. Obvykle je tam ponorka. Takže doporučuji zkusit zaútočit veškerým loďstvem a hledat, jestli se objeví tento slepý útok.
Jednotka se kryje v horách
Při boji se dají využívat vlastnosti terénu. Takže jednotka v lese se brání lépe než jednotka na mostě. Nicméně to platí spíš jen pro méně vycvičené jednotky. Každá jednotka získává totiž za každý úspěšný odstřel nepřítele (při útoku i při obraně) povýšení. Pokud je vymaxovaná, pak kosí nepřátele obvykle na první dobrou. Většina jednotek má maximálně 6 členů, některé ale jen 3. Při “poškození” jednotky je sice tato stále funkční, ale klesá ji damage. Jednotky můžete opravit (uzdravit) v základně, v depu nebo ve fabrice. Což jsou také jediné budovy, které se ve hře vyskytují. Každá budova generuje zdroje, které pak proměňujete za opravy nebo investujete ve fabrikách do výroby nových jednotek.
Obsazení budovy je zobrazeno animací
Pokud některá strana obsadí budovu s nepřátelskými jednotkami, pak tyto jednotky automaticky přechází do služeb protivníka. Dokonce jednotky typické pouze pro jednu stranu se přebarví do barev obsazujícího hráče, což je milý bonus. Budovy, včetně základny, jdou obsazovat pouze pěchotou nebo kavalérií. V případě, že se na mapě nevyskytuje žádná fabrika a vymlátíte protivníkovi všechny jednotky tohoto typu, pak máte jistotu, že vám neobsadí základnu. Občas se AI chová sice sebevražedně, ale nedá se na to spolehnout. Jednou se mi to málem vymstilo, kdy jsem očekával útok od jednotky pěchoty o velikosti 1, že ho automaticky odrazím, a soustředil jsem se raději na jednotky silnější. V dalších tazích jsem si všiml, že právě tuto jednotku počítač stáhl z boje a vydal se s ní obsadit mi základnu, což se na větších mapách dá snadno přehlédnout. Pokud vás to zajímá, tak jsem ji dohnal a zneškodnil, ale pokud by měl plnou kapacitu, pak jsem byl… býval prohrál, protože na blízku byly jen jednotky nevycvičené a tudíž bych ho pravděpodobně nesejmul v prvním útoku.
V budově jsou vidět zdroje, které generuje, a celkové zdroje, které můžete investovat do oprav
Ovládání hry je vcelku vychytané. Během celé hry si na klávesnici vystačíte s šipkami a mezerníkem. Pro mě je to geniálně jednoduché a obsáhne to vše potřebné. Po nasměrování ukazatele na dané políčko stisknete mezerník (nepouštět) a šipkami zvolíte akci, kterou chcete udělat. Jednotlivé akce jsou dobře popsané v manuálu, i když po vyzkoušení několika možností si na to člověk přijde sám. Během chvíle mi toto ovládání přišlo naprosto přirozené. Nejspíš bylo primárně zaměřeno zřejmě na joysticky, takže při hraní ve dvou je to naprosto na pohodu. Myš také funguje, ale neosvědčila se mi. Během hry jsem jí vůbec nepoužíval, a to ani v menu. Upozorňuji jen, že po ukončení tahu a změnu módu, se musí kurzor nastavit do stavu se dvěma šipkami a potom stisknout F1. Takže nedojde k náhodnému ukončení tahu, což občas pomůže (zapomenutá neopravená jednotka by mohla v budoucnu citelně chybět). Na druhou stranu hra nedisponuje ničím jako Ctrl+Z, takže po chybně zadaném rozkazu můžete nadávat tak akorát do zrcadla.
Závěrem vám tuto hru vřele doporučuji. Sám jsem dohrál všechny mapy a mohu tvrdit, že jsou skvěle hratelné. A minimálně tím vzdáte stylově hold všem válečným veteránům.
Sladké vítězství
Dodatek Sledge: Studio Blue Byte má na svědomí legendární sérii Battle Isle a proto není divu, že Historyline 1914-1918 běží na enginu z Battle Isle jedničky. Dál už nemám nic konstruktivního, co bych ke skvělému článku dodal, tak jako tečku lípnu na konec aspoň fotku krabice :)
HL se mi vždycky líbilo víc než série BI. Ale moc mi to nešlo. Vždycky jsem hned pohořel.
Tak to já měl naopak. Mně to šlo parádně celkem po každý. Tím si mě asi i ta hra získala. Netvrdím, že je jednoduchá, ale prostě se to dá vždycky uhrát. Dobrá taktika je, stahovat zkušené poškozené jednotky do budov a udržovat je pořád na maximu. A nedávat šanci protivníkovi, aby vymaxoval svoje jednotky. Styl „nás mnogo“ by imho nefungoval.
Konečně někdo vzdal hold téhle skryté perle! Pro mě lepší i než série Battle Isle. Celou kampaň mi přišlo, že to je tak akorát hratelný, že to nebylo zadarmo a musel jsem často notně přemýšlet, ale dalo se to. Dohráno jedním dechem.
Tuhle hru miluji, dohráno za obě strany. Sice tu nejsou ještě takové perličky jako nutnost zásobování palivem a střelivem, ale hra má pro mě díky zasazení do I. Světové války zvláštní kouzlo a opravdu mě přenesla do zákopových bojů a starých dvouplošníků nebo stařičkých prorezivělých těžkopádných bitevních lodí.
History Line je výborná hra. Škoda, že AI je poměrně jednoduchá, snadno předvídatelná a stále se opakující. Počítač holt proti vám nevymyslí žádný sofistikovaný útok, léčku atp. Hra začíná téměř vždy tak, že má počítač významnou početní převahu. Netřeba panikařit. Osvědčila se strategie v první části hrát defenzivně, bohatě postačí pár vhodně umístněných jednotek středního a těžkého dělostřelectva (s adekvátní obranou, např. protileteckou). Počítač bude vcelku nekoordinovaně útočit než se vyčerpá. Pak převezmete iniciativu a přepnete do ofenzivní taktiky. A vítezství je vaše.
Pokud ale hrajete ve dvou hráčích proti sobě, hra dostává naprosto jinou, skvělou dimenzi. Vzpomínám, že jsme byli schopni hrát jednu mapu klidně celou noc. To byly časy (Amiga 500). History Line si s chutí zahraju i dneska, neztratila nic ze svých kvalit. Doporučuji vyzkoušet.