Starej pes a nové kousky (Windows 98)

Varování: následující řádky nejsou rozhodně určeny pro PC-puristy!

Na samém začátku bylo přání

Přání postavit si stroj, na kterém by se dala provozovat stařičká Windows 98SE, postavená nad DOSem 7.x, a na kterém bych si mohl zavzpomínat u starých "pecek" a dobového softwaru na své dávno zapomenuté počátky seznámení se s výpočetní technikou. Chápu, že pro mnohé je výrazně jednodušší a jedinou přijatelnou alternativou emulátor nebo virtuální stroj (výkon dnešního HW si s tím hravě poradí, nezabírá to ani o píď víc místa, než hlavní PC, nehlučí to, nic nestojí a je to hotové na pár kliknutí myší) - ale já zkrátka rád to reálné, těžké a tvrdé železo. Nevím, jak vy, ale i u ženské mám radši pravá, přirozená prsa a ne silikonové emulátory, ale to sem nepatří.

Na rozdíl od zdejších ostřílených veteránů jsem zelenáč, "mileniál" - můj první kontakt s x86 světem byl někdy na přelomu tisíciletí zprostředkován koupí kancelářského Compaqu Deskpro 2000 z druhé (spíš třetí, čtvrté?) ruky s Pentiem 200MMX a asi 32 MB RAM a 2,1 GB HDD (té radosti, když jsem později podle kódu na nálepce zjistil, že ve skutečnosti jsou na Fujitsu až 3,2 GB! místa, jen ten zbývající kus Compaq skryl jako partition pro konfiguraci BIOSu, obnovovací a servisní soubory). Onboard S3 Virge s 1 MB VRAM už po krátké době nahradila alespoň PCI verze TNT2 M64 16MB, kancelářské desky té doby totiž AGP portem obvykle nedisponovaly a PCI grafiky už pomalu mizely z krámů. Ke stroji byla zbrusu nová originální Compaq klávesnice, zato monitor už můj napjatý rozpočet povolil jen rovněž bazarový 15" nebo 17" CRT Hitachi bez podstavce, neznámého typu, nálepka ze zadní strany totiž upadla. S kuličkovou Genius Netscroll myší mě tahle sestava provázela při mých prvních výletech mezi nuly a jedničky, aby byla po několika měsících vystřídána mým prvním vlastnoručně poskládaným strojem na základně ECS K7S5A, s Duronem 750... Ale to už je jiný příběh a o tom zas někdy jindy - teď se vraťme k tématu.

Jelikož tu myšlenku už v hlavě nosím nějaký ten pátek, z různých zajímavých nabídek na Aukru a částečně i ze zbytků z mých vlastních upgradů (ano, stejně jako kdysi nebohé Deskpro, tak i K7S5A a po nich ještě celá řada mých dalších sestav přestaly stačit s dechem kupředu sprintujícímu času a nárokům softwaru) se mi podařilo nashromáždit dostatek komponentů pro sestavu na platformě AMD K7 - tak přišel na svět "Oldboy", jak jsem ho tehdy hrdě pojmenoval, nemaje ještě tušení o exemplářích ve sbírkách zdejších harcovníků, vedle kterých je označení ká sedmičky jako "old" téměř drzé. Však posuďte sami:

• AMD Athlon XP1700+ Thoroughbred (unlocked)
• MSI KT4AV (VIA KT400A + VT8235)
• 2x256MB DDR400 PQI
• WD Caviar 80GB IDE-ATA 100
• GeForce4 Ti4200 64MB
• Ensoniq AudioPCI
• 100 Mbit LAN VIA Rhine
• FDD 3,5" Alps
• ZIP IOmega 100MB
• DVD-ROM Toshiba SD-M1612
• DVD-RW LG GSA 4166B (kvůli LightScribe feature, ještě mi pár médií zbylo)
• ATX Fortron FSP400-60THN-P 400W ATX
• Akasa Zen case

Oldboy si se starým psem, Windows 98SE, pochopitelně rozumí naprosto bezproblémově - instalace proběhne bez zádrhelů a svižně, hardware je v nich plně podporován jak od Microsoftu, tak od producentů všech komponentů. Pro tenhle letitý OS a dobový software má sestava síly na rozdávání, BIOS umožňuje změnu frekvencí FSB i násobiče CPU a variabilita modulace výkonu je tak skvělá pro všechny požadavky (lze nastavit frekvenci CPU 500 MHz - <2 GHz) a tak bych měl být navýsost spokojen, že?

