Ultima Online: Výprava na Balrona

Byl krásný klidný den. Odpočíval jsem ve svém křesle a pokuřoval svoji dýmku, když náhle někdo zaklepal na dveře. Šel jsem tedy ke dveřím a otevřel je. Nikde nikdo, jen na dveřích visel nožem připíchnutý cár papíru. Byl to vzkaz od Sediho. Moje intuice bojovníka mi řekla, že to nebude jen tak. Oblékl jsem si tedy své blýskavé brnění, do pochvy zasunul meč a do ruky vzal svou milovanou sekeru. Nasedl jsem na koně a odjel na ono smluvené místo.

Tam už na mě čekali další členové výpravy. Kouzelnická elita Sedi, Owyn, Caliban, archer Adam a ve svém okolí uznávaný válečník Soptík. Po mém příjezdu Sedi prozradil, že naše výprava bude velmi obtížná, protože se jde na balrona, jednu z nejsilnějších příšer v Britanii. Každý obdržel rozkazy jak a co má dělat. Tak jsme se tedy vydali na cestu. Sedi udělal teleportační bránu a my jsme vykročili tváří v tvář smrti.

onen zákeřný netvor

Objevili jsme se v malé místosti. Všude byla tma. Nic jsem neviděl a náhle jsem ucítil něco slizkého u nohy. Vypil jsem tedy láhev s magickým lektvarem a co nevidím. Slimák, který se marně snažil bránit svojí skrýš. Po zformování jsme se vydali dále do jeskyně. Náhle Soptík něco uviděl. Postava podobná člověku, ale s křídly. Ano byla to gargoyla. Vrhla se na nás, ale pod ranami mojí sekery a Soptíkova meče klesla k zemi téměř okamžitě.

dostali jsme dva, "Lord of the Abyss a Collector of Soul"

Šli jsme dál, já se Soptíkem v předu, za námi Caliban s Adamem a záda jistily Sedi s Owynem. Přišli jsme do velké místnosti, kde hořely louče. Uprostřed na zemi byl pentagram malován krví těch, kteří tu byli před námi a neuspěli. Místnost ale byla prázdná. Její strážce byl asi někde na lovu. Sedi řekl, že počkáme. Jakmile to dořekl, náhle se objevilo ono monstrum. Všichni zmateni zůstali s údivem stát a ani se nehli.

moje smrt a...

Byl černý. Tak černý, že i tma se proti němu zdála jako jasné světlo a noc se vedle něho stala dnem. Něco tak obrovského a strašlivého jsem nikdy neviděl. Jen Owyn se Sedim neztratili hlavu a začali vyvolávat magické formule těch nejsilnějších kouzel. V tom už přiběhli na pomoc Caliban s Adamem. Já a Soptík jsme stáli opodál. Owyn hodil paralýzu, Sedi s Calibanem sérii kouzel a Adam vystřelil šíp. Tím se monstrum ještě více rozzuřilo a začalo kolem sebe mávat obrovským mečem.

klid před bouří

klid po bouři

Teď teprve začal nevyrovnaný boj. Zmateně jsme pobíhali po místnosti nedbaje na Sediho rady před výpravou. Adam se dostal moc blízko a netvor udeřil tak silně, že Adam padl k zemi. Zatímco ostatní členové sváděli nelítostný boj, já běžel na pomoc Adamovi. Snažil jsem se Adama pomocí obvazů dostat ze říše mrtvých. Povedlo se. Běžím zpět, náhle sem ucítil tupý úder do hlavy. Rána tak silná, že mě úplně vyřadila z boje, nemohl jsem se ani hnout. Pak přišla druhá a to byla moje smrt.

trochu husto, ale vyvázli jsme

Všude kolem létala kouzla. Soptík běhal okolo balrona a tu a tam seknul svým mečem. Adam, už poučen z předchozího nezdaru, se držel vzadu a vystřeloval smrtící šípy. Boj trval dlouho, ale zvítězili jsme. Balron byl poražen. Každý z nás tam okusil jak chutná smrt. Vyčerpáni po tak dlouhém a těžkém boji jsme se vydali k východu. Po cestě zpět jsme pobili pár slabších monster. Museli jsme si odpočinout a dojít pro zásoby.

osvědčená taktika, dva bojovníci ve dveřích podporováni kouzelníky ze zadních řad

Po odpočinku se objevila další pomoc v podobě Arnolda Rimmra. Padl návrh, že by jsem se mohli vydat do nižších pater dungeonu. Odsouhlasili jsme a vydali se na cestu do vnitrozemí. Došli jsme do malé místnosti, kde se na nás vrhla horda nepřátel. Orcové, ettinové, gargoyly a bůh ví co ještě. Já se Soptíkem jsme stáli u dveří a dělali štít. Navzájem jsme se healovali a sekali vše, co nám přišlo pod ruku. Teď už čtyři kouzelníci nás podporovaly kouzly a Adam svojí střelbou z kuše.

je libo trochu ďábelské směsi?

Všude kolem létaly kusy rozsekaných těl. Byla to jatka jak se patří. Než jsme se dostali ke schodům vedoucích do nižšího patra, museli jsme svést kruté boje s příšerami, které hlídaly svá doupata a své poklady. Konečně jsme našli ony schody. Soptík a já jsme vyrazili první. Dole jsme byli napadeni dvěma démony. Začal souboj dva na dva. Jenže to už přispěchali na pomoc ostatní členové skupiny a démoni byli rozdrceni.

...následná smrt balrona

Jeskyně jsme procházeli pořád dokola a pobíjeli vše živé. Loot z monster byl veliký. Potvory, které nás napadly během chvíle zase prchaly, ale pod záplavou kouzel a smrtících šípů umíraly ve smrtelných křečích. V tomto úseku jeskyně jsme již nenarazili na žádný větší odpor a proto už unaveni z nekonečných bojů jsme se vydali zpět do tepla svých domovů.

zasloužený odpočinek

Dodatek Sledge: Čte se to jak příběh z dračáku, že? Velké díky Lasici, že tuto povídku napsanou roku 2001, tedy před dlouhými dvaceti lety, vytáhl z archivu. Nemusíte mít MMORPG rádi, nebo je možná raději hrajete spíše sólo, ale slušné online RPGčko se slušnou partou kamarádů je nadmíru zábavná kratochvíle. Ať už je to Ultima Online, World of Warcarft, Lord of the Rings Online... Až mě skoro mrzí, že z dávné skupinky, která trávila čas na českém "free WOW" serveru, hraju tu a tam jen já, a to navíc formou poustevnického singlu. Ale tak třeba se jednou zase sejdeme, nejspíše na LANce v domově důchodců, a vrhneme se do víru online fantasy světů, ve kterých nás nebudou trápit bolavé klouby a slábnoucí smysly :) A napíšeme další epické příběhy o zdolávání elitních bossů a o následných hádkách o loot. A pamatujte si - já vybírám první, protože tankuju, což se nikomu z vás nechce, tak neremcejte!