Dragonsphere – tak trochu opomíjená fantasy adventura

Před nějakou dobou jsem tu mluvil o Beneath a Steel Sky a dnes bych se rád podíval na jinou adventuru, kterou jsem byl obdarován zdarma na GOG. Dragonsphere!

Dragonsphere vypráví klasický fantasy příběh, kdy si různá království žijí šťastně a spokojeně, ale kde se vzal, tu se vzal zlý kouzelník jménem Sanwe. Ten žije ve strašidelné věži na vrcholku skály, chce ovládnout svět a všechny si zotročit.

Parta hrdinů se však rozhodne kouzelníkovi postavit a vydají se do boje proti jeho despotické hrůzovládě. Bohužel se jim ho nepodaří zničit, zato se jim však podaří vyvolat kouzlo, které jeho věž obežene magickou bariérou ve tvaru kopule. A tak je Sanwe uvězněn a nemůže nadále terorizovat své okolí.

Jenže bariéra vydrží pouhých dvacet let, pak přijde čas, kdy praskne, a Sanwe bude zase volný. Je nutné, aby se našel nějaký odvážný hrdina, který bude ochotný tento problém řešit. A ten někdo je král Callash z království Gran Callahach. Věří, že je to jeho povinnost, neboť je král. A král přece musí chránit svůj lid! Dokonce s sebou odmítá vzít armádu, protože se chce vkrást do věže zlého kouzelníka potichoučku jako ninja a postavit se čarodějovi přímo.

Callash má doma také malou skleněnou kouzelnou kouli s drakem uvnitř. Ta v podstatě funguje jako status bar, který ukazuje, nakolik je porušená bariéra kolem Sanweho věže. Přesně ve chvíli, kdy se na kouli objeví první prasklinka, se Callash vydá na cestu.

Navzdory tomu, že děj zní jako klasické klišé, kdy se kladný hrdina postaví zlému záporákovi, je příběh Dragonsphere zajímavý v tom, že tohle klišé se děje jen zhruba do půlky hry. Následně však dojde k zásadnímu dějovému zvratu. Jak se ukáže, všechno je úplně jinak a celé se to malinko víc zamotá.

Fantasy svět, ve kterém se hra odehrává, je velice detailní, promyšlený a uvěřitelný. Dokonce se vyhýbá některým klišé prvkům, jako je nekonečné kopírování Tolkiena. Žádní elfové, trpaslíci... Nic z toho. Scénárista Douglas Kaufman si vymyslel zcela vlastní rasy. Snad jedině víly jsou obšlehnuté.

Jak se zdá, Dragonsphere není příliš známou adventurou, protože vždy bude ležet ve stínu slavnějšího King's Quest. Spoustu lidí mi vyloženě řeklo, že takto na ně vždy tahle adventura působila. Podle mě to je malinko nefér. Jasně, není to dílo století, ale rozhodně to není nějaký odfláknutý, zabugovaný a naprosto nehratelný kýč. Naopak, je to poctivě dělaná hra.

Za největší klad považuji živost prostředí. V každé lokaci se opravdu dá kliknout téměř na všechno. Hned na začátku jste v ložnici. Kliknete na obraz, na postel, na okno, na erby, nebo dokonce i na podlahu... u všeho se zobrazí dialogové okno, ve kterém je nějaký popis daného objektu. Tvůrci si s popisy opravdu vyhráli. Jen málokdy jsem narazil na nějaký opakující se generický popis. Vždy to bylo něco zcela unikátního a poměrně zajímavého.

Kliknete třeba na koberec v trůní síni a Callash vysvětlí: „V království platí zákon, že na tomhle koberci může stát jen král. Ovšem na zákon se již nedbá, neboť zákonodárce nedomyslel, že koberec leží přes celou síň až na druhou stranu a jeho striktní vynucování by bylo velmi nepraktické.“ A přesně v tomhle duchu se nese prozkoumávání prostředí.

Zvláštní také je, že je hra do jisté míry blbuvzdorná a nenechá vás dělat určitá špatná rozhodnutí. Když chcete opustit místnost, kde jste zapomněli důležitý předmět, a hra ví, že se do této místnosti už nebudete moct vrátit, nepustí vás. Místo toho vaše postava řekne: „Ještě se tu raději porozhlédnu!“

Ještě je tu jedna věc, která funguje překvapivě blbuvzdorně. Smrt. V téhle adventuře je velká hromada způsobů, jak umřít. Kliknete třeba na studnu, hlavní hrdina do ní bez dlouhého rozmýšlení skočí a žuchne dolů. A je mrtvej! Naštěstí to ničemu nevadí, protože každé úmrtí vede k tomu, že se vrátíte do situace, než smrt nastala. To je praktičtější, než kdyby vás tvůrci hodili do hlavního menu a nutili vás spoléhat na poslední uloženou pozici. Takže i tady je to tak nějak blbuvzdorné.

Jenže i přesto se na několika místech dá Dragonsphere pokazit! No fakt! Promluvím si s nějakou postavou, špatně vedu dialog a dialog skončí. Později nevím jak dál, takže kouknu do návodu a vidím, že ta postava mi měla dát nějaký důležitý předmět, ale nestalo se tak. Zkouším si s ní promluvit znovu, jenže ona už mi napodruhé říká něco jiného než předtím. Dávám load, zkouším vést rozhovor úplně od začátku a skutečně se mi z ní podařilo vykecat onen předmět... A nejhorší je, že vás hra nijak neupozorní na to, že jste ve slepé uličce. Nechá vás bloudit na věky věků!

Musím každopádně pochválit pár vskutku originálních adventurních nápadů. Je tu například teleport vedoucí do chodby, ve které bohužel teče lávová řeka, tudíž je chodba příliš žhavá. Když vstoupíte do teleportu, uhoříte. Řešení je teleport vyříznout, srolovat jak papír a dát ho pod tekoucí proud vody. Místnost se zchladí, vy jej pak můžete pověsit zpět na své místo a projít.

Nebo je tu také diamant položený na podstavci a vy ho musíte získat. Ovšem je kolem něj kouzelná bariéra. Řešení je rozpustit kyselinou mříž v patře nad ním a spustit se po laně dolů. Takových nápadů je tu celá řada.

Dragonsphere je podle mě hodně zajímavá a lehce nespravedlivě opomíjená fantasy adventurka. Rozhodně mě bavila. Děj není tak klišoidní, jak zpočátku vypadá, a má spoustu chytrých nápadů. Podle mě stojí za to, abyste jí aspoň dali šanci.

Dodatek Sledge: Technická - hra běží na enginu M.A.D.S., který pohání i relativně slušnou sci-fi adventuru Rex Nebular. Jistá podobnost mezi hrami je neodkecatelná, rovnou tedy přidám otázku na Polluxe: jak je to s dialogy? Ty mi u Rexe přišly jako nejslabší část hry.