Dohráno: Abuse

V rámci dohánění historických restů, a tak trochu poutě po stopách lidí z id Software, jsem se po letech konečně dostal k jediné vydané hře od studia Crack dot Com, kterou Abuse z roku 1996. Tedy já jsem to zkoušel v uplynulých letech vícekrát, ale až teď jsem konečně posbíral odhodlání a trpělivost, a Abuse jsem dohrál.

Já mám v hlavě rozdělené hry do různých škatulek pro snadnější orientaci a vyhledávání a Abuse je zrovna hra, které patří hned do dvou takových škatulek.

V první škatulce jsou hry, které každý hrál, ale nikdo nedohrál. Kromě Abuse mám tady zařazené například Prince of Persia 2 nebo Flashback. Snad každý si pamatuje, jak začíná Prince of Persia 2. Ty souboje na střechách, tu krásnou loď a potom první jeskyni. Ale osobně jsem nikdy nepotkal někoho, kdo by věděl, jak tato hra pokračuje dále. Například že se dostanete do starověkých ruin, a o samotném konci ani nemluvě. Podobně je to s hrou Flashback. Každý si pamatuje krásné intro, džungli, animace kotoulů a první nepřátele. Skoro nikdo ale neví, jak hra pokračuje dál. Tedy že se neodehrává celá jenom v džungli, ale hned po prvních desítkách minut se dostanete do města, kde jezdíte metrem atp.

No a úplně stejné je to s Abuse. Každý, kdo vyrůstal v devadesátkách, si pamatuje tu temnou estetiku, míření myší a prvních několik zbraní jako je laser, granátoment a raketomet. Nikdy jsem ale nenarazil na člověka, který by Abuse dohrál.

Tohle místo přeci všichni dobře známe.

Druhá škatulka je pro hry, které v době svého vydání patřily do žánru, který byl už ústupu. To znamená, že tvůrci nebyli již nijak limitováni hardwarem a výkonem, pro který hru vyvíjeli, a mohli si vymyslet "cokoli". Kromě Abuse sem patří například Tyrian z roku 1995, což je klasická shoot 'em up a pro mě osobně nejoblíbenější hra z tohoto žánru. Pro Abuse to například znamená, že mohl využívat dynamické osvětlení, míření myší a kvanta nepřátel v jednu chvíli na jedné obrazovce.

Abuse v sobě nezapře inspiraci Doomem, a to jak volbou ponuré a temné barevné palety, ale také rezignací na jakýkoli byť jen trochu originální příběh. Tedy on má vlastně příběhy dva, podle toho jakou verzi hrajete...

Jedna varianta je, že zemi napadla rasa "mravenčáků", kteří úplnou náhodou připomínají vetřelce ze stejnojmenného filmu, a které musíte vyhladit. Druhá varianta je, že jste byli neprávem (to zdůrazňuji!) odsouzeni a posláni do vězení, kde probíhají experimenty s genem pojmenovaným abuse, který způsobuje agresivitu. Něco se ale porouchá, tento gen se dostane do vody, nakazí všechny vězně i dozorce, a ti zmutují do podoby vražedných monster s lasery (?), která úplnou náhodou připomínají vetřelce ze stejnojmenného filmu. Naštěstí vy jste jediní, kdo je proti tomuto genu imunní, a tak musíte proniknout do hloubi celého nápravného zařízení a zavřít přívod vody.

Já jsem hrál druhou verzi příběhu, což nemá na hru absolutně žádný vliv, akorát jsem si připadal místo pořádné ozbrojené mašiny na zabíjení jako instalatér. Rád bych ještě zmínil, že mi ani jedna lokace v celé hře ani v nejmenším nepřipomínala vězení.

Abuse je klasický 2D platformer, kde většina levelů je navržená v podstatě jako horizontální koridor, tedy pohybujete z leva doprava, a kde nehrozí žádný backtracking. V několika výjimkách se dostanete také k power-upu, který vám umožní létat, ale ani tak se vám nemůže stát, že byste se v levelu ztratili. Abuse je známý tím, že postavu ovládáte na klávesnici, ale míříte myší v plném 360° rozsahu. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že ovládání má trochu input lag, což mi docela vadilo u některých sekvencí, kde jsem musel rychle něco přeskákat, ale možná jsem jenom rozmazlený plynulostí dnešních her.

Na laserových věžích je dobré to, že můžou rozsekat jak vás, tak i nepřátele.

Variabilita nepřátel a prostředí je jednoduše řečeno slabá. Během celé hry narazíte na několik variant těch samých vetřelců (což samozřejmě nejsou oficiální vetřelci) a asi tři typy jakýchsi robotů. Prostředí vypadá v podstatě pořád stejně až na pár výjimek, kde se pohybujete v nějakých mimozemšťany infikovaných koridorech. Ale prostě nic, co by mi utkvělo v paměti. Za celou hru jsem měl asi 3 záseky, kde jsem buď nevěděl, co mám udělat, nebo jsem musel něco synchronizovaně přeskákat, a to byl pro mne docela problém.

Já mám s Abuse stejný problém jako u mnohých dnešních indie her, jako například Xenonauts, Legend of Grimrock, Crying Suns nebo indie film Kung Fury. Autoři hned v první třetině vystřílí všechny svoje trumfy a zbytek hry je už jenom natahování toho samého pořad dokola. V Abuse je sice 7 různých zbraní, ale na samotný gameplay to má velmi malý vliv. Stejně 95% hry budete používat jenom raketomet. Obtížnost hry narůstá jenom tak, že se na vás v jeden moment vrhá více a více nepřátel. A ono to celkem rychle omrzí. Vlastně pokud jste se ve hře dostali tak do 1/3, tak jste viděli prakticky všechno, co vám Abuse může nabídnout.

A je to škoda. Mně se líbí stylizace Abuse, absenci příběhu moc neřeším, ale tady chybí jakákoli invence. Já mám často pocit, že hry co jsem právě zmiňoval trpí tím, jak malý team je vyvíjel. Na druhou stranu musím říct, že se Abuse i dnes hraje dobře. Na střední obtížnost není moc velký problém hru dohrát, a i když se tu a tam objeví nějaký tuhý souboj, tak je vždy před ním checkpoint. Souboje, kde se na vás vrhají hordy nepřátel, jsou pak trochu i o tom, naučit se z jaké díry na vás vyskočí, a být připravený je kosit ještě než se dotknou země.

Oceňuji i to, že v Abuse vám nehrozí žádná frustrace z bloudění. Ano, jak jsem zmiňoval, měl jsem pár záseků, kde jsem jednu pasáž musel opakovat možná 50x, ale kromě toho jsem celou hrou prošel za cca 5h. Díky častým checkpointům není ani problém si hru nakouskovat.

Tak takhle se hraje Abuse. Během natáčení tohoto klipu, zemřelo asi 200 trestanců i bachařů, ale oni byli stejně už zmutovaní.

Pokud jste tedy Abuse někdy v minulém století rozehráli, ale nedohráli, a máte rádi prostou retro akční řežbu, tak je Abuse dobrá volba. Stojí ještě za zmínku, že Abuse byl oficiálně vydaný i na iOS v roce 2009, ale nepodařilo se mi ho v AppStoru najít, tak je možné, že nebyl udržovaný a nepodporuje nové verze iOS. Verze pro PC pak obsahuje také velice vychvalovaný editor levelů.

Technická / dodatek Sledge: V roce 1997 byly uvolněny zdrojové kódy hry a společně s daty ze shareware verze, vyjma zvuků a hudby, byly uvolněny jako public domain. Hra i díky tomu v nějaké podobě dostupná na řadě platforem - Acorn 32-bit, Amiga, BeOS, DOS, GP2X, GP2X Wiz, iPhone, Linux a Macintosh.