TOP GUN: Maverickova stopa v DOSu

Inspirace a touha po penězích prýštící z prvního dílu filmové série TOP GUN nám během osmdesátých a devadesátých let povila celkem 7 oficiálních her. Z těch byla celá trojice vydaná i pro PC s operačním systémem DOS. Nikoli překvapivě a velmi neoriginálně šlo ve všech sedmi případech o letecké akce, které více či méně zdařile simulují let za kniplem stíhacího letounu F-14 Tomcat. Na "TOP GUN" simulátor jízdy na Maverickově Kawasaki GPZ 900 R bohužel stále ještě čekáme :(

No a jelikož je TOP GUN znovu v oblacích, proč se na ony tři DOSové kousky blíže nepodívat. (Stejně tak je vhodné opět shlédnout klenoty nezávislé kinematografie, viz ČUBA Pictures presents – TOP GUN :)

Mimochodem - mezi jednotlivými simulátory je stejný časový rozestup, a to pět let. Hry tak výborně ilustrují, jakými zásadními technologickými skoky turbulentně se vyvíjející platforma procházela.

TOP GUN (1986)

Top Gun od Ocean Software vyšel kromě DOSu i na platformách Amstrad CPC, Atari ST, Commodore 64, Thomson MO a ZX Spectrum.

Jelikož jde o hru z roku 1986, vypadá PC verze zdaleka nejhůře, hrubá čtyřbarevná CGA grafika se nemůže měřit ani se skromným ZX Spectrem. Vizuální stránka je celkově spartánská, a to ve všech verzích hry. Ve spodní třetině obrazovky je načrtnut kokpit, v části horní je vidět čára znázorňující horizont, dále aktuální souřadnice a posléze velmi jednoduchý vektorový model nepřátelské stíhačky.

Podobně tristní je i stránka zvuková, svist proudového motoru je zastoupen jedním nekonečným a neměnným pípnutím PC speakeru. Pro spuštění postačí 8088 CPU, 128kB RAM a CGA grafický adaptér.

I přes dřevní technické zpracování má tento stařičký Top Gun jedno eso v rukávě, a tím je hra pro dva hráče. Obrazovka hry je vždy rozdělena na dvě části, herní náplní je totiž dogfight, a to buď proti počítači, nebo proti živému hráči. K dispozici máte přehřívající se kulomet, rakety Sidewinder a nakonec světlice, kterými se dají nepřátelské rakety mást. V navigaci vám může mírně pomoct radar. A to je tak nějak vše, ale ve dvou hráčích na jednom PC i toto málo může být dost :)

TOP GUN: Danger Zone (1991)

Doba pokročila, osmibitové platformy již téměř odvál čas, a Top Gun: Danger Zone od Distinctive Software, těch samých, co mají na triku i Stunts či Test Drive II, tak vyšel pouze pro DOS.

Během pouhých pěti let prodělalo PC coby herní platforma ohromný vývoj - hra nejen, že podporuje grafické standardy EGA a VGA, ale umí pracovat i se zvukovými zařízeními AdLib, Sound Blaster a Roland MT-32. Coby minimum je stále uveden procesor Intel 8088, ovšem doporučena je frekvence 10MHz a výše, a hře kupodivu stačí základních 640kB RAM. Na rok 1991 požadavky vlastně velmi skromné.

Vizuální stránka nárokům odpovídá - kokpit je vyveden detailně, s radarem, umělým horizontem a dalšími funkčními "budíky", modely jsou polygonové, stejně jako krajina vůkol, ale na textury si zatím musíme počkat. Hudba je fajn, ovšem opět se nepovedl zvuk motorů, zní jako rozzuřená zubařská vrtačka uvězněná ve vysavači.

Ve hře si můžeme zalétat nejen s F-14 Tomcat, ale též s F/A-18 Hornet, a sluší se poznamenat, že letouny mají rozdílné kokpity. Herní náplň je poměrně bohatá, máte na výběr z osmera druhů misí, od hlídek, přes pronásledování až po eskorty. Také můžete létat bodované dogfighty proti ostatním pilotům, přičemž se vám počítají sestřely a celkové pořadí v tabulce. Opět je možný multiplayer ve splitscreenu.

TOP GUN: Fire at Will! (1996)

Přetočme o dalších 5 let dopředu a máme tu Top Gun: Fire at Will od Spectrum Holobyte. Letecký simulátor z doby, kdy DOS pomalu mával na rozloučenou a předával žezlo Windows 95. Vyjma DOSu vyšla hra ještě pro Apple Macintosh a Sony Playstation.

Technické zpracování je pochopitelně opět úplně jinde. Kromě VGA hra podporuje i SVGA, maximem je rozlišení 640x480, stále je ale možné spustit hru i ve 320x200. Pokročila i zvuková stránka, podporovány jsou karty jako Sound Blaster AWE32 a Gravis Ultrasound.

No a jelikož jsme v půlce let devadesátých, samozřejmostí jsou multimédia. Hudby v CD kvalitě a doprovodných prokládaných videí je plná placka, zazní i chytlavá a legendární Highway to the Danger Zone. Adekvátně stouply i hardwarové nároky, jako minimum je uveden procesor 486DX2/66MHz a 8MB RAM. Grafického 3D akcelerátoru stále ještě netřeba, tam jsme zatím nedošli.

Modely letadel jsou detailní, stínované a texturované, jako textura, byť nepříliš kvalitní, je zpracován i povrch zemský, jednobarevným plackám odzvonilo. Kokpit je vyveden téměř fotorealisticky, zajímavostí je "obraz v obrazu", malá okénka v dolní části, ve kterých vidíte např. detail zaměřeného cíle či pohled letící rakety. Vysoké kvalitě vizuálu odpovídá také zvuk, kromě obligátních výbuchů a střelby doprovází akci i komentáře parťáka "radara" (RIO - Radar Intercept Officer).

Hra balancuje na pomezí simulátoru a akční hry, obtížnost lze zvolit dle preferencí každého virtuálního pilota. Kromě dvacítky tréninkových "instantních" misí vás čeká i příběhový mód kariéry, v rámci kterého zavítáte na bojiště v Lybii, na Kubě a v Korei, a to pod dohledem velitele Toma Jordana, kterého stejně jako ve filmu hraje James Tolkan. Hra pro dva hráče se přesunula do online oblasti, po modemu a IPX síti. A bez joysticku už to raději nezkoušejte.

Kterou z trojice her bych doporučil? Jednoznačně TOP GUN: Danger Zone. Dost propracovaná na to, aby příležitostné hráče akčních simulací zaujala, ale zároveň komplikovaností neodradila. Top Gun z roku 1986 nemá smysl pokoušet, a Fire at Will už má přeci jen poněkud strmější křivku učení. A upřímně řečeno, i přes technologický skok je patrné, že k dokonalosti stále kousek chyběl, papírově je Fire at Will mnohem pohlednější, ale v akci vyšší míra detailu spíše přispívá nepřehlednosti, výhled je stále velmi hrubý, potřeboval by jemnější zobrazení, v Danger Zone se laik orientuje mnohem snáze.

Tedy vzhůru do oblak! A taky do kina, slyšel jsem, že se Top Gun: Maverick kupodivu povedl :)