Jenomže - já nebyl!

Ne, já nebyl, protože na polici se mi zůstala válet dvojice nevyužitých SATA ploten, Samsung SpinPoint 250 GB a WD Blue 640 GB. Co s nimi, když na KT4AV nejsou SATA porty, jejich hodnota je nulová, ale jsou funkční a mně je líto je odvézt do sběrňáku? Možnosti jsou celkem dvě:

1) Sehnat K7 základnu posledních verzí s chipsety (nebo přídavnými řadiči), podporujícími SATA HDD. Ty jsou občas pořád k mání, ovšem za cenu, přesahující náklady na možnost číslo

2), poohlédnout se o generaci výš a poskládat univerzální kombo (DOS/W98SE a když už je k mání ten výkon navíc, přihodíme navrch XP pro DX9 gamesy) na platformě AMD K8. Navíc tu byla oproti K7 platformě lákavá možnost přiškrtit výkon až někam ke 486, na což mě přivedla NOTICKA od Sledge.

K8 CPU se mi shodou okolností válelo v šuplíku i s chladičem, zbytek komponent poskytl zčásti Oldboy (case, zdroj a mechaniky), RAM byla nahrazena 2x1GB Kingstony DDR333, taktéž ze šuplíku. Zbývalo tedy zakoupit K8 desku, která má ještě chipset s ovladači pro W98SE a AGP slot a nestojí majlant. I tento úkol se podařilo vyřešit zakoupením MSI K8N Neo V2 (nForce3 250) za Kč 100,- na Sbazaru. Sice jde jen o řadu "V" (Value) a VRM měl dva nafouklé elyty, ale fungovala i tak a jejich výměna zabrala pár minut i Kč. Pravda, s tou propagovanou podporou W98SE to nemělo být tak žhavé, jak jsem se měl následovně přesvědčit, ale k čemu jsou výzvy, když ne k pokoření, že?

A tak se Sempron64 2800+ v revizi E6 (x86-64 a SSE3 support) přestěhoval z celuloidového pouzdra v šupleti do s. 754, přikryl ho originální BOX cooler, (shoř v pekle, autore retenčního systému!!!), symbolický pidiradiátor na chipsetu zastoupil ježek od Zalmana, deska vystřídala v "kejsu" předchozí K7 sestru a já začal pln očekávání instalovat W98SE.

Instalace probíhala bez potíží (pomineme-li úvodní úmorně dlouhé formátování velkých disků microsoftím FDISKem, doplněné navíc nesprávně udávanou velikostí - to lze obejít naformátováním disku některou z utilit výrobců HDD nebo alternativou FDISKu od jiných vývojářů).

Problémy nastaly po dokončení instalace a prvním spuštění Windows. V žádném z balíku ovladačů pro nF3 pod W98SE totiž nenajdete IDE/SATA driver, takže OS použije ten nativní od MS. Ten sice umožní rozpoznat připojený SATA disk i jeho velikost, ale práce v systému se tak rapidně zpomalí, až se stane zhola nemožnou. Sdílené IRQ je pro nativní driver zřejmě nepřekonatelnou překážkou a tak jedinou možností, jak donutit OS k pohybu, bylo odpojení SATA disku od desky.

To by byl ovšem tristní výsledek - koupit si desku kvůli SATA portům a pak ji provozovat bez nich, WTF?

A na W98SE taky trvám, takže co tedy? Takže beru na pomoc kouzelný balík utilit od Rudolpha Loewa, který byl uvolněn k volnému užití po jeho smrti a najdete ho třeba TADY. V něm se mj. nachází i uni SATA driver pro W98 (SATA Patch) - instalovat lze jak během vlastní instalace W98SE (což jsem promeškal), tak i po nainstalování OS (což jsem využil). Po opatchování v safe modu podle pokynů v readme.txt a rebootu už připojené SATA disky nijak nebránily OS ve svižném běhu, ve Správci zařízení se objevil SATA řadič a já si poprvé oddechl. První nový kousek starej hafan zvládnul...

Druhým úkolem bylo naučit starého psa podpoře 48bitové LBA, aby se naučil pracovat s velkými HDD a nezačal devastovat data po dosažení limitu cca 137 GB, kde má nativní 28bitová LBA svůj limit. Ze strany chipsetu problém není, je moderní a 48bit LBA podporuje, ovšem OS a nativní driver potřebují patch ze složky HCDP.53 - postup je opět připojen v manual.txt. Po opatchování už můžu bez obav používat v plné velikosti i ty zmíněné dva SATA disky, kvůli nimž celá tahle anabáze vznikla. (Na obr. níže je ze SATA disků připojený jen ten menší, 250 GB Samsung se sníženou velikostí - na 60 GB partition v NTFS má nainstalovaný WXP. Pro druhý disk musím koupit redukci napájení, mnou použitý Fortron disponuje jen jedním SATA power konektorem).

Pokud by šlo o stroj pouze s W98SE, bylo by 512 MB RAM ažaž - ale už jsme si řekli, že je škoda nevyužít výkonu (a místa na discích) nového rigu a nepřidat i legálně zakoupená Windows XP ve verzi Home. A v nich už těch 512 MB žádný overkill rozhodně není - takže sloty pro RAM obsadily 2x1 GB Kingstony. Mají sice na nálepce uvedenou rychlost DDR333, ale potisk na čipech od Elpidy a datasheet z internetu mi odhalil, že jde o 5ns čipy a tudíž poběží spolehlivě i na 400 MHz, jen časování je nutné nastavit v BIOSu manuálně a nikoliv z SPD čipu. Příjemný bonus a můžu využít předností synchronní frekvence CPU/RAM!

Ovšem je tu ještě třetí nový kousek, který se starý pes musí naučit - co je dobré pro WXP, neprospívá v tomto případě W98SE a bez patche nemusí s RAM větší než 1024 MB pracovat korektně, může docházet k pádům a chybovým hláškám. Patch sám sice žádný zázrak neumí a jde nahradit i ruční editací System.ini a Config.sys, jak píše dynlik tady, ale zneviditelní osmadevadesátkám RAM nad zmíněný gigabyte a ta se tak nebudou plašit a střečkovat.

Do třetice tedy sahám do balíku utilit od Rudiho a použiju patchmem.exe ze složky PATCHMEM.72. Po rebootu už nehrozí problémy se 2 GB RAM ani pod W98SE a já si můžu konečně oddechnout: i 21 let po svém uvedení se starý pes, W98SE, díky šikovným vývojářům a komunitě dokáže učit novým kouskům a spolupracovat s nedobovým hardwarem, dávno nepodporovaným svými výrobci i Microsoftem. A já si můžu začít z placek stěhovat na disky všechny ty staré pecky, které jsem si kdysi dávno slíbil jednou dohrát.

Momentálně čekám na GeForce 6600GT do AGP (poslední oficiálně podporovaná řada nVidie ve W98SE GF 6xxx) a laptopový Turion64, který by v s.754 snad měl i na téhle desce běžet - vzhledem k 1MB L2 cache a 35W TDP při 95°C max temp (proti 256 kB/59W/69°C u Sempa 2800+) by mohlo jít o zajímavé porovnání a provozní vlastnosti - bude-li zájem, podělím se o poznatky v dalším článku, stejně jako o postup, jak z 1,6 GHz trhače osmadevadesátkového asfaltu vytvořit funícího dosového slimáka nebo jak z FAT32 osmadevadesátek přistupovat k souborům na NTFS partišnách a discích.

Zbývá odpovědět na poslední otázku, která možná napadne mnohé z vás - PROČ PROBOHA, PROČ???! Inu, protože můžu :)