Hlavním hrdinou téhle akce je indián Tal'Set, který je tzv. Turok. Turok je titul, který se dědí z generace na generaci a dostávají ho bojovníci, kteří jsou schopni cestovat časem, a jejichž úkolem je chránit hranici mezi Zemí a světem jménem Lost Land. A jak už to tak bývá, je tu jeden zlý záporák jménem Campaighner, který chce získat starobylou zbraň Chronoscepter a s ní bariéru mezi světy zničit. Turok Tal'Set tedy odcestuje do světa Lost Land, aby mu v tom zabránil.
Turok je jednoduchá FPSka z konce devadesátých let, která původně vyšla pro konzoli Nintendo 64. Nejen, že na ni vyšla, ale byla to prakticky jedna z nejzásadnějších her, kvůli které si někteří tuhle konzoli pořizovali. PC verze podle mě tak zásadní nebyla, protože tou dobou byli všichni spíše nahajpovaní na Unreal a Half-Life. V roce 2015 vyšel remaster, za kterým nestojí nikdo jiný, než Nightdive Studios a to později také vedlo k tomu, že hra vyšla pro Mac OS X, Linux, Nintendo Switch a Play Station 4.
Většina hry se odehrává v džungli
Turok přináší osm velkých map, přičemž ta první funguje jako hlavní hub, který propojuje ty zbylé. Trochu to připomíná Hexena, já vím. Každopádně na konci první mapy naleznete několik portálů rozmístěných do kruhu a před nimi malé podstavce se třemi výklenky. Každý portal je neaktivní a je nutné ho aktivovat za pomocí tří klíčů. Ty musíte nejdříve najít a samozřejmě nacpat do zmíněných tří výklenků v podstavcích. Klíče jsou rozházené v těch ostatních mapách - někdy na úplně náhodném místě, jindy třeba jako odměna když porazíte nějakého toho bosse. Samozřejmě první tři klíče naleznete hned v prvním levelu, abyste mohli pokračovat do dalšího. Jinak levely nejdou úplně chronologicky, protože já jsem kupříkladu nalezl klíče, které odemykají level pět dřív, než jsem odemkl level čtyři.
Jednotlivé levely jsou obrovské a celkem rozsáhlé, což dává smysl vzhledem k tomu, že je jich jen osm. Většina z nich má značně pravěkou atmosféru, protože se z velké části budete pohybovat v džungli a spoustu nepřátel, na které narazíte, jsou dinosauři. Koneckonců, celý oficiální název hry je Turok: Dinosaur Hunter. Nemusíte se ale bát, protože později přijdou i nejrůznější vesnice, chrámy, podzemní katakomby a na konci se dostanete i do vesmírné lodi.
Kromě toho, že je to FPSka, kde chodíte a střílíte do všeho, co se hne, je to tak trochu i plošinovka. Platforming je velice dominantní část hry a pokud skákání nemáte rádi, možná se od Turoka držte dál. Hlavní hrdina naštěstí skáče docela dobře a přesně, takže to ve výsledku není tak strašné, ale prostě... naskáčete se tu hodně. Počítejte s tím!
Platforming je tady značně dominantní herní prvek
Možná vás také nepotěší fakt, že se hra nedá libovolně ukládat. V každé mapě jsou dva druhy checkpointů - jeden, na kterém si můžete uložit pozici a druhý, který funguje pouze jako spawn point v případě, že zemřete. S tím je spojen i fakt, že je tu klasický systém životů (extra lives), jak to znáte třeba z Maria. Osobně jsem ale byl za tenhle systém rád, protože mě to osvobodilo od neustálého quicksaveování a mohl jsem se tak na hru plně soustředit. Navíc Turok je tak jednoduchý (i na střední obtížnost), že stejně nebudete umírat zase tak často. A když jo, tak jen proto, že zahučíte do propasti u nějaké otravné platforming sekce.
Docela se mi líbil i design jednotlivých levelů, protože se často vyskytovaly jednoduché, zato značně efektivní nápady. Pozdější levely jsou strašný chaos, kde (aspoň na poprvé) budete dost bloudit a nebude vám tak úplně jasné, co se po vás vlastně chce. Bohužel, jsou tu i situace, kdy nějaký důležitý předmět, který potřebujete pro dokončení hry (např. nějaký klíč) je schovaný na místě, které spíše vypadá jako secret, než jako regulérní cesta.
Na konci přibyde více sci-fi prostředí
Co mě docela příjemně překvapilo byl obsah hry. Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem toho od Turoka moc nečekal, ale když jsem v jedné mapě našel rotační kulomet, raketomet a paprskomet hned po sobě, divil jsem se, kolik tu je vlastně zbraní. Stejně je tu docela dost typů nepřátel - nejdříve různí dinosauři, hmyz a jiná havěť. Později potkáte i stegosaura, co má na sobě přidělané dva kulomety nebo tyranosaura s plasmovkou (nedělám si prdel, tohle se opravdu v některých levelech vyskytuje). Též po vás půjdou i nejrůznější lidští bojovníci. Třeba šamani, co umí vrhat ohnivé koule. A tak dále a tak dále. Ke konci začnou spíše přibývat sci-fi protivníci, jako roboti či různé turrety. Zaujalo mě i to, že tvůrci nevyplácali svoje nejlepší nápady hned na začátku, ale naopak - i v úplně posledním levelu budete narážet na zcela nové věci.
Občas se vás bude snažit zabít tenhle dinosaurus s plasmovkou v ruce. Nekecám!
Na konec recenze si vždycky nechávám kritiku. Je tu něco, co si zaslouží poplivat? Mimo otravný všudypřítomný platforming a chaotický design některých misí, mi docela vadil neustálý respawn monster. Vystřílíte nádvoří plné vojáků a za chvíli se tam teleportují další. Objeví se žlutá záře a puf, jsou tam. Vy je musíte furt dokola vybíjet a stojí vás to zbytečně munici. Respawn naštěstí není nekonečný, ale prvních pár levelů na vás bude působit dojmem, že možná jo. Místy těch monster bylo na jednom místě tolik, až mi to trochu připomínalo Serious Sama.
Občas nechybí i nějaké ty boss fighty. První boss je auto.
Tak jo, to byl Turok. Ve výsledku docela pohodová střílečka, kterou jsem si dost užil. Lidem, kteří nesnáší platforming bych ho možná úplně nedoporučil, ale vy ostatní byste mu mohli dát šanci. Turok je navíc dost krátký (dohráno za 6 hodin s tím, že jsem to hrál úplně poprvé, v každém levelu frustrovaně bloudil a nevěděl, kudy dál) a jednoduchý (umírá se tu dost vzácně), čili je to v podstatě taková oddechovka.
Tak to tleskám za pokoření … Když jsem hrál Turoka jedničku naposledy ,skončil jsem s ním jako k uzoufání zastaralým leveldesingnem prolezlou hrou . Hra nezestárla i vizuálně dobře a Nightdive to remakem moc neskrývali .
Jak se mi nelíbí jednička ,tak dvojka a zvlášť trojka jestě na N64 dokázaly že téma jde zpracovat o dost lépe
Pěkně napsáno :) Ale jednu reklamaci k recenzi bych měl – Turok byl docela revolučním počinem z technického důvodu – byla to první hra, která pro spuštění vyžadovala 3D akcelerátor, konkrétně 3Dfx s Glide. Kdo neměl, utřel (jako já).
Velice silně si pamatuju pohled přes kámošovo rameno na jeho zbrusu nové Pentium 166MHz s Voodoo 1, jak jsem si u Turoka uslintl už jen u animovaného loga Acclaim na začátku… :D
jedna z prvních nebo úplně první ?
Chvilka googlení a má paměť, dosud pochopitelně neomylná (ehm…), musí ustoupit empirickým datům – měl jsem za to, že první, ale asi nakonec druhá. Chvilku předtím vyšel Shadows of the Empire, který taky 3D akceleraci vyžadoval.
Viz Score č.47, strana 36.
https://score.cz/1.781.aktuality.clanek-score-47
Ale zdá se, že je to aspoň první FPS, u které si člověk bez 3D karty neškrtl :)
ok :))
Připadá mi zajímavý, že to jde takhle dohledat, co bylo první. Normálně je to vždycky složitý u podobných otázek „která hra přišla s něčím jako první“, protože těch her vzniklo třeba zároveň několik zcela nezávisle na sobě nebo to existovalo už před tím třeba v jiné formě trochu. :)
Jojo, v lepším případě člověk při hledání narazí na nějaký anarchistický diskuzní kroužek na obstarožním fóru, do kterého už deset let nikdo nenapsal, v horším případě vůbec na nic :)
Já se nejdřív snažil gůglit výrazy jako „first game to require 3d acceleration“, ale to zrovna nezafungovalo – padaly tam odkazy třeba na Star Fox na SNESu. S tou akcelerací je to sice pravda, ale byla řešená spešl čipem v cartridgi se samotnou hrou, takže do kontextu „mám slušné PC ale tuhle PC hru si bez 3D karty nezahraju“ to moc nezapadalo.
Pak jsem si vzpomněl na recenzi Turoka právě ve Score a matně si vybavil, že se tam o tom tehdy trochu rozepsali. Pak už jen stačilo vlítnout do archivu a bylo to.
Samozřejmě celá tahle moje konstrukce je postavená jednak na vzpomínkách na dobu, kdy mi bylo 12-13 (to už nějakej ten pátek je…) a na tom, že se ve Score tehdy nesekli a nezazdili nějakou jinou prvotinu, která by okolo nich prolétla bez povšimnutí.
Nevím, jestli to byl jen můj subjektivní pocit, ale zkoušel jsem to hrát na několika sestavách a v některých případech mi přišlo, že u skákání po platformách byl lag, znemožňující komfortní hraní (časté pády mimo) – všude to bylo hned v úvodní mapě, kde cesta pokračuje po plošinkách nad říčním ramenem (a v druhé „dimenzi“, když vkročíš do toho občas se zjevujícího víru), všechny sestavy bohatě splňovaly požadavky na konfiguraci a všude W98SE.
Nejlíp a bezproblémově to jelo na K6-2 500 s S3 Savage4